"Sluší se, aby žena žila pod botou muže" (Turecké přísloví)

Ještě pár postřehů ze současné Francie

Autor: Martin Janeček | Publikováno: 23.12.2013 | Rubrika: Evropa
Ilustrace

Pobýval jsem zase tři měsíce ve Francii. Znám tu zemi dobře. Ztrávil jsem tam největší část svého života. A jsem samozřejmě citlivý na její další vývoj, přinejmenším proto, že tam žijí moje děti a nyní též i moji vnuci.

Je známé, že Francie má z evropských zemí největší procento mimoevropských přistěhovalců. Francouzská veřejnost na to konečně začíná reagovat.V tisku se objevuje výraz „le grand remplacement“ (velká výměna). Tak je označovaná postupná výměna evropského obyvatelstva neevropským.

Francie hrála dlouho významnou roli mimo Evropu. Od sedmnáctého století kolonizovala Kanadu, Indii, Antily. V devatenáctém století si vztvořila velkou koloniální říši v Africe, v Indočíně a na ostrovech Tichého oceánu. Po první světové válce k ní přibyly ještě Sýrie, Libanon a část bývalých kolonií německých.

Mnozí Francouzi jsou stále na tuto minulost hrdí. Jiní naopak z ní mají komplex viny. A tak přidávají své hlasy k hlasům podnikatelů a obchodníků, kteří potřebují levnou pracovní sílu a co nejvíc spotřebitelů a kterým je zřejmě lhostejné, že pod přílivem stále početnějších mimoevropských přistěhovalců, možná brzy francouzský národ zanikne.

Zištnost a sobeckost jedněch a pocit viny druhých spoluvytvářejí převládající světový názor. Podle něj je správné slavit „manželství“ osob stejného pohlaví, homosexuálové mají právo adoptovat děti, je správné trestat co nejmírněji zločince všeho druhu. Ale ten, komu záleží na dalším trvání jeho národa, je rasistou, nacistou, prostě tím nejhorším zločincem.

Co to vlastně je rasismus? Je beze sporu, že kdokoli se hlásí k dědictví Bible by měl věřit, že Stvořitel stvořil člověka k svému obrazu. Člověka, všechny lidi, osoby všech ras a národů. Nesmíme pohrdat nikým. Každý má právo žít -  a žít důstojně.

Ale Bible také učí, že původně lidstvo tvořilo jediný národ, který pak Bůh rozdělil, aby zabránil stavbu Babylonské věže. Potom si vyvolil jeden konkrétní národ, potomky Abrahama, Izáka a Jákova, kterému udělil významný, specifický úkol. Vyvolený národ má proto povinnost zůstat sám sebou. Ale i ostatní národy mají povinnost si udržet svou identitu. Jednak proto, že jejich vznik byl výrazem Boží vůle. A pak, každý národ, tak jako každý jedinec, má své specifické poslání.

Rabíni učí, že když nějaký Jankele předstoupí před Poslední soud, tak se ho nezeptají:“Proč si neudělal to, co Mojžíš?“ Zeptají se ho:“Proč si neudělal to, co si, jako Jankele, měl udělat?“
Snad tedy každý národ se má zhostit svých vlastních úkolů. Jak ti, kteří si nechtějí dát námahu vychovávat své děti a raději dovážejí lacinou pracovní sílu, tak ti, kteří přišli ze své rodné Afriky se posadit k pěkně prostřenému evropskému stolu, výsledku práce jiných, snad tedy nejednají správně.

Všude na Západě nyní oslavují památku Nelsona Mandely. Ten ale nepropagoval právo Afričanů zalidňovat Evropu a jednou jí ovládnout. Naopak, usiloval o smíření proti sobě stojících ras. Asi také není náhoda, že jestli například z Alžírska po vyhlášení nezávislosti všichni nemuslimové museli odejít, v Jižní Africe obyvatelé evropského původu vyhnaní nebyli. Mandela možná tak jednal též pod vlivem hodnot Bible, které mu nebyly cizí. V každém případě mu byly cizí hodnoty Koránu.

V současné Francii, čím dál tím víc je těch, kteří konečně začínají vidět o jaké hodnoty jde. Tak Aymeric Chauprade, který byl v letech 1999 až 2009 profesorem mezinárodních vztahů na Ecole de Guerre (Škole války), kde jsou formováni důstojníci francouzské armády, píše v knize „Chronique du choc des civilisations“ (Kronika střetu civilizací, nakl. Edition Chroniques, 2013): „Násilí v islámských zemích se opírá o legitimitu, kterou mu dávají zásadní texty, Korán a Sunna. Jednání proroka Mohameda v Medině ospravedlňuje politiku zabíjení v očích muslimů. V islámu nemá nikdo právo měnit zjevené texty. V Koránu je sedm set míst, zmiňujících mučení a vraždění. Od svých počátků, islám není náboženstvím lásky a odouštění, nýbrž náboženstvím války.“

