"Sluší se, aby žena žila pod botou muže" (Turecké přísloví)

Kdo dnes vládne Íránu?

Autor: Jicchak Seifert | Publikováno: 29.3.2007 | Rubrika: Blízký východ
Ilustrace

Lidské dějiny se často navrací k přeludům, které byly vytvořeny v mysli politiků. Vidíme falešné vidiny, se kterými se hnaly národy do války proto, aby představitelé či králové nemuseli lidu přiznat pravý stav věcí. Většinou však šlo o výmysly, které měly obrátit pozornost lidu k něčemu jinému, nebo šlo o kulty, které měly za následek upevnit mýtickou moc. Někdy však politici těmto svým výplodům fantazie a vidinám sami věřili.

Když byl svět na hranicích studené války v dobách, kdy ještě existovalo komunistické impérium, všichni věděli, že za tlačítkem od atomové bomby je na druhé straně ještě někdo jiný s tímtéž tlačítkem. Věděli, že zmáčknutí znamená vyvolání války, ze které není návratu a ve které není vítězů. Dnes se však atomová bomba dostává do rukou šílencům, pro něž prohra je vítězstvím, pro něž zkáza, pustota a prázdnota znamená přiblížení dalšího falešného mesiáše.

V šíitské tradici se mu říká mahdí. Když íránský prezident slíbil, že mahdí za dva roky přijde, odhalí se všem a pojede na koni války a atomové bomby, a když tehdy vyhlásil džihád, někteří by se mohli domnívat, že jde o nabubřelé výmysly, kterými chce zastrašit svět. Kdo však zná životopis íránského prezidenta, ví, že je o těchto výmyslech přesvědčen, a že je jim ochoten obětovat mnoho lidských životů bez ohledu na to, na jaké straně padnou.

Ve čtvrtek 14. nisanu měl prezident pronést své prohlášení k národu. V jeho nejbližším okolí panovalo napětí před tímto osudným večerem, když najednou íránský prezident zmizel. Hledali jej všude, ale nemohli jej nikde nalézt - ani v pracovně, ani doma, ani v paláci, ani v parlamentu. Uplynulo několik hodin, než se zase vrátil z jedné ze svých dalších tajemných cest. Řekl: „Šel jsem se poradit se ztraceným imámem-mahdím“. Podle tradice je mahdí jedním z deseti posledních potomků proroka Muhammada a přes tisíc let se skrývá - nyní se prý objevil právě íránskému prezidentovi, aby mu pomohl v boji proti nevěřícím. Mahdí mu pomohl od jednoho vítězství k druhému a pozvedl jej až do prezidentského úřadu. Proto není divu, že se s ním prezident šel poradit v tento osudný den, kdy měl prohlásit, že jeho zemi se podařilo obohatit uran a Írán tak vstoupil mezi jedenáct zemí, které disponují touto možností.

Íránský prezident Mahmúd Ahmadínedžád se narodil v chudé íránské rodině na periferii v dobách, kdy se spousta lidí stěhovala z venkova do měst a vytvořila dělnické periferie plné bídy a špíny. Tam Ahmadínedžád vyrůstal a získal tak nenávist k Západu, kterou mu poskytovalo jeho okolí a otec, přičemž přiklonění se těchto vrstev k islámu bylo protestem proti jejich bídě. Z tohoto protestu tehdy vznikl i příběh, který vyprávěl jeden z učitelů v jednom z misgadů na jihu Teheránu. Všechny děti poslouchaly, jak se tajemný skrytý imám skrývá ve studni v městě Džankaran nedaleko od města Kum. Ukrývá se tam až do dnešního dne a proto, až se lidé otráví vládou a ustaví pravou vládu islámu, tehdy se ozvou na nebesích hromy a slunce se rozsvítí na západě. Bude to uprostřed ramadánu, kdy vyjde slunce - a tehdy přijde. Bude to onen ztracený imám, poslední imám, onen veliký mahdí, vykupitel světa, který spasí svět. Bude bojovat proti mandžálovi (to je židovský satan), jehož ruce jsou potřísněné krví mnoha věřících. Mahdí pozdvihne meč džihádu, armádu andělů a nechá vládnout islám po celém světě.

