Kolik stojí Evropu muslimská imigrace?
Autor: Fjordman | Publikováno: 14.03.2007 | Rubrika: Multikulturalismus
Ilustrace
Muslimská imigrace vedla i k nárůstu organizovaného a násilného zločinu. Již v roce 2002 psal Lars Hedegaard společně s dr. Danielem Pipesem o tom, jak imigranti ze zemí Třetího světa - většina z nich z muslimských zemí jako z Turecka, Somálska, Pákistánu, Libanonu a Íráku - představuje méně než 5 procent populace, spotřebovává ale až 40 procent sociálních výdajů. Co je nicméně horší je to, že ačkoliv muslimové představují pouze 4 procenta dánské populace, tvoří většinu usvědčených znásilňovačů, což je obzvláště výbušné téma, protože prakticky všechny oběti byly nemuslimky. Podobný, i když menší nepoměr, lze nalézt u jiných zločinů.

Zvyšují skupinová znásilnění HDP? Říkáte, že taková otázka je urážlivá? Nicméně podle švédského ministra financí Pär Nudera by měl být kvůli zajištění sociálního systému zajištěn vstup do země dalším imigrantům. Odhady založené na realitě ale naznačují, že imigrace stojí Švédsko každý rok nejméně 40 až 50 miliard švédských korun, pravděpodobně ale několik stovek miliard, a velkou mírou přispěla k přivedení švédského sociálního státu na pokraj bankrotu. Odhaduje se, že cena imigrace za rok 2004 byla 225 miliard švédských korun, 17,5 procent daňových příjmů za tento rok, což představuje pro zemi, která má už tak jedny z nejvyšších daní na světě, velkou zátěž.

Ve stejnou dobu došlo ve Švédsku za posledních dvacet let ke čtyřnásobnému nárůstu počtu obvinění ze znásilnění. Ke znásilnění dětí mladších patnácti let dnes dochází šestkrát častěji než před jednou generací. Ve skupině obviněných převažují cizinci z Alžírska, Libye, Maroka a Tuniska. Právnička Ann Christine Hjelm, která u jednoho ze soudů násilné trestné činy vyšetřovala, zjistila, že 85 procent odsouzených znásilňovačů se narodilo na cizí půdě nebo cizím rodičům. Švédští politici chtějí v muslimské imigraci pokračovat, protože posiluje ekonomiku, důkazy ale prozatím naznačují, že posilují převážně počty případů skupinových znásilnění. Průzkum mezitím ukázal, že mezi mnoha imirantskými dívkami ve Švédsku panuje velmi reálný strach z vražd ze cti. 100 000 švédských dívek žije prakticky jako vězňové svých vlastních rodin.

V Norsku je na sociální podpoře závislá stále větší skupina nezápadních imigrantů K tomuto závěru došla studie Tyry Ekhaugen z Frischova centra pro ekonomický výzkum na univerzitě v Oslu. Výzkum je v rozporu s často pronášeným ujištěním, že norský pracovní trh je stále více závislý na imigrantech. Studie ukazuje přesný opak. Pokud bude současný vývoj pokračovat, imigrace zvýší tlak na sociální stát, spíše než aby mu ulevila, protože mnoho imigrantů se nepřipojuje k daně platící části populace. Norští “nezápadní imigranti” dostávají sociální dávky desetkrát častěji, než rodilí Norové. Připomeneme-li si, že mezi “nezápadní imigranty patří i Číňané, Indové a další nemuslimové, kteří jsou známí (a je to statisticky prokázáno) svojí pracovitostí, toto číslo hovoří samo za sebe o zátěži, kterou pro sociální stát představují muslimové.

Novinář Halvor Tjonn z listu Aftenposten, jeden z mála skutečně kritických novinářů v zemi, citoval v červnu 2006 zprávu NHO, Konfederace norských podnikatelů. NHO prohlásila, že současná imigrační politika představuje vážnou hrozbu pro ekonomiku země. Norsko je třetím největším vývozcem ropy na světě, hned po Saudské Arábii a Rusku. Podle NHO přesto existuje riziko, že většina zisku, které Norsko z ropy získává, bude utracena za sociální dávky pro rychle rostoucí populaci imigrantů. Nejziskovější imigrací by byla imigrace vysoce kvalifikovaných pracovníků, kteří zůstanou po omezenou dobu, zároveň ale ne příliš krátce. Dánský think-tank odhadl, že cena imigrace dosahuje až 50 miliard korun ročně, a to byl opatrný odhad. Dánsko by tak zastavením imigrace z nejméně rozvinutých zemí mohlo ušetřit obrovské částky. Studie zjistila, že každý druhý imigrant z Třetího světa - obzvláště z muslimských zemí - postrádá kvalifikaci dokonce i pro ty nejpodřadnější práce na dánském organizovaném pracovním trhu.

