Imigrace: Evropa má dost. Zavírá dveře
Autor: -bj- | Publikováno: 12.02.2010 | Rubrika: Aktuality
Ilustrace
Levicové a mainstreamové politické strany, které se k tématu omezení a regulace imigrace stavěly zpočátku upejpavě a nechaly tak ring volný a vzejít hvězdu ryzí pravici, teď upachtěně přibíhají s tím, že i oni vlastně mají veřejnosti co nabídnout. Tento týden informovaly prakticky všechny popřední evropské deníky o nových imigračně-restriktivních opatřeních zaváděných západními zeměmi EU.

Masová imigrace do západní Evropy již dávno překročila mez únosnosti a někdejší benevolence a bezstarostné tolerance. Imigranti jsou v drtivé většině z islámských zemí a dnes se již netají tím, že západní hodnoty pro ně nejsou alternativou, a že by Evropa vzhledem k progresívně měnícímu se portfoliu ve prospěch muslimské populace měla přijmout hodnoty islámské. To však evropští starousedlíci vůbec nevítají, neboť to prakticky znamená ukracování jejich dřívějších svobod i blahobytu.

Levicové a mainstreamové politické strany, které se k tématu omezení a regulace imigrace stavěly zpočátku upejpavě a nechaly tak ring volný a vzejít hvězdu ryzí pravici, teď upachtěně přibíhají s tím, že i oni vlastně mají veřejnosti co nabídnout. Tento týden informovaly prakticky všechny popřední evropské deníky o nových imigračně-restriktivních opatřeních zaváděných západními zeměmi EU.

Velká Británie bezmála po půl století přikročila k zásadní a represivní reformě své imigrační politiky. Byl zaveden bodový systém, který klasifikuje imigranty co do vzdělání, věku a iniciativy se integrovat a ztotožnit s britskými hodnotami. Stejně tak Itálie sahá k bodovému systému – sítu, kde propadnuvší mají být deportováni. Francie se snaží posílit národní sebevědomí a uvědomit občany ventilováním národní hymny (kterou imigranté ostentativně bojkotují), charty lidských práv a hodnotami Républiky čí a kým jsou. Španělsko honoruje, navštěvují-li imigranti integrační kurzy a při udělování občanství je nechává přísahat na ústavu. Německo ve své důslednosti přišlo se svým okřídleným Eibürgerungstestem – doslova zkouškou způsobilosti se poobčanštit. Podobně Rakousko přitvrzuje nákladnou azylovou politiku.

Imigrace se proměnila ve vážný problém celého Evropského svazu (EU) ve fázi, kdy se začala řetězit a stala masovou. V podstatě začalo docházet k přesídlování celých asijských a afrických komunit takovou rychlostí, že evropský multikulturní tavící tyglík, již nebyl s to etnicko-kulturní koaguláty přetavit.

Dalším faktorem, který přispěl k heterogenní separátní demografické sedimentaci, je střet západního a islámského světonázoru, které dnes objektivně a legitimně obě strany – muslimská i západní – shledávají jako vzájemně divergentní. Ani politici se tudíž dnes již netají s tím, že bude zapotřebí z doposud proklamovaných nedotknutelných a nezadatelných hodnot začít slevovat a ustupovat – prakticky, judikativně i legislativně. Tím spíše, že islámské hodnoty jsou prezentovány, vyzdvihovány a konečně i přijímány jako shůry a svaté, kdežto západní téměř jako špinavý brak, posbíraný kdovíkde – byť se jej v poslední době alespoň někteří politici ze zištného přesvědčení snaží občas pulírovat.

Třetím faktorem pak bylo to, že reakce probíhala neřízeně, neboť ani multikulturně profilovaní politici za ni nechtěli vzít zodpovědnost s tím, že se sama ustálí. To se žel však nestalo. A tak alespoň dočasné zpomalení nežádoucího vývoje si dnes EU slibuje od přelití tavby i do východních zemí. Tam, se zdá, to zatím většinu občanů i politiků až tak nezajímá, a když – věří ještě na kulturní obohacení a lze je tudíž opít rohlíkem. A toho je třeba využít.

zdroj