Nikdo by netušil, že malý Ahmadínedžád si tuto antisemitskou pověst předsevzal jako program své cesty, skrze níž se dostal až k prezidentskému stolci. Přes islámskou sektu, kterou dokonce po převratu islámské revoluce tyranský diktátor Chomejní zakázal jako fanatickou a nebezpečnou. Mahmúd Ahmadínedžád byl odstrkované slabé dítě, nicméně byl chytrý a svůj komplex méněcennosti používal k tomu, že se na každém místě, kde byl něčím pověřen, stal fanatickým vyhrožujícím vůdcem. Jeho víra jej přivedla nejen k prezidentskému stolci v Íránu, ale též na řečniště v Organizaci spojených národů, kde v září 2005 řekl: „Já Tě žádám, nejvyšší Alláhu, abys nechal pocítit příchod skrytého imáma, posledního imáma mahdího, čistého a dokonalého muže, který nám byl zaslíben a který naplní svět spravedlností a mírem.“

Při návratu z New Yorku do Teheránu Ahmadínedžád řekl: „Jeden z našeho sboru mi vyprávěl, že když jsem začal se svou modlitbou a mluvil o mahdím, tak se okolo mne ukázala svatozář a já byl uvnitř. Také jsem to cítil. Cítil jsem změnu v atmosféře a po dobu dvaceti sedmi nebo dvaceti osmi minut se představitelé světa neopovážili ani pohnout, byli jako zhypnotizovaní, jako kdyby nad nimi vládla nějaká jiná síla a jejich oči se otevřely a oni uslyšeli poselství islámské republiky. Jaký mír má mahdí přinést? Ten, který přivede právě džihád, svatá válka, a to tím, že zničí všechny popírače víry, křesťany, židy, ale i sunnity, a též i všechny říše nepevné ve víře a právě skrze tuto zkázu lze přiblížit příchod mahdího. Proto čím větší zkáza bude na světě panovat, tím dříve konečně přijde očekávaný mahdí, který má přinést vytoužený mír, ale pouze těm vyvoleným.“

Mahmúd Ahmadínedžád byl jedním z těch, kdo se dostal jako stotřicátý druhý ze čtyř set tisíc při přijímacích zkouškách na universitu, a tak se mu podařilo pokračovat a budovat svoji kariéru. Na universitě jej zastihla islámská revoluce, byl členem delegace studentů k Ajatoláhovi Chomejnímu. Na universitu nastoupil ovlivněn svým okolím - veliký satan byli Američané a Britové a zástupně všichni Evropané, malým satanem byl potom Jisrael. Stal se zlovolným člověkem plným nenávisti a této nenávisti se nedokázal zbavit ani v dospělosti, ani svým vzděláním. A ani tehdy, když usedl na prezidentský stolec. Byl přijat na islámskou universitu pro vědu a technologii v oboru sociálních věd roku 1976, a tam i v roce 1997 přijal doktorát. Jeho učení tak probíhalo ve zvláštním rámci, který byl vytvořen pro členy policie převratu.

Převrat sice již dávno skončil, ale tato zvláštní skupina dohlíží na to, aby revoluce neustále a nadále pokračovala a nikdo ji nemohl zvrátit zpět. Jde o činitele, kteří vráží do bytů lidí a kontrolují, zdali vše probíhá přesně podle islámského práva. O lidi, kteří chodí po ulicích a bijí každého, kdo se nějak prohřešil - například tím, že má oholený vous, či kratší rukáv, anebo pouze proto, aby dal určitý bakšiš (úplatek) pro pokračování revoluce. Na úplném začátku revoluce, při prvních setkáních s Chomejním, kterých se Ahmadínedžád účastnil, byla vytvořena zpočátku tajná skupina, která se jmenovala „úřad pro posílení jednoty“. Její členové stáli za přepadením amerického velvyslanectví 4. 11. 1979, pracovníci velvyslanectví se stali jejich rukojmími. Stalo se to osm měsíců poté, co padla vláda. Proto se íránští studenti opevnili v budově amerického velvyslanectví a po dobu 444 dnů tito studenti zadržovali padesát rukojmí, pracovníků velvyslanectví. Tajné pokusy o osvobození ztroskotaly poté, co osm amerických vojáků tragicky zahynulo při dopravní nehodě na poušti nedaleko Teheránu, kdy se jejich vrtulník zřítil na zem. Ahmadínedžád jako dvaatřicetiletý student byl jedním z aktivních účastníků tohoto krvavého dějství. Několik tehdejších rukojmí Ahmadínedžáda poznalo jako člověka, který byl zapojen do barbarského přepadení. Byl to onen zlý muž, který vyhrožoval a trestal ty, kteří byli k obětem shovívavější. Nyní lidé v okolí íránského prezidenta jeho účast na únosu popírají, ale jeho oběti - američtí diplomaté, kteří tuto hrůzu přežili, jej nemohou vymazat ze svých pamětí. Oficiální íránské kruhy označily jejich svědectví za sionistickou propagandu a spiknutí.