Profesor Kjetil Storesletten z univerzity v Oslu řekl, že celkový příspěvek imigrantům k ekonomice je pravděpodobně negativní i v Norsku. “Přijímat imigranty s nízkým vzděláním nevede nikam. Nemůžeme pokračovat v dosavadní imigrační politice”, řekl Storesletten. Norské sociální dávky a platy pro nekvalifikované pracovníky patří k nejvyšším na světě. Platy vysoce kvalifikovaných pracovníků jsou zároveň srovnatelně nižší a daně jsou vysoké. Tato stlačená struktura platů je výsledkem desetiletí socialistické politiky Skandinávie. Vede k tomu, že přitahuje lidi s nízkou kvalifikací a vzděláním a zároveň činí země méně přitažlivé pro výzkumníky a vědce. Agentura, která má na starost imigraci, si přesto myslí, že musí zemi učinit atraktivnější pro kvalifikované i nekvalifikované pracovníky. “Potřebujeme více imigrantů”, prohlásil předseda UDI Trygve Nordby. “Příliš málo lidí si troufne říct, že máme i velkou potřebu neprofesionálních pracovníků”, řekl. UDI by podle něj měla získat větší flexibilitu v rozhodování o jednotlivých případech a zpracovávat je rychleji a efektivněji. Jak se ukázalo později, byrokraté z UDI byli ve skutečnosti tak “flexibilní”, že zavedli vlastní imigrační politiku a že jejich liberální interpretace azylových pravidel “překročila hranice” zákona. UDI porušila zákony i politické direktivy, když na podzim 2005 přiznala povolení k pobytu takřka 200 íráckým Kurdům. Komise, která kontroverzní povolení prověřovala, napadla bývalého předsedu Trygve Nordbyho a jeho nástupce rezignoval. Více než polovina sociálních dávek v Oslu je vyplácena nezápadním imigrantům, což je podíl, který během let ohromně vzrostl. Předseda městké rady Osla Erling Lae varuje před předsudky a prohlašuje, že bez imigrantů by v Oslu vypukl “naprostý chaos”. Norské listy se mezitím trápí tím, že internetové diskuse jsou “zaplaveny rasistickými komentáři” o muslimech. Jeden z citovaných příkladů byl tento: “Velké množství muslimů si ze své vlastní volby volí žít v paralelních společnostech, ve kterých mluví svým rodným jazykem, sledují zahraniční televizi, opovrhují společností, do které se přestěhovali a berou si partnery ze své původní země. Jediný kontakt, který mají s domorodci, je prostřednictvím úřadu sociálního zabezpečení”.

“Diskuse je často zabarvena nevědomostí. Není lidským právem být v danou chvíli vyslyšen. Vyžaduje určitou minimální dávku společenské inteligence, aby se člověk mohl podílet na veřejné diskusi”, říká Esten O. Sather, redaktorka online vydání levicového promultikulturního listu Dagbladet. Sather varuje, že listy možná budou muset zavést přísnější cenzuru svých internetových diskusních fór a komentářů ke článkům. Zdá se nicméně, že Dagbladet má jen velmi malé pochopení příčiny toho, proč má tolik lidí muslimů a jejich požadavků dost. Stejně tak nepřiznali, že se mýlili ve své desetiletí trvající jednostrané chvále pozitivních dopadů muslimské imigrace, ani se neomluvili za démonizaci pravicové strany Pokrok a jejího vůdce Carla I. Hagena během devadesátých let za její “rasismus”, když kladla otázky o skutečné ceně této imigrace.

