Vražda ze cti, ženská obřízka a burka
Autor: David Prokop | Publikováno: 18.09.2007 | Rubrika: Multikulturalismus
Ilustrace
V minulých dnech londýnská policie vypsala odměnu v řádu desítek tisíců liber pro toho, kdo jako první oznámí případ ženské obřízky ve Velké Británii. Ačkoli má britská policie množství indicií o tom, že tento znetvořující a zdraví velmi nebezpečný zákrok, který je vykonáván často i na velmi malých holčičkách, není vůbec ojedinělý, zatím nedokázala prokázat ani jeden případ! Muslimská komunita je tak uzavřená, že se to prostě nedaří.

Jako pilného diváka BBC World mě v posledních měsících zaujalo několik velmi znepokojujících reportáží o muslimské komunitě v Británii a nejen tam. Nemám na mysli "jen" všechny ty informace o teroristických útocích.

V minulých dnech londýnská policie vypsala odměnu v řádu desítek tisíců liber pro toho, kdo jako první oznámí případ ženské obřízky ve Velké Británii. Ačkoli má britská policie množství indicií o tom, že tento znetvořující a zdraví velmi nebezpečný zákrok, který je vykonáván často i na velmi malých holčičkách, není vůbec ojedinělý, zatím nedokázala prokázat ani jeden případ! Muslimská komunita je tak uzavřená, že se to prostě nedaří.

Nedávno se v Londýně (a samozřejmě nejen tam) objevil znovu případ tzv. vraždy ze cti. Vražda ze cti je vražda, kterou vykoná příbuzný (zpravidla otec nebo bratr) na dívce, která nějak pošpiní "čest" rodiny. Třeba tím, že má styk s mužem před sňatkem, čímž se nerozumí jen styk sexuální, ale i třeba zcela nevinná schůzka, kterou ovšem nepovolil otec. Poslední případ si vysloužil mediální pozornost díky tomu, že dívka byla otcem při prvním útoku jen těžce zraněna a než byla později "dobita", stačila nahrát záznam, ve kterém věc vylíčila a prosila o pomoc.

Vynořily se také velmi zajímavé statistické informace o tom, že devět z desíti (sic!) britských imámů (tj. islámských duchovních) pobývá v Británii méně než 10 let a zároveň jim jejich ubohá znalost angličtiny znemožňuje žít jinde, než ve své uzavřené komunitě. Dokáži si ale představit, že za peníze britských daňových poplatníků agitují proti britskému způsobu života.

Neméně zajímavý byl i případ muslimské učitelky jazyků na základní škole, která se cítila dotčená tím, že ji propustili, protože odmítala děti učit jinak, než celá oblečená v burce, tedy i s kompletně zakrytým obličejem. Což je pochopitelně velká překážka pro komunikaci, zejména s menšími dětmi.

Ještě v roce 2005, kdy jsem se obával, jestli se při teroristickém útoku v Londýně něco nestalo mému kamarádovi, který tam tehdy sbíral životní zkušenosti, jsem považoval různé zvěsti o nebezpečné uzavřenosti některých muslimských komunit za přehnané. Dnes to již za přehnané rozhodně nepovažuji a domnívám se, že je v zájmu nás všech, i většiny "normálních" muslimů, tvrdě a rychle jednat.

Všichni, kdo chtějí žít v našich zeměpisných šířkách, musí bezpodmínečně uznat naše standardy, stejně jako my uznáváme standardy, které panují v jiných zemích. Je také v našem výsostném zájmu podporovat ty muslimské vůdce, kteří ve vlastních zemích bojují s psychopatickými radikály, jako je například generál Mušaraf v Pákistánu, který nedávno s potřebnou rozhodností zlikvidoval hnízdo fanatiků v tzv. Červené mešitě v Islámábádu.

Vážím si jiných kultur, nejsem žádný rasista, ani xenofob. Ovšem bez vzájemného respektu k nějakému civilizačně-kulturnímu minimu opravdu nelze koexistovat. 

prokop.blog.iDNES.cz

publikováno s laskavým svolením autora