Sexuální mravy v islámu aneb co je třeba vědět o islámu
Autor: Lukáš Lhoťan | Publikováno: 27.03.2015 | Rubrika: Recenze
Ilustrace
Poprvé jsem se s otcem Botrosem setkal v českém překladu textu o jeho aktivitách v roce 2008 na webu Eurabia.cz. Tehdy mne oslovila jeho znalost islámské historie a Mohamedových výroků. Již delší čas jsem přemýšlel o tom, jak Botrosova kritická zjištění o zakladateli islámu Mohamedovi zpřístupnit i českému čtenáři.

Poprvé jsem se s otcem Botrosem setkal v českém překladu textu o jeho aktivitách v roce 2008 na webu Eurabia.cz. Tehdy mne oslovila jeho znalost islámské historie a Mohamedových výroků. Již delší čas jsem přemýšlel o tom, jak Botrosova kritická zjištění o zakladateli islámu Mohamedovi zpřístupnit i českému čtenáři.

Základem této knihy se stala jeho televizní přednáška Zvrácené sexuální praktiky prorokovy, kterou do angličtiny z arabštiny přeložil Raymond Ibrahim. K ní jsou přiloženy tři další kapitoly na téma islám a sex z pera překladatele Raymonda Ibrahima. Proč jsme k vydání zvolili právě otázku Mohamedovy sexuality?

Protože právě ona je skvělým dokladem jeho skutečného morálního profilu. Tedy spíše nemorálního. Pro muslimy je Mohamed prototypem dokonalého člověka přesně odpovídajícího Alláhovým představám a každý správný muslim se má snažit jej napodobovat co nejvěrněji – včetně jeho sexuálního života.

Ideál správného islámského chování se odvíjí od Koránu, Mohamedových výroků a tradice prvních generací muslimů. Protože islám nepřipouští žádný jiný výklad Koránu a islámské praxe než ten, který mají na svědomí Mohamed a jeho následovníci, dostal se do dosti problematické situace při řešení otázek, jak čelit novým výzvám, jež přináší jak vývoj lidské civilizace, tak i šíření islámu do různých kultur a civilizací.

Muslimové si tedy vypomáhají tím, že různě manipulují jak s jednotlivými verši Koránu, tak s Mohamedovými výroky. Tyto manipulace se týkají tzv. historické posloupnosti koránských veršů a souvislostí výroků Mohameda, které jsou dále děleny do kategorií dle jejich údajné důvěryhodnosti. Protože islámu schází podobně kodifikovaná sbírka, jakou v křesťanství představuje Bible, je tak odkázán pouze na rozhodnutí jednotlivých muslimských představitelů, kteří jsou muslimy akceptováni jako znalci islámu. Takže rozhodnutí jednoho muslimského teologa o tom, že nějaký Mohamedův výrok je neplatný či slabý, může být v rozporu s názorem jiného teologa, který stejný výrok může označit za platný a správný.

K tomu se ještě přidává skutečnost, že obsah rozhodnutí se může měnit podle místa a doby. Tedy to, co nějaký teolog v nějakou dobu zakáže, může později tentýž teolog prohlásit za povolené, tudíž zde neexistují žádné konzistentní názory, výklady a praktické aplikace.
Citace z Mohamedova životopisu a jeho výroků, které v této knize zmiňuje otec Botros, tak mohou být jedním muslimem zpochybněny, ale druhým označeny za pravdivé. Či dnes v neislámské společnosti zpochybňovány, ale zítra v islámské společnosti potvrzovány.

K tomu se váže ještě jeden důležitý fakt, s nímž se otec Botros setkává ve své polemice s muslimy, a sice skutečnost, že většina muslimů ani pořádně nezná islámskou historii, Mohamedovy výroky a souvislosti veršů v Koránu.

Botrosovým motivem není podněcovat Západ proti islámu, prosazovat „židovské zájmy“, nebo „démonizovat“ muslimy, ale odvrátit muslimy od mrtvého dogmatismu šaríje k duchovnosti křesťanství. Mnoho západních kritiků nechápe, že má-li být radikální islám odzbrojen, je třeba místo něj jeho vyznavačům nabídnout něco teocentrického a duchovně uspokojujícího nikoliv sekularismus, demokracii, kapitalismus, materialismus, feminismus atd.

Ideologie jednoho pojetí náboženství mohou být nahrazeny pouze pravdami jiného. A tak otec Zakaría Botros bojuje ohněm proti ohni.Právě proto je Botros ve své polemice s muslimy úspěšnější než Evropa ve svém tažení proti radikálnímu islámu a současném podlézání islámu svým appeasementem a snahou umlčet kritiky islámu jejich označováním za rasisty, xenofoby a islamofoby. Botros zná muslimy z každodenního života a ví, že jsou mezi nimi lidé dobří i zlí, ale všichni jsou to lidé nábožensky založení, a že pokud je chcete odvrátit od radikalismu a netolerance, musíte odstranit i myšlenkový zdroj extremismu a radikalismu.

A tím je podle Botrose právě islám a jeho původní interpretace obsažená v Koránu a Mohamedově životě a výrocích. Botros ve své činnosti ignoruje západní orientalisty a jejich názory na islám (například podle Ignáce Goldzihera,1 jednoho ze zakladatelů islamologie, jsou všechny Mohamedovy výroky podvrh a počátky islámu jsou spíše souborem mýtů než pravdou), protože ví, že není podstatné, co si myslí orientalisté, ale v co věří muslimové.

Tento text je součástí série knih na téma apologetiky mezi islámem a křesťanstvím, kterou jsme se rozhodli v našem nakladatelství otevřít. Rozhodně ale není určen pouze křesťanům, ale také ateistům a příslušníkům jiných náboženství, protože otázka morálky islámského proroka je téma, jímž by se měli zabývat lidé bez ohledu na své náboženské přesvědčení. Tedy i muslimům, aby se zamysleli, kdo je podle nich nejlepší z lidí.

Snad Vám tato skromná kniha pomůže lépe pochopit jak islám, tak i důvody, proč jsou sociologické myšlení muslimů a pohled islámu na společenské chování neslučitelné s naší civilizací a kulturou. Otázka sexuality je totiž i otázkou společenských mravů.

Předmluva Lukáše Lhoťana ke knize Sexuální mravy zakladatele islámu od Botrose Zakarie.

Více o knize zde.