"Sluší se, aby žena žila pod botou muže" (Turecké přísloví)

Úryvky z knížky Martina Janečka "Islámská rozpínavost včera, dnes a zítra"

Autor: Martin Janeček | Publikováno: 19.12.2011 | Rubrika: Recenze
Ilustrace

Aby si Evropané plně uvědomili závažnost hrozby, kterou představuje islámský totalitarismus, musí se oprostit od určitých předsudků a koncepcí, které jsou jim systematicky vnucovány. Dnes existují velmi silné skupiny, které vyžadují volný pohyb zboží, kapitálu a pracovních sil na celosvětové úrovni. Jakákoli národnostní nebo náboženská identita se jim jeví jako překážka tohoto volného pohybu. Snaží se jí tedy odsuzovat ve jménu nadnárodní a laické společnosti.
    Ideál mnoho-rasové, „multikulturní” společnosti, je možná ideálem ušlechtilým - alespoň teoreticky. Je ale třeba upřesnit, co vše se za ním ve skutečnosti skrývá, kterým zájmům odpovídá a jaké má konkrétní důsledky. Jistě by bylo krásné, kdyby všichni lidé byli bratry. Bohužel ale nejsou. Či spíše, jsou jimi tak, jak jimi byli bibličtí bratři Kain a Abel. Je možno říci, že příběh těchto dvou bratrů je archetypem známé nenávisti těch méně požehnaných, méně milovaných, těch kteří měli méně štěstí, vůči těm šťastnějším. Je možno říci, že nenávist je nebezpečná i tam, kde je vyvolána pouze rozdílem společenského úspěchu. Tam, kde se tato nerovnost kombinuje s národnostními, rasovými či náboženskými rozdíly, je nebezpečí ještě daleko větší. Je možné, že i tento aspekt věcí měl na mysli už Jan Ámos Komenský, když řekl, že „...matenice národů, jazyků, mravů (...) zřejmě porušuje obecné štěstí.” (Citováno v Dalibor Plichta, Národ a národnost v čase globalizace, JOB Publishing, Praha, 1999, str.47)
    Dalším známým biblickým příběhem je epizoda stavitelů Babylonské věže. Podle ní bylo celé lidstvo původně jediným národem, mluvícím stejným jazykem. Chtěli stavět věž až do nebe. Aby jim v tom zabránil, zmátl Bůh jejich jazyky. To je možno chápat symbolicky. Lidé se nechtěli podřídit Boží vůli. Chtěli jít až do nebeského příbytku jejich stvořitele. A pýcha vede k tomu, že si lidé těžko mohou rozumět. V každém případě, podle Bible, rozdělení lidstva na národy je Boží vůlí. Lidé se periodicky snaží toto rozdělení překonat, ale všechny takové pokusy zatím žalostně ztroskotaly.
    Český národ žil dlouho v rámci nadnárodní rakouské monarchie, jejíž vůdčí myšlenkou byl katolický univerzalismus. Tento univerzalismus ale nebyl upřímným. Za fasádou společné „širší vlasti” se hromadily národnostní nenávisti, které nakonec stát rozbily. A není nezajímavé, že Rakousko-Uhersko zaniklo v roce 1918 zároveň se třemi dalšími říšemi: ruskou, německou a osmanskou. Všechny tyto čtyři říše byly, každá svým způsobem, dědičkami římské říše. Zanikly všechny zároveň koncem války, která vypukla 1. srpna 1914. Podle židovského kalendáře, to bylo devátého dne měsíce Áv, což je výroční den zničení jeruzalémského chrámu Římany. Že by to bylo vyústění dlouholetého konfliktu mezi hebrejským partikularismem a římským univerzalismem?
