V úvodu svého článku, bych rád odcitoval slova ředitele Občanského institutu Romana Jocha, která dobře vyjadřují pokus učinit z českých islamistů osoby nad zákonem a nad obyčejnými občany: 

Policie nepoužila násilí, ani nebyli žádní zranění. Proč tedy kvůli jejímu zásahu takové rozhořčení? Protože se odehrál během pátečních večerních modliteb, což je necitlivé? Proč v zemi, v níž je akceptovaný zásah na Úřadu vlády a téměř zatčení premiéra, je razie v islámské modlitebně (kanceláři) a mešitě považovaná za nehoráznou? Jsou snad islámské prostory jediné, ve kterých se nesmí policejní zásah nikdy uskutečnit, byť k němu existoval dostatečný důvod? Zdroj.

Muslimové například lhali, když tvrdili, že policie při zásahu neoznámila žádnou výzvu. Jak ovšem dokazuje videozáznam z celé akce, policie dodržela veškeré předpisy, včetně výzev. Proto byla stížnost muslimů zamítnuta. Naopak přítomná cizinecká policie zjistila, že se v mešitě shromažďují ilegální přistěhovalci a jedna z osob se dopustila i trestného činu maření úředního rozhodnutí. Muslimové přítomní v mešitě měli u sebe i střelné zbraně, byť se později ukázalo, že legálně držené.

Policie v pražských mešitách zasahovala kvůli šíření knihy vydané Ústředím muslimských obcí, v níž se hlásá nenávist vůči nevěřícím a povinnost muslimů svrhnout sekulární vlády. Šéf muslimské obce si ovšem za vydáním této knihy stojí, stejně tak se neomluvil ani za to, že mešity slouží potřebám ilegálních přistěhovalců z muslimských zemí či se v nich shromažďují ozbrojení muslimové. Právě možná z těchto důvodů mu i vadí riziko, že česká policie by mohla podobný zásah zopakovat a opět zadržet ilegální přistěhovalce?

Šéf muslimské obce se snaží z celé kauzy učinit spor čeští muslimové versus česká společnost. Podle něj byl zásah naplánován a řízen lidmi, kteří chtěli poškodit všechny muslimy a očernit je v očích české společnosti. Obávám se, že pokud se mu podaří těmito slovními útoky a nepodloženými tvrzeními zastrašit českou policii a státní zastupitelství, mohou mít příště strach zasahovat proti kriminalitě a šíření nenávisti ze strany českých muslimů, protože kdo by chtěl být terčem nenávisti a očerňující kampaně českých islamistů a jejich spojenců?

Buďme rádi, že zde zatím máme málo muslimů a česká policie se zatím nebála proti zločincům z jejich řad zasahovat. To v takové Francii si již nedovolí zasahovat proti islámským extremistům, protože by jim muslimové vypálili půlku města. Jak sami přiznávají čeští muslimové zde.

Mezi muslimské spojence v České republice patří část ateistů, křesťanů a hlavně multikulturalisté, kteří odsuzují kritiků islámské nenávisti, ale k nenávisti a ilegální činnosti ze strany českých muslimů mlčí. Jak ukázala kauza šíření islámské nenávisti v knize Základy tauhídu, tak mezi hlavní spojence českých islamistů patří Jaroslav A. Polák (odborný konzultant projektů pro neziskovou organizaci Liana), kněz Tomáš Halík, kněz Mikuláš Vymětal, Společný hlas - fórum židů, křesťanů a muslimů, a také například vládní Výbor pro práva cizinců, splupracovník Bezpečnostní informační služby a novinář Jan Schneider a další.

Co vlastně islámská kniha tvrdí?

„Jelikož termín ibada znamená naprostou poslušnost a Alláh je považován za nejvyššího zákonodárce, zavedení světských právních systému, jež se nezakládají na Alláhových zákonech (šaría) je aktem nevíry v Alláhem zjevené zákony“, píše Philips na 26. straně své knihy.

Co mají tedy podle něj muslimové dělat? Na to Philips odpovídá o stránku dále slovy: „a proto značná část víry v jedinečnost uctívání Alláha si žádá zavedení islámské legislativy šaríi, zvláště v zemích, kde muslimové tvoří většinu populace. Alláhův zákon musí být znovu zaveden v takzvaně muslimských zemích, kde vlády vládnou podle dovezených kapitalistických či komunistických ústav a kde islámské právo buď úplně vymizelo, nebo bylo vytlačeno do několika málo vcelku nevýznamných oblastí. … Ti, kdo mají moc to změnit, musí tak učinit, zatímco ti kdo tuto moc nemají, musejí veřejně vystupovat proti uplatňování světských zákonů a vyžadovat zavedení šaríi. A pokud ani to není možné, je nutno své neislámské vlády upřímně nenávidět a pohrdat jimi k uspokojení Alláha a udržení víry v jeho jedinečnost (tauhíd).“

Jako blahodárný prostředek pro napravení zločinců propaguje Philips v knize na straně 44 mrzačení odsouzenců. „Podobně skutek může vypadat jako špatný, i když je ve skutečnosti dobrý. Například někdo může namítnout, že useknutí ruky za krádež je barbarské, nebo že zbičování za pití alkoholu je nelidské, a tak může takové tresty považovat za příliš tvrdé a tedy vůbec ne dobré, a přitom jde o tresty nařízené Alláhem a jeho prorokem, a jejich dobrý vliv na společnost mluví sám za sebe,“ píše Philips.

Zavedeme šaríu všude

V závěru knihy Philips vysvětluje jednu z mála známých zákonitostí islámského práva šaría, a tou je nerovnoprávnost nevěřících s muslimy před Alláhem a jeho zákony. „Obnáší to i skupinový závazek, že zavedeme Alláhovy zákony všude na zemi. A proto jsou věřící v Alláhových očích vysoko nadřazeni nevěřícím, protože přijímají své odpovědnosti,“ konstatuje Philips.

Jestliže jsou v české muslimské komunitě takovéto myšlenky šířeny státem uznanou muslimskou obcí a za odborného dohledu samotného předsedy Muslimské obce v Praze Vladimíra Sáňky, můžeme se pak divit tomu, že mají lidé o budoucnost mírového soužití s muslimy obavy?