"Sluší se, aby žena žila pod botou muže" (Turecké přísloví)

Jak dál v Sýrii? Potřebujeme, aby arabský svět byl ještě méně jednotný

Autor: Martin Janeček | Publikováno: 27.7.2012 | Rubrika: Aktuality
Ilustrace

Situace v Sýrii se vyhrocuje do stále dramatičtějších forem a Evropané si často kladou otázku, jak na ní mají reagovat.

Francouzský konzervativní deník Le Figaro uveřejnil 17. července úvodník, končící větou : »Svržení Bašara El-Asada je morální povinností, ale vyhnout se tomu, že bude předána další země džihadistům, je stejnou povinností. »

Snad to definuje dost přesně situaci  a způsob, jak je na ní třeba reagovat. Izraelský ministerský předseda nyní oznámil, že pokud islámští extrémisté se pokusí zmocnit arzenálu chemických zbraní syrské armády, nelze vyloučit, že Izrael jim v tom zabrání vojenskou intervencí.  A v každém případě, to že Rusko a Čína brání Radě bezpečnosti OSN přijmout rezoluci, která by jasně nutila současný syrský režim ustoupit, svědčí o tom, že tyto mocnosti jsou protivníky západních demokracií.

Připomeňme si trochu historii oblasti. Mezi dvěma světovými válkami, Sýrie a Libanon byly pod mandátem,který Společnost národů (předchůdce OSN) svěřila Francii. Tehdy bylo území rozděleno na několik autonomních celků. Jedním z nich byla oblast, kde žili především obyvatelé alawitského vyznání. Jde o odnož šíismu, ke které patří klan prezidenta El-Asada.

Le Figaro 20. července uveřejnilo článek s mapou Sýrie, ukazující kde převažují obyvatelé různých vyznání. Byla na ní vyznačena též hranice autonomní oblasti alawitů z doby francouzského mandátu, která pokrývala území, kde ještě dnes jsou alawité ve většině. Jde o území podél pobřeží, od libanonskych hranic až po Turecko.

Článek navrhuje jednu možnost, jak řešit současnou situaci: vytvořit nezávislý stát v této oblasti, jehož hlavou zůstane prezident El-Asad. Rusko by si tam mohlo udržet svou základnu válečného námořnictva v přístavě Tartus.

Faktem je, že alawité dnes ve strachu očekávají, že pokud se režim zhroutí, z privilegované komunity se stanou menšinou diskriminovanou a utiskovanou. Mnozí se obávají pomsty, pokud opozice jednostraně zvítězí. Od března 2011, nějakých 17 000 Syřanů bylo zabito. Kolik jich bude zabito jejich blízkými, kteří se budou chtít mstít ?

Víme, že protivníci režimu jsou sunnité. V Sýrii žije též křesťanská menšina. Ta vnímala režim strany Baas, který nastolil otec současného prezidenta, jako menší zlo, v porovnání s islamisty.

Připomeňme, že území dnešní Sýrie a Libanonu mělo většinově křesťanské obyvatelstvo od dob prvních křesťanů až do vyhnání křižáků ve 13. století a zničení království Malé Arménie ve 14. století. Po dobytí země egyptskými mameluky, mnoho křesťanů uprchlo do Evropy. Mnoho jich raději konvertovalo k náboženství vítězů. Ti, kteří zůstali křesťany, se shlukovali v horských oblastech Libanonu a Antilibanonu, kde spíš mohli  udržet svou víru a způsob života. V roce 1860 došlo k vážným masakrům syrských křesťanů muslimy a drůzy (vyznání odvozené od šíismu). Evropské mocnosti tehdy zakročily a část dnešního Libanonu se stala autonomní oblastí Osmanské říše. Po první světové válce se tato oblast a celá Sýrie staly francouzským mandátem. Křesťané se dál shlukovali v Libanonu a z toho se pak stál nezávislý stát, kde křesťané byli dlouho ve většině.

