"Sluší se, aby žena žila pod botou muže" (Turecké přísloví)

Exklusivně pro Eurabii: Islám jako zásadní problém evropské civilizace

Autor: Jakub Calatrava | Publikováno: 7.3.2007 | Rubrika: Analýzy
Ilustrace

Budovcovo napomenutí - “Kdež spatření a zkušení odporných sobě věcí není, tuť také není tak veliké lásky k dobrým věcem“ - zdůvodňuje východisko prvního předpokladu navrhovaného postupu řešení 1296 let trvajícího boje o Evropu. Jeho obsahem je suma informací demaskující islám, jeho kosmogonii, cíle a historickou působnost v Evropě minulosti, přítomnosti a budoucnosti v součinnosti se změnou postoje Evropy ke svému soupeři. 

Buď se islám poevropští, nebo Evropa poislámští  

Řadový obyvatel Evropy, zahlcený tituly apologetické literatury o islámu, která dnes na trhu informací převažuje v podobě šablonovité, barvotiskové a idealizované tvorby, nemá možnost, čas ani chuť vyhledávat odbornou literaturu, která nezkresleně a nejednostranně pojednává o islámu. Je tedy obětí politické korektnosti a účelových informací, předávaných i propagandistickou náboženskou literaturou, která se šíří jednak oficiálními překlady, nebo díky nekontrolovatelné a nekontrolované publikační činnosti islámských nadací a center. 

Dokladem toho, kam až může zajít psychologická manipulace s cílovou skupinou čtenářů, mohou být tyto takřka vzorové věty jednoho našeho předního autora: „Současný západní intelektuál, přemýšlející o minulosti, nemá vlastně ani důvody cítit vůči muslimské historické roli v Evropě nějakou zahořklost, spíše naopak … Přítomnost islámu na evropském kontinentu se již dávno stalo nezpochybnitelnou skutečností, s níž je třeba se smířit“.

Tuto tezi dobře známe. Je logickým domyšlením citátu Bassana Tibiho - „Buď se islám poevropští, nebo Evropa poislámští.“ Sugestivní, propagandistická věta, která den co den zní do uší Evropanů. Věta, kterou nám „umírněný“ islám vsugerovává vlastní řešení budoucnosti. 

Tato sofistikovaná teze obsahuje tři výpovědní roviny:

1.      Přítomnost islámu v Evropě je realitou, kterou musíme akceptovat. Je jen otázkou naší volby, jaký osud si Evropa sama zvolí. 

2.      Pokud nezvolí spolupráci s „umírněnou“ modifikací islámu, který je po několik desetiletí „bezproblémové“ existence v Evropě zárukou solidního partnerství,

3.      bude se muset smířit s násilnou islamizací, tak jak ji prosazuje islámský extrémismus a který se po 11. září 2001 stal hrozbou a postrachem západní civilizace. 

Boj o ovládnutí muslimské menšiny v Evropě, klíčové síly pro její definitivní islamizaci, si žádá spojence. A tímto spojencem má paradoxně být sama oběť. Evropská civilizace se tak dostává do nezáviděnihodné situace. 

Hrozba islámského terorismu, nejviditelnějšího a nejodpudivějšího nástroje islámského extrémismu se tak stává nátlakovým prostředkem, který pohodlně vhání dezorientovanou Evropu do náruče „umírněného“ islámu. Evropa instinktivně volí menší zlo. Paralyzovaná strachem z hrozby extrémistického islámu, nevnímá fakt, že existuje ještě třetí možnost - cesta odmítnutí této manipulace. Cesta vlastního úsudku, analýzy historického mezníku, kterým bezesporu tato dnešní situace je. Výsledkem této analýzy by měla být radikální revize přístupu k islámu a z ní plynoucí odmítnutí ponižující kolaborace. 

