"Sluší se, aby žena žila pod botou muže" (Turecké přísloví)

Perspektivy západní civilizace a pět let globálního terorismu (I.)

Autor: Petr Duchoň | Publikováno: 12.12.2006 | Rubrika: Rozhovory
Ilustrace

Brněnský Mezinárodní politologický ústav uspořádal 12. dubna 2006 konferenci s názvem „Perspektivy západní civilizace a pět let globálního terorismu“. V souladu s touto primárně bezpečnostní tematikou se příspěvky expertů na problematiku mezinárodní politiky a bezpečnosti dotýkaly především fenoménu terorismu jako novodobé hrozby číslo jedna, možností boje proti němu či prevence na úrovni mezinárodních organizací (NATO, EU) i otázky, do jaké míry je tato problematika reflektována v zahraničněpolitické koncepci České republiky a jejím praktickém naplňování.

Vzhledem k tomu, že 7. července uplynul rok od útoků na prostředky hromadné dopravy v Londýně, neztrácí toto téma na aktuálnosti. V následujících textech tedy přinášíme rozhovory se dvěma panelisty konference, kteří prezentovali svůj pohled nejen na fenomény mezinárodního terorismu, ale také na otázku, do jaké míry je možné, žádoucí a prospěšné, aby se hlavním garantem antiteroristického působení staly mezinárodní organizace, a do jaké míry by tato odpovědnost měla zůstat naopak na bedrech národních států.

První rozhovor přináší pohled „zevnitř“ institucí, které artikulují své ambice aktivně působit v boji proti mezinárodnímu terorismu, konkrétně instituce, jež je do značné míry „nováčkem“ na bezpečnostním poli, Evropské unie. Poslanec Evropského parlamentu Petr Duchoň ovšem hovoří především o deficitech, které EU na tomto poli má a které jsou často důsledkem jejího přístupu, přítomných politických zájmů i faktu, že EU je náchylná ke zneužívání některých témat týkajících se boje proti terorismu v jiných kontextech.

Ve druhém rozhovoru (uveřejníme v dalším díle, pozn. redakce) se bezpečnostní expert Jiří Schneider zamýšlí z obecného hlediska především nad specifickou podstatou globálního a zároveň individuálního sebevražedného terorismu jako bezpečnostní hrozby, nad filosofickými i právními aspekty používání termínů „boj“ či „válka“ v tomto kontextu. Terorismus interpretovaný často nejen jako klasická politicko-bezpečnostní hrozba, ale i jako hrozba „civilizační“, byl pak v rámci konference hlavní náplní příspěvku náměstka ministra zahraničních věcí ČR Tomáše Pojara, který přetiskujeme ze sborníku vydaného Mezinárodním politologickým ústavem (taktéž uveřejníme v dalším díle, pozn. redakce).

PETR DUCHOŇ
poslanec Evropského parlamentu

Jaký je váš názor na pozici, kterou zaujímá EU v rámci tzv. boje proti terorismu? Je její snaha na tomto poli dostačující?

Myslím si, že úsilí EU v boji proti terorismu dostačující není. Je tady viditelná snaha, dokonce i určité pozitivní výsledky, ale k tomu, aby úsilí EU bylo alespoň částečně srovnatelné s tím, co podnikají USA, to má hodně daleko. Ve svém příspěvku jsem se snažil především načrtnout rozdíl v úsilí USA na jedné straně a EU na straně druhé tak, jak to vidím ze svého pohledu, což nutně nemusí být pohled objektivní. Obávám se ale, že úsilí ze strany EU skutečně naráží na některé limity, které jsou dány především jejími naprosto nedostačujícími schopnostmi. Připustíme-li, že EU je jakousi obdobou, nebo se pokouší být obdobou amerického federálu, je zde asymetrie již jen na úrovni ekonomických prostředků, které EU na tyto aktivity vynakládá. Zatímco USA mají k dispozici rozpočtové prostředky ve výši 20 % HDP, EU jako entita má na veškeré své aktivity, z nichž bezpečnost nepatří z hlediska vynakládaných prostředků rozhodně k nejdůležitějším, zhruba 1 % HDP. Čili už z hlediska financování je tady propastný rozdíl a podobně propastný rozdíl vidím i v efektivitě využití těchto prostředků, které mají obě strany k dispozici.