    Marxismus-leninismus byl další univerzalistickou ideologií. Ani on neuspěl a Sovětský svaz, který tuto ideologii ztělesňoval, se rozpadl.
    Je možné si myslet, že liberální kosmopolitismus, kapitalistická globalizace, uspěje lépe než předchozí  nadnárodní utopie? Zdá se pravděpodobnějším, že ztroskotá ještě rychleji nežli jeho předchůdci. Už proto, že na rozdíl od nich ani nemá žádný ideál, na který by se mohl odvolávat. Jenom prohlašuje, že povede k míru a všeobecnému blahobytu. Co však nastane, když se příliš mnoho lidí, příliš dlouho, žádného blahobytu nedočká?
   Je zřejmé, že jedním z důvodů této neschopnosti evropských národů mít se sami rády je odpor vůči formám nacionalismu, které způsobily dvě světové války. Jednou z alternativ tohoto nacionalismu bylo budování Evropské unie. Hospodářská a kulturní spolupráce evropských národů beze sporu pomohla Evropě jako celku. Ale prosperita a vnitřní klid Evropské unie budou možné jenom jestliže se volný pohyb kapitálu, zboží a pracovních sil bude dít v rámci společných duchovních, kulturních a mravních hodnot. Už proto, že „pracovní síly,” to jsou lidé, které nelze redukovat na jejich ekonomickou funkci. Lidé nepotřebují spolu pouze pracovat nebo obchodovat, potřebují spolu žít. Evropská unie může proto zahrnovat pouze národy s určitou společnou mentalitou, tradicí, žebříčkem hodnot. Tyto hodnoty byly formovány historií, především pod vlivem křesťanského učení. To, že dnes tak mnoho evropských vůdčích osobností odmítá tuto skutečnost uznat, je vážně znepokojující.   Někteří zaujímají toto stanovisko ze zásadního nepřátelství vůči křesťanství. Jiní se zřejmě už připravují kolaborovat s islámem, který vidí jako budoucího pána Evropy.
    Mnoho lidí dnes uvažuje o vztahu mezi úpadkem evropského národního státu a vzestupem islámu. V Evropě dvě světové války zdiskreditovaly ideál suverénního národního státu, který ale byl nástrojem postavení a sebedůvěry kontinentu. Úpadek evropského národního státu byl šancí pro islamismus, založený na celosvětové nadnárodní komunitě, spjaté vírou a zvyky od svého počátku a tradičně nečinící rozdíl mezi doménou víry a doménou světské moci. (David Pryce-Jones, The Islamisation of Europe? Commentary, December 2004)
    Další pokus vystavět novou Babylonskou věž se tedy možná bude odehrávat ve jménu islámu. V každém případě, islám využívá univerzalistické, anti-nacionalistické ideologie současného Západu, aby se vnutil Evropě a ostatním západním zemím, jak přistěhovalectvím, tak misijní činností a propagováním svých hodnot.