Realita je však zcela jiná. Neustálým opakováním této klíčové teze v různých variantách došlo k tomu, že si ji přivlastnila jak evropská odborná veřejnost, tak i politická scéna. A snaží se ji vnutit celé evropské populaci jako své originální řešení krize, ve které se Evropa ocitla. Ideálem evropské taktiky se tak má stát vize poevropštělého islámu, se kterým je možno diskutovat, vést dialog. Islám, který již absorboval a ještě absorbuje to nejlepší z evropské civilizace, islám, který se kultivuje a vytvoří tak laskavou a přijatelnou variantu islámu, jež se stane protiváhou východní islámské ortodoxie a sehraje tak roli vedoucí k požadované reformě celého Mohamedova náboženství. Tak evropský „umírněný“ islám přispěje k záchraně civilizace jako takové. Ó, jak tato taktika lichotí a lahodí ješitnosti evropských politických elit, tak prahnoucích po velké roli ve světové politice. 

Otázkou však je, zda si je elita vědoma nebezpečí této taktiky udělení výsadního postavení “umírněnému“ islámu, jehož požadavky zákonitě porostou. Budou se stupňovat až do neúnosné míry a na úkor většinové populace, protože cíl, kterého chce dosáhnout, je zcela totožný s cílem extrémistického islámu - pouze cesty k tomuto cíli jsou rozdílné. 

Tímto cílem je definitivní islamizace Evropy. Pokud přistoupíme na tuto zpravodajskou hru islámu, budeme v důsledku vlastní zaslepenosti a naivity realizátory své vlastní asistované sebevraždy. Sebevraždy evropské civilizace. 

Uvědomme si analogii s taktikou policejného výslechu, spočívajícího ve střídání vyšetřovatele brutálního s vyšetřovatelem mírným, korektním. Oba mají stejný cíl, metody rozdílné. Psychologický dopad této taktiky zaručuje vítězství vyšetřovatelů. Jaký bude výsledek v našem případě? 

Pokud si klademe otázku, zda si jsou evropské politické elity vědomy nebezpečí plynoucího z udělení výsadního postavení „umírněnému“ islámu, pak se nabízí ještě jedno řešení, zcela odlišné od předpokládané krátkozrakosti a naivity evropské strany. Bohužel vychází z předpokladu, že proces postupné islamizace pokojnou cestou v režii „umírněného“ islámu je záležitostí dlouhodobě prosazované, oboustranné dohody Evropy s islámským světem. Pak ovšem slova o asistované sebevraždě nejsou zcela na místě. Realita by byla jiná a vypovídala by o úkladné vraždě spáchané na evropské civilizaci evropskou levicí. 

Neudržitelnost levicové vize koexistence islámu s evropskou civilizací 

Vraťme se k našemu modelovému citátu: „Přítomnost islámu na evropském kontinentu se již dávno stala nezpochybnitelnou skutečností, s níž je třeba se smířit.“ Autor vychází z argumentace „umírněného“ islámu. Společné soužití Evropy s islámem považuje za fakt nezpochybnitelný. Realitou je však to, že zažíváme signály svědčící o opaku. Nové a nové důkazy potvrzují krach vize o mírové koexistenci islámu s evropskou civilizací. Každý den přináší nová fakta, která rozbíjejí myšlenku “Nové levice“ o opodstatnění teorie integrace islámu a islámské civilizace do evropské reality cestou multikulturalismu a jeho modifikací. Ty nejenže nerespektují, ale dokonce programově popírají historický vývoj a výsledky třináct století trvajícího boje, který islám vede o Evropu. Tato vize je dokladem cílů „Nové levice“- demoliční čety evropské civilizace, která zvolila tuto strategickou vizi proto, aby naplnila své sny o zániku staré křesťanské Evropy a o vzniku Evropy nové. Evropy nové identity, nezatížené svazujícími a omezujícími tradicemi. Evropy otevřené, absorbující a přijímající libovolné podněty. Tato nebezpečně naivní, zneužitelná a demoralizující filozofie, tak jako všechny ostatní utopické teorie, prokázala svoji neschopnost, neživotnost a sterilitu. Nerespektovala, neviděla - a nebo spíše nechtěla vidět - reálnou tvář islámu a historická fakta jeho vývoje. Oficiální propagandou nehorázně vyzdvihované modely integrace muslimské populace ve Francii, Velké Británii a Nizozemí ukázaly svoji nevhodnost a přinesly své ovoce. 

