"Sluší se, aby žena žila pod botou muže" (Turecké přísloví)
"Všichni mají právo svobodně vyjádřit své mínění takovým způsobem, který se neprotiví šárii." (Deklarace lidských práv, Káhira, 1990)
"Ženy jsou satanův nástroj proti mužům; proto musí být zahaleny od hlavy k patě, i když jsou pohromadě jen se ženami." (Raed Hlayel)
"Celá Umma má povinnost se hněvat a povstat, aby ukázala svůj vztek. Vztek je nutný. Nejsme žádný národ oslů. Jsme národ lvů." (Yussef al-Qaradavi)
"Bratři, vede se válka proti islámu. Chopte se svých mečů. Kde jsou vaše zbraně? Vaši nepřátelé zdupali Proroka. Povstaňte!" (Badr Bin Nadel al Mashari, imám v Rijádu)
"Muslimové celého světa, bezprávní této země, povstaňte! Vybojujte drápy a zuby své právo, nebojte se řevu velmocí!
Sjednoťte se pod pyšným praporem islámu a zaveďte jeho vládu...!" (Testament ajatolláha Chomejního)
"Korán se vydatně věnuje podbřišku muže, jeho sexuálním rozkoším a povinnosti žen, uspokojovat manželovy potřeby. Pro dobré muslimy a islámské
mučedníky má korán připraveny panenské hurisky nepomíjivé krásy a mládí; po každém koitu znovu nabydou panenství. Pro muže to znamená uskutečnění
fantasmatu nikdy nekončícího orgasmu a konec strachu před předčasnou ejakulací? Ptám se, jestli tyto sliby nejsou důvodem víry ve svatost koránu. Který
muž nezná tyhle sny? Stačí jim věřit..." (Chahdortt Djavan, Paříž, 2003)
"Ozbrojený boj proti okupantům Palestiny není jen právem muslimů, ale je přímo povinností všech muslimů." (Jusuf al Qaradawi)
"Žít v islámské republice je jako spát s mužem, k němuž cítíš hnus: představuješ si, že jsi docela jinde." (Azar Nafisiová, profesorka anglické literatury)
"Nic nemluví pro evropský reformovaný islám. Existuje jen jeden islám - onen Muhammada a Koránu. Čirý islám je životu nebezpečný.
Nejstrašnější je zde útisk žen..." (Ayaan Hirsi Aliová)
"We must be open and tolerant towards Islam and Muslims because when we become a minority, they will be so towards us." (Jens Orback, švédský ministr)
"Multikulturalismus je zdvořilé ustupování roztahovačnému hostu, který vás postupně vytěsňuje z vašeho příbytku." (zavražděný holandský režisér
Theo van Gogh o multikulturalismu)
Diskuse o islámu na Západě se nese ve znamení zúženého pohledu. Buď se mluví výhradně o sociálním jevu anebo o aktualitách, které činí z islámu zdroj násilí, nevraživosti a náboženské nesnášenlivosti. Mizí tak povědomí o tom, že islám má duchovní dimenzi. K tomu přispívá i ignorance, neznalost tohoto náboženství u bezvěrců, věřících i laxních křesťanů a koneckonců i u samotných muslimů.
Od „arabského jara“ roku 2011 vysílá muslimský svět zbytku planety řadu protichůdných signálů. Jdou od velmi současných projevů modernismu k výrazným archaismům, které přežívají v náboženství nebo se ho znovu zmocňují.
Obrázky obletěly svět, aniž by jejich podstatný detail vzbudil valnou pozornost. Fotografie vozidel irácké armády, které ukořistili černooděnci Islámského státu Iráku a Levanty (ISIL). Po vítězství v severoiráckých provinciích Ninive a Saladín s nimi míří do svých základen v Sýrii. Kolem silnice jsou už sotva patrny bariéry z písku na irácko-syrské hranici. Před několik hodinami je odstranily buldozéry pod heslem: „Pryč s hanebnou hranicí“.
Výbuch v areálu pražského zastupitelství Palestinské samosprávy byl velmi pravděpodobně dílem nešťastné náhody. Leč v samotném případu se odrazily jisté rysy arabsko-muslimské reality.