Je fakt, že EU se raději příliš viditelně neangažuje v tzv. boji proti terorismu, otázka finančních priorit nebo i důsledek rozdílných pohledů členských států na tento problém?

Tady se dotýkáte dalšího z limitujících faktorů. Zatímco struktura řízení státu v USA je relativně jednoduchá, EU je postižena komplikovaností vlastního systému. Jednotlivé členské země se nedokáží sjednotit v otázce, co vlastně podnikat, zda vůbec něco podnikat, a podle toho vypadají i výsledky její činnosti. EU nemá problém přijmout rezoluci, ve které polituje oběti teroristických útoků, je také velmi schopná, pokud jde o organizování konferencí, které mají zmapovat a analyzovat situaci. První problémy se ale objeví, když si EU položí otázku, co vlastně má na základě analýzy dělat. A úplně největší problémy má s tím, že ani svá rozhodnutí, pokud k nim dospěje, nedokáže převést do praxe.

V souvislosti s rozdílnými metodami USA a EU v boji proti terorismu se v první polovině roku 2006 hovořilo především o kauze tzv. tajných věznic CIA v Evropě. Komisař pro justici a vnitro Frattini dokonce hrozil, že přítomnost takových věznic na území kandidátských států by mohla ohrozit jejich vstup do EU. Pokud by byl odhalen jejich výskyt na území členského státu, mohla by mu být pozastavena hlasovací práva v Radě. Svůj problém měla i ČR, když na Ruzyni údajně přistávala americká letadla s těmito vězni. Jaký je váš pohled na tuto záležitost?

Tuto kauzu vidím jako klasický příklad politikaření určitých politických sil v EU. Za prvé: přistání nějakého letadla na letišti patřícímu nějaké zemi je věcí té dané země. Neslyšel jsem, že by některá členská země řekla: „Máme problém, přistávají nám tady nějaká letadla a my si to nepřejeme.“ Nic takového nebylo. Za druhé: hovoří se kriticky o tom, že jednotlivé lety nebo přelety strojů, které údajně operovaly ve prospěch CIA, byly v režimu utajení. Co je ale na tomto kroku nelegálního? Ať někdo řekne, jaký zákon byl porušen. Jsme snad přesvědčeni, že boj proti terorismu je potřebné a možné vést bez jakéhokoli stupně utajení? Já si nemyslím, že je možné se v těchto záležitostech se vším svěřovat veřejnosti. A třetí moje námitka: každá osoba, každý občan členského státu EU, který má problém s tím, že byl unesen, má právo obrátit se na soud svého státu a stěžovat si. Ať se na základě přesvědčivých dat, budou-li předložena, prošetří konkrétní kauzy. Zatím bylo slyšet především určité nevládní organizace, mezi nimi Amnesty International, jak se oháněly mnoha údajnými případy, kdy k takovému porušení práv došlo. Pokud ano, ať rozhodne soud.

Další aspekt této kauzy, který mně velmi vadí, je to, že se určité politické síly v Evropském parlamentu, místo aby respektovaly potřebu individuálního přístupu v souladu s právem, snaží položit dohady a obvinění bez důkazů en bloc na stůl při vyjednávání s americkou stranou. To není problém, který by měl být za dané situace řešen na úrovni transatlantického dialogu. Podotýkám, že jsem si vědom skutečnosti, že práva jednotlivce nesmí být omezena. Nesmí být omezována ze strany teroristů, ale ani ze strany institucí, ať už amerických nebo těch, co patří EU. Ale nevidím sebemenší důvod, proč by mediální prostor v EU či jednotlivých zemích měl být více než půl roku zatěžován četnými dohady bez velkého pokroku v této věci. Ať mi někdo řekne, který stát si stěžoval, že nemá provoz na svých letištích pod dohledem, a kolik občanů se v této kauze obrátilo na soud , a pak se tím můžeme zabývat. Rozhodně jsem ale proti tomu, aby vztahy mezi USA a EU byly kaleny touto uměle nafukovanou kauzou.