Bohužel ani po tragických událostech v těchto zemích nedošlo k náležité korekci teorií integrace. Státní establishment stále tvrdošíjně trvá na svých modelech, zasažených pouze kosmetickými úpravami, které nemohou nahradit systémové změny. Stále není ochoten připustit, že vztah islámu k evropské civilizaci byl, je a vždy bude konfrontační. Nikdy nebude dosahovat utopické úrovně mírové koexistence, protože islám není - jak se nás snaží stále přesvědčit politicky korektní vrstva vládnoucích elit - náboženstvím míru, lásky, tolerance a nenásilí. 

Islamofilní korektnost, tato adorovaná eucharistie evropské levice, dál cílevědomě a bez ohledu na realitu vývoje tvrdohlavě pracuje na manipulaci s veřejným míněním. O tom se můžeme sami přesvědčit na každém kroku. Uvedený citát reprezentující většinové odborné vrstvy je toho dokladem. 

Je islamismus úchylkou? 

Součástí taktického tažení politické korektnosti na prosazení výsostného postavení „umírněného“ islámu v očích a myslích Evropanů je i další lživá teze, že radikální, extrémistický islám – islamismus - je pouze jakousi nemocí islámu, jeho „úchylkou“, která čisté učení mírumilovného a tolerantního náboženství jen poškozuje. Je to teze pouze účelová, taktická a po všech stránkách demoralizující. Extrémistický islám je integrální součástí islámu, vyžadující doslovnou aplikaci koránu a sunny. I přes občasně zaznívající odsudky části „umírněného“ muslimského duchovenstva a západních apologetů si získal značný vliv a vynutil si respekt svojí silou a akčním rádiem svého dopadu na západní společnost. Ta ho respektuje, nebo spíše z něho má strach. A to jsou vše aktiva, daleko převyšující pasiva, která jsou pro jistotu přehlížena. 

I když liberální a „umírněný“ islám s řadou aspektů extrémistického islámu nesouhlasí, v globálu převažuje jejich soudržnost, nutící k tiché toleranci tohoto konkurenčního proudu, která je přerušovaná jen občasnými oficiálními prohlášeními, jimiž se umírnění distancují od akcí a praktik extrémistů. Nic nechápající a dezorientovaná Evropa považuje tyto projevy za potvrzení správnosti své taktiky výběru svého partnera. 

Tak extrémistický islám za přispění západní naivity postupně paralyzoval liberální a „umírněný“ islám, ale zákonitě i ovlivnil, tedy zradikalizoval, i to, co dosud radikální nebylo, nebo to, co se radikalizaci podvědomě i vědomě bránilo. Vliv extrémistického islámu je tak naprosto nepopíratelným a nebezpečně se šířícím jevem. 

„Umírněný“ islám, snažící se po desetiletí vetřít do podvědomí Evropy jako jediný zákonný zástupce islámu a autorizovaný „dealer“ Alláha, je sice extrémistickým islámem ohrožován, ale i aktivizován k větší činnosti a tlaku na evropskou civilizaci, kterou se snaží přesvědčit o své nenahraditelnosti a exkluzivitě. 

Je však nutné zdůraznit to podstatné - že v případě, že Evropa na hru „umírněného“ islámu nepřistoupí, se tento pochopitelně a zcela logicky v důsledku pudu sebezáchovy a islámské soudržnosti spojí s extrémistickým islámem. Vznikne tak dvojnásobná síla využívající rozsáhlou síť, kterou po Evropě „umírněný“ islám za desetiletí své existence vybudoval. Vidina naplnění základní potřeby islámu po jeho šíření, vidina islamizace Evropy, sen čtrnácti století tak bude na dosah ruky... 

Zvolíme-li spolupráci s „umírněným“ islámem na utopicky virtuální, postmoderní, multikulturní vizi evropské společnosti, založené na integraci muslimů do evropské civilizace, čeká nás stejný osud jako při vítězství islamistů – islamizace. Rafinovanost islámu spočívá v tom, že jeho jednotlivé proudy se sice od sebe liší v řadě aspektů, které jsou matoucí pro pozorovatele z vnějšku, ale při bližším pohledu zjistíme, že cíl mají totožný. Položit svět k nohám Alláha. Islamizovat nejen Evropu, ale celý svět. Bude to tedy jen otázka času, kdy dojde ke svému naplnění. 

