Nemilosrdný osude,
Autor: Karolína Kunstová | Publikováno: 01.08.2011 | Rubrika: Islám
Ilustrace
zítra se spolu shledáme. V jediném okamžiku skončí můj život i Tvůj časoběh. Zbývá pár hodin, ve kterých můžu přemítat, kdo a kde co udělal špatně, počítat selhání, rozebírat sílu kismetu, jak říkají naši noví vládci, a nebo také spát. Obávám se však, že neusnu, proč vlastně promarnit poslední chvíle spánkem, raději si připomenu vše od začátku.

zítra se spolu shledáme. V jediném okamžiku skončí můj život i Tvůj časoběh. Zbývá pár hodin, ve kterých můžu přemítat, kdo a kde co udělal špatně, počítat selhání, rozebírat sílu kismetu, jak říkají naši noví vládci, a nebo také spát. Obávám se však, že neusnu, proč vlastně promarnit poslední chvíle spánkem, raději si připomenu vše od začátku.

Když u nás začínali první muslimové, byla jsem u toho. Sledovala jsem jejich přibývání, varovala před náboženstvím smrti a zmaru, bojovala za návrat hodnot, které společnost odhodila jako špinavé ponožky, ač po staletí fungovaly. Chtěla jsem, aby ženy byly uznávány ve svém lidství, aby nebylo trestné pít sluneční paprsky jako živou vodu, smát se, flirtovat...

Při dosažení určité hranice muslimů v populaci se objevily první problémy. Napřed na lokální úrovni - houfy mladých muslimů přesvědčovaly své spolužáky, aby se také stali muslimy. Při odmítnutí je bili a šikanovali. Balili holky a jejich kočky vytvářely módní vlnu, jak je děsně in chodit s muslimem, protože je exotický princ a prostě super.

Starší muslimové nastoupili později. Když nasadili své lidi do zastupitelstev, parlamentu a politiky vůbec, nastoupily zákazy a nařízení, oděvním kodexem či svobodou pohybu žen počínaje, omezením a postupným zakázem alkoholu konče. Při dostoupení většiny už se nerozpakovali uvádět do praxe svoje zákonodárství, tolik odlišné od našeho původního.

Když díky velkému počtu dětí získali nadpoloviční populaci, byl konec. Nastoupily represe proti čemukoliv nemuslimskému. Ti, kteří tu sídlili už déle, to vzali jako možnost vyřídit si účty se svými nepřáteli. Začali zabavovat domy, pozemky, stačilo jen označit majitele za rouhače, a rouhačem byl každý, kdo nebyl zbožným muslimem už od narození. Něco se vždycky našlo.

Nastartovali tvrdé represe. Kromě zabavování nevěřící nutili konvertovat. Kromě jedné skupiny. Bývalých antiislámských bojovníků. Na ty měli přichystané něco jiného. Věděli, že tato skupina by pod obyčejným nátlakem nikdy nekonvertovala, a proto bylo jedince potřeba napřed zlomit. Velmi pomáhalo bičování, tělesné tresty... a výstražné popravy tvrdohlavějších jednotlivců.

A proto jsem tady. Hladovění, drogy pravdy, denní bičování, stále ještě nejsem zlomená. Zítra, zítra mě zlomí definitivně. Čeká mě kat. Nelituji ničeho a věřím, že islám se jednou zničí sám, udusí se vlastním jedem, zmizí z povrchu zemského. Já se toho už nedožiju, ale stovky lidí, kteří četli mé články, snad vzpomenou nad svobodnou zemí, že jsem byla.

Sbohem...
http://karolina-kunstova.blog.cz/
 
čtěte také:
 
Smrt a sláva
 
Alias: Mohamed
 
Hlavně se nelišit!
 
Vyhýbka k fanatismu
 
Máj