Jestliže padne Izrael, my všichni padneme
Autor: Martin Janeček | Publikováno: 16.09.2010 | Rubrika: Blízký východ
Ilustrace
Francouzský časopis „France-Israël Information“ uveřejnil ve svém čísle z dubna 2010 překlad článku „If Israel goes down, we all go down“(Jestliže Izrael padne, my všichni padneme), jehož autorem je José-María Aznar. Článek byl uveřejněn v lednu v londýnském listě Times. Jeho autor byl ministerským předsedou Španělska v letech 1996 – 2004.

Francouzský časopis „France-Israël Information“ uveřejnil ve svém čísle z dubna 2010 překlad článku „If Israel goes down, we all go down“(Jestliže Izrael padne, my všichni padneme), jehož autorem je José-María Aznar. Článek byl uveřejněn v lednu v londýnském listě Times. Jeho autor byl ministerským předsedou Španělska v letech 1996 – 2004.

Píše v něm: „Za prvé, stát Izrael byl vytvořen rozhodnutím Organizace spojených národů. Jeho legitimita nesmí tedy být popírána. Izrael je stát s demokratickými institucemi hluboce zakořeněnými. Je to dynamická, otevřená společnost, která se mnohokrát vyznamenala na poli kultury, vědy a techniky.

Za druhé, vzhledem ke svým kořenům, ke své historii a ke svým hodnotám, Izrael je skutečně západním národem. Je to opravdu normální západní národ, který je konfrontován s nenormálními okolnostmi.

Je to jediná demokracie západního světa, jejíž existence je od jejího vzniku zpochybňována. Nejdřív byla napadena svými sousedy, používajícími konvenční válečnou sílu. Pak musela čelit terorismu, vrcholícímu v sebevražedných atentátech, vlna za vlnou. Dnes, na popud radikálních islamistů a těch, kteří s nimi sympatizují, je konfrontovaná s kampaní, popírající její legitimitu, prostřednictvím mezinárodního práva a diplomacie.

Šedesát dva let od svého vzniku, Izrael bojuje ještě o své přežití. Trestán deštěm raket ze severu i jihu, ohrožován ve své existenci Íránem, který si připravuje jaderné zbraně, vystaven tlaku svých přátel i nepřátel, Izrael -zdá se- nebude mít nikdy chvilku klidu.

Léta se zájem západního veřejného mínění soustřeďoval na mírová jednání mezi Izraelci a Palestinci. Ale jestliže Izrael je dnes ohrožen a jestliže celá oblast směřuje k problematické a zneklidňující budoucnosti, tak to není proto, že partneři nevědí, co je třeba učinit, aby byl konflikt vyřešen. Parametry případné mírové dohody jsou jasné, i když se oběma stranám může zdát obtížné vyvinout konečné úsilí a dosáhnout řešení.

Skutečná hrozba pro stabilitu oblasti musí být viděna ve vzestupu islámského extremismu, který pokládá zničení Izraele za splnění své náboženské povinnosti. V případě Íránu jde zároveň o úsilí ovládnout celou oblast. Obě tyto skutečnosti představují hrozbu nejen pro Izrael, ale i pro Západ a pro celý svět.

Problém je v dvojznačné a často milné reakci západního světa na tuto situaci. Je snadné obviňovat Izrael ze všeho zla na Středním východě.

Mnozí jednají a mluví jako by bylo možné dosáhnou nové dohody s muslimským světem za cenu toho, že budeme ochotni obětovat židovský stát na tomto oltáři. To by bylo šílenstvím!

Izrael je v naší první obranné linii v oblasti plné výkyvů, která kdykoli může propadnout v úplný chaos. Je to oblast na které jsme závislí pro naší energetickou bezpečnost. Naše závislost na naftě Středního východu je úplná. Tato oblast je frontovou linií boje proti extremismu. Jestliže Izrael padne, my všichni padneme!

Hájit právo Izraele existovat v míru, v bezpečných hranicích, vyžaduje stupeň morální a strategické jasnozřivosti, který příliš často v Evropě zanikl. Spojené státy Ameriky ukazují nyní znepokojující znamení, že jdou stejným směrem.

Západ prochází zmatením ohledně budoucnosti světa. Toto zmatení je způsobeno, především:

-nedostatkem sebedůvěry, mazochistické povahy, ohledně naší totožnosti;

-tyranií politické korektnosti;

-multikulturalismem, který nás nutí klekat před ostatními;

-laicismem který, ironie osudu, nás zaslepuje i když jsme konfrontováni s džihadisty,

představujícími to nejfanatičtější vtělení jejich víry.

Ponechat Izrael svému osudu v tomto klíčovém momentě by jenom ilustrovalo jak hluboko jsme upadli a do jaké míry je náš úpadek definitivní.

