"Sluší se, aby žena žila pod botou muže" (Turecké přísloví)

Geert Wilders: Selhání multikulturalismu a jak zastavit příval

Autor: Geert Wilders | Publikováno: 29.3.2011 | Rubrika: Západ
Ilustrace

Proslov přednesený na každoročním shromáždění nadace Magna Carta Foundation v Římě, 25. března 2011:

Signore e signori, dámy a pánové, drazí přátelé z Magna Carta Foundation, molte grazie. Děkuji za pozvání do Říma. Je to skvělé navštívit vaše nádherné město, jež bylo po mnoho staletí hlavním městem a centrem evropské judeokřesťanské kultury.

Řím je, spolu s Jeruzalémem a Aténami, kolébkou západní civilizace – nejpokročilejší a nejvyspělejší civilizace, jakou kdy svět spatřil.

Sdílíme, coby Zápaďané, společnou judeokřesťanskou kulturu. Já přicházím z Holandska, Vy jste Italové. Naše národní kultury jsou větvemi téhož stromu. Nepatříme k různým kulturám, ale k různým větvím jedné kultury. Proto když cestujeme do Říma, cestujeme v určitém smyslu domů. Patříme sem, jako patříme do Atén a Jeruzaléma.

Nesmíme zapomínat, kde se nacházejí naše kořeny. Jestliže je ztratíme, budeme vykořeněni, stanou se z nás lidé bez kultury.

Mým dnešním záměrem je promluvit o multikulturalismu. To slovo má mnoho různých významů. Budu o něm hovořit ve smyslu specifické politické ideologie. Ideologie, podle níž si všechny kultury jsou rovny. Jestliže si jsou rovny, pak státům není dovoleno nějaké konkrétní kulturní hodnoty prosazovat coby ústřední a převládající. Jinými slovy, multikulturalismus tvrdí, že stát nemá prosazovat žádnou ústřední kulturu, Leitkultur, které by se měli přizpůsobit nově příchozí, jež by mezi námi chtěli žít.

Tuto ideologii multikulturalismu měla nedávno na mysli německá kancléřka Angela Merkelová, když se nechala slyšet, že multikulturalismus „absolutně selhal“. Milí přátelé, troufám si tvrdit, že jsme to všichni dávno věděli. Vždyť samotné východisko multikulturalismu je špatně. Kultury si nejsou rovny. Jsou různé, protože vycházejí z různých kořenů. Proto se multikulturalismus snaží vyvrátit naše kořeny.

Řím je nanejvýš vhodným místem k této úvaze. Existuje prastaré přísloví, dobře známé lidem z naší západní kultury: „Jdeš-li do Říma, staň se Římanem“. Jde to velmi moudré přísloví: Pokud se někam stěhujeme, musíme se přizpůsobit zákonům a zvykům dané země.

Multikulturní společnost podryla tento zákon zdravého rozumu a slušnosti. Multikulturní společnost nabádá cizince, přicházející do našich měst a obcí: „Klidně se chovejte v rozporu s našimi pravidly a hodnotami. Vždyť vaše pravidla a hodnoty jsou stejně dobré, a možná dokonce lepší, než ty naše“.

Řím skutečně je vhodným místem k úvahám o těchto věcech, protože jeho dějiny nám mohou posloužit i jako varování.

Will Durant, známý americký historik 20. století, kdesi napsal: „Velkou civilizaci nelze zničit zvenčí, pokud se předtím sama nezničila zevnitř“. Což je přesně to, co se stalo zde, v Římě, před šestnácti staletími.

V 5. století totiž Římská říše padla do rukou germánských barbarů. Není přitom sporu, že římská civilizace byla vyspělejší, než ta barbarská. A přece Řím padl. Padl, protože přestal sám sobě věřit. Ztratil vůli se pozvednout a bít se za své přežití.

Nepadl přitom ze dne na den. Rozkládal se postupně. Římané té doby si sotva všimli, co se kolem nich dělo. V imigraci barbarů neviděli hrozbu, dokud nebylo příliš pozdě. Desítky let před pádem Říma do země přicházeli germánští imigranti, lákáni hmotnou prosperitou Impéria.