Právě naopak, ačkoliv byly informace o ceně muslimské imigrace dostupné po několik let, až do období před volbami v roce 2005 tato otázka pro norská média neexistovala. Namísto toho se zaměřovala na “chudobu” v Norsku a na potřebu zvýšení sociálních výdajů. To v zemi, která patří mezi nejbohatší na světě a která svým občanům poskytuje nejvyšší sociální dávky v Evropě. Volební zpravodajství norských médií odhalilo jejich touhu po levicové vládě, řekl volební expert Aarebrot, profesor Institutu pro komparativní politiku na univerzitě v Bergenu. Tvrdil, že s několika výjimkami je většina norských médií zaměřena levicově. “Většina médií je tím, co bych označil za politicky korektní. Politická korektnost dnes v Norsku znamená mírně radikální, městské a liberální”, řekl Aerebrot. Průzkum ukázal, že takřka 70 procent novinářů hlasuje pro Stranu práce (Ap), Socialistickou levici (SV) nebo Rudou volební alianci (RV), a tisk je toho odrazem, dodává.

Pokud bude současný trend pokračovat, Oslo bude mít během několika desetiletí nezápadní většinu. Několik výzkumníků nyní předpovídá, že rodilá populace Norska, Švédska a Dánska se během tohoto století stane menšinou ve své vlastní zemi. Jedinou otázkou je kdy. Protože islámský džihád se většinou stává mnohem agresivnějším a fyzickým, když muslimská populace dosáhne 10-20 procent obyvatel dané oblasti, nevěští to skandinávským městským oblastem pozitivní budoucnost. Budou se rozvíjet odlišně od podobných oblastí v Thajsku, na Filipínách nebo v Nigérii?

Část problému nesporně leží v samotném západoevropském systému sociálního státu a nelze z něj vinit pouze imigranty. Íránec Nima Sanandaji vypráví o setkání jeho rodiny se Švédským sociálním systémem: “Ve Švédsku se moje rodina setkala se systémem, který vypadal velmi podivně. Překladatelka nám řekla, že Švédsko je zemí, ve které vám vláda pošle každý měsíc do schránky šek, pokud nebudete pracovat. Vysvětlila nám, že neexistuje žádný důvod k tomu, proč bychom si měli shánět práci. … Ačkoliv moje matka prošla několika zaměstnáními, došla k závěru, že ekonomickou situaci rodiny to nijak nezlepšilo. Během šestnácti let, co jsme ve Švédsku, pracovala moje matka celkem méně než jeden rok”.

Část problému ale nicméně leží v mentalitě některých z muslimů, kteří se sem přestěhují a přesto svojí nové zemi neprokazují žádnou loajalitu. Imigranti, kteří se podle sekulárních zákonů rozvedou se svými ženami, s nimi zůstávají ženatí podle šaríe, islámského práva, a podle zástupce starosty Erika Simonsena představují stále rostoucí problém ve městě Odense v Dánsku. Výsledkem je velké množství “svobodných” žen, které dostávají podporu. Z jiných zemí je známo, že někteří muslimští muži provádějí tento trik s několika ženami najednou. Někteří pozorovatelé považují za příčinu muslimských nepokojů ve Francii v roce 2005, které autor Mark Steyn výstižně popsal jako “první džihád v historii sponzorovaný sociálními dávkami”, polygamii praktikovanou muslimskými muži a placenou francouzskými daňovými poplatníky. Podvádějí ale i imigranti, kteří jsou finančně nezávislí, říká Simonsen. “80 procent imigrantské ekonomiky v Odense je ekonomika černého trhu. To je hodně a nelze to tolerovat, protože zákony platí pro všechny”.

Jak prohlásil jeden muslim v Norsku: “Pracoval jsem v pákistánském obchodu, všechna práce tam ale byla “neoficiální”. Ani šéf ani já neplatíme norským úřadům daně. Kromě toho dostáváme 100 procentní invalidní důchod a podporu. Musel bych být vynalézavý, abych vydělal tolik peněz, protože to je jediný cíl mého pobytu v Norsku”. Mnoho muslimů bezpochyby vidí sociální podporu od nevěřících jako džizju, daň z hlavy pro nemuslimy, kterou mají podle Koránu platit muslimům jako vyjádření úcty a znamení svého podřízeného postavení a podvolení se islámské vládě. Jeden člen islámské skupiny v Británii varoval reportéra pracujícího v utajení před tím, aby si našel práci, protože by to bylo považováno za příspěvek systému nevěřících.