   Clash of civilisations (střetnutí civilizací), o kterém mluví Samuel Huntington, mezi islámskou a západní civilizací, trvá už skoro čtrnáct století. Od svého zrodu, islámská civilizace, dobyvačná a usilující o světovládu, byla v konfliktu se všemi, s kým se dostala do styku. Na prvním místě se západní, s křesťanskou civilizací. Ta představovala - a stále představuje -  jejího nejsilnějšího odpůrce.
        Velmi pravděpodobně, střetnutí islámské a západní civilizace se bude v nejbližší budoucnosti zostřovat. Události roku 2011 k tomu ovšem silně přispějí. Způsob, jakým západní mocnosti odhodily státníky, kteří byli našimi spojenci, jistě nezlepšil obraz našeho světa v očích muslimů. Snaha tak mnoha evropských a amerických politiků a novinářů být za každou cenu politicky korektní a plout s momentálně vanoucími větry je morálně ubohá a nemůže vyvolat úctu u nikoho - a určitě ne u národů, které jejich tvrdá historie naučila respektovat jenom sílu.
     Pavel Svoboda, místopředseda KDU - ČSL, položil správně otázku: ,,Bude Evropa  
tak    dlouho zahraničně - politicky korektní, až jí převálcuje islámský svět demograficky a   pak i politicky?“ ( Lidové Noviny, 8.února 2011) Správně uvádí na první místo demografickou situaci. Historie nás učí o její důležitosti. Od r. 1870, kdy Prusko porazilo Francii, do r. 1914, kdy vypukla první světová válka, počet obyvatel Německa se zdvojnásobil. Proto tam vznikly teorie o životním prostoru a o povinnosti elit zajistit národu slušnou budoucnost ozbrojenou silou. Dnes, kdy mají méně porodů nežli úmrtí, jsou Němci velmi mírumilovní.
    Muslimský svět mírumilovný není a dnes ani nemůže být. Do určité míry je to
 možné  říci o všech chudých národech třetího světa. Ale chudoba ještě nevede
 nutně  k agresivitě. Muslimský svět ale kombinuje chudobu, přelidněnost a ideologii  
 svaté války. Je možné v takové situaci doufat, že nebude agresivní?
    Obchodníci a podnikatelé, kteří z konkurenčních důvodů štvali národy a vyznání jedny proti druhým, dnes poznali výhody globalizace. Jakákoli národní či náboženská totožnost se jim jeví jako překážka volnému pohybu zboží, kapitálu a pracovních sil. Stali se přívrženci „multikulturalismu“.
   Organizují a financují především dialog se světem islámu, který je obrovským trhem, nemluvě už o jeho zásobách nafty a zemního plynu. Ty jsou samozřejmě naprosto nezbytné pro hospodářství průmyslově vyspělých zemí. A za peníze, které producenti nafty a plynu dostávají, si kupují stále více produktů a služeb od průmyslových zemí. Sami nepotřebují zakládat vlastní průmyslovou výrobu. Vyspělé země se tedy tak dalece nebojí, že by jim mohli vzniknout konkurenti, jako Čína, nebo jiné asijské země.
   Navíc, aby měli stále co největší zisky, evropští kapitalisté potřebují udržet konzumní společnost. Potřebují přesvědčit své spoluobčany, že auto jim přece přinese více štěstí, nežli dítě. Tak se staví proti opatřením na obranu rodiny a zvýšení porodnosti. Raději dovážejí laciné pracovní síly z rozvojových zemí. A ty, okolo Evropy, jsou většinově muslimské. Evropští podnikatelé tedy organizují „evropsko-arabský dialog.“ Důsledky této politiky pro bezpečnost a duchovní hodnoty židovsko-křesťanské Evropy je nezajímají.
   Mnoho Evropanů bohužel cítí morální slabost „post-křesťanského“ světa. Konstatují jeho neschopnost předávat život dál, bránit své hodnoty a svoji totožnost. Vidí, jak podnikatelé  propagují egoismus a narcisismus, jen aby mohli udržet spotřebu, ze které jim plynou zisky. Raději se tedy ztotožňují s těmi, které vnímají jako budoucí vítěze.
   K této kategorii je možno přiřadit všechny ty, kteří si ze svého křesťanského dědictví udrželi především příkaz nastavovat druhou tvář, poté co byli uhozeni do té první, a nabízet i košili, poté co jim byl vzat kabát. Tento komplex je samozřejmě rozšířen především v zemích s koloniální minulostí. Marxisté spolu s levicovými křesťany tam už dlouho společně budují tuto mentalitu.
   Co se týče levicových křesťanů, jestliže se toto hnutí začalo rozvíjet především v Latinské Americe a v Jižní Africe, tak bylo posíleno též určitými arabskými křesťanskými duchovními. Někteří arabští, především palestinští, křesťanští kněží spolupracují s muslimy na celkovém zfalšování křesťanského duchovního dědictví. Snaží se zcela popřít vazby mezi judaismem a křesťanstvím, nahradit biblické hebrejské dědictví vazbami na arabský svět, představit první křesťany ne jako Židy, ale jako Araby. Tento postoj, vycházející z blízko-východního konfliktu, má nejenom za cíl zničení židovského státu, ale chtěně či nechtěně připravuje i celkové podřízení se světového, především evropského, křesťanstva nadvládě muslimů. (Bat Ye‘or, Eurabia – l‘ axe euro-arabe,  nakladatelství Jean-Cyrille Godefroy, 2006)
