"Sluší se, aby žena žila pod botou muže" (Turecké přísloví)

Tunisko. Podzim arabského jara?

Autor: Miloš Bílý | Publikováno: 29.8.2012 | Rubrika: Svět
Ilustrace

V Tunisku zraje konfrontace mezi prezidentem a islamisty. Prezident Munsíf Marzúkí obviňuje islamisty z pokusu o převzetí moci. V kolébce arabského jara zraje vážná politická krize.

Prezident Marzúkí byl zvolen parlamentem. Většina křesel v něm patří islamistům ze strany An Nahda. Bývalý disident a ochránce lidských práv se zdál islamistům ideální kandidaturou na prezidentský post během přechodu od diktatury k demokracii.

Pokojné a zákonné tuniské volby ukázaly celému arabskému světu, že po revoluci nemusí být v zemi chaos. Situace se dá normalizovat bez zásahu zvenčí a hned po diktatuře lze klidně budovat demokracii.

Rozkol mezi prezidentem a islamisty znamená, že prezident a jeho administrativa, ti, kdo za ním stojí, se snaží zachovat Tunisko v rámci  umírněného islámu. Na druhou stranu, chtějí zachovat ty aspekty veřejně politického života a legislativy, které umožnily Tunisku být  zemi, kde vládnou světské zákony.Problém je v tom ,aby  Tunisko bylo  islámskou zemí, ale na druhou, aby toho islámu nebylo v politice příliš moc.

Dosud bylo Tunisko považováno za výlohu arabského jara. Na rozdíl od Libye, Egypta, Jemenu a Sýrie, byla zdejší revoluce téměř pokojná. V současné době  není vyloučeno, že sociální protesty a hluboký rozkol moci povedou Tunisko k nové, ale zdaleka ne nekrvavé revoluci.

Na policejní okrsek v centrální tuniské provincii Sfax zaútočilo 24. 8. 2012  asi 60 demonstrantů.  Informovaly o tom  bezpečnostní orgány .Demonstranti stačili spálit automobil a zorganizovat pogrom v budově policie a teprve potom je rozehnali slzotvorným plynem. Účastníci akce požadovali, aby byli na svobodu propuštěni jejich kolegové, které zatkli ve středu po srážkách se členy vládnoucí strany An-Nahda.

Tak zvané arabské jaro bylo jednou z hlavních geopolitických událostí poslední doby. Jeho následky jsou protichůdné a nepředvídatelné. Všechny revoluce začínaly pod hesly svržení vládců, jež byli u moci několik desetiletí. Příklad Tuniska má  velký význam pro celý ostatní arabský svět. Tato země se  stala vlastí „arabského jara.“ Právě tady došlo v lednu 2011 k revoluci, jež skončila demisí prezidenta Zína Abidína bin Alího. Pak se nepokoje rozšířily do mnoha arabských zemích.

Tunisko je  republikou se silnými pravomocemi prezidenta. Existuje systém více politických stran se zcela dominantním postavením vládnoucí strany RCD (Rassamblement Constitutionel Démocratique - Demokratické ústavní sdružení). Ostatní politické strany, formálně řazené k tzv. "opozici" mají zanedbatelný vliv na politický život země.

V zahraniční obchodně-politické oblasti je pro Tunisko příznačná silná orientace  na západoevropské  země, zejména na Evropskou unii, s níž 17. července 1995 uzavřelo  Asociační dohodu o partnerství s EU.

Podle tuniských pramenů je země prvním exportérem jižního Středozemí průmyslových výrobků do Evropské unie.  S 600 tisíci pracovních míst, z nichž 400 tisíc existuje v exportních odvětvích, produkuje průmysl vnější příjmy ve výši 18 miliard dinárů.

Jak uvádí samo ministerstvo průmyslu, všechny evropské oděvní značky šijí v Tunisku. Jen v roce 2010 samotném bylo k plynárenské síti připojeno dalších 30 obcí, takže celkový jejich počet se ustavil na 80.  Daří se snižovat spotřebu energie  v podnicích, a to až o 30 %. Je to výsledek programu autoprodukce energie (elektřiny) a programu výstavby energeticky úsporných budov. V nejbližších letech se změní mapa průmyslu v Tunisku ve prospěch průmyslových projektů realizovaných ve vnitrozemských regionech.

Naproti tomu Salafisté, otevřeně prosazující iredentistickou agendu (Iredentismus je politickou ideologií usilující o připojení části jiného státu s vlastní národnostní menšinou) a volají po návratu k nejranějšímu  islámu. Terminologie je pro salafisty velmi důležitá. Dodává jim pocit, že pouze oni jsou na správné cestě a všichni ostatní žijí v bludu. Salafisté jsou  muslimové, kteří prosazují návrat k původním počátkům islámu a odchylky nepřipouštějí. Ba přísně trestají.