Po dokončení svého studia se zapojil do války Íránu proti Iráku. Oficiálně sice vstoupil do řad armády jako ženijní důstojník, nicméně jeho hlavním posláním bylo něco jiného, než stavět mosty. Ve skutečnosti byl tím, kdo vybudoval armádu policie převratu. Podle svědectví, která byla uvedena v New Republican, byl v době války zodpovědný za odstraňování min, krvavé části íránsko-irácké války, která vstoupila do povědomí celého světa. Když íránští vojáci nedokázali překročit obrovská minová pole a nijak je zneškodnit, byly postaveny jednotky mladíků. Ślo o sebevražedné jednotky, které měly jediný cíl - běžet po polích a vyhodit svými těly do povětří nastražené miny. Tito mladíci měli pouze dvě zbraně - červenou pásku na svém čele, která byla znamením jejich obětování se v sebevražedném útoku, a druhou zbraní byl umělohmotný klíč k zahradě Eden, kam budou posláni po své smrti na minovém poli.

Po válce Ahmadínedžád vykonával funkci ve vrchním úřadě policie převratu na západě Íránu. Podařilo se mu zasít strach ze svých jednotek do mysli každému íránskému občanovi. Je mu připisováno nesmírné množství příběhů hrůzy, které se na západě země udály pod jeho hrozivým velením. Kromě jednotek teroru vybudoval i jakýsi druh tajné služby, jejímž posláním je mapovat chování a sledovat každého občana, nakolik přísně dodržuje ta nejpodrobnější pravidla islámu tak, jak byla stanovena během islámské revoluce. Těmto jednotkám byly přiděleny celé věznice, v nichž byly vybudovány mučírny, a byli v nich uvězněni ti, kteří ani po výstrahách a bití neuposlechli.

V onom čase se Mahmúd Ahmadínedžád přiklonil k ajatoláhovi Muhammadu Matbatu Jazdymu, který byl obzvlášť fanatický a který byl podle všech pramenů jedním z vůdců šíitské fanatické sekty jménem Hodžadíja machdaura. Hodžadíja machdaura vznikla již za vlády perského šáha ve městě Kum a jejím posláním bylo vyhladit všechny nevěřící a bahaity. Tato fanatická skupina věří, že hlavním posláním všech věřících šíitů je přiblížit příchod skrytého imáma- mahdího. A to se dá udělat pouze skrze pronásledování, ničení a pobíjení nevěřících, včetně islámských sunnitů a bahaitů. Tato skupina byla fanatická i v očích Chomejního, vůdce krvavého islámského převratu, jenž odsoudil jejich víru a nechal zavřít část z jejich vůdců; skupina se pak uchýlila k podzemní činnosti. Dnešním vůdcem této skupiny je právě ajatolah Muhammad Matbat Jazdy, duchovní vůdce současného íránského prezidenta. Veřejně říká, že íránská vláda musí pracovat podle doktríny, jejímž cílem je uspíšení příchodu mahdího násilným způsobem a pronásledování nepřátel šíitského náboženství, čisté větve islámu. Podle jeho víry, dle islámského kalendáře jsou tyto roky dobou, v níž se navrátí ztracený imám a objeví se světu. Islámská revoluce je pouze jedním krokem k jeho odhalení - nyní musí přijít krok další, a to ničivá atomová válka. Íránský prezident se k Jazdymu přiblížil po skončení své vojenské služby a Jazdy použil všechny své styky, aby jej ustanovil vládcem ústředních středisek Mako a Chavl, rádcem ministra kultury a islámského chování a poté vůdcem nově zřízeného okresu Ardabil.