Zpočátku mohla být přitažlivost Impéria vnímána jako důkaz jeho kulturní, politické a ekonomické síly. Ti lidé přicházeli za lepším životem, jaký jim jejich vlastní kultura nemohla poskytnout. Jenže pak, 31. prosince roku 406, zamrzl Rýn, který germánští barbaři překročili v desítkách tisíc, zaplavili zemi a začali ji plenit, přičemž zničili každé město, na které narazili. A roku 410 vyplenili samotný Řím.

Pád Říma byl traumatickou záležitostí. O katastrofě byly sepsány nesčetné knihy a Evropané byli opakovaně varováni, aby se znovu nedopustili stejné chyby. V roce 1899, v knize Říční válka, varoval Winston Churchill, že islám ohrožuje Evropu stejně, jako kdysi barbaři ohrožovali Řím. „Mohamedánství“ – cituji Churchilla – „je násilná a rozpínavá víra. V dnešním světě neexistuje mocnější zpátečnická síla …. Civilizace moderní Evropy může padnout stejně, jako kdysi padnul starý Řím“. Konec citátu.

Churchill má pravdu. Jenže pokud Evropa padne, pak stejně jako starověký Řím padne proto, že přestala věřit v nadřazenost své civilizace. Padne, protože hloupě uvěřila, že všechny kultury si jsou rovny, a tudíž nemá smysl bojovat za její vlastní kulturu, za její zachování.

Naše neochota bránit naši vlastní kulturu učinila z imigrace tu nejnebezpečnější hrozbu vůči Západu. Multikulturalismus nás učinil tak tolerantními, že tolerujeme netoleranci.

Dámy a pánové, přestaňme si lhát do kapes. Naši nepřátelé si velice dobře uvědomují naši slabost. Uvědomují si, že vývoj, jaký způsobil pád Říma, probíhá i na současném Západě. A velmi dobře chápou význam Říma jako symbolu celého Západu. Znovu a znovu pád Říma připomínají. Dá se říct, že na Řím hodně myslí.

• Bývalý turecký první ministr Erbakan řekl– cituji: “Celá Evropa se stane islámskou. Dobudeme Řím”.
• Yunis al-Astal, klerik patřící k Hamasu a člen palestinského parlamentu, řekl – cituji: “Nepotrvá to dlouho, a Řím padne.”
• Ali Al-Faqir, bývalý jordánský ministr pro náboženství, se nechal slyšet – cituji: “Islám si podmaní Řím.”
• Šejch Muhammad al-Arifi, imám mešity při Saudské akademii ozbrojených sil, řekl – cituji: “Ovládneme Řím a uvedeme do něj islám.”

Naši protivníci očekávají vývoj podobný zamrznutí Rýna roku 406, kdy na Západ masově proniknou tisíce imigrantů.

• Roku 1974 řekl v projevu k Organizaci spojených národů alžírský president Houari Boumédienne, cituji: “Jednoho dne se miliony mužů z jižní polokoule vydají na pochod směr severní polokoule. A nepřijdou tam jako přátelé. Přijdou ji dobýt. A dobudou ji prostřednictvím svých synů. Lůna našich žen nám zajistí vítězství“. Konec citátu.

• Libyjský diktátor Kaddáfí řekl, cituji: “Na Evropském kontinentě dnes žijí desítky milionů muslimů a jejich počet narůstá. To jasně ukazuje, že evropský kontinent bude přiveden k islámu. Evropa se jednou stane muslimským kontinentem.“ Konec citátu.

Naši soupeři usilují o opakování pádu Říma z 5. století, a snaží se o ně přesně stejnými metodami. „Vývoz lidí a jejich následné masivní množení je tou nejsnazší cestou, jak obsadit nějaké území“, varovala nás známá italská autorka Oriana Fallaci.

Důsledky dnešní situace však mohou být ještě horší, než byly důsledky pádu Římské říše. Germánští barbaři, kteří vyvrátili Řím, totiž nebyli hnáni ideologií. Poté, co vyplenili Řím, si postupně osvojili jeho judeokřesťanskou civilizaci. Zničili Řím, protože toužili po jeho bohatství, ale uvědomovali si a chápali, že římská civilizace byla vyspělejší, než jejich barbarská kultura.

