"Sluší se, aby žena žila pod botou muže" (Turecké přísloví)

Aféra Redeker je urážkou svobody

Autor: Alain Finkielkraut | Publikováno: 2.1.2007 | Rubrika: Kauzy
Ilustrace

Francie bývala zemí Voltaira potírajícího církev coby ztělesněnou hanebnost s velkým H. „Ecrassez l´Infâme!“ jinými slovy a necenzurovaně: Zničte tu děvku! Naštěstí tu Francie nebyla jenom pro Voltaira, ale bylo v ní místo i pro něho. V posledních týdnech si však s velkými obavami kladu otázku, jestli se Francie nestala zemí, v níž může Hanebnost Voltaira zničit. Téměř jako by se nic nestalo nebo přinejmenším za (pro ni) velice polehčujících okolností.

Filozof Redeker se odvážil psát bez obalu o násilné povaze islámu a platí za to ztrátou svobody vyučovat i ztrátou svobody volného pohybu. Protože mu zdejší i zahraniční fanatici vyhrožují smrtí, žije stále pod policejní ochranou, a tedy jako vězeň. Toto děsivé omezování osobní svobody a vyhrožování prostřednictvím internetu, zastrašování intelektuálního života a bezprecedentní urážka národní suverenity vyvolaly samozřejmě reakce, ale šlo o reakce rozpačité ne-li bázlivé, o vyjadřování podpory pronásledovanému člověku sotva na půl úst.

Všichni nebo téměř všichni opakovali, že svoboda projevu je nezadatelným právem, ale první reakcí ministra národního vzdělávání, k němuž se záhy připojil i ministr kultury, bylo, že tomuto pobouřenému učiteli coby státnímu zaměstnanci připomenul jeho povinnost chovat se zdrženlivě. Liga lidských práv shledala jeho myšlenky „ohavnými“, utrhl se na něho i satirický týdeník Le Canard enchaîné a islamolog Olivier Roy do revue Esprit napsal, že „není možné odlišovat špatný rasismus (tj. antisemitismus „humoristy“ Dieudonného) od údajně dobrého rasismu Redekerova,“ což v deníku Libération rozšířil o prohlášení, že „ti, kdo se baví tím, že si vědomě a záměrně zahrávají s fatvou“, se nemohou podivovat nad reakcemi vyvolanými jejich hloupou provokací.

Novinář a spisovatel Gilles Martin-Chauffier dal průchod své znechucenosti těmito slovy: „K tomu, aby člověk sepsal podobně hanebnou řeč jako Robert Redeker, je nezbytně třeba mít ve vínku notnou dávku intelektuální nepoctivosti. A je také plivnutím do tváře svobody myšlení, jestliže někdo bere v ochranu podobného prosťáčka, jemuž jde pouze o to, aby se stal slavným a otevřel si tak dveře velkých nakladatelství.“ Aby se nepřiléval olej do ohně, rozpoutali proti člověku, který způsobil obtíže, diskreditační kampaň. Necelý rok po aféře s karikaturami nedokázali přijít na nic lepšího než mu vyčíst, že karikuje, zkresluje. Je tedy na čase, pokud není pozdě, osvobodit „ano“ Redekerovi od jakéhokoliv „ale“, které by náš souhlas brzdilo a dusilo a které by mu nakonec nasadilo roubík. Jestliže nechceme dopustit, aby veřejný prostor ovládla autocenzura, musí být naše podpora nepodmíněná. Neexistuje žádné omezující „ale“, neboť něco takového by zítra vedlo k odstraňování z hlediska islámu velice nekorektních děl, jako jsou například Beyond Belief (K samému konci víry) z pera nositele Nobelovy ceny za literaturu za rok 2001 V.S. Naipaula nebo Smutné tropy od Clauda Levi-Strausse, z knihkupectví a knihoven. Je kritika islámu, s níž přišel Redeker, relevantní? Nejde o její vyvrácení, ale v každém případě o snahu jménem koránu potrestat smrtí toho, kdo tvrdí, že korán je násilnický.

Avšak i kdyby se Redeker nakrásně mýlil, jeho argumentace není rasistická, vzdor tomu, co tvrdí Olivier Roy, současné vedení protirasistického střediska MRAP nebo ozbrojená „bdělostní“ hnutí, která by nás v rámci boje proti islamofobii chtěla pomocí obušků učit správnému myšlení. Redeker nenapadá žádné společenství; odhaluje pouze to, co u určité doktríny považuje za nesnášenlivost a válkychtivost. Lidem zahleděným do sociální spravedlnosti, které pohoršuje Rdekerova tvrdost, neboť zmíněná doktrína je pro ně náboženstvím chudých, můžeme připomenout, že stejná soucitná logika dovedla Jeana-Paula Sartra v době vrcholícího stalinistického zledovění k tomu, že napsal: „Každý antikomunista je pes.“ Máme-li zabránit Hanebnosti v jejím vítězství, je třeba rovněž skoncovat s myšlenkou, že ti, kdo mají nálepku pokorných, ovládaných, zavržených, jsou nevinní i tehdy, když se proviňují, a že ti „vládnoucí“ se proviňují i tehdy, jsou-li nevinní.

Také se velice často zapomíná, že svoboda projevu není žádná sinekura. Toto lidské právo není výlučně a pouze mým právem. Člověk, to jsem já, ale nejsem to jenom já. Člověk, to jsou také ostatní lidé s jejich nesnesitelným právem říkat věci, které nemám chuť poslouchat, věci, které mi jdou na nervy, které mě děsí, které mě zraňují, které na mě doléhají, které ze mě dřou kůži zaživa, které mi způsobují zlo. V otevřené společnosti nemá žádné přesvědčení výsostné postavení, což má za následek, že jsou vesměs všechna hněvivě naježená. „Moje svoboda nemá poslední slovo, já nejsem sám,“ napsal Emmanuel Lévinas.

To je nepochybně důvod, proč je svoboda vyjadřování tak křehká. Jsou lidé, kteří mají chuť být sami, přesněji řečeno být sami k bytí. Je na nás, abychom podobnému přání bránili, abychom podobné přání v nás i mimo nás přemáhali. Je to zjevně otázka života a smrti.

Zdroj: www.desinfos.com - la revue des infos

27. listopadu 2006

Z francouzštiny přeložil Josef Mlejnek

vyšlo v 51 PRO

4371 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

Zasílání upozornění
Čtěte také
Výklad Koránu

Základy islámu a jejich výklad

Stručný životopis zakladatele islámu

Islám a terorismus

Súmrak európskej civilizácie - Barbari sa zmocňujú Európy
Islám live
Sledujte nás na Youtube
Články autora
Průzkum
Má EU diktátorské tendence? Po politkorektní snaze Evropské komise o vytěsnění Vánoc, ji papež upozornil na fašistické, komunistické a vůbec diktátorské tendence. Má EU diktátorské tendence?
Hlasovat můžete kliknutím na odpověď
Doporučujeme
Český obránce Vídně proti Turkům roku 1683