       Druhou vášní, která - vedle nepřátelství vůči Židům - motivuje stoupence Eurabie, je nepřátelství vůči Spojeným státům a vůči anglosaskému světu vůbec. Toto nepřátelství je obzvlášť citelné ve Francii, kde má hluboké kořeny. Jana z Arku kdysi válčila proti Anglii. Později, jak pétainisté, tak gaullisté připomínali tuto minulost. To mělo též za následek, že v dobách, kdy Ronald Reagan a Margareth Thatcher aktivně usilovali o rozbití sovětského impéria, Francie byla nejslabším článkem severoatlantické smlouvy. Příliš mnoho Francouzů nemůže připustit, že již nežijeme v době Ludvíka XIV. či Napoleona, že vůdčí mocností dnešního světa jsou Spojené státy a ne Francie.
   Bankéři, podnikatelé a jim blízcí státníci ale nejsou jediní, kdo podporují politiku úzké spolupráce s muslimským světem. Je možno říci, že značná část evropské levice se s ní ztotožňuje. Samozřejmě prakticky všichni komunisté, ale i mnoho „zelených“, socialistů a různých dalších přívrženců „třetího světa.“ Nyní, když se jasně ukázalo, že kolektivizace výrobních prostředků nepřinesla nic pozitivního, když i komunistická strana Číny obnovuje kapitalismus v plném rozsahu, západoevropská levice vlastně už nemá nic, co by mohla nabídnout voličům. Tak žije z komplexů viny za „imperialistickou“ minulost, ze závisti vůči Americe, z odporu vůči tradičním morálním hodnotám a z toho, čemu říká antirasismus.
    Pak tu jsou samozřejmě pacifisté a všichni ti, kteří sní o všeobecném sbratření. Máme právo je odsuzovat? Za určitých okolností je snad skutečně možné ústupky a ponižováním se odzbrojit nenávist nepřátel. Rozhodně to ale není možné vždycky. Historie nás učí, že život je boj, že ústupky často jenom povzbuzují chuť protivníka. Už staří Římané měli úsloví Si vis pacem, para bellum! (Chceš-li mír, připravuj válku!) Věděli, že svět respektuje jenom silné a odvážné. Mnichovská dohoda z roku 1938 je klasickou ilustrací toho, jak ti, kteří chtějí mír za každou cenu, pak stejně musí válčit – a z pozic daleko méně výhodných, než byly ty, na kterých stáli před tím.
    Islámský svět má za sebou čtrnáct století válek proti Evropě, vedených ve jménu náboženské povinnosti, jasně stanovené v Koránu a v dalších textech, které vidí jako svaté. Slabostí a ústupky ho rozhodně neodzbrojíme. Naopak! Je třeba, abychom si byli vědomi, že islámská koncepce Boha je zcela jiná, než ta která vychází z Bible. V islámu je Bůh tak všemocný, že člověk ztrácí svou nezávislost a svou zodpovědnost. Jestliže někdo vítězí, tak je to proto, že Alláh ho nechává vítězit. Jestliže někdo ztrácí sílu, tak je to proto, že si nic lepšího nezasluhuje a Alláh mu sílu odnímá.
    Navíc, demografická exploze staví muslimský svět do situace, kdy rozpínavost je pro něj životní nutností. Žádné utěšování nám nebude nic platné. Střetnutí bude nevyhnutelné dříve či později. Čím později k němu dojde, tím obtížnější pro nás bude v něm zvítězit.
    Znamená to, že jsme „váleční štváči“, snící o další světové válce, končící atomovou katastrofou? Rozhodně ne! Ideální vítězství, to o které musíme usilovat, je vítězství dosažené tím, že ukážeme naši rozhodnost k boji a tak se nakonec boji vyhneme. To je, co se podařilo „svobodnému světu“ ve střetnutí se sovětským blokem.
    Islámský svět není zase tak silný. Jenom velmi obratně využívá našich slabostí, strachu, rozporů, neochoty učinit nějaké oběti. Tak tomu bylo od samého počátku islámu, tak tomu bylo v obou světových válkách i za studené války. Jestliže evropsko-americký svět znovu najde svou totožnost, jestliže bude jednotný proti společnému nepříteli, nemusí se bát.
    Ovšem, je nezbytné usilovat, na prvním místě, aby Evropané v sobě znovu našli dostatek lásky k životu a vůle ho předávat dál, aby přestali záviset na přistěhovalectví. K tomu je nutné vést politiku ochrany rodiny, která musí být absolutně prvním cílem všech zodpovědných činitelů. Jedině tak naše kultura, naše hodnoty, budou moci přežít. A dokud přistěhovalectví zůstává nutné, je třeba přijímat pouze přistěhovalce, kteří nejsou muslimy. To je naše právo, které nám nikdo nemůže upírat. Nejde o „rasismus“, nýbrž o obranný boj proti totalitární ideologii, otevřeně usilující o světovládu.

