Náš čtenář to má docela snadné. Existují tři různé české překlady koránu, což je pro malý národ, jakým jsme, ostatně pěkná bilance.

Nejnovější, moderní překlad od Ivana Hrbka z roku 1972, usnadňuje čtení, neboť je vybaven obsáhlým úvodním výkladem a množstvím poučných vysvětlivek. Pro každého, kdo se do četby koránu ponoří, to nebude ztráta času. Nezaručuji však, že to všem pomůže pochopit současné muslimy a zvláště pak ty, kteří už jsou našimi sousedy a zabydlují se v Evropě.

Je opravdu všechno v Koránu?

Jejich islám je totiž moderním produktem. Vzniká z přistěhovalectví, z vykořeněnosti imigrantů, z jejich ekonomické situace a z globalizace.

Tárik Ramadán, muslimský intelektuál a vnuk zakladatele Muslimského bratrstva Hasana al-Banná, usazený zprvu ve Švýcarsku a působící zpočátku ve Francii a nyní ve Velké Británii, přesto tvrdí, že odpovědi na všechny otázky mladého evropského muslima jsou i dnes obsaženy v koránu.

Všechno by přece mělo být obsaženo v koránu. Může však lpění na posvátném textu vést k přirozenému sžívání muslimů s evropskou civilizací? Ramadán to předpokládá. Samozřejmé to však není.  

Jedním ze základních pilířů evropské civilizace je kritická analýza základních náboženských (židovsko-křesťanských) textů. Kritická analýza a nikoliv slepé vstřebávání "posvátného písma".

Mohou muslimové číst něco jiného než Korán?

Je tedy Ramadán našeptávačem dogmatismu nebo propagátorem kritického ducha?

Zpravidla se obhajuje tím, že ukazuje svým posluchačům, že korán na každou otázku nabízí dvě řešení. Poznávat korán tedy znamená učit se přemýšlet. Korán, tvrdí Ramadán, kupříkladu více méně přitaká islámskému závoji, ale zároveň prý nabádá, aby se žena vzdělávala.

Z toho pak odvozuje, že je lepší dát přednost vzdělání a nezahalování než zahalování a nevzdělanosti. To zní sympaticky. Proč ovšem zároveň nenabádá své posluchače, aby četli něco jiného než korán?

Existuje alternativa k Ramadánově "vše je v koránu" a k fundamentalistickému "nic než korán"?

Osvícený islám?

Jinak řečeno, je reálné počítat s nějakým evropským islámem, jenž by se dovolával jak muslimské tradice, tak evropského osvícenství? Ti, kteří by moderní evropský islám rádi viděli, naleznou v minulosti islámu dost argumentů.

Mohou dokonce tvrdit, že osvícený islám už tady byl. Muslimové v celé své dlouhé historii a na rozsáhlém prostoru, který obývali, vyzkoušeli rozmanité podoby realizace koránské zvěsti.

Samotné dějiny muslimského světa vylučují představu, že islám má a musí mít jen jednu podobu. Aby se koránské poselství mohlo prosazovat, museli se jeho vyznavači vždy přizpůsobit době a místu, kde žili. A dnes mají volnost o to větší, že tato v jádru necentralizovaná víra (což, jak víme, nemusí být vždy výhodou) už nemá ani svého chalífu.

Jen s četbou koránu nevystačíme tedy nejen my, chceme-li pochopit současné muslimy, ale ani současní muslimové, chtějí-li žít v Evropě.

Je třeba více opravdových znalců muslimských dějin, schopných muslimům i nám rozkrývat pestrý terén islámu v celé jeho historické šíři, a méně kazatelů-šarlatánů.

Muslimové jsou dnes často oběťmi špatné znalosti své vlastní historie a svého náboženství. A z neznalosti se živí nihilismus teroristů. Neboť není to islám sám, nýbrž jeho přibližná znalost a koktavé čtení koránu, co vede k náboženskému šílenství, násilí a teroru.