Chauprade cituje alžírského džihadistu Abu El-Munhira, který napsal: „Zůstaneme věrni této tradici, abychom se řídili příkladem Chaleda, příkladem Abu-Bakr Sedika a jiných společníků Proroka, kteří neváhali zabíjet, mrzačit a spalovat. Ale nejsme spokojeni, poněvadž jsme ještě nezabili tolik lidí  jako oni.“

V každém případě, v současné Francii, velká většina neevropských přistěhovalců jsou muslimové. To se netýká pouze přistěhovalců ze severoafrických zemí, ale i černých Afričanů. V celé černé Africe se islám stále intenzivně šíří. V šedesátých letech 20. století bylo jižně od Sahary údajně asi 40 miliónů muslimů. Dnes je jich tam prý už asi 250 moliónů. Jednak samozřejmě díky vysoké porodnosti, jednak kvůli systematické muslimské misijní činnosti.

Francouzský komunistický deník L´Humanité uveřejnil 6. prosince 2013 článek afrického specialisty, podle kterého ještě mezi dvěma světovými válkami, na území dnešního státu Mali, 80 procent obyvatel byli animisté (přívrženci původních afrických kultů). Teprve po nezávislosti v r. 1960, masy venkovanů přibyly do měst, kde byli nuceni přijímat islám. Dnes je země muslimská prakticky na sto procent.

K tomu je ještě možné dodat, že komunistická strana Francie přistěhovalectví samozřejmě podporuje velmi horlivě, i když tím pomáhá kapitalistům tlačit dolů mzdy zaměstnanců. Vzhledem k tomu, že tradiční „třídní boj“ byl už dávno nahrazen národnostním a rasovým bojem, tak si francouzští komunisté pěstují své voliče především mezi neevropskými přistěhovalci. Ovšem, jako správní dialektičtí materialisté nemohou zase příliš otevřeně hájit islamisty. Proto asi onen článek 6. prosince uveřejnili. A aby je nikdo nemohl obviňovat z rasismu, tak k němu přiložili fotografii autora. Takže každý hned viděl, že to je Afričan. Poněvadž rasismus může přece vždycky být jenom na jednu stranu. O tak zvaném protibělošském rasismu mluví přece pouze pravicoví reakcionáři.

Český čtenář má možná dnes jiné starosti. Ale nenechme se mýlit. Z Paříže do Prahy není tak daleko. A osud Francie může potkat i České země. Je třeba se tedy zamyslet nad rolí Evropské unie. Snad je třeba rozlišit mezi úsilím těch, kterým jde jenom o zisky, a dědictvím státníků jako byli Francouz Robert Schumann, Němec Konrad Adenauer, Ital Alcide de Gasperi. Byli to křesťanští demokraté, kteří po druhé světové válce chtěli udělat všechno, aby se podobné tragedie už nikdy neopakovaly.

Víme ale též, že loď, která je rozdělená neprodyšnými přepážkami na mnoho oddělení, se nepotopí tak snadno, jako ta, která je celá v jednom kuse. Jestliže některé západoevropské země se skutečně stanou islámskými státy, bude nutné Evropskou unii opustit.

Tak daleko ale zase věci ještě nedošly. A vedle obav o budoucnost je třeba též brát na vědomí minulost. Zesnulý pařížský arcibiskup, kardinál Jean-Marie Aaron Lustiger napsal, že francouzští revolucionáři z r.1789 byli duchovními předky jak komunistů, tak nacistů. To je velmi správný postřeh. Komunisté se sami k tomuto dědictví hlásili.Nacisté se k němu nehlásili. Ale revolucionáři z r.1789 odvrhli křesťanský univerzalismus i aristokratický kosmopolitismus a na nejvyšší hodnotu povýšili národ. Nacismus byl jenom krajní formou nacionalismu, který nevyvažovala žádná jiná hodnota.

Nebylo by moudré se vracet do situace, která byla v Evropě před sto lety, kdy se evropské národy chystaly ke kolektivní sebevraždě první světové války. A pak, máme mít rádi méně Mozarta nebo Verdiho, nežli Smetanu nebo Dvořáka? Máme zapomenout kolik italských, německých, francouzských či nizozemských stavitelů a umělců se účastnilo vybudování a vyzdobení naší stověžaté matičky i jiných měst Čech a Moravy?

Někdo může namítnout, že má neméně rád mešity a africké masky, nebo třeba tam tam. O tom kdysi řekl francouzský malíř Henri Matisse: „Naše evropské dědictví, které se rozkládá od Severního moře po zahrady zavlažované Středozemním mořem a které plody jiných kultur nám mohou jenom okořenit.“ To je snad ta správná rovnováha. Být citlivý vůči všemu hezkému a zajímavému, ale mít svoji identitu, nebýt vykořeněným jednotlivcem, který se nakonec neztotožňuje s ničím a s nikým.