Přesto Ahmadínedžád zůstal neznámou postavou v íránské politice, dokud nebyl zvolen za starostu města Teherán 3. 5. 2003 a skupiny, nazývané Smlouva budujících islámského Íránu, v níž se velká část kandidátů skládá právě z členů fanatické skupiny Hodžádíja. Ve skutečnosti nikdo neočekával jeho zvolení, byl považován za šedého kandidáta, za pouhého úředníčka, který nemá větší šance vstoupit do vysoké politiky. Jeho zvolení bylo naprostým ohromením pro tisk, který to vůbec nepředpovídal a ani se nezajímal o průběh jeho volebního boje. Avšak od chvíle, kdy byl zvolen, všichni poznali změnu. Nový starosta zavedl ve městě doktrínu své fanatické skupiny. Pod duchovním vedením Jazdyho nařídil nové směrnice ohledně oblečení, které vyžadovaly od mužů pracujících jako státní úředníci, aby měli dlouhý vous a aby si oblékali košile s dlouhými rukávy. Zrušil všechny restaurace s rychlým občerstvením, nařídil odstranění všech reklamních poutačů, které tolik připomínaly ty ze západu, nechal též zřídit výtahy oddělené pro muže a ženy ve veřejných budovách. On byl též tím, kdo navrhl, aby těla padlých v íránsko-irácké válce byla pohřbena na ústředním náměstí Teheránu. Tyto fanatické výmysly doprovázelo bití obušky na ulicích, kdy skupiny policie přepadávaly kolemjdoucí. Stejně tak populistická opatření, jako je rozdělování polévky chudým města zdarma.

Od onoho dne, kdy byl zvolen, počali obyvatelé do posledního pociťovat v ulicích silnou paži policie převratu. Mnoho mužů bylo surově zbito přímo na ulici. Tento způsob jednání proti němu vyvolal odpor i v samotném Íránu, proto v pozdějších dobách nařídil, aby bylo s násilím skončeno. Avšak Muhammad Ahmadínedžád nezapomněl na své poslání, pro které do politiky vstoupil. Nikdy nezapomněl vyzdvihnout, jakým zázračným způsobem byl zvolen. Není žádná pochybnost, řekl jeho učitel imám Jazdy, že tvé zvolení nastalo pouze díky skrytému imámovi, aby nám tak dal znamení, že se již blíží a ty pro to musíš pracovat. A to Ahmadínedžád též ihned učinil - nařídil radě města, aby rozšířili městské brány, aby mahdí mohl vstoupit s jemu náležející okázalostí. Také nechal vybudovat zvláštní náměstí pro jeho příchod a inicioval určením částky sedmnácti milionu dolarů postavení honosné mešity u oné studny ve městě Džamadarán, o které slyšel jako chlapec - a to proto, že si to mahdí žádá. Aby jeho příchod nebyl ničím opožděn, nechal rovněž vybudovat zvláštní vlakovou trať z této mešity do Teheránu, aby umožnil mahdímu bezproblémový okamžitý příchod. Ahmadínedžád má také zvykem studnu pravidelně navštěvovat, zrovna jako mešitu v onom městě, kde se mu podle jeho tvrzení mahdí zjevuje a kde od něj přijímá všechny rozkazy, podle nichž vládne v Íránu.

Podle íránských zákonů má teheránský starosta právo se zúčastňovat zasedání íránské vlády, ale fanatický Ahmadínedžád se na tato zasedání nedostal - tehdejší íránský prezident Muhammad Chatamaí Chatam mu zakázal na zasedání vlády vstoupit. K dalšímu kroku pro přípravu příchodu mahdího scházelo již jen to, aby byl zvolen on sám za nového prezidenta.

Ahmadínedžádova cesta k prezidentskému úřadu byla začátkem nové íránské revoluce. Všechny krajně fanatické skupiny a směry jej zvolily jako člověka, který navrátí nazpět sílu a působení reformy, které bylo podle vůle lidu vidět ze všech stran. Protikandidátem byl Rafsandžání, ale potom se stal další zázrak. Ahmadínedžád mohl poukázat lidu na to, že pochází z chudých poměrů, a to nejen na to, že v dětství jídával suchý chléb, ale že jej jí i nyní. Zůstal bydlet v obyčejném bytě a i nyní, v době svého zvolení za prezidenta, se nepřestěhoval do prezidentského sídla. Nosí obyčejný oblek a dodržuje velikou střídmost. V jeho úřadech se nepořádají pitky a neplýtvá se prostředky. Ahmadínedžád je o svém poslání přesvědčen. Nejde jen o to, jak zastřít oči věřícímu lidu. On věří sám sobě, věří mahdímu a hrozivé válce.