Dnes Libanon ovládá Hezbollah, šíitská teroristická organizace, úzce spjatá s ĺránem. Proč si nepředstavit scénario, podle kterého Bašar El-Asad a jeho přívrženci, především jeho souvěrci alawitského vyznání, se seskupí ve státě vytvořeném v bývalé alawitské oblasti? Tam se k nim budou moci přidružit i syrští křesťané, kteří nebudou chtít žít pod vládou sunnitů. A jiní syrští křesťané se budou moci přestěhovat do Libanonu, kde posílí libanonské křesťany, vzdorující nadvládě muslimů, především šíitů združených v hnutí Hezbollah.

Do určité míry by to bylo něco podobného tomu, co se odehrálo v Iráku. Tam západní mocnosti umožnily vytvořit autonomní oblast Kurdů, která dnes do značné míry uniká kontrole ústřední vlády v Baghdadu.
 
Střední východ je oblastí, ve které se údajně nacházejí dvě třetiny světových rezerv nafty a plynu. Všechny vyspělé průmyslové státy odtamtud dovážejí značnou část těchto surovin. Jejich ekonomická prosperita je zcela závislá na tomto dovozu.

A pak existuje ještě jeden závažný problém, týkající se do značné míry především zemí, které byly – nebo ještě jsou – podřízené marxistickému totalitarismu. Tímto problémem je prudký průmyslový rozvoj Čínské lidové republiky. Víme, že svobodné podnikání je tam dnes velmi rozšířené, ale že politická moc náleží stále zcela Komunistické straně Číny. Nelze vyloučit , že ta toleruje obnovení kapitalismu jen jako dočasnou nutnost, vzhledem k poměru sil ve světě. Více méně tak, jako Lenin zavedl v Rusku po skončení občanské války systém zvaný “Novaja ekonomičeskaja politika” (NEP). Od té se pak sovětský režim vrátil k úplnému kolektivismu.

Jestliže se světový liberální model dostane do dlouhodobé krize, Komunistická strana Číny by se mohla též chtít vrátit ke své tradiční kolektivistické politice. A to by mohlo posílit zastánce marxistického totalitarismu všude na světě, tedy i ve střední Evropě.

Těm, které zajímá především Střední východ připomeňme, že první sebevražedný atentát v této oblasti nebyl spáchán muslimy, ale Japonci, členy marxistické teroristické organizace Nihon Sekigun (Japonská rudá armáda), v r. 1972, na letišti v Lod, v Izraeli. Lybijský diktátor Muamar Chadáfí tehdy položil otázku, proč Palestinci nepoužívají stejné metody.

Mezi francouzskými specialisty jsou osobnosti, domnívající se, že rivalita mezi Západem a Čínou bude v 21. století hrát roli podobnou té, kterou ve 20. století hrála rivalita se Sovětskym svazem a jeho satelity. Někteří jsou též přesvědčeni, že jedním z důvodů, ne-li hlavním důvodem, intervence Spojených států a jejich spojenců v Iráku v r. 2003 bylo zajistit, aby pod jejich kontrolou zůstaly hlavní zdroje nafty a zemního plynu na Středním východě, odkud Čínská lidová republika dováží největší část své energetické spotřeby. Tím si členské státy Severoatlantickéhho paktu udrží možnost nedovolit Čínské lidové republice dosáhnout pozic, ze kterých by mohla ohrožovat jejich hospodářskou a politickou převahu.

V každém případě je pro ně naprosto nezbytné, aby Střední východ byl co nejméně jednotný, pokud si chtějí udržet svou nezávislost a svou životní úroveň. Před rokem 2003 Irák a Sýrie byly dva státy pod kontrolou dvou rozkmotřených větví panarabskéh hnutí Baas. Můžeme si představit, jaká by to byla katastrofa, kdyby se ty dvě větve nakonec usmířily a opravdu začaly uskutečňovat ideál panarabské jednoty, ke kterému se hlásí?