Jedním z důvodů malého podílu muslimů na pracovní síle je velmi vysoké procento vypadnutí ze škol, obzvláště u chlapců. Ačkoliv muslimové sami z toho obviňují “malé snahy o integraci” a “marginalizaci”, někteří z nich brání vzdělávání svých dětí aktivně, aby se nestali příliš jako nevěřící. Tisíce muslimských dětí se skandinávským občanstvím je posíláno do škol Koránu v Pákistánu a v jiných zemích, aby se zabránilo jejich “přílišnému pozápadnění”. Když byla tato praxe zdokumentována a kritizována norskou organizací Human Rights Service, norští Pákistánci měli tu drzost požádat o zřízení školy pro jejich děti v Pákistánu, která by byla financována norskými daňovými poplatníky. Pravděpodobně jí získají.

Až Dánsko otevře po letních prázdninách své školy, podle listu Copenhagen Post se do nich nevrátí všichni jejich žáci. Některé školy hlásí, že ve třídách chybí každý pátý žák. Deník Berlingske Tidende oznámil, že některé děti se nevrátily se svými rodiči z prázdnin ve své rodné zemi. “Když jsou žáci drženi mimo od začátku školy, představuje to velký problém pro jejich integraci a může to mít vliv na úroveň dosaženého vzdělání”, řekla ministryně pro integraci Rikke Hvilshoj. Řekla, že o metodách, jak přinutit rodiče, aby posílali své děti do školy od prvního dne, bude diskutovat komise. “Jsou to děti, které mají problém sledovat, co se ve škole děje”, řekl Hvilshoj. “Nebýt ve škole od začátku jim to nijak neusnadní. Potřebujeme, aby rodiče pochopili, že aby jejich děti dostaly v Dánsku šanci, musí zajistit, aby byly ve škole od začátku”. Autorka a novinářka Rushy Rašíd řekla, že jako dítě jezdila se svými rodiči na dlouhé dovolené do Pákistánu. “Rodiny jezdí na takové dlouhé výlety, aby daly svým dětem zdravou dávku náboženství, kultury, tradic a rodiny”, řekla. “Když si koupíte velmi drahou letenku, chcete výletu plně využít a setkat se s celou rodinou”.

Ne že by problém vždy zmizel, i když skutečně chodí do školy. Chodit do školy není pro mnoho dětí v Kodani, kde každodenně dochází k bití, kopancům, loupežím a výhrůžkám, procházkou růžovou zahradou. Pachatelé jsou většinou v jejich vlastním věku. Násilí a hrozby představují tak velký problém, že střední školy v Malmö ve Švédsku chtějí do škol naistalovat bezpečnostní kamery a postavit do nich ochranku. Ředitel města pro vdělávání Matz Nilsson řekl, že nepokojní a agresivní žáci se ve středních školách v Malmö, domově největších a nejtvrdších skandinávských slumů, stali běžnější podívanou.

Na podzim 2006 byla ve škole v Berlíně nasazena policie poté, co si učitelé nedokázali poradit s agresivitou a neúctou svých žáků. Učitelka, která nedávno ze školy odešla, řekla listu Tagesspiegel, že etničtí arabští žáci šikanují etnické Turky, Němce a další národnosti. “Škola je pro ně”, řekla Petra Eggebrecht, bývalá ředitelka školy Rütli, “prostě místem boje o uznání svými spolužáky, místem, kde se mladí kriminálníci stávají idoly”. Mladí lidé jsou také snadným cílem islámistických organizací. Děti před školou zdraví návštěvníky arabsky.

Když školu navštívili reportéři, byli maskovanými mladíky zasypáni ze školního dvora kameny, zatímco starosta obvodu stál bezmocně ve vstupu do budovy. Stále větším problémem německých škol je to, že arabští studenti odmítají přijmout autoritu učitelek. Žáci na střední škole Rütli se při vyjadřování svého názoru před reportéry nijak nestyděli. “Němci nám lezou do zadku, platí za nás věci a tak, abysme je nezmlátili”. Dochází ale také ke konfliktům mezi arabskými a tureckými žáky, které zrcadlí boje mezi městskými imigrantskými gangy. Integrace zahraniční mládeže je v Berlíně často slabá. Dokonce ani druhá a třetí generace dětí často nemluví plynně německy a mnoho z nich nedokončí školu - to všechno vede k nejvyšší nezaměstnanosti mezi imigrantskou mládeží. Bílé německé rodiny se ze čtvrtí jako Neuköln vystěhovávají.

