"Sluší se, aby žena žila pod botou muže" (Turecké přísloví)

Úvodníky a komentáře jsou dnes důležitější než střely

Autor: Daniel Pipes | Publikováno: 23.1.2007 | Rubrika: Západ
Ilustrace

Kdysi určovali výsledek válek vojáci, námořníci a letci, dnes už to však neplatí. Dnes při hodnocení toho, jak dobře si Západ vede ve svém zápase o přežití, hrají ústřední roli televizní producenti, žurnalisté, kazatelé a politici. Tento posun má hluboké důsledky.

V konvenčním konfliktu, jakým byla Druhá světová válka, existují dva základní předpoklady, které zůstávají takřka nepovšimnuty.

Za prvé: Konvenční vojenské sily se všemožně snaží zvítězit. Obě strany rozmísťují semknuté šiky vojáků, vysílají tankové linie, lodní flotily a vojenské letky. Milióny mladých lidí nastupují do armád a snášejí strádání války. Kromě počtu obyvatelstva, síly ekonomiky a vojenského arzenálu patří k důležitějším věcem i záležitosti strategie a zpravodajství. Pozorovatel může hodnotit pokrok ve válce pozorným sledováním takových objektivních faktorů, jakými jsou kupř. výroba oceli, zásoby ropy, výstavba lodí a krizové řízení státu.

Druhý předpoklad: Obyvatelstvo každé ze stran konfliktu loajálně podporuje vládu své země. Samozřejmě, vždy se najdou zrádci a disidenti, ale široký konsenzus lidu podporuje legitimní vládce. Mimořádně pozoruhodné jev nastal v bývalém Sovětskému svazu, kde ani Stalinovo masové vraždění nezastavilo obyvatelstvo před tím, aby obětovalo téměř vše pro "Matičku Rus".

Oba tyto aspekty tohoto příkladu však na Západě nefungují.

Zaprvé, boj za vítězství vedený vší silou proti vojenským silám nepřítele téměř vymizel, byl nahrazený mnohem nepřímějšími operacemi gerily, vzpourami, intifádami a terorismem. Tento nový model války byl použit proti Francouzům v Alžírsku, Američanům ve Vietnamu a proti Sovětům v Afganistanu. V současnosti se týká Izraele a Palestinců, koaličních sil v Iráku a války proti teroru.

Tato změna znamená, že to, co americká armáda nazývá "počítáním fazolí" - počítání vojáků a arzenálu zbraní - je nyní stejně nepodstatné, jako válečná příprava ekonomiky nebo kontrola území státu. Proporčně nevyvážené války se podobají mnohem víc politickým operacím než vojenským střetům dřívějších dob. Stejně jako v boji s kriminalitou, ta strana, která se těší ohromné převaze, operuje v silně omezených podmínkách, zatímco "slabší" strana otevřeně porušuje jakékoliv zákony a zákazy svým bezcitným demonstrováním síly.

Za druhé, solidarita a konsenzus, které byly charakteristické pro vedení válek dříve, byly rozleptány. Tento proces se táhnul celá staletí až dodnes, začal postojem Britů v Búrských válkách v letech 1899-1902. Chápání loajality se od základů změnilo. Tradičně se předpokládalo, že člověk bude věrný své rodné komunitě. Španěl nebo Švéd byl věrný svému králi, Francouz své republice a Američan své ústavě. Tento předpoklad však vzal za své, byl překonán a nahrazen loajalitou k politické "komunitě", k níž se jednotlivec hlásí - k socialismu, liberalizmu, konzervativizmu nebo islamizmu. Geografické a sociální vazby znamenají mnohem méně než v minulosti.

Pokud jde o loajalitu, v současnosti se o válkách rozhoduje častěji spíše na názorových a komentářových stránkách novin, než na samotném bitevním poli. Dobré argumenty, výřečná rétorika, jemné překrucování a silné volební výsledky váží více, než dobytí kopce či zdolání řeky. Solidarita, morálka, loajalita a pochopení jsou ocelí, gumou, ropou a municí dnešních zápasů. Vůdcové veřejného mínění jsou novými admirály a generály. Takže plně platí to, co jsem napsal už dříve, tedy že "je nutné, aby západní vlády chápaly oblast vztahů s veřejností jako součást svojí strategie."

Dokonce i v takovém případě, kdy hrozí, že íránsky režim získá jadernou zbraň, hrají klíčovou roli nikoliv arzenály západních zbraní, ale západní veřejné mínění. Pokud se Evropané a Američané sjednotí, pravděpodobně odradí Írán od použití svých zbraní hromadného ničení. Pokud se neshodnou, dodá to Íránu odvahu, aby pokračoval dál stejným směrem.

To, co Carl von Clausewitz nazýval "těžištěm" války, se posunulo od síly zbraní k srdcím a myslím občanů. Jsou Íránci ochotni akceptovat následky použití jaderné zbraně? Vítají Iráčané koaliční vojáky jako osvoboditele? Zasvěcují Palestinci dobrovolně své životy sebevražedným atentátům? Chtějí mít Evropané a Kanaďané spolehlivou a kvalitní armádu? Uvědomují si Američané, že islamisté představují skutečně smrtelné nebezpečí?

Zdá se, že ne-západní strategie uznávají prvenství politiky a soustřeďují se na ní. Řetěz triumfů - Alžírsko 1962, Vietnam 1975 a Afganistan 1989 - všechny tyto porážky byly založeny na nahlodávání politické vůle. Muž číslo dvě al-Kájdy, Ayman al-Zawahiri potvrdil tuto vizi v dopise z července 2005, kdy uvedl, že více než polovina bojů islamistů vůči Západu "se odehrává na bitevním poli médií."

Západ má štěstí, že má převahu ve vojenské a ekonomické oblasti, ale dnes to už dávno nestačí. Proto stejně jako jeho nepřátelé musí věnovat patřičnou pozornost nejen samotnému vedení války, ale i jejímu "public relations".

Publikováno 17.10.06 v New York Sun, přeložil df

www.konzervativniklub.cz

2831 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení



Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

Zasílání upozornění
Články autora
Průzkum
U imigrantské kriminality pachatele radši zatajovat? V případě ubití francouzského řidiče MHD imigranty média striktně neuvádí, že šlo o imigranty. Váš názor?
Hlasovat můžete kliknutím na odpověď