Přes to vše, když volby začaly, v prvním kole dostal Ahmadínedžád necelých 20 % hlasů, avšak 1. 6. 2005, na konci druhého kola, získal zázračně téměř 62 % hlasů. Úžas byl úplný, všichni byli ohromeni tím, co se stalo. Kudy se bude dál ubírat íránská cesta?

Ahmadínedžád pochopil, že jde o zázrak, a proto nová vláda sepsala smlouvu mezi vládou Íránu a mahdím, že bude pracovat pro jeho zjevení a příchod. Tato smlouva byla vhozena do studny, v níž se ztracený imám ukrývá. Nyní se mahdího vyslanec na zemi pustil do plné práce a v jednom z prvních projevů nový prezident řekl: „Lid prokázal ve volbách svou víru v revoluci a převrat a chce vidět oživení ideálů islámské revoluce, což je pokračování po cestě proroků. Proto je nutné, aby byly všechny hospodářské politické a kulturní potřeby státu poučeny a usměrňovány k islámským ideálům“.

Íránská vláda veřejně prohlásila věrnost ztracenému imámovi a vyjádřila mu svou vděčnost za zázrak, díky němuž se mohli stát jeho vyslanci a zázrakem byli zvoleni. Těsně po svém zvolení vydal nový prezident v íránském parlamentu prohlášení, v němž vyhlásil, že vláda byla dána do rukou vyslance ztraceného imáma a že on sám je pouze dočasným vládcem a zástupcem mahdího, dokud se neobjeví. Své projevy začal zakončovat slovy: „Tato vláda dělá všechno, aby připravila cestu ztraceného imáma, což je hlavní cíl našeho státního zřízení“. Mnohokráte veřejně zdůraznil, že je v přímém spojení se ztraceným imámem a pravidelně se s ním setkává. Imám mu svěřil, že se hodlá zjevit a oznámil i datum, za necelé dva roky, tedy v dobu, kdy Írán má mít připravenu atomovou bombu.

Fanatickou atmosféru podivné sekty, kterou přivedl Ahmadínedžád do Teheránu, nyní přivedl do celého Íránu. Liberálnější noviny byly zakázány a kritičtí novináři a lidé, vyjadřující otevřeně svůj názor, byli uvrženi do vězení. Ze všech jeho sociálních slibů toho mnoho nezbylo, jeho populistické řeči o pomoci chudým skončily rozdáváním polévky, ale bída se naopak ještě prohloubila. Z hospodářského hlediska začal Írán ještě více kolabovat, inflace se řítí, ceny stoupají a především nezaměstnanost také závratně roste. Přesto všechno poté, co byl zvolen, je většina státního příjmu věnována na přípravu příchodu mahdího, na atomové bomby a další zbraně, na budování dalších střel dlouhého doletu, které si mahdí přeje, aby na nich mohl přijít za soumraku zániku světa.

Mnozí z jeho skalních přívrženců se nyní stýkají s Rafsandžáním, který sice nevytáhl sociální prapor, nicméně věnoval příjmy státu do rozvoje vesnic a do hospodářství. Nepopularita Ahmadínedžáda zašla tak daleko, že došlo k pokusům jej zlikvidovat. Ale vládce Íránu, vidící, že mahdí již přichází, těmto maličkostem nevěnuje pozornost. Již stejně není důležité, v jakém sociálním postavení se každý chudák nalézá, nejdůležitější je nyní soustředit se na protizápadní kampaň. Není se co divit, jelikož mahdí má přijít za necelé dva roky, a proto je potřeba spoustu veliké pilné práce a obětavosti. K tomu je také potřeba ozbrojit se atomovými bombami. Ahmadínedžád, zrovna tak jako celá jeho sekta věří, že pro příchod mahdího je potřeba vytvořit celosvětovou zkázu, jejímž prostředníkem bude právě síla atomové bomby, jenž uspíší, aby se mahdí mohl zjevit celému světu.

