Káhirským mladistvím matou hlavy a dráždí do ruda egyptské islamisty. Egyptská „bimbos“ „děďátka“ Ruby a Sandy. Hvězdičky, které se třepetají na množících se videoklipech. Jinde zcela běžný jev odhaluje velice silné napětí panující v dnešní egyptské společnosti.

Chtěly by dobýt svět. Leč vystartovaly v zemi, kde 85% žen nosí závoj nebo se zcela zahalují. Reakce tomu odpovídá. Skandál. Producírují se v konformnim muslimském prostředí nevhodným, ba nepřijatelným způsobem. A rozněcují frustrace u mužské polovičky země.

Jejich případ ukazuje na rozporuplný stav, v němž se nalézá egyptská mládež. Nikoliv nutně veškerá. Propastný rozdíl mezi představami mládeže Káhiry a velkých měst a nového pokolení egyptského venkova nebude hned tak zacelen. Leč rozpor je tady a sílí. Mládež je přitahována touhami po svobodě a zároveň je nucena ke konformitě s náboženským předpisy a zásadami.

Pokud se vydáme přímo de Egypta a začneme zjišťovat, kolik váží přání svobody a kolik připadá na misku islám, odpověď nabídne paradox. Egypt se obrací svou většinou více k teokracii, vládě náboženství a jeho nositelů, než k sekularizované civilní a občanské společnosti. Muslimské bratrstvo, dnes hlavní politická síla v zemi, požaduje zákaz šíření videoklipů tančící a zpívajících „mláďátek“. Islamisté volají po „nezkaženém umění“ na všech frontách.

Mohou se v tomto směru opřít o rostoucí kulturní produkcí ze Saúdské Arábie. Tam se nyní masivně investuje do filmového a zábavního průmyslu. Předpokládá se, že jeho produkty budou odpovídat normám „božího zákona“, šaríy, a budou prodejné. Souručenství náboženství a tržního principu islám nepobuřuje, naopak. Rentabilní kvantita patřičně zpracovaných muslimských spotřebitelů je bohulibá.

Obrat k saúdskoarabskému vzoru je nejen cítit z pouličních rozhovorů s lidmi. Anketa prováděná nedávno americkým výzkumným centrem Pew odhalila, že Egypťané dávají přednost saúdskoarabskému politickému modelu před tureckým. Správu své země po vzoru silné monarchie by rádo vidělo 61% dotázaným Egypťanů. Korán jako zdroj nové ústavy a zákonodárství si přeje rovněž většina a 66% se vyslovuje pro silnější vliv islámu v politickém životě. Podle americké instituce je to o 20 bodů více než co zjistila při anketě prováděné před dvěma lety.

Výsledky odpovídají islamistické vlně, která se projevila při parlamentních volbách v prosinci minulého roku. Muslimské bratrstvo a salafisté získaly dohromady 72% hlasů. S tímto názorovým stavem je ve zjevném protikladu skutečnost, že dvě třetině těch, které fascinuje Saúdská Arábie, dávají přednost demokracii před jakoukoliv jinou formou vlády. Obdobný poměr platí ve prospěch svobody vyjadřování a svobody tisku, stejně jako pro svobodné volby. Něco takového ovšem ve wahábovském království nenajdeme.

Smířit šaríu s touhami po občanské svobodě? Lze nebo nelze? Mám na jazyku prohlásit: Kde je vůle, tam je i cesta. Platí tato zásada i v tomto případě? Snad, ovšem za předpokladu, že buď ustoupí „boží zákon“ nebo demokracie.

Leč není vyloučeno, že položené otázky odplaví život na okraj zájmu. Po prvním kole prezidentských voleb se v druhém dějství klání střetnou představitel islamistického Muslimského bratrstva s kandidátem armády. Dva odlišné světy, kterým voličská veřejnost staví před oči dvě jasné priority. Více jak osm z deseti Egypťanů od nového prezidenta čeká zlepšení hospodářské situace a nefalšovanou spravedlnost.

http://muller.blog.idnes.cz

čtěte také:

Nedostatek demokracie a nezdravá minulost

Bolest druhých aneb slovo k pohoršeným muslimkám

Antirouhačská karta islámu