Někdo mi může vyčítat, že jsem protiarabským rasistou. Řeknu k tomu jenom jedno: Rozhodně nejsem primárním rasistou, přesvědčeným, že my jsme ti schopnější, kteří tedy mají právo ovládat ty méně schopné. Především dobře vím, že předkové dnešních Syřanů a Iráčanů měli vysokou kulturu staletí a staletí před tím, než moji slovanští předkové se od Řeků naučili číst a psát v době Cyrila a Metoděje. A pak, znám historii dost dobře, abych věděl, že ti, kteří jednou zmeškali jeden důležitý vlak, to pak už jen velmi těžko dohánějí. Jestliže Evropa je tím, čím je, tak to dluží velkému množství šťastných shod okolností a nesmí si to pokazit. A pokazí si to velmi snadno, pokud dovolí vznik velké muslimské říše u svých hranic.

Bohužel, žijeme ve světě, kde štěstí jednoho je neštěstím druhého. Nevím a nepotřebuji vědět, zda sjednocení arabských zemí by bylo pro ně štěstím. Je ale jasné, že pro nás Evropany by to bylo velkým neštěstím. Mnoho muslimských národů jsou národy s velmi starou kulturou. Ale islám jakožto náboženství, i když mohl sehrát pozitivní roli v době, kdy umožnil vznik velké jednotné říše, se rychle stal silou jednoznačně brzdící kulturní a hospodářský pokrok. To dnes uznává i mnoho muslimů. Pokud by ovládnul Evropu, její pokrok by byl též zabrzděn.

Ale aniž bychom šli tak daleko, už jenom nemožnost pro západní státy kontrolovat dovoz a ceny ropy a zemního plynu by mohla způsobit vážnou katastrofu. Takže je jednoznačně v našem zájmu, aby se v Sýrii vytvořil další stát, aby tak arabský svět byl ještě méně jednotný.

názor podporující intervenci do Sýrie nevyjadřuje názor redakce eurabia.cz jak celku

čtěte také:

Čtrnáctý červenec v Paříži

Pro změnu pár slov o Pákistánu

A ještě pár historických vzpomínek

Klíčová slova: USA  | Izrael  | válka  | Sýrie
2711 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

Zasílání upozornění
Čtěte také

Eurabia.cz

Bičování mužů a žen za nemanželský sex v Indonésií. Brzy i v Evropě? Francouzský stát podporuje islamizaci formou propagace muslimské kultury ...Orbán elegantně setřel notorického opilce a šéfa EU: Lucembursko? A co ten národ dokázal? Na co může být hrdý?Socialisté s vedením EU otevřeli italské přístavy a již mají úspěšné výsledky: Nový africký uprchlík zneužil desetiletou holčičkuPoliticky nekorektní vtipy o islámu, migraci a EU aneb Již brzy zakázané a trestné?

ePortal.cz

Glosy: O zahraniční politice a Andrejově beztrestnostiNaděje pro Izrael? Švédská ministryně zahraničí Margot Wallström odstupuje

euPortal.cz

To je fakt padlé na hlavu, k čemu vede zvrácená genderová teorie. V anglickém východním Sussexu přikázali dívkám chodit do školy v kalhotáchPomozte, prosím, bránit Vaše blízké, Vaše domovy a naši vlast

FreeGlobe.cz

Němečtí vědci tvrdí, že lidské rasy neexistují. Vede je k tomu věda nebo náboženství politické korektnosti?Černý raper integrovaný v Evropě vyzývá k zotročení a zabíjení bělochů (+ video)

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životVeganka tvrdí, vejce jsou pro vaše zdraví horší než kouření. Takto to prý zjistila

euServer.cz

Krutá nemoc Karel Gotta. Pražská kavárna a ubožáci na FB si mohou opět do mistra kopnoutJako republika jsme Koněva prohráli

ParlamentniListy.cz

Nepříjemný moment pro Babiše. Rok starý dopis. Jak se zachová?Hovado, kokoti! Milion chvilek jde do zbraně. Něco se chystá. Chvilkaři mají pro Zemana různá přání
Články autora
Průzkum
Volte s Němci! V Německu začínají 1. září volby do zemských parlamentů-sněmů. Obávaným looserem je merkelovská CDU a favoritem protiimigrační AfD. Koho byste volili Vy?
Hlasovat můžete kliknutím na odpověď