Je třeba vědět, že to je přesně to, co nám chystají zastánci globalizace. Mnoho z nich uvažuje jenom v krátkodobých perspektivách. Především jim uniká, že celé bohatství naší evropské kultury bylo tvořeno staletí nadanými lidmi s tvůrčími schopnostmi. Jestliže tito lidé vymřou a budou nahrazeni jinými, kteří podobné schopnosti nikdy neprokázali, neutrpí tím celé lidstvo vážnou újmu?

Ale spíš než se tedy vracet k nenávistnému nacionalismu z r. 1914, je snad správné hledat rovnováhu v myšlence, kterou Francouzi jmenují l´Europe des patries (Evropa vlastí). Je tím myšlena Evropa, ve které každý evropský národ si jednoznačně udrží svojí identitu, svůj jazyk a kulturu, ve které ale všechny budou úzce spolupracovat.

Evropané – a země zabydlené jejich potomky – dlouho byli jedinými hlavními hráči světové politiky. Dnes je ale situace jiná a Evropané mohou těžko čelit konkurenci s jinými světadíly, pokud nebudou dostatečně jednotní. A pak, odborníci na národní hospodářství snad nejlépe odhadnou, do jaké míry by to pro tuto zemi bylo výhodné odpojit náš vagonék od té německé spolkové lokomotivy, která hodně toho za sebou utáhne.

Smím-li ukončit tento článek pár slovy o mé skromné osobě, tak já bych skutečně těžko mohl být proti evropské spolupráci. Když jsem byl tak dlouho odloučen železnou oponou od rodné země, od rodičů, bratra, synovce, přátel, mám si stěžovat na to, že dneska už mě nikdo nekontroluje doklady, když jedu z Paříže do Prahy?

Vítězslav Nezval kdysi, v době nejhoršího komunismu, napsal pro svého syna Sonety Robertu Nezvalovi. Píše v nich: „Až jednou pojedeš do Paříže, bez pasu, bez víza, bez akreditivů…“ To je tedy možné až nyní, díky Evropské unii. Mezi tím Robert Nezval spáchal sebevraždu, po rozdrcení Pražského jara armádami států Varšavské smlouvy. Nebyl jediným, kdo byl tak trpce rozčarován zhroucením svého snu, utopie o všelidském bratrství.

Snad všechny tyto utopie jsou svým způsobem pokračováním toho, o čem už snil svatý Pavel, když psal, že už  „….nebude ani Žid, ani Řek, nýbrž všichni jedno v Kristu.“ Asi to není náhoda, že muslimský svět nikdy žádné takové utopie nesdílel. Muslimové, pokud se jim to hodilo, se opírali o Hitlera či o Brežněva, ale vždycky se drželi zásady, formované už starými, ještě pohanskými, Římany: „Ať nás nenávidí, jen když se nás bojí.“

Dědici Bible a dědici Koránu tvoří skutečně dva zcela rozlišné světy. Bylo by tragickým omylem to nebrat na vědomí.

Klíčová slova: multikulturalismus  | Francie
3243 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

Zasílání upozornění
Čtěte také

Eurabia.cz

Škoda Auto podporuje ekonomiku vražedného islamistického režimu v Turecku ...Premiér české vlády Babiš podpořil turecký islamistický režim v invazi do Sýrie!Imigrant s nožem útočil ve VídniMají dost. Nizozemci chtějí zastavit imigraciŠvédská policie zdrhá před mladými imigranty a občanům radí: Vytvořte si k své ochraně domobranu

ePortal.cz

ODS na cestě od modré k červené. K tomu můžeme ještě přičíst návštěvu předsedy ODS Petra Fialy v Řeporyjích, kam přijel podpořit místního hulváta Pavla NovotnéhoExtinction Rebellion patří na seznam teroristických organizací

euPortal.cz

Evropská unie chrání imigrantské kriminálníky a Hamáčkovo ministerstvo vnitra to prosazuje do zákona! Kvůli projevenému názoru na Gretu Thunbergovou se již de facto vyhazuje z práce...

FreeGlobe.cz

Švédská vláda ztratila kontrolu nad zemí: 120 pumových útoků za půl roku. Integrace migrantů v praxiTak tohle nedokážete! Greta prý vidí oxid uhličitý pouhým okem!

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životVeganka tvrdí, vejce jsou pro vaše zdraví horší než kouření. Takto to prý zjistila

euServer.cz

Rasputina na PutinaŽe Praha volí jako rozšířený ústav pro choromyslné, je věcí známou a ostatním lidem českým , moravským i slezským svorně proklínanou

ParlamentniListy.cz

KSČ prosila Gotta, ne opačně! Signatář Charty 77 překvapil: Dejte už lidem pokoj s minulostí. Anticharta? Taky jinakTakový binec! Skandál po pohřbu Karla Gotta? FOTO, za které možná vyrazí šéfa
Články autora
Průzkum
Souhlasíte s novým světonázorem EU, že Druhou světovou válku rozpoutalo Rusko? Evropský parlament v září kodifikoval povinný světonázor, že Druhou světovou válku rozpoutal Sovětský svaz. Souhlasíte?
Hlasovat můžete kliknutím na odpověď