Sice Řím rozvrátili, ale pak se jej snažili znovu vybudovat. V roce 800 se franský vůdce Karel Veliký sám korunoval římským císařem. O další tři staletí později se Frankové spolu s dalšími Evropany rozhoupali ke křížovým výpravám, aktivní obraně křesťanské kultury. V křížových výpravách šlo, slovy Oriany Fallaci, o „protiofenzívu, jež měla zastavit islámský výboj do Evropy.“ Řím sice padl, ale jako bájný fénix opět povstal z popela.

Na rozdíl od barbarů, kteří soupeřili s Římem, jsou následovníci Mohammeda pohánění ideologií, kterou se nám snaží vnutit.

Islám je totalitní ideologie. Islámské právo šária ovládá každou malichernost lidského života. Islám není slučitelný se západním životním stylem. Představuje hrozbu našim hodnotám. Respekt vůči jiným názorům, rovnost žen a mužů, rovnost homosexuálů a heterosexuálů, respekt vůči křesťanům, židům, nevěřícím a odpadlíkům, oddělení církve od státu, svoboda slova, to vše by s islamizací vzalo za své.

Evropa se islamizuje velmi rychle. V mnoha evropských městech najdeme velké koncentrace muslimů. Existují čtvrti, kde se již dnes žije podle islámských zákonů. Ženská práva jsou otevřeně pošlapávána. Máme co do činění s šátky a burkami, polygamií, mrzačením dívčích genitálií, vraždami ze cti. „V každém z našich měst“, psala Oriana Fallaci, „existuje ještě jedno město, stát ve státě, vláda neuznávající vládu. Muslimské město, město řídící se koránem“. Konec citátu.

Dámy a pánové, nesmíme si nic nalhávat. Multikulturní ideologie dnešní levice napomáhá islamizaci. Levicoví multikulturalisté se radují z každé nové banky operující dle práva šária, z každé nové islámské školy, z každé nové mešity. Multikulturalismus pokládá islám za rovnoprávný s naší kulturou. Právo šária nebo demokracie? Islám nebo svoboda? V zásadě je to nezajímá. Ale zajímá to nás. Celá levicová elita je vinna prosazováním kulturního relativismu. University, církve, odbory, média, politici. Ti všichni zrazují naše těžce vydobyté svobody.

Dámy a pánové, to, co se dnes děje v Evropě, bylo do jisté míry záměrně naplánováno.

V říjnu 2009 přiznal Andrew Neather, bývalý poradce britského premiéra Tonyho Blaira, že britská vláda záměrně organizovala masovou imigraci coby nástroj sociálního inženýrství. Blairův kabinet si přál – cituji – „udělat z Británie skutečně multikulturní zemi“. Za tímto účelem byly do Británie v letech 2000-2009 vpuštěno 2,3 cizinců. Podle Neathera tato politika Británii „obohatila“.

Prostí lidé ovšem nepokládají rozklad společenské soudržnosti, vzestup kriminality, proměnu jejich čtvrtí v rizikové zóny, za příliš žádoucí „obohacení“.

Prostí lidé si velice dobře uvědomují, že jsou svědkem demografické náhrady celé populace. Cítí se být svázání s civilizací, kterou vybudovali jejich předkové. Nepřejí si její nahrazení multikulturní společností, v níž jsou hodnoty imigrantů pokládány za stejně platné, jako jejich vlastní hodnoty. Pokládat západní kulturu za cennější než jiné kultury samozřejmě není xenofobie nebo islámofobie – je to starý dobrý selský rozum. Naštěstí dosud žijeme v demokracii. Na názoru prostých lidí dosud záleží. Sám stojím v čele holandské Strany svobodných, jež usiluje o zastavení islamizace a obranu tradičních hodnot a svobod Holanďanů. A moje strana je nejrychleji sílící stranou v mé zemi.

Protože pokládám naši snahu za důležitou, podporuji vznik podobných stran v dalších zemích, například v Německu, Francii a Spojeném království, kde takové strany dosud neexistují. Výzkum veřejného mínění z minulého měsíce ukázal, že neuvěřitelných 48 procent Britů by podpořilo nefašistickou nenásilnou stanu, jež by omezila imigraci, potlačila islámské extrémisty a zastavila budování mešit. V říjnu loňského roku jsem navštívil Berlín, kde jsem měl projev na ustavujícím shromáždění strany Die Freiheit, vedené bývalým křesťanským demokratem René Stadtkewitzem. Německé průzkumy naznačují, že tato strana může získat až 20 procent elektorátu.