To nesmíme připustit. Motivován nutností rekonstruovat naše západní hodnoty, hluboce zneklidněn vlnou útoků proti Izraeli a plně si vědom, že síla Izraele je naší silou a jeho slabost naší slabostí, rozhodl jsem se vytvořit nové seskupení přátel Izraele.“

José-María Aznar pak jmenuje některé z osobností, které se k němu připojily, mimo jiné bývalý president republiky Peru Alejandro Toledano, bývalý předseda italského senátu Marcello Pera, katolický intelektuál George Weigel a jiní.

Je důležité, že tak významné osobnosti podporují Izrael. A pro ty, kteří -ať s úzkostí nebo se zlomyslnou radostí- konstatují izolaci Izraele a Židů vůbec, je podstatné, že jde o osobnosti nežidovské.

José-María Aznar závěrem říká, že naše západní kultura vyrostla na židovsko-křesťanském kmeni. Říká, že jestliže by židovská část těchto kořenů byla zničena, celý základ by se zhroutil.

Shodou okolností, už před lety jsem četl, že Otto Habsbursko-Lotrinský psal, že pokaždé, když křesťané zapomínali na vazbu s židovským kořenem, krutě na to doplatili. Zůstalo mi v paměti, že se takto vyjádřil syn posledního českého krále.

José-María Aznar pochází z významné šlechtické rodiny ze severního Španělska. Jeho předkové se proslavili při znovudobytí Pyrenejského poloostrova od Arabů, epopeje známé pod španělským jménem reconquista. Jeho dědeček byl diplomatem ve službách Francisca Franca, jeho otec významným novinářem. José-María, narozený v r. 1957, byl jako student členem spolku Frente de Estudiantes Sindicalistas, závislého od španělské falangy a snažícího se udržovat tradice jejího zakladatele José Antonio Primo de Rivera. V roce 1982 byl zvolen poslancem za město Ávila. Jde o město, které bylo od léta 1936 jednou z bašt Francova povstání proti levicové vládě, podporované Sovětským svazem. Pochází z něj svatá Terezie z Ávily (Santa Teresa de Ávila) nejvýznačnější španělská světice „zlatého století.“Byla židovského původu a byla přítelkyní svatého Jana z Kříže (san Juan de la Cruz), největšího španělského mystika. Slavný italský barokní sochař a architekt Giannlorenzo Bernini (který pro Prahu udělal skicu Černínského paláce) vytvořil v Římě nádhernou sochu vize svaté Terezy z Ávily.

José-María Aznar jako předseda vlády v roce 1996 plně zapojil Španělsko do Severoatlantického paktu. V roce 2002 se údajně pokoušel svrhnout venezuelského prezidenta Hugo Chaveze. V roce 2003 vyslal vojsko do Iráku pomoci Američanům. V roce 2004 po osmi letech vlády se již o místo ministerského předsedy neucházel. Měl ho vystřídat kolega z Lidové strany (Partido Popular) Mariano Rojoy. Všechny odhady ho určovaly vítězem.

Ale 11 mars 2004 islamisté spáchali atentát, ve kterém zahynulo 191 osob. Španělští voliči si řekli, že to za to nestojí, zvolili socialisty, kteří okamžitě španělská vojska z Iráku stáhli.

V současnosti José-María Aznar předsedá think-tanku Fundación para el Análisis y los Studios Sociales.Ten také vydal španělský překlad knihy Václava Klause „Modrá, nikoli zelená planeta.“ Wikipedia uvádí, že Aznar souhlasí s názory našeho prezidenta na změnu klimatu. 

Na závěr snad mohu připomenout něco drastičtějšího.Ve své knize „The Crisis of Islam, Holy War and Unholy Terror“ (Krize islámu, svatá válka a nesvatý teror, Random House Edition, 2004), Bernard Lewis, významný americký znalec arabského jazyka a kultury, uvádí že v Londýně vycházející arabský deník Al-Quds al-Arabi uveřejnil „Prohlášení světové islámské fronty svaté války proti Židům a Křižákům.“ Toto prohlášení deník obdržel od Usamy bin Ládena a dalších vůdců muslimských extremistů Egypta, Pakistánu a Bengladeše. Nejdůležitější částí tohoto prohlášení je t.zv.“fatwa“ (výrok, rozsudek) upřesňující, že je „individuální povinností každého muslima zabít Američany a jejich spojence, jak vojáky, tak civilisty, v kterékoli zemi, kde to je možné, až mešita El-Aksa (v Jerusalémě) a Haram (ve městě Mekka v Saudské Arábii) budou osvobozeny z jejich spárů a až jejich vojska, poražená a rozprášená opustí země islámu a nebudou moci muslimy ohrožovat.“

Američané a jejich spojenci, to jsme my všichni, neboť Česká republika je členem Severoatlantického paktu. Civilisté, to je každý z nás. Každý z nás je odsouzen k smrti těmito fanatiky. Je povinností každého muslima zabít každého z nás. 

Je podstatné, abychom si toho byli vědomi.