"Sluší se, aby žena žila pod botou muže" (Turecké přísloví)

Multikulturalismus zanechal Británii jedovaté dědictví

Autor: Alasdair Palmer  | Publikováno: 8.4.2012 | Rubrika: Multikulturalismus
Ilustrace

Jak se nám daří integrovat přistěhovalce do britské společnosti? Začlenili se do ní, sdílejí a respektují její hodnoty? Tyto otázky jsou více aktuální dne, než v roce 1984, kdy je poprvé veřejně formuloval Ray Honeyford, který zemřel v neděli 5. února 2012.

Během posledních třiceti let enormně narostla imigrace ze zemí mimo Evropskou unii do Velké Británie. Počet přistěhovalců byl po mnoho desítek let více než sto tisíc ročně. A rozhodně nelze říci, že by všichni nově příchozí, z nichž mnozí patří k různým etnickým menšinám, snadno a rychle přijali za své britské hodnoty.

Labourističtí ministři, kteří odbourali téměř veškerou kontrolu přistěhovalectví, si představovali, že s integrací nebudou žádné těžkosti. Domnívali se, že jediným problémem bude rasismus místní populace. To však byl omyl. Některé z přicházejících skupin jsou nadále věrny svým náboženským výkladům, dle kterých patří ženám podřízená pozice či které je vedou k názoru, že některé sexuální praktiky, například homosexualita, jsou tak nemorální, že by měly být trestány. Hodnoty, které většina z nás vnímá jako základ toho být Britem – tolerance, uznání důležitosti rovnosti před zákonem, chápání demokratických voleb jako nejlepšího způsobu, jak rozhodovat o tom, kdo bude vládnout – nebyly nezanedbatelným počtem přistěhovalců přijaty. Někteří se dokonce chtějí od liberální a tolerantní Británie úplně izolovat a doufají, že si udrží své hodnoty tím, že vybudují vlastní vzdělávací systém.

Vadí to? Doktrína multikulturalismu říká, že ne. V osmdesátých letech minulého století, ve hvězdném období multikulturalistické ideologie, radnice britského města Bradford přijala usnesení, že každá skupina v jejich multikulturním a multirasovém městě má „stejné právo zachovat si svoji identitu, kulturu, jazyk, náboženství a zvyky.“ A to bylo přesně to, před čím Ray Honeyford varoval. Vnímal to jako vytváření rozdělné Británie, ve které se odlišné a oddělené komunity vzájemně nestýkají a neovlivňují a veškerý smysl pro společnou identitu je ztracen a nahrazen babylonem jazykům a kulturních konfliktů.

Téměř všichni seriosní politici nyní uznávají, že Honeyford měl pravdu, když tvrdil, že multikulturalismus je jednak receptem na segregaci a izolaci a za druhé, že bude rozbíjet řadu základních hodnot, které mohou udržet členy britské společnosti pohromadě. Ale ačkoliv již byl multikulturalismus jako vládní politika opuštěn, jeho dědictví je všude kolem nás.

Hlavním důsledkem multikulturní politiky je posílení hranic mezi jednotlivými etnickými skupinami. Není to jen otázka toho, že bílí obyvatelé obvykle žijí jinde než barevní, ale stejně tak například od sebe oddělení žijí Pákistánci, Bangladéšané a Sikhové.

Největší míra segregace, která kdy byla ve Velké Británii zaznamenána, je mezi Indy a Pákistánci v severoanglických městech. V těchto městech je rovněž vyšší stupeň segregace mezi černými a Asiaty než mezi bílými a černými. To naznačuje, že důvodem tohoto oddělování není rasismus bílých obyvatel, ale spíše nedostatek společné kultury, která by umožnila rozdílným skupinám něco významného a důležitého sdílet. Izolace jednotlivých etnických skupin napomáhá pouze udržování názorů a praktik, které jsou v rozporu s britskými hodnotami.

Ale odpovědní ministři, soudci a úředníci se zdráhají vyžadovat jako první podmínku získání britského občanství pro přistěhovalce odkudkoliv přijetí společných britských hodnot jako je používání anglického jazyka, přijetí rovných práv všech obyvatel a uznání toho, že jedinou možnou procedurou pro rozhodování o politických zástupcích jsou svobodné volby.

Během doby, kdy takto váháme, multikulturalismu pokračuje ve své společnost rozdělující práci. A již brzy bude příliš pozdě na to, abychom s tím ještě mohli něco udělat, protože Británie bude již trvale rozdělena na frakce spojené dohromady pouze vzájemným nepochopením a nelibostí.

zdroj

překlad: J.K.

Klíčová slova: multikulturalismus  | Velká Británie  | imigrace  | přistěhovalectví  | integrace
3482 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení



Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

Zasílání upozornění
Články autora
Průzkum
U imigrantské kriminality pachatele radši zatajovat? V případě ubití francouzského řidiče MHD imigranty média striktně neuvádí, že šlo o imigranty. Váš názor?
Hlasovat můžete kliknutím na odpověď