Můj proslov, v němž jsem žádal Němce, aby se přestali stydět být Němci, získal mnoho pozornosti v médiích. O dva týdny později se německá kancléřka Angela Merkelová vyslovila, že multikulturalismus „absolutně selhal“. Horst Seehofer, vůdce bavorských křesťanských demokratů, promluvil ještě ostřeji. “Multikulturalismus je mrtev,” prohlásil.

Před měsícem se vyslovil i francouzský prezident Nicolas Sarkozy: “Příliš jsme se zabývali identitou imigrantů a zapomněli jsme na identitu země, jež je přijala.” Konec citátu.

Před pěti týdny britský premiér David Cameron vyčetl multikulturalismu podíl na islámském extremismu. „Dovolili jsme oslabení naší kolektivní identity,“ řekl. „Vedeni doktrínou multikulturalismu jsme nabádali jiné kultury, aby žily mimo hlavní proud společnosti“. Konec citátu.

David Cameron ve své řeči stále rozlišoval mezi islamistickou ideologií, kterou pokládá za extrémistickou a nebezpečnou, a islámem, který je prý mírumilovným náboženstvím. Nesdílím tento pohled, a nesdílel jej ani Cameronův velký předchůdce Winston Churchill. Víra v mírumilovný islám, to dogma multikulturalistů, odporuje skutečnosti. Politikové jako Merkelová, Sarkozy a Cameron jakoby stále nechtěli pochopit, kde je skutečný problém. Ovšem už to, že se potřebují distancovat od multikulturalismu, nám dokazuje, že alespoň naoko souhlasí s tím, co většina populace dávno ví. A sice, že masový příval imigrantů z muslimských zemí je tím nejhorším, co Evropu v posledních 50 letech potkalo.

Včerejší reprezentativní průzkum v Nizozemí ukázal, že 50 procent Holanďanů nepokládá islám a demokracii za vzájemně slučitelné, zatímco 42 procent věří, že by slučitelné být mohly. Dokonce i dvě třetiny voličů Liberálů a Křesťanských demokratů jsou přesvědčeny, že islám a demokracie slučitelné nejsou.

Jenže takové je politické dědictví multikulturalismu. Zatímco Levice získala nové voliče, zavedené strany na Pravici se nechtějí vzdát své víry, že islám je náboženstvím míru, a snaží se jej stavět vedle takových náboženství, jako jsou křesťanství, judaismus, buddhismus a další.

Multikulturalisté stále odmítají vidět očividné. Neboť je očividné, že naše civilizace je vyspělejší a je očividné, že islám je nebezpečná ideologie.

V těchto dnech jsme svědky politických zvratů v arabském světě. Autokratické režimy, jako byl Ben Aliův v Tunisku, Mubarakův v Egyptě, Kaddafiův v Libyi, jako byla vláda dynastie Kalifovců v Bahrajnu, padají jeden po druhém, nebo se jen stěží drží u moci. Arabové touží po svobodě, což je jen přirozené. Jenže islámská ideologie a kultura jsou v těch zemích tak hluboce zakořeněny, že skutečná svoboda prostě není možná. Dokud v těch zemích bude vládnout islám, nemohou se dočkat skutečné svobody.

Přestaňme zavírat oči před skutečností. Osmého března, o Mezinárodním dni žen, demonstrovalo na náměstí Tahír v post-Mubarakovském Egyptě 300 žen za svá práva. Během několika málo minut je napadl dav vousatých mužů, zmlátili je a vyhnali je z náměstí. Některé z ženy dokonce sexuálně napadli. Policie nezasáhla. Toto je nový Egypt: V pondělí lidé demonstrují za svobodu a v úterý tíž lidé mlátí ženy, které také požadují svobodu.