Takže podle vás tato kauza poškodila transatlantické vztahy?

Jednoznačně.

O účinnosti zapojení EU do boje proti terorismu se mluví i v souvislosti s některými deficity, které se týkají efektivity vazeb EU a NATO. Někdy slýchám názor, že je tato dimenze podceněna i po institucionální stránce. Od roku 1997, respektive 2002 máme Radu NATO-Rusko, institucionální vazba NATO-EU ale neexistuje. Neochota zintenzívnit tuto vazbu bývá svalována na EU. Je to oprávněné?

Vznik nějaké instituce, která má za úkol řešit určitý problém, sám o sobě nikdy nestačí. Musí zde být jasná politická vůle. V EU ji postrádám. Ve svém příspěvku jsem upozornil na určitý paradox, který spočívá v tom, že EU podporuje stálé prohlubování existující integrace, do určité míry i rozšiřování o další evropské země, ale existující transatlantickou vazbu ponechává v téměř zmrazeném stavu. Boj proti terorismu přece přímo vybízí k využití nástrojů integračního procesu, který přesahuje Atlantik a je reprezentován v podobě NATO. Vybízí k tomu, aby tato transatlantická struktura byla využita v plném rozsahu. Místo toho klade EU důraz na vybudování vlastní, alternativní vojenské struktury a odsouvá NATO často na druhou kolej. To je věc, se kterou nesouhlasím a na kterou je potřeba upozorňovat, protože také podkopává transatlantickou spolupráci.

EU ale není zcela nečinná. Čím dál více legislativy týkající se justice a vnitra, i v souvislosti s bojem proti terorismu, vzniká na nadnárodní úrovni. Střetávají se dva argumenty: efektivita boje proti terorismu a ochrana lidských práv a svobod. Střetává se argument efektivity přenosu antiteroristického působení na nadnárodní úroveň a kritika, že je obcházena úroveň národního státu. Kterému z těchto pólů je bližší váš pohled?

Pokusím se vyjmenovat určité prvky, které brání efektivitě boje proti terorismu: Jedním z takových prvků je dogmatické pojetí současné legislativy jako takové, kterou nelze měnit. Jako argument se uvádí na prvním místě svoboda jednotlivce. S tím souhlasím, práva jednotlivce nelze v žádném případě omezovat. Hrozba terorismu je ovšem taková, že určité omezení je nezbytné, i když se musí provádět pomocí „chirurgického skalpelu“ tak, abychom zvýšili naši efektivitu zasáhnout a na druhé straně omezili práva jednotlivce co nejméně. Nepřipouštím ale ten dogmatický přístup, kdy se pod pláštíkem ochrany svobody nepřipouští jakákoli změna či vznik nové legislativy. Druhé nebezpečí je, že pod zveličenou hrozbou terorismu se skutečně provede do stávajícího právního systému neadekvátní zásah. Je tedy potřeba vyvážit tyto dvě krajnosti.

Co třeba evropský zatykač? Patříte k jeho odpůrcům?