Muslimská imigrace vedla i k nárůstu organizovaného a násilného zločinu. Již v roce 2002 psal Lars Hedegaard společně s dr. Danielem Pipesem o tom, jak imigranti ze zemí Třetího světa - většina z nich z muslimských zemí jako z Turecka, Somálska, Pákistánu, Libanonu a Íráku - představuje méně než 5 procent populace, spotřebovává ale až 40 procent sociálních výdajů. Co je nicméně horší je to, že ačkoliv muslimové představují pouze 4 procenta dánské populace, tvoří většinu usvědčených znásilňovačů, což je obzvláště výbušné téma, protože prakticky všechny oběti byly nemuslimky. Podobný, i když menší nepoměr, lze nalézt u jiných zločinů.

V roce 2005 bylo oznámeno, že 82 procent zločinů v Kodani bylo spácháno imigranty nebo jejich potomky, a policie přicházela s obviněními proti druhé generaci imigrantů pětkrát tak často v přepočtu na hlavu, než proti etnickým Dánům. Vrátní pracující v dánském hlavním městě jsou nyní často vyzbrojení pistolemi nebo holemi, aby byli schopni se ubránit násilným imigrantským gangům. Dochází k většímu množství násilí, než dříve, a některé imigrantské gangy jsou dokonce známé tím, že hledají a pronásledují vrátné i v jejich vlastních domovech. Imigrantské zločinecké gangy jsou aktivnější, než se dříve věřilo, a jejich brutalita překonává motorkářské zločinecké gangy, jako jsou Pekelní andělé nebo Bandidos, oznámila státní policie. Norský výzkumník varoval, že etnické gangy mohou v Norsku zavést druh s migranty spojeného organizovaného zločinu, který ve Skandinávii dříve nexistoval. Arne Johannessen z Norské policejní organizace v roce 2003 varoval, že cena za zločinnost se během předchozího desetiletí mohla zdvojnásobit, částečně kvůli imigraci.

Ve Švédsku došlo k prudkému nárůstu všech druhů zločinů a násilí ve stejnou dobu, kdy probíhala bezprecedentní imigrace do země. Švédští politici by tyto dvě události spolu pochopitelně nespojili ani ve snu. Nicméně v jednom z těch vzácných případů, kdy švédský tisk opravdu řekl pravdu, odhalil Alfonbladet, že devět z deseti nejkriminálnějších skupin ve Švédsku jsou muslimské, což je trend, který je známý i v dalších evropských zemích, jako je Francie, kde tvoří muslimové 10 procent populace, ale možná až 70 procent obyvatel věznic. Množství dětí mladších osmnácti let, kteří ve Švédsku sedí ve věznicích pro mladistvé, během posledních pěti let ostře vzrostl.

Ne že by západní vězení imigrantské děti příliš děsila. Uvolněný režim pro některé z nejvíce nebezpečných holandských zločinců vyvolal kontroverzi. Fotografie tetovaných vězňů užívajících si “společenské večírky” a pivo vyvedly z míry autority, které jsou citlivé na tvrzení přícházející ze zahraničí, že jsou ke zločincům měkké. Jeden vězeň z Esserheemu, který sedí na 14 let za vraždu, řekl: “Máme v našem vlastním vězeňském baru večírek každý víkend. Můžeme si užívat skvělého občerstvení, zmrzliny, piva, hrát karty nebo kulečník a poslouchat hudbu. Když je teplo, jdeme hrát tenis”. Další vězeň mluvil o “dokonalém” čerstvém jídle a řekl: “Můžeme si ve vězeňském baru koupit cokoliv všetně suši a saké”. Ekonomický argument, používaný v Holandsku jak levicovými multikulturalisty, tak konzervativními stoupenci volného trhu - že imigrace omlazuje stárnoucí populaci, poskytuje nové pracovní síly a generuje podnikatelskou aktivitu - “jednoduše neplatí”. Od doby, kdy byly začátkem sedmdesátých let nekvalifikovaní pracovníci do Holandska pozváni, nepřinesli populaci žádný ekonomický prospěch. Podle Paula Scheffera, vůdčího kritika multikulturalismu a profesora městké sociologie na univerzitě v Amsterodamu, je až 60 procent první generace tureckých a marockých imigrantů nezaměstnaných.