Obávám se, že demokracie islámským zemím skutečnou svobodu nepřinese. Jistý výzkum amerického Pew Center zjistil, že 59 procent Egypťanů upřednostňuje demokracii před jakoukoli jinou formou vlády. Avšak 85 procent Egypťanů věří, že islám by měl mít politický vliv; 82 procent věří, že cizoložnice mají být kamenovány; 84 procent chce trest smrti pro odpadlíky; a 77 procent je přesvědčeno, že zloději by měli být bičováni a měla by jim být amputována končetina. Ronald Reagan měl pravdu, když označil Kaddáfiho za “vzteklého psa.” Přesto bychom si neměli dělat iluze, že v zemích s dominantním islámem je možná skutečná svoboda a demokracie. Není pochyb, že výsledky Pew Centra pro Egypt by platily i pro Libyi. Není v našem zájmu pomáhat Muslimskému bratrstvu dobýt Tripolis nastolit v zemi islámský kalifát.

Svět samozřejmě musí Kaddáfímu zabránit vyvražďovat jeho vlastní lid. Jak se ale píše v Rezoluci OSN číslo 1973 z minulého týdne, je to zodpovědnost – cituji – „zejména států daného regionu“. Konec citátu. Proč mají země jako Nizozemí k vynucování zbraňového embarga v Libyi poskytnout šest stíhaček F16, zatímco Saudská Arábie nepřispěla jedinou ze svých téměř 300 stíhaček? Arabové umírají, arabské země se vyhýbají své odpovědnosti.

A naši vůdcové ani nezmiňují jedno z největších rizik celé krize: Jak zabránit tisícům ekonomických uprchlíků a dobrodruhů vydat se přes Středozemní moře a skončit na místech jako Lampedusa? Tunisko je svobodné, proč mladí Tunisané nezůstanou doma a nebudují svou zemi, místo aby prchali na Lampedusu? Evropa si nemůže dovolit příval dalších tisícovek uprchlíků.

Dámy a pánové. Je nejvyšší čas. Musíme přestat popírat skutečnost, musíme začít hovořit pravdu. Pravdu, že islám je zlo a skutečnost, že pro nás představuje hrozbu.

Než budu pokračovat, rád bych zde vyjasnil, že problém nepředstavují muslimové jako takoví. Existuje mnoho umírněných muslimů. Proto vždy rozlišuji mezi jednotlivci a ideologií, mezi muslimy a islámem. Existuje mezi námi mnoho umírněných muslimů, ale neexistuje umírněný islám.

Islám usiluje o ovládnutí světa. Korán muslimy nabádá, aby vedli džihád a prosadili právo šária.

Říkat pravdu o imigraci a varovat, že islám nemusí být tak mírumilovný, jak nám tvrdí vládnoucí elity, je v mnoha členských zemích EU kvalifikováno jako trestný čin šíření nenávisti. Jak pravděpodobně víte, sám jsem za šíření nenávisti souzen. Je to takový paradox multikulturní společnosti. Tvrdí o sobě, že je pluralistická, ale dovoluje jen jeden světový názor, konkrétně ten, že všechny kultury si jsou rovny, všechny jsou stejně dobré.

Ovšem to, že se k nám chovají jako ke zločincům, nás samozřejmě neodradí. Skutečnost, že islám představuje zlo, byla našim předkům vždy dobře známá. Proto s ním bojovali. Neměli pochyby, že jejich civilizace byla daleko lepší, než ta islámská.

Není těžké pochopit, proč je naše kultura lepší než ta islámská. My Evropané, ať už jsme křesťany, židy, agnostiky nebo ateisty, věříme v rozum. A vždy jsme věděli, že od islámu nemůžeme čekat nic dobrého.

Zatímco naše kultura vzešla z Jeruzaléma, Atén a Říma, ta islámská vzešla z pouště a z mozku jednoho muže, Mohammeda. Naši předkové velmi dobře rozuměli, co to znamená. Korán, napsal ve druhé polovině 8. století historik Theofanés, je postaven na halucinacích.

“Ukažte mi, co Mohammed přinesl nového, a budou to jen věci zlé a nelidské“, řekl roku 1391 byzantský císař Manuel II. A dodal, „Bůh nenachází potěšení v krvi – a jednat nerozumně je v rozporu s Boží podstatou“.

