Není mi líto těch mrtvých uprchlíků a mám vztek na ty, co za to mohou
Autor: Martin Kavka | Publikováno: 01.09.2015 | Rubrika: Glosy
Ilustrace
Německá kancléřka v této souvislosti prohlásila, že Evropa je dost bohatá na to, aby pomohla všem. Kterou Evropu myslela? Tu současnou, která se potácí v dluzích a žije na dluh? Tu Evropu, kde většina imigrantů a jejich dětí a vnuků žije na sociální pomoci, na kterou stejně musí vydělat většina původních obyvatel Evropy? Nebo snad mluvila o nějaké Evropě, která je sice utopii, ale pokud budeme více evropští, solidární a zbavíme se všeho, čeho jsme dosáhli, tak se stane skutečností? Opravdu nevím, ale co vím, nemluvila o Evropě dneška a ani nejbližší budoucnosti.

Smrt jednotlivce je tragédie, smrt milionů je statistika.“ Věta, která je připisována jednomu z největších masových vrahů v historii Josifu V. Stalinovi, je bohužel krutá a pravdivá. 
 
Od počátku roku nás média neustále zásobují osudy běženců, mnohdy se šťastným koncem a mnohdy ukončených ve vodách Středozemního moře. Po každé takové tragédii politici apelují na evropské hodnoty, evropskou solidaritu a předhánějí se v prohlášeních jak je nutné pomoci. Jak musí být evropské státy solidární. Na křesťany se apeluje, aby se řídili evangeliem a slovy Krista o lásce k bližnímu.
 
Na náměstích se demonstruje za #přijimáme. Kdo a jak přijímá a jak si to představuje? Vědci a vysokoškolští pracovníci apelují na rozum a racionální debatu. Jaký rozum, jakou racionální debatu, když prohlášení politiků je emotivní ve snaze zapůsobit na city občanů evropských zemí, když media se předhání v tom, které přinese největší „doják“ z celé té uprchlické tragédi a evropské apokalypsy.
 
Sotva si lidé „zvykli“ na to, že ve Středozemním moři umírají lidé a svým způsobem se stali vůči těmto zprávám rezistentní, tak evropským politikům pomohla nečekaná tragédie, kdy bylo nalezeno na 70 mrtvých běženců v chladícím voze v Rakousku. Tedy kousek za „humny“. A opět se rozjel kolotoč falešného smutku, voliči placených plaček a sluníčkových novinářů, kteří tak dostali novou životodárnou energii k dalším apelům na evropskou solidaritu, pomoc bližnímu a evropské hodnoty, které sice od Francouzské revoluce nikdo neviděl, ale všichni o nich mluví.
 
Německá kancléřka v této souvislosti prohlásila, že Evropa je dost bohatá na to, aby pomohla všem. Kterou Evropu myslela? Tu současnou, která se potácí v dluzích a žije na dluh? Tu Evropu, kde většina imigrantů a jejich dětí a vnuků žije na sociální pomoci, na kterou stejně musí vydělat většina původních obyvatel Evropy? Nebo snad mluvila o nějaké Evropě, která je sice utopii, ale pokud budeme více evropští, solidární a zbavíme se všeho, čeho jsme dosáhli, tak se stane skutečností? Opravdu nevím, ale co vím, nemluvila o Evropě dneška a ani nejbližší budoucnosti.
 
A také vím jednu věc. Ty uprchlíci jsem nejdou protože jsou ohroženi válkou, nejdou sem, protože v jejich zemi je diktatura, ale jdou sem, protože evropští politici a lidskoprávní aktivisté jim slibují ráj na zemi, bez ohledu na to, kdo jim ten ráj zaplatí a z čeho. Paradox je, zrovna v případě Německa, že uprchlíci se mají lepši než mnozí němečtí důchodci, mladé rodiny s dětmi, či lidé zaměstnaní v odvětvích, kde není potřebná žádná kvalifikace a přesto tito lidé platí ten „německý“ standard všem uprchlíkům, které Německo příjme.
 
A kdo tedy může za smrt těch uprchlíků? Pašeráci? Nikoli, ti jen využívají příležitosti. Skuteční viníci sedí ve vládách evropských zemích, sociální inženýři a neziskové organizace specializující se na maximální zisk z uprchlíků. Tedy z jejich utrpení. To jsou ti praví vrazi. Ne válka v zemích odkud lidé utíkají, ne bída v těch zemích, ale evropská sociální politika a evropští politici, kteří za peníze daňových poplatníků získají nové voliče a aniž si to uvědomují, vyvolávají ducha totalitních režimů a nových Hitlerů, protože jak je známo tak lidé, kterým nenaslouchá vláda, nakonec zvolí toho, kdo se bude tvářit, že jim rozumí. Jenže pak už bude pozdě. Pozdě pro všechny.
 
Převzato z blogu autora martinkavka.blog.idnes.cz