Andrew Bostom, redaktor knihy Dědictví džihádu (The Legacy of Jihad), cituje postřeh Dr. Muqtedara Chána, velmi propagovaného amerického umírněného muslima, který učinil po své návštěvě Belgie. Dokonce i Chán uznal štědrost belgického sociálního systému k muslimům: “… sociální dávky běžně tvoří 70 až 80 procent platu. Těm [muslimům], kteří mají rodinu s dětmi, poskytuje sociální správa komfortní ubytování a při nízkých cených nemovitostí si mohou i ti na podpoře dovolit vlastní dům”. Americký emigrant Bruce Bawer, který žije v Norsku, ve své knize Zatímco Evropa spala (While Europe Slept) zdokumentoval, jak imámové bezostyšně kážou, že muslimové by měli tyto sociální dávky očekávat - a měli by se cítit oprávněně, když si je sami zajistí krádeží v obchodech - jako formu džizji vybírané od nevěřících “hostitelckých” společností. Jak Bostom poukazuje, “takové postoje, ať už je jejich původ jakýkoliv, vedou k této větší a základnější otázce: proč Západ pokračuje v potvrzování hrubého, nevyváženého náboženského fanatismu, který upírá nemuslimům přístup do Mekky a Medíny - pod hrozbou uvěznění, mučení a smrti - zatímco muslimové požadují možnost se usadit v Evropě nebo Americe, která jim je s poskytnutím štědrého ubytování zaručena?”

Někteří z muslimů se aktivně podílejí na aktivitách džihádu, ať už slovně nebo fyzicky. Muláh Krekar byl usvědčen z terorismu v Jordánu, byl podezříván ze spojení s Madridskými teroristy a CIA tvrdí, že dával příkazy k bombovým útokům v Íráku. Léta žije z norských sociálních dávek v Oslu a muslimští taxíkáři, kteří si něm myslí, že je skvělý člověk, ho údajně vozí zadarmo. Nějkontroverznější norský uprchlík přišel s výhrůžkou proti zemi, která ho a jeho rodinu hostila po čtrnáct let. Muláh Krekar pokračuje v boji proti deportaci do Íráku a nazývá takovou možnost “urážkou”, která by měla být potrestána. “Bráním svá práva před soudem, stejně, jako Zápaďané brání ta svá. Jsem trpělivý, stejně, jako jsou trpěliví oni. Ale až mi trpělivost dojde, zareaguju jako Orientálec”. Když byl dotázán, jak reagují Orientálci, Krekar řekl: “To nechci komentovat”. Krekar také hovořil pozitivně o teroristickém vůdci Usámovi bin Ládinovi a o nedávno zabitém vůdci írácké al-Kajdy Abu Musab al-Zarkávím.

Britská policie vyšetřovala obvinění, že čtyři londýnští teroristé z července 2005 ušetřili ze sociálních dávek více než 500 000 liber. Jeden z nich, Ibrahim, měl mít šest různých přezdívek. Někteří z nich se také přihlásili k několika národnostem, věkům a sociálním pojištěním. Vyšetřovatelé věří, že k získání některých nároků na sociální dávky byla použita nepravá jména. Dva z nich byli také obviněni z toho, že získali azyl na falešné pasy, jména a národnosti. Ibrahim, který byl zřejmě útočníkem v autobusu v Hackney, měl používat dvě data narození, šest přezdívek, dvě sociální pojištění a dvě adresy. Osman zřejmě používal pět jmen, tvrdil, že je buďto z Eritreje nebo Somálska, a používal čtyři adresy z jihozápadního Londýna. Omar, 24, který je spojován s útokem v metru poblíž Warren Street, používal pět přezdívek.