Zápaďané po 1400 let kritizovali islám a jeho zakladatele, protože v něm snadno rozpoznali zlo. Potom však, v posledních dekádách minulého století počínaje 70. léty, jej západní intelektuálové kritizovat přestali.

Marxismem ovlivněný morální a kulturní relativismus přiměl politické a intelektuální elity k utopistické víře ve všeobecné bratrství lidstva.

Multikulturalismus je kultura odmítající evropský odkaz a evropské svobody. Oslabuje Západ doslova každým dnem. Vede k autocenzuře v médiích a na universitách, ke zhroucení vzdělávacího systému, k bezzubosti církví, rozkladu národního státu, rozpadu naší svobodné společnosti.

Přestože si dnes naši vůdcové – konečně – začínají uvědomovat, jak katastrofickou chybou multikulturalismus byl, multikulturalismus stále není mrtev. K jeho porážce potřebujeme víc než jen proklamace, že „absolutně selhal“. Nepotřebujeme nic menšího, než zvrátit současnou vlnu islamizace.

Můžeme pro to udělat několik věcí.

Především se musíme stavět zavádění prvků šáriátského práva v našich zemích. Zhruba v tuctu států v USA jsou v současnosti přijímány zákony, jež mají navždy zakázat prosazení práva šária. V květnu navštívím USA, kde tyto iniciativy podpořím. Podobné preventivní iniciativy bychom měli zvážit i v Evropě.

Druhou aktivitou, která se nabízí, je podpora muslimů opouštějících islám. Mezinárodní den žen je v arabském světě k ničemu, pokud neexistuje i Mezinárodní den odpadlíků. Navrhuji, abychom přišli s takovým dnem, který by byl poctou všem těm statečným ženám a mužům, kteří se odhodlali opustit islám. Možná bychom pro takový den mohli zvolit vhodné datum, mohli bychom udělovat každoroční cenu nejstatečnějším odpadlíkům a organizacím, které se těmto lidem snaží pomáhat. Ono je totiž velmi snadné stát se muslimem – stačí odříkat vyznání víry, šahaddu, které zní, „Není boha kromě alláha a Mohammed je jeho prorok“. Stejně snadné by mělo být islám opustit, měla by stačit jakási antišahadda, jež by mohla znít, „Opouštím islám a připojuji se k lidstvu“.

Třetím prostředkem, který může zvrátit vlnu islamizace, je posílení a podpora národních států. Lidé na celém světě se islámu ubrání jen tehdy, když se budou bránit pod vlajkami, s nimiž se budou s to identifikovat. A takovými vlajkami, symboly prepolitické loajality, mohou být jen národní vlajky. Proto multikulturalisté tak nenávidí národní státy, proto se je tak usilovně snaží zničit.

Národní identita je inkluzivní identitou. Příslušníkem národa se může stát každý, nezávisle na vyznání nebo rase, pokud se do národa míní asimilovat a přeje si s ním sdílet jeho osud a budoucnost. Člověk se tak připojuje k dědictví, tradici, věrnosti, a kultuře.

Rád bych se u tohoto tématu trochu zastavil, opět protože jsme právě v Římě. Bylo to právě zde, v tomto městě, kde byla právě 25. března – jak ironické – roku 1957 uzavřena Římská smlouva. Smlouva, jež zavázala členské státy Evropské Unie k budování „stále těsnější Unie“.

Naneštěstí se tato unie, tak jako mnohé další nadnárodní organizace, stala nástrojem k prosazování multikulturalismu. EU se stala kořistí multikulturní elity, jež skrze oslabení národní suverenity bere evropským národům možnost demokraticky rozhodovat o jejich budoucnosti.

Nová vláda v mé zemi, vláda těšící se podpoře mé strany, usiluje o omezení imigrace. Voliči si to přejí. Jenže narážíme na skutečnost, že politická rozhodování byla „outsorcována“ do Bruselu, že naši voliči ztratili přímý vliv na rozhodnutí týkající se jejich záležitostí.