Ahmadínedžád je člověk přesvědčený pevně o své víře, jde za svým cílem. Vše mu nahrává, aby mohl své poslání dokončit. Věří v úspěch druhé islámské revoluce, nicméně i v zákulisí íránských islámských duchovních probíhá tvrdý boj o tuto revoluci. Přes veliký domácí odpor jej pocítili už i Američané v Iráku, kde především v jeho jižní části a Bagdádu existuje de facto proíránská republika. Zde se Íráncům podařilo prosadit vůdce, kteří taktéž věří v příchod mahdího a jejichž ozbrojené gardy se podílejí na rozdmýchávání krvavé občanské války. Pocítili to i občané Libanonu, kde sílí hnutí Hizballáh, které nejenže napadlo Jisrael a ostřelovalo jeho civilní obyvatele včetně nemocnic, a tak uvrhlo Libanon do války s Jisraelem, ale i v samotném Libanonu připravují převrat. Neutuchající dodávky zbraní jsou namířeny také proti vnitřnímu nepříteli. Dodávkami zbraní a příchodem poradců jsou podporovány i palestinské teroristické organizace, především Hamás v Gaze. Jisrael je tak obklíčen ze severu, z jihu i ze západu, a na vrcholu tohoto válečného oře mahdího se má objevit atomová bomba, která má zničit celý svět. Proto jsou rozšiřovány již tak rozsáhlé dodávky raket šinhav, schopných doletět po celé Evropě až k hranicím Portugalska, přičemž se Írán nyní chystá vyslat družici, která má dráhu jeho střel ještě prodloužit.

Nezbývá nám, než doufat, že se stane skutečný zázrak a toto nebezpečí pomine, i pokud půjde o zásah zvenčí, jako jsou povstání či volby, které alespoň umírní šílenství stávajícího režimu, popřípadě vojenský zásah zvenčí. V každém případě budeme muset být vděčni našemu společnému Stvořiteli za to, že jsme tomuto nebezpečí unikli. Pokud toto lidstvo pochopí a otevře své zaslepené oči, možná se potom obrátí i k řešení dalších problémů - vlivu kultur, bídy a rozvoje. Možná nás potom pouhá vděčnost a požehnání Bohu za vykoupení učiní lepšími, a tak přiblížíme příchod skutečného mesiáše, jehož mír bude ve všech lidských srdcí bez rozdílu a každý krůček takového zlepšení přinese požehnání všem národům.

podle podkladů z ortodoxního týdeníku Bakehila a dalších materiálů zpracoval rabi Jicchak Seifert

otištěno s laskavým svolením autora

www.eretz.cz

další autorovy texty naleznete na webu virtuální ješivy Mogen Ovous

3358 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

Zasílání upozornění
Čtěte také

Eurabia.cz

Orbán elegantně setřel notorického opilce a šéfa EU: Lucembursko? A co ten národ dokázal? Na co může být hrdý?Socialisté s vedením EU otevřeli italské přístavy a již mají úspěšné výsledky: Nový africký uprchlík zneužil desetiletou holčičkuPoliticky nekorektní vtipy o islámu, migraci a EU aneb Již brzy zakázané a trestné?Heslo Evropského parlamentu: "Národní suverenita je kořenem nejhroznějšího zla naší doby."Poslanec SPD a zkušený ex-diplomat Kobza analyzuje krizi kolem útoků na saúdskoarabskou rafinerií

ePortal.cz

Glosy: O zahraniční politice a Andrejově beztrestnostiNaděje pro Izrael? Švédská ministryně zahraničí Margot Wallström odstupuje

euPortal.cz

Pomozte, prosím, bránit Vaše blízké, Vaše domovy a naši vlastŘada výzkumů shodně ukazuje, že v evropských zemích s každou další generací klesá IQ, a to i když je zohledněna imigrace. Evropská civilizace: Jako přežrané myši?

FreeGlobe.cz

Černý raper integrovaný v Evropě vyzývá k zotročení a zabíjení bělochů (+ video)Špiclovali Židi Trumpa a nasadili na něj odposlechy?

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životVeganka tvrdí, vejce jsou pro vaše zdraví horší než kouření. Takto to prý zjistila

euServer.cz

Krutá nemoc Karel Gotta. Pražská kavárna a ubožáci na FB si mohou opět do mistra kopnoutJako republika jsme Koněva prohráli

ParlamentniListy.cz

Murínův nářez: Zeman věděl, čím Srby potěší. Kosované sami chápou, že jsou umělým státem kvůli základně USABomba: Babiš navrhuje zrušit poplatek pro ČT. V tomto případě…
Články autora
Průzkum
Má policie zveřejňovat národnost pachatelů? Německý zemský ministr vnitra Reul chce napříště zveřejňovat národnost a stát. příslušnost podezřelých a pachatelů. Souhlasíte?
Hlasovat můžete kliknutím na odpověď