Je tedy vůbec nějaké řešení, které Evropě zajistí jinou budoucnost, než islámskou? Ano, pokračovat v tvrdé politice proti extrémistickému islámu a zároveň zakročit i proti islámu „umírněnému“. 

Na dvou frontách islám útok očekávat nebude. Využijme momentu překvapení, nereflektujme nabídku „umírněných“ a islám jako takový postavme mimo zákon a naši civilizaci. 

Levicová korekce dějin Evropy a islámu 

Současné politické klima Evropy je ovlivňované „kulturním marxismem“ nebo, chcete-li, „Novou levicí“. Její metastáze v podobě „politické korektnosti“ zasáhla celou společnost a cílevědomě pracuje i na korekci evropských dějin. 

Velký mediální prostor, poskytovaný autorům, sloužícím módní islamofilní korektnosti, pak přináší slibné plody, vykazatelné ve výsledcích průzkumů veřejného mínění. 

Pro historiky věnující se arabské a islámské kultuře je současný trend „korekcí“ o to více nebezpečnější, protože tato specializace nikdy netrpěla pocitem méněcennosti svého oboru, ba naopak. 

Ivan Hrbek kdysi napsal, že se často historikům arabské a islámské kultury stává, že z nějakého profesního zájmu přehánějí nebo nesmírně vyzdvihují význam objektu vlastního bádání či oboru. Politická korektnost tento pocit jen umocnila. Sluší se však podotknout, že i zde nalezneme výjimky. 

Problém je však širší, než se na první pohled zdá, protože interdisciplinární propojenost je tak těsná, že nastíněný problém se netýká jen historiografie, ale i orientalistiky, islamoligie, religionistiky, arabistiky a zasažena je pochopitelně i politická a žurnalistická sféra. 

A tak jsme na všech těchto frontách dnes a denně ubezpečováni, že ze strany islámu západní, potažmo evropské civilizaci, nikdy žádné nebezpečí nehrozilo, nehrozí a hroziti nebude. A že jen zanedbatelné procento extrémistů tomuto náboženství škodí svým radikálně-fanatickým akcentem násilí. 

Pokračujme dál ve sledování základní linie korekcí vztahu mezi Evropou a islámem. Hlavním viníkem narušených vztahů se stala pochopitelně západní civilizace, která svojí arogancí po celou dobu své existence, netolerancí a násilím v podobě křížových výprav, reconquisty, kolonialismu a imperialismu vyvolala ospravedlnitelný hněv islámu.

 Vina je tedy na straně naší civilizace, naší minulosti a nám nepřísluší jiná role, než role kajícího se viníka, který mlčky přijme trest, nebo milost z rukou muslimů, „bojovníků“ za celosvětové uznání islámu - jako dar naší méněcenné civilizaci.

 A protože naší civilizaci, která již není tou civilizací programové konfrontace, je nyní vlastní vstřícný postoj a tolerance daný vývojem v minulém století, nabízíme všeobjímající smír, klid a sociální jistoty abychom alespoň zčásti odčinili křivdy spáchané našimi předky, za které se již stydíme, které odsuzujeme .Hle, naše nová civilizace je ochotna vás přijmout a žít s vámi. 

A proto jako býka dráždí červený hadr, přivádí k šílenství všechny apologety islámu vše, co neodpovídá jejich politicko-korektní filozofii. Pokud se objeví teze o trvalé dějinné konfrontaci mezi islámem a Západem, je její autenticita zpochybněna proto, že neuvádí ani zmínku o „plodných obchodních, vědeckých a mnohostranných kulturních přínosech islámu Západu“. Zpochybněn je pochopitelně autor teze, jeho erudice a je proklet spolu se všemi, kteří s jeho závěry souhlasí. 

Fakt, že invaze agresivního islámu do Evropy však byla vždy vnímána evropskou civilizací jako expanze křesťanství nepřátelské kultury a náboženství a ne jako misie mírumilovných šiřitelů Muhammadova náboženství, se však velkoryse přehlíží. 