Úryvky z knížky Martina JANEČKA
ISLÁMSKÁ ROZPÍNAVOST VČERA, DNES  A  ZÍTRA, uveřejněné nakladatelstvím EPOCHA, v roce 2011

autor je členem redakce Eurabia.cz

Klíčová slova: náboženství  | multikulturalismus  | islám  | džihád
3620 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

Zasílání upozornění
Čtěte také

Eurabia.cz

Orbán elegantně setřel notorického opilce a šéfa EU: Lucembursko? A co ten národ dokázal? Na co může být hrdý?Socialisté s vedením EU otevřeli italské přístavy a již mají úspěšné výsledky: Nový africký uprchlík zneužil desetiletou holčičkuPoliticky nekorektní vtipy o islámu, migraci a EU aneb Již brzy zakázané a trestné?Heslo Evropského parlamentu: "Národní suverenita je kořenem nejhroznějšího zla naší doby."Poslanec SPD a zkušený ex-diplomat Kobza analyzuje krizi kolem útoků na saúdskoarabskou rafinerií

ePortal.cz

Glosy: O zahraniční politice a Andrejově beztrestnostiNaděje pro Izrael? Švédská ministryně zahraničí Margot Wallström odstupuje

euPortal.cz

Pomozte, prosím, bránit Vaše blízké, Vaše domovy a naši vlastÍrán a Čína připravují pro USA ropnou a plynovou „bombu“

FreeGlobe.cz

Černý raper integrovaný v Evropě vyzývá k zotročení a zabíjení bělochů (+ video)Špiclovali Židi Trumpa a nasadili na něj odposlechy?

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životVeganka tvrdí, vejce jsou pro vaše zdraví horší než kouření. Takto to prý zjistila

euServer.cz

Krutá nemoc Karel Gotta. Pražská kavárna a ubožáci na FB si mohou opět do mistra kopnoutJako republika jsme Koněva prohráli

ParlamentniListy.cz

Šok pro ČT: Nejen Zeman a Babiš! Takhle je to s rušením poplatků za TVPlukovník Šlachta promluvil. I o kauze Nagyová. Mnohým se to nebude líbit
Články autora
Průzkum
Volte s Němci! V Německu začínají 1. září volby do zemských parlamentů-sněmů. Obávaným looserem je merkelovská CDU a favoritem protiimigrační AfD. Koho byste volili Vy?
Hlasovat můžete kliknutím na odpověď