The London Times citovaly zprávu, která vyjadřovala obavy z toho, že Británie kvůli rostoucí etnické segregaci “náměsíčně kráčí k apartheidu”. Zpráva, která brala ohled na původ čtyř sebevražedných teroristů, kteří napadli Londýn, prohlašovala za klíčové faktory jejich konverze k terorismu sociální a ekonomickou deprivaci a ignorovala množství výzev k násilnému džihádu v Koránu a hadísech. Zjistila, že musliská komunita je nejvíce “znevýhodněnou” náboženskou skupinou v zemi, s nejnižší dosaženou úrovní vzdělání a nejvyšší nezaměstnaností. Dokument zjistil, že míra nezaměstnanosti mezi 1,6 miliónem britských muslimů je více než trojnásobná ve srovnání s celkovou populací a je nejvyšší ze všech náboženských skupin. Asi polovina všech muslimů (52%) byla ekonomicky neaktivní. To je více než v jakékoliv jiné náboženské skupině.

DP111, výmluvný britský komentátor na internetových stránkách, jako Jihad Watch a Little Green Footballs, poukázal na to, že muslimské rodiny jsou velmi velké a pro jediného vydělávajícího člena je těžké je živit. Potřebují příjem vykompenzovat značnými dávkami od státu. Minimálně “asi 80 procent muslimské populace” tak žije ze sociálních dávek: “Nemalé množství těchto peněz britských daňových poplatníků si najde cestu k financování džihádu. Stejný scénář musí platit ve všech evropských státech, které mají větší muslimskou populaci”. “Nacházíme se ve směšném postavení, kdy chráníme a živíme populaci, která je odhodlána nás zničit. Stoupenci islámu nebyli od samého začátku nikým jiným, než skupinovou snahou o získávání kořisti a lupu na účet práce ostatních lidí. V minulosti to bylo prováděno válkami, dobýváním a následným drancováním. Nyní je toho dosahováno imigrací (invazí), žebráním nebo zločinem. Muslimským národům jsou mezitím poskytovány obrovské půjčky (pomoc), o kterých obě strany vědí, že nebudou nikdy splaceny. Z čistě ekonomického pohledu na věc tak islám vypadá jako skupina lidí, kteří žijí podle etiky ‘žebrej, půjč si, nebo ukradni’. Proč bychom tedy my, kapitalistické země, které nevěří v nabízení jídla zdarma, sponzorovaly nejlínější, a přesto nejagresivnější, skupinu lidí na planetě, kteří jsou odhodláni rozvrátit náš demokratický systém? Podstatou věci je, jak došlo k tomu, že přirozený vývoj nejrozvinutější civilizace na zemi směřuje k hlouposti?”

Poukazuje také na to, že cena muslimské imigrace je mnohem vyšší, než jen pouhá sociální podpora. “Je třeba započítat ztrátu důvěry na trzích, ztrátu nových investit kvůli strachu z létání, nebo deziluze z dotěrného zabezpečení. Pak je zde zvýšení cen pojištění pro všechny firmy”. To vše má vliv na konkurenceschopnost firem ve srovnání s národy, které nemají významnou muslimskou populaci, jako jsou Japonsko, Korea a Tajwan. Může jít o milión dolarů nebo více na každého muslima ročně. “A k tomu všemu jim poskytujeme obrovské množství pomoci a sociálních dávek, zatímco žijeme ve strachu a naše svobody jsou omezovány”.

Bývalý muslim Ali Sina tvrdí, že i USA, které mají menší populaci muslimů a menší sociální dávky, než Západní Evropa, představují muslimové obrovskou zátěž pro ekonomiku: “Protože v Americe žijí asi 2 milióny muslimů a mezi nimi jsou ti, kteří jsou teroristy, Američané jsou nuceni utrácet stovky miliard dolarů za domácí bezpečnost. Nemám tušení, jaké jsou skutečné výdaje. Buďme konzervativní a řekněme, že jde jen o 200 miliard dolarů ročně. Ve skutečnosti může jít o několikanásobek. Má někdo tušení? S 200 miliardami dolarů stojí daňové poplatníky každý muslim, včetně dětí, 100 000 dolarů ročně. To je skutečný “příspěvek” muslimů Americe. Jakmile přidáte cenu skutečné škody způsobené teroristickými útoky, jako škodu na letadlech, budovách, atd, tato cena bude mnohem vyšší. A to hovoříme pouze o finančních škodách. Dokáže někdo vypočítat cenu, kterou zaplatily rodiny obětí teroristů? A co platí v Americe platí kdekoliv, kde musí vlády utrácet peníze na posílení bezpečnosti”.