Touha mít demokracii už nalezla živnou půdu i mezi muslimy, jak prokázala vlna „arabského jara“. Vzdor tomu nepřestává být islám ze všech kultur mimo okruh západního světa nejdůraznějším odpůrcem západní demokracie a s ní spojené koncepce lidských práv. Neřekl bych, že chce Západ zničit. Má jen jinou představu o lidském údělu. Povinnosti člověka vůči Bohu a víře staví nad individuální lidská práva. Z tohoto úhlu kritizuje západní humanismus a atakuje slabiny lidskoprávního modernismu.
Migranti z muslimských zemí nepřicházeli původně do Francii, aby tam mohli žít nábožensky. Přicházeli za prací a mnozí z nich právě proto, aby se od zotročujícího islámu osvobodili. Pokud hledali prostor k praktikování víry, nevolili správně.
V Čechách se stalo od jisté doby populárním kritizovat či lépe řečeno odsuzovat islám. Soudím tak z přívalů souhlasné odezvy na texty, jenž staví islám na pranýř, či podle ostrých, ba přímo vulgárních výpadů proti autorům, kteří islám a muslimy nechtějí vidět černobíle.
Počátkem října byla zatčena mladá Francouzka, podezřelá ze spojení s terorismem. Prostřednictvím internetu kontaktovala odbočku al-Káidy na Arabském poloostrově, jednu ze známých centrál džihádismu. Doufala, že odtud získá pomoc k vedení své soukromé „svaté války“.
O zániku Západu a bezbrannosti jeho demokracie vůči agresivnímu a barbarskému islamismu padlo nebo bylo napsáno již mnoho slov. Není taková skepse poněkud jednostranná?
Jaro arabských národů začíná zábst. Naděje zrozená před dvěma lety v Túnisku přivádí na svět syrskou tragédii. Nadaleko odtud jiná vzpoura ve jménu demokracie předává moc islamistům z Muslimského bratrstva. Kdysi nadějné jaro nechává za sebou úhor. Nadšení se nechává přehlušovat rozhořčením. Pracovní příležitosti mizí, pouličních násilností přibývá, politická svoboda sotva dýchá, práva žen jsou na ústupu. A salafismus, nejradikálnější forma islamismus, nabývá na síle.
Íránský náboženský vůdce ájatolláh Alí Chameneí vydal fatwu zakazující jaderné zbraně. Stalo se v polovině letošního ledna a okamžitě se vyrojily otázky o smyslu tohoto právního výroku a jeho významu v souvislosti s obavami Západu ohledně íránského jaderného nebezpečí.
Po pádu režimů v Túnisku a Egyptě před dvěma lety vyhráli místní islamisté následné volby pod heslem „islám je řešení“. Jejich vítězství bylo podbarvované sebevědomými hlasy pro obnovu šaríy, božího zákona islámu, v občanských zákonících dotyčných zemí. Obava, že s islamismem nemůže přijít nic jiného než éra nové a dlouhodobé diktatury, byla silná. Násobily ji pochyby, zda vývoj i v arabském světě nakonec nepůjde směrem k nějaké islámské teokracii po íránsku. Jaká je situace dnes dva roky po převratech?
Víte, co odlišuje sex a fotbal u Arabů? O fotbale hovoří vášnivě, ale málokterý z nich ho opravdu hraje. Naproti tomu o sexu veřejně nepadne slovo, i když ho má každý Arab plnou hlavu. Přineslo nebo alespoň naznačilo „arabské jaro“ v tomto ohledu nějakou změnu?
Život bez víry má v prostředí islámu své meze. A jen opřít se o ně může přivodit smrt. Až na několik výjimek vyžaduje většina muslimských států, aby jejich obyvatelé věřili v Boha, nejlépe Alláha. Neboť bezvěrec je tam nejhorší z možných kvalifikací.
Patřit k nemuslimské menšině v muslimských zemích není v posledních desetiletích vůbec snadné. Tlak na náboženskou jednolitost v zemích, kde islám převládá, roste.
154 článků (11 stránek)