Znovu úvodem zopakuji, že jsem zastáncem maximální svobody jedince. Každého a vždy. Proto se nikdy nesmířím se současnou úrovní přerozdělování našich peněz, s přebíráním svobody v rozhodování a odpovědnosti za život občanů státem pod deštníkem sociálního ochranářství, s odevzdáváním práva rozhodovat o našem státě a jeho občanech cizím nadstátním uskupením, kde nemáme rovné postavení a hlas, ale ani s přehlížením (ba dokonce s aktivní podporou) postupné a plíživé islámské asimilace evropských národů. Kvůli snahám o integraci islámu do Evropy totiž přicházíme podle mě a své svobody. Ano, pravdou je, že v České republice prozatím zdaleka nemáme takové problémy s islámem, jako je mají v Německu, ve Francii, nebo ve Velké Británii. Bohužel žijeme v době, kdy kvůli přijetí Lisabonské smlouvy a společné unijní přistěhovalecké a sociální politice je jen otázkou času, kdy tyto problémy dolehnou i na nás. Rozhodl jsem se proto, že se pokusím prostřednictvím zákonných postupů dokázat, že islám a Korán muslimů je v rozporu s ústavním pořádkem České republiky a ostatními platnými zákony.

Vycházím z předpokladu, že platí staré známé „kde není žalobce, není soudce“. Můžeme si tady dny, týdny, měsíce a roky psát všechna pro a proti, ale mohli bychom kvůli tomu promeškat příležitost udělat si skutečné jasno v problému. A jelikož se k tomu v České republice zatím nikdo neměl, skočím do toho, jak je mým životním zvykem, rovnýma nohama.

V lednu 2011 společně se dvěma přáteli založíme občanské sdružení a budeme ho chtít registrovat příslušnou institucí. V případě občanského sdružení se jedná o Ministerstvo vnitra České republiky. Cílem činnosti sdružení bude propagace a prosazení doslovných pasáží z Koránu a několika vybraných citovaných cílů světově známých představitelů islámu, stojících mnohdy v čele či po boku vedení států, se kterými má Evropská unie „přátelské vztahy“, s cílem zavést tyto cíle v České republice cestou legislativních úprav do našeho právního řádu. O to se totiž v mnoha případech islamisté snaží. Stačí se podívat do Velké Beritánie. Tam se praktikuje právo šaría paralelně s britským právním řádem od roku 1982 a existuje tam zhruba 85 soudů, které se právem šaría řídí. O skutečné sekularizaci, tedy přísném oddělení vlivu náboženství na vedení státu, si totiž přes veškeré politické proklamace můžeme v reálném světě nechat jen zdát. V případě zamítnutí registrace takového občanského sdružení Ministerstvem vnitra České republiky, které očekáváme, a vyčerpání odvolacích prostředků, se budeme dožadovat registrace soudní cestou. Pokud neuspějeme v České republice, budeme pokračovat směrem k soudním autoritám v Evropě. Předpokládáme, že naše občanské sdružení nakonec registrováno nebude, což potvrdí náš předpoklad o neslučitelnosti islámu s našimi hodnotami a právním pořádkem.

Cílem naší snahy je naplnit heslo „kde není žalobce, není soudce“ tím, že splníme svou roli „žalobce“. Zbytek necháme na České republice a Evropské unii. Jsme totiž hluboce přesvědčeni, že islám a skutečná, nikoli nám oficiálně předkládaná, víra muslimů jsou v rozporu s tím, jaké hodnoty v Evropě zastáváme. Svoboda každého z nás má své hranice. Je-li cílem islámu pokořit jinak věřící či bezvěrce, pak jeho svoboda musí končit na hranici svobod našich. Neumí-li nebo nechtějí toto chápat ti, co jsou nahoře, pak musí přijít impuls zdola. Nikoli totiž nálada a postoje některých občanů vůči islámu v Evropě, ale islám sám je podle mě postaven na skutečném rasismu, xenofobii a systémové nadřazenosti jedněch nad druhými.

Není to tak dávno, co Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku zakázal v Itálii křesťanské kříže ve třídách italských veřejných škol. Pro mě tím tento soud vybral zbraně pro souboj a já tento výběr respektuji. Hezký den. 

http://frantisekmatejka.blog.iDNES.cz