Bat Ye’or ve své knize Eurábie - Euro-Arabská osa (Eurabia - The Euro-Arab Axis) popisuje, jak se nacházíme uprostřed celkové transformace Evropy, která je výsledkem úmyslné politiky. V rozhovoru s izraelským listem Haaretz vyjádřila Bat Ye’or obavy, že Evropa bude stále více a více islamizována, až se stane “politickým přívěškem arabského světa”. “Evropští vůdci se rozhodli uzavřít spojenectví s arabským světem, kterému slíbili přijmout arabský a muslimský postoj ke Spojeným státům a Izraeli. A to nejen v otázce zahraniční politiky, ale také ve vnitřních záležitostech evropské společnosti, jako jsou imigrace, integrace imigrantů a představa, že islám je součástí Evropy”.

Bývalý francouzský premiér Charles de Gaulle, zklamaný ztrátou francouzských kolonií v Africe a na Středním Východě, a stejně tak upadajícím vlivem Francie na mezinárodní scéně, rozhodl vytvořit v šedesátých letech strategické spojenectví s arabským a muslimským světem, které by soupeřilo o vedoucí postavení se Spojenými státy a Sovětským svazem. Tato aliance se v sedmdesátých letech, kdy došlo k rozvoji rozsáhlého euro-arabskému dialogu, stala postojem Evropské komunity. Tato aliance, v jejímž kontextu Evropa dovolila imigraci muliónů muslimů na své území a přijala protiizraelskou a protiamerickou politiku, nicméně nakonec “transformuje Evropu v kontinent pod vládou arabského a muslimského světa”.

Jak Bat Ye’or poukazuje, většina činnosti Eurábie je před pohledem veřejnosti ukryta, pokud ale víme, kam se dívat, můžeme někdy zachytit její záblesky. Italský levicový premiér Romano Prodi, prezident Evropské komise, Politbyra EUSSSR, v letech 1999 až 2004, chce více spolupráce s arabskými zeměmi. Mluví o zóně volného obchodu s arabským světem, ta ale znamená zavedení čtyř svobod EU, které zahrnují svobodný pohyb lidí. To je jasné z dokumentu z roku 2003. Tato skutečnost a její důsledky nejsou evropskými médii prakticky nikdy zmiňovány. Během šesté euro-středomořské ministerské konference v Bruselu v roce 2003 bylo prohlášeno, že tato iniciativa nabízí zemím sousedícím s EU “postupnou integraci do rozšiřujícího se evropského vnitřního trhu a možnost získání čtyř základních svobod EU: svobodného pohybu zboží, služeb, kapitálu a lidí”. Od ministrů se také očekává, že podpoří návrh komise na ustanovení Euro-středomořské nadace pro dialog mezi kulturami, Euro-středomořského parlamentního shromáždění a posílené Evropské investiční banky.

V červnu 2006, když jeho levicová koaliční vláda naznačila, že bude mnohem shovívavější k muslimské imigraci do Itálie, Romano Prodi oznámil, že “Je čas se podívat na jih a znovuzavést pro Středomoří novou politiku spolupráce“. Mluvil o Euro-středomořském partnerství započatém v roce 1994 v Barceloně. Prodi řekl, že přednesl záležitost egyptskému prezidentovi Husní Mubarakovi a líbyjskému vůdci Muamaru Kadáfímu. Premiér poté vysvětlil, že Barcelonský proces - který obsahuje vytvoření zóny volného obchodu již v roce 2010 - není nadále dostačující a je potřeba nového odlišného přístupu. “Země na jižním pobřeží to od nás očekávají”, dodal.

Muslimská imigrace stojí obrovské částky a vytváří v Západní Evropě zmatek, a vůdcové EU pracují na tom, aby muslimům poskytli snadnější přístup k Evropě - protože Arabové to od nich očekávají. Díky, že jste na to poukázal, pane Prodi. A děkuji vám za rozptýlení všech pochybností o tom, jestli musí být Evropská unie zrušena, a její zrádcovské a zkorumpované politické elity odstaveny od moci.

http://info.pravdaoislamu.cz/