Náboženské daně? Cenzuru televizního vysílání? Zrušit bankovní úroky? Podobných debat zažívá Tunisko i okolní země, Egypt či Libye, mnoho.

Někteří muslimští analytici razí pro ideální typ politika nový termín postislamista - zbožný muž, který zároveň uznává hodnoty liberálního státu a ekonomiky. Jakýmsi vzorem je turecký premiér a současně nejpopulárnější muž arabského světa Reccep Tayyip Erdogan.

Tunisko, v arabském světě tradičně nejpokročilejší, co se týče ženských práv, si dodnes ponechalo i kvótu, která žádá po stranách, aby na kandidátky postavily určité množství žen. Nosit nikáb, oděv odhalující jen oči, bylo ve školách v Tunisku vždy zakázáno. Nesměl se objevit ani na veřejných místech. "Práva žen jsou pro nás zásadní," říká vůdce tuniských islamistů Rašíd Ghannúší, podle něhož by se  nemělo rozhodovat, jak se žena obléká.

Podobně jako Erdogan slibuje Ghannúší lákat západní investory i prosazovat moderní technologie - ve jménu islámu. "Nechceme do ústavy dávat mimořádné odkazy na náboženství. Ctíme svobodu," prohlásil Ghannúší, který byl v roce 1992 v nepřítomnosti odsouzen na doživotí a dvacet let žil v Londýně.

Vítězné islámské strany čeká hora ekonomických problémů.  Je velká nezaměstnanost a nízké platy. Lidé očekávají po revolucích a volbách změny k lepšímu. V Tunisku těžko shánějí vysokoškoláci práci, odpovídající jejich vzdělání. Jen letos se desetitisíce Tunisanů vydali za prací přes Středozemní moře k italským a francouzským břehům.

Hrozba nové občanské války a příchodu islamistů k moci se mimořádně negativně projevuje na situaci v regionu. Ve všech revolučními událostmi zmítaných zemích se dostávají k moci islamisté, kteří se prioritně zabývají demontáží světského státu a vnášejí do politiky vliv náboženství. Chudoba zůstává a výdobytky moderní společnosti, které přinesly sekulární režimy nastolené důstojnickými revolucemi v padesátých a šedesátých letech 20. století, jsou likvidovány. Nejedná se o revoluce pokrokové, ale spíše v duchu návratu do středověku.

čtěte také:

Tartus je malý, ale významný přístav

Nová egyptská vláda má hned co řešit!

Mladí "francouzští" muslimové nenávidí nejvíce ženy a Židy. Hned na třetím místě jsou Francouzi. Ať žije multikulturalismus!

Klíčová slova: islamismus  | Afrika  | arabské jaro
2531 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

Zasílání upozornění
Čtěte také

Eurabia.cz

Přednáška Lhoťana o rozdílech mezi křesťanstvím a islámem v beskydských Starých Hamrech - GruňiVzdělání ve Švédsku rapidně upadá. Například mnozí švédští policisté neumějí psát Imigrantský rapper: „Zabte bílé, a budem mít jejich ženy a prachy!“ Skandál! Americké media odmítají hovořit o muslimských teroristechMasová imigrace dnes ohrožuje evropskou civilizaci : šéfredaktor VA

ePortal.cz

Glosy: O zahraniční politice a Andrejově beztrestnostiNaděje pro Izrael? Švédská ministryně zahraničí Margot Wallström odstupuje

euPortal.cz

Švédsko je díky gangům imigrantů ve válce... Čtěte děsivá faktaPřátelé, pomozte, prosím, a přispějte na dobrou věc...

FreeGlobe.cz

Špiclovali Židi Trumpa a nasadili na něj odposlechy?Tyranie pánů sociálních sítí

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životVeganka tvrdí, vejce jsou pro vaše zdraví horší než kouření. Takto to prý zjistila

euServer.cz

Lubomír Zaorálek, jedna z nejchmurnějších postav ČSSD, kterého v době jeho ministrování zahraničních věcí nazval lid oranžovým Schwarzenbergem...Otázka nejen pro pražskou smečku: Co je demokratičtější?

ParlamentniListy.cz

Tak se mi zase ozval... Pohlavní údy a konečníky létaly! Ivan Vyskočil se znovu střetl s mužem, který mu nabízel milion za odmítnutí vyznamenání od ZemanaTomio Okamura předvídá, co rozpoutá v Evropě nová italská vláda bez Salviniho. Jde o migranty
Články autora
Průzkum
Má policie zveřejňovat národnost pachatelů? Německý zemský ministr vnitra Reul chce napříště zveřejňovat národnost a stát. příslušnost podezřelých a pachatelů. Souhlasíte?
Hlasovat můžete kliknutím na odpověď