Na základě mezinárodních dohod stojí zákony EU nad národními zákony a nemohou být změněny národními parlamenty. Ostatně v roce 2008 Evropský soudní dvůr, nejvyšší soudní instance v EU, anuloval dánské a irské imigrační zákony. Soud rozhodl, že zákony jednotlivých států musí být podřízeny rozhodnutím na evropské úrovni. V březnu 2010 pak Evropský soudní dvůr zrušil holandskou právní úpravu zamezující slučování rodin imigrantů pobírajících státní podporu.

Lehkost, s jakou evropské politické elity prosazují imigrační politiku vykořeňující původní Evropany, prozrazuje, jak necitlivé tyto elity jsou. Vědomě obětují evropské národy svým politickým cílům, aniž by braly v potaz mínění prostých Evropanů. Zejména příslušníci nižších tříd, manuálně pracující občané, jsou prakticky vyháněni ze svých čtvrtí. Nikdo nerespektuje jejich demokratickou volbu. Naopak lidé nesouhlasící s plány multikulturalistů jsou pokládáni za rasisty a xenofoby, a kolem vágně definovaného zločinu „rasismu a xenofobie“ se točí četné morální výzvy Evropské Unie, Rady Evropy, Spojených národů a dalších nadnárodních organizací. Jde o systematický útok elit na nejzákladnější povědomí národní příslušnosti.

V roce 2008 se Parlamentní shromáždění Rady Evropy usneslo, že členské státy musí – cituji – „odsoudit a potlačit islámofobii“ a zajistit, že „školní učebnice nebudou prezentovat islám jako nepřátelské a nebezpečné náboženství“. Konec citátu.

V březnu 2010 přijala Rada pro lidská práva Organizace spojených národů rezoluci kriminalizující takzvané „znevažování náboženského cítění“. V této rezoluci, kterou navrhl Pákistán, je výslovně zmíněno jediné náboženství – a to islám. Blok 57 států sdružených v Organizaci islámské konference systematicky využívá svou volební sílu, aby v OSN podrýval základní svobody a lidská práva. V roce 1990 Organizace islámské konference odmítla Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948 a nahradila ji Káhirskou deklarací lidských práv v islámu, která ve svém článku 24 říká, cituji, že „Všechna práva a svobody zajištěná touto Deklarací jsou podřízena islámskému právu šária“.

Tato lidskoprávní fraška musí skončit, má-li západní civilizace přežít. Lidská práva mají sloužit ochraně jednotlivců, ne ochraně náboženství nebo ideologií.

EU mezitím usiluje o zničení původních suverénních států a jejich nahrazení novými provinčními jednotkami, jež vypadají jako vzájemné klony. Británistán se nebude ničím lišit od Holandistánu, Germánistánu nebo Italistánu, případně jiných provincií vznikajícího Evropského superstátu.

Musíme Evropu získat zpět. Jedinou cestou je vrátit politickou váhu národním státům. Obranou takových států, států které máme rádi a dovedeme se s nimi ztotožnit, získáme zpět ztracenou identitu. Bráníme-li svou identitu, bráníme sami sebe a bráníme se před těmi, kdo se nás snaží vykořenit. Bráníme se těm, kdo se nás snaží vytrhnout z kořenů, abychom zvadli i s celou naší kulturou.

Milí přátelé.

S dvacetiletým zpožděním po obyčejných lidech politici hlavních konzervativních stran – Merkelová, Sarkozy a Cameron – konečně přiznávají očividné, a sice že multikulturalismus selhal. Lépe pozdě než nikdy, ale nestačí to. Nemají totiž žádný plán, jak nás ze současné šlamastiky dostat.

Dámy a pánové, nastal čas pro změnu. Musíme si pospíšit, nezbývá mnoho času. Slovy Ronalda Reagana, „Musíme jednat dnes, abychom zachránili zítřek“. Proto, pro záchranu naší svobody, navrhuji následující kroky.

Za prvé, braňme naši svobodu slova. Je to ta nejdůležitější z našich svobod. Dokud můžeme svobodně hovořit, můžeme lidem sdělit pravdu a oni si uvědomí, co vše je v sázce.

Za druhé, skoncujme s kulturním relativismem. Musíme multikulturalistům hrdě oznámit: Naše západní kultura je daleko pokročilejší než kultura islámská. Jen když o tom budeme pevně přesvědčeni, dokážeme naši kulturu důrazně hájit.