Tradicí citovaná slova arabského generála Ukba ibn Nafi´ al-Fihriho, která roku 681 pronesl na březích Atlantiku ostatně o „mírumilovné misii" příliš nesvědčí: "Alláh je veliký. Kdyby se mi do cesty nepostavilo toto moře, pokračoval bych dál do neznámých říší na západě, hlásaje pravdu o jedinečnosti Allahově a potíraje mečem všechny národy, které by uctívaly jiného boha než Alláha.“ 

Sám Muhammad několikrát prohlásil, že Alláh způsobí, že islám zvítězí nad všemi ostatními náboženstvími a vypracoval dobyvačný program. Po jeho smrti tak následovalo velmi dlouhé období válek, které islám vnutilo Blízkému a Střednímu východu, severní Africe a části Evropy.

 Jak říká Peter Partner: „Muslimové si tak téměř od počátku dali za cíl islamizaci celého světa zbraněmi. Náboženské výboje se staly středobodem poselství a politická vláda byla druhotnou, i když zásadní podmínkou pro triumf islámu“. 

Byl to tedy islám, ne křesťanství, který od svého počátku spojoval šíření své víry s násilím a dobýváním, i když to dnes muslimové nechtějí slyšet a požadují omluvy za tato slova pravdy. A nic to nemění na skutečnosti, že islám dodnes představuje nejmilitantnější náboženství, v jehož jménu se vedou krvavé války, páchají teroristické zločiny na hranici šílenství a realizují genocidy nepřizpůsobivých etnik. 

Pochopitelně i křesťanství v pozdějších staletích využívalo náslilných prostředků ke svému šíření, ale jeho rozšíření na území římského impéria v prvních třech stoletích jeho existence bylo takřka bez násilí, což o islámu tvrdit nelze. 

předchozí díl 

Čemu čelí Evropa dnes? A jaké jsou možnosti řešení problému islamizace Evropy? Pokračování příště...

5734 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení



Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

Zasílání upozornění
Čtěte také

Eurabia.cz

Vídeň: desítky tureckých imigrantů řádily v kosteleFrancie: Islámo-fašizmus ven !Karikatura: Muslimská nenávist Erdogana = vraždění FrancouzůVideo: Turci ve Francii uspořádali pogrom na ArményV Saúdské Arábii napaden francouzský konzulát

ePortal.cz

Jak moc nám prospívá, nebo spíš neprospívá, členství v EU, se můžeme podívat na třech příkladech z poslední doby. Nové sankce na Rusko, Brexit a ochrana hranic v době koronavirové pandemieMotivace některých dnes hodně slyšitelných kovidových alarmistů je velmi sporná, ne-li rovnou cynicky sobecká

euPortal.cz

Podle Izraele je strategické partnerství s Ázerbájdžánem v zájmu zeměPolsko ve varu: Potratoví aktivisté útočí již i na katedrály. Domobrana se formuje. Hysterie levicových liberálů neschopných dialogu. Na životech dětí nezáleží?

FreeGlobe.cz

Italská mafie vyměkla. Bere i homosexuály a syn jednoho z šéfů je...Kolik zatím stála válka proti terorismu peněz i životů?

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životVeganka tvrdí, vejce jsou pro vaše zdraví horší než kouření. Takto to prý zjistila

euServer.cz

Němcům jsme nic neukradli, nic jim nedluhujeme. Naopak je to Německo jako nástupnický stát hitlerovské říše, které nám dosud nezaplatilo reparace v původní výši cca 360 miliard Na východní frontě chaos. Obávám se, že v letošním roce musíme počítat jen s těmi nejhoršími scénáři. Na Východě, na Západě, i u nás doma

ParlamentniListy.cz

Neomluvitelný přešlap vlády si vybere nejvyšší daň. Ředitelka domova seniorů a bývalá poslankyně má informace, před kterými někteří zavírají oči„Strašně zlý. To musí být fake!“ FOTO, které vystavila ODS na sociální síti, pobouřila veřejnost
Články autora
Průzkum
Záleží Bruselu na životech Východoevropanů? EU mentoruje východní země zatímco k západním je benevolentnější. Záleží podle Vás Bruselu na životech Východoevropanů?
Hlasovat můžete kliknutím na odpověď