Evropský zatykač vidím jako instrument, který je na jedné straně doslova zneužíván k tomu, že se významně omezí práva obviněných a nezíská se slibovaný efekt. Už do té doby platná legislativa přece umožňovala výměnu podezřelých. Takže toto bych uvedl jako příklad situace, kdy je podkopávána důvěra lidí v instituce EU, protože cítí omezení svých svobod. Když je někdo podezřelý ze spáchání trestného činu jako občan určitého státu, automaticky si představuje, že bude souzen soudem tohoto státu, nikoli že bude bez jakékoli možnosti obrany vydán do rukou cizí justice. Navíc tato právní norma byla předložena Evropskému parlamentu jen několik málo dnů po spáchání teroristických činů s vysvětlením, že je to konkrétní příklad reakce evropské legislativy na tyto zločiny. V tak krátkém čase nebylo možné připustit legislativní změnu, takže tato argumentace je falešná.

Obecně tedy platí, a to nejen pro otázku boje s terorismem, ale i u dalších nešvarů v EU, že by se mělo sice zcela určitě přistupovat ke změnám legislativy, ale v minimalistické variantě. Vždy by se mělo ověřovat, zda provedená právní úprava přináší ten kýžený výsledek a vždy by se mělo usilovat o jednohlasný souhlas všech zemí v takto závažných otázkách, protože EU jakožto právní entita sama o sobě nic nesvede, budou-li v ní její aktivity a legislativu ignorovat jednotlivé členské země. Zatímco americký federál má terén, na kterém pracuje, pod kontrolou, v EU tomu díky nevůli členských zemí tak není. Já netvrdím, že by tomu mělo být za současné situace jinak, že bychom měli převzít americký model, ale řešení vidím v tom, že se EU bude angažovat v daleko menším množství problémů než dosud, že zúží své spektrum aktivit na ty opravdu důležité a v nich bude zachováván systém rozhodování založený na shodě všech členských států. Pokud se členské země dohodnou na tom, že je něco v jejich vlastním zájmu, že jim to přináší užitek, nebudou mít důvod taková celoevropská rozhodnutí bojkotovat.

Připravila a ptala se Petra Kuchyňková

vyšlo v Revue Politika 2006/6-7

otištěno s laskavým svolením redakce

3520 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení



Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

Zasílání upozornění
Čtěte také

Eurabia.cz

Francie: Islámo-fašizmus ven !Karikatura: Muslimská nenávist Erdogana = vraždění FrancouzůVideo: Turci ve Francii uspořádali pogrom na ArményV Saúdské Arábii napaden francouzský konzulátIslámista podřezal a pobodal věřící v katedrále v Nice!

ePortal.cz

Jak moc nám prospívá, nebo spíš neprospívá, členství v EU, se můžeme podívat na třech příkladech z poslední doby. Nové sankce na Rusko, Brexit a ochrana hranic v době koronavirové pandemieMotivace některých dnes hodně slyšitelných kovidových alarmistů je velmi sporná, ne-li rovnou cynicky sobecká

euPortal.cz

Hlava uříznutá muslimem v kostele, ale motiv je prý stále neznámý...Turci a Azeři dobývají Šuši - Arménům v Arcachu hrozí vyvraždění

FreeGlobe.cz

Italská mafie vyměkla. Bere i homosexuály a syn jednoho z šéfů je...Kolik zatím stála válka proti terorismu peněz i životů?

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životVeganka tvrdí, vejce jsou pro vaše zdraví horší než kouření. Takto to prý zjistila

euServer.cz

Na východní frontě chaos. Obávám se, že v letošním roce musíme počítat jen s těmi nejhoršími scénáři. Na Východě, na Západě, i u nás domaNepodmíněný příjem? – Cesta do pekel

ParlamentniListy.cz

Komentátor brání odstaveného Suchoně na Nově: Kdyby se tak kriticky přistupovalo k moderátorům ČT, redakce by zely prázdnotou. Moravec, Tvarůžková, Witowská...Naše rodina si ho vybrala, aby komentoval rozloučení s Karlem Gottem a on... Hodně silná facka Železnému z ČT
Články autora
Průzkum
U imigrantské kriminality pachatele radši zatajovat? V případě ubití francouzského řidiče MHD imigranty média striktně neuvádí, že šlo o imigranty. Váš názor?
Hlasovat můžete kliknutím na odpověď