Za třetí, zastavme islamizaci. Protože více islámu znamená méně svobody. Je nejvyšší čas zastavit imigraci z muslimských zemí, začít s deportacemi soudně trestaných imigrantů, zakázat výstavbu nových mešit. V Evropě je už dnes islámu až příliš. Imigranti se musí asimilovat, osvojit si naše hodnoty. Jdeš-li do Říma, staň se Římanem.

Za čtvrté, musíme obnovit samostatnost a suverenitu národních států. Jsme občané svých států, jsme na své státy hrdí. Své země milujeme, jsou nám domovem, který nám odkázali naši otcové a který chceme odkázat našim dětem. Nejsme multikulturalisté, jsme vlastenci. A jako vlastenci jsme připraveni se za naše svobody bít.

Dovolte abych skončil poslední – a optimistickou – poznámkou. Přestože situace je špatná a mutlikulturalisté jsou stále na koni, jsme na tom lépe, než na tom byli Římané před pádem Římské říše.

Římská říše totiž nebyla demokracií. Římané se netěšili svobodě slova. My jsme svobodní občané Západu. Nebojujeme za jakousi říši, ale za sebe. Bojujeme za naše národní republiky. Vy za Itálii, já za Nizozemí, jiní za Francii, Německo, Británii, Dánsko či Španělsko. Společně se udržíme. Společně reprezentujeme spojené národy Evropy.

Jsem přesvědčen, že pokud uhájíme svobodu slova a demokracii, naše civilizace dokáže přežít. Evropa nepadne. My, evropští vlastenci, do nedopustíme.

Děkuji za pozornost.

Zdroj:

http://www.jihadwatch.org/2011/03/geert-wilders-the-failure-of-multiculturalism-and-how-to-turn-the-tide.html

(Překlad M. Konvička) 

8978 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení



Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

Zasílání upozornění
Čtěte také

Eurabia.cz

Vídeňský terorista chtěl útočit i ve vídeňských kostelíchNová kniha: Idea českého národního státu třetího tisíciletíStarosta se opovážil do svého imigrantského okrsku: střelbaPokusili se agenti Turku či Ázerbájdžánců zavraždit nepohodlného novináře na Slovensku?Astra Zeneca přiznala chybu v testování vakcíny na COVID

ePortal.cz

Pomozte. Sluníčkáři chtějí vyvolat anarchii a urychlují svou revoluci a totální převzetí moci. Vidíme to v USA a západní Evropě. Buď se budeme bránit, nebo náš svět zanikne Pane ministře Plago! Žáci, studenti, učitelé a další pracovníci ve školství jsou v drtivé většině rozumní a svéprávní lidé, a ne pokusní králíci protagonistů nového, pokrokářstvím zmutovaného světového řádu

euPortal.cz

Czexit: Naši občané mají právo se rozhodnoutPomozte, prosím. Z prezidentských voleb v USA vidíme, že přituhuje. Zdá se, že se neomarxisté neštítí ani zfalšovat volby. V Evropské unii zase přibývá cenzura a teroristických útoků muslimských imigrantů

FreeGlobe.cz

Budou nám taky měřit penisy?Italská mafie vyměkla. Bere i homosexuály a syn jednoho z šéfů je...

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životVeganka tvrdí, vejce jsou pro vaše zdraví horší než kouření. Takto to prý zjistila

euServer.cz

Každý, kdo nám bude chtít vnutit migranty, ohrožuje naše životy. Propaganda EU na tom nic nezměníNěmcům jsme nic neukradli, nic jim nedluhujeme. Naopak je to Německo jako nástupnický stát hitlerovské říše, které nám dosud nezaplatilo reparace v původní výši cca 360 miliard

ParlamentniListy.cz

Poslanec SPD jen zírá, co se odehrávalo kolem americké vojenské mise. Žádná pomoc, spíše sběr datRozhovor o Trumpovi se na ČT vymkl: Host drtil chyby v otázkách. Moderátorka mu skákala do řeči a pak to rychle ukončila
Články autora
Průzkum
Byly transparentnější volby v USA nebo v Bělorusku? Kde podle Vás byly volby transparentnější - v USA nebo Bělorusku?
Hlasovat můžete kliknutím na odpověď