Náměstí před italským parlamentem: Tak to jsme nečekali
Autor: Odjinud | Publikováno: 31.01.2009 | Rubrika: Aktuality
Ilustrace
Drazí přátelé, to, co vidíte na fotografii, jsme nečekali. Jedná se o náměstí před italským parlamentem v Římě, Piazza Montecitorio. Parlament vidíte v horní části náměstí, a před ním mnoho izraelských vlajek. Fotografie byla pořízena ve středu večer 14. ledna. Co nemůžete vidět, je mimořádný počet různých členů parlamentu, asi stovka ze všech politických stran.

Drazí přátelé, to, co vidíte na fotografii, jsme nečekali. Jedná se o náměstí před italským parlamentem v Římě, Piazza Montecitorio. Parlament vidíte v horní části náměstí, a před ním mnoho izraelských vlajek. Fotografie byla pořízena ve středu večer 14. ledna. Co nemůžete vidět, je mimořádný počet různých členů parlamentu, asi stovka ze všech politických stran, kteří se zůčastnili manifestačního maratonu - asi tří hodin projevů o roli Izraele, o jeho právu na sebeobranu, o jeho morální převaze, o jeho boji za každého z nás, naši civilizaci a hodnoty proti divokému a nenávistnému islámskému džihádu vedenému zástupci Hamasu.

Zdá se mi, že poprvé v příliš dlouhé historii arabsko-izraelského konfliktu, kromě menšiny bláznivých levičáků a fašistů, kteří se na ulici ohánějí antisemitskými slogany, jsme došli k ohromnému konsensu v jednom zásadním bodě: Nejedná se o epizodu lokálního konfliktu, nic v něm nepřipomíná téma "území za mír", který charakterizuje palestinský problém. Toto je epizoda útoku na západní svět, a Írán s tím má hodně co do činění.

Změna postoje je obrovská: diktátorská náboženská povaha Hamásu a demokratický, civilizovaný Izrael jsou viděny tváří v tvář, se vším všudy - přinejmenším pro evropskou elitu, nehledě na mrtvé a zraněné. Vzrůstá identifikace s Izraelem proti režimu, který používá lidské štíty a slibuje masakry Židů ve své ústavě.

Co se děje nyní, alespoň v Itálii, je porážka a pád levicové ideologie: ideologie, která jako fíkový list zakrývala a omlouvala všechny násilné činy a většinu nechutných slovních útoků. Pokud Arafat zahájil teroristické intifády, stejně jako když propagoval ve veřejných projevech mučednictví dětí, ideologové byli vždy připraveni omlouvat vše okupací, palestinským utrpením a ztrátou veškeré naděje.

Ne tak s Hamásem. Historie, v Itálii, přivedla do hluboké krize "ideologii revoluce" a ospravedlňování jakéhokoli krutého útoku proti "nespravedlivému imperialistickému řádu". Taková doba už je naštěstí dávno pryč - nikdo už nebude vnímat Hamás jako řešení problému. Myslím si také, že slovo "mír" ztratilo takový smysl, který až do včerejška mělo. Nový ne-ideologický pohled říká, že neexistuje žádný mír, když jej jeden z kandidáti nechce. A že i když svět krátkodobě žádá příměří, v dlouhodobém horizontu souhlasí s tím, že je třeba Hamás porazit.

Ano, včera večer mnoho lidí, ministrů a poslanců parlamentu složilo novou zajímavou mozaiku názorů. Myslím si, že pokud zrovna nepropadáte nekritickému obdivu k třetímu světu, pak na vás obrázky dětí vychovávaných jako stroje na nenávist či projevy vůdců džihádu od Ahmedínedžáda k Nasralláhovi, kteří popírají holokaust a slibují smrt židům i křesťanům, mohou mít jen jediný vliv - a to ohromný odpor a zhnusení. Zápaďané, díky Bohu, mohou ještě stále být znechuceni primitivní úrovní politického projevu.
 

Ale co bylo na náměstí u parlamentu nejdůležitější - mnoho z poslanců řeklo - Miluji Izrael. Ani si neumíte představit, kolik jich bylo.

psáno 15. ledna 2009, Řím