"Sluší se, aby žena žila pod botou muže" (Turecké přísloví)

Velký blondýn a jeho boj

Autor: Petr Holec | Publikováno: 1.11.2010 | Rubrika: Evropa
Ilustrace

„Islám je komunismus dneška,“ prohlásil první říjnovou sobotu v Berlíně Geert Wilders. Blonďatý nizozemský politik, jenž přirovnává korán k Mein Kampfu a chce jej zakázat, promluvil v německé metropoli k více než tisícovce lidí. Sklidil velký aplaus.

Kéž by měl Wilders, jehož Strana pro svobodu (PVV) skončila v nizozemských parlamentních volbách třetí, takže nyní diktuje podmínky podpory nové vládní koalici (viz box str. 22), ohledně komunismu a islámu pravdu, jen v opačném sledu: Klement Gottwald by se v únoru 1948 na Václaváku odpálil i s náměstím plným milicionářů do vzduchu a my bychomdnes měli stejný HDP na hlavu jako bohatí Rakušané.

Wilders přijel do Berlína na pozvání platformy Politicky nekorektní, jež provozuje i eponymní internetový portál. Vlastně byl úspěch, že se sedmačtyřicetiletý nizozemský poslanec vůbec dostal do luxusního hotelu Berlin, kde v konferenčním sále nejen on řečnil: v Británii ho coby politicky nekorektního populistu otočili zpět hned na letišti.

ANI NA KROK

„Doufám, že tady dneska nic nebouchne,“ slyším v zaplněném hotelovém sále česká slova.

S úsměvem, v němž úplně nechybí strach, mi to říká spoluorganizátor Wildersovy pražské návštěvy, na poslední chvíli zrušené kvůli vypovězení pronájmu prostor. Naráží na bezpečnostní opatření: okolí hotelu připomíná policejní manévry, vnitřek hlídá ochranka a vstup do sálu znamená stejně iritující proces jako vstup na letiště. Místo akce se dlouho tajilo a zájemci se registrovali přes web. To vše paradoxně jen kvůli tomu, že Wilders říká to, co si podle průzkumů myslí i většina Evropanů, kteří se bojí islamizace svých zemí.

Vlastně je to ironie: čím víc Wilders mluví o svobodě, tím těsnější smyčka nesvobody se kolem něj utahuje. Poté, co islámští fanatici zavraždili jeho politického předchůdce Pima Fortuyna a po něm i režiséra filmu Submise Thea van Gogha, žije na blond špatně obarvený politik jako štvanec pod fatwou: často mění bydliště a všude jej doprovází ochranka. „Nikdo si nepřeje žít jako já,“ říká k tomu.

NEŽ SE TO VYMKNE

Do Berlína jsem přijel v doprovodu Wildersových spřízněnců, takže jsem do zákulisí vešel jako jeden z nich. Je to svět sám pro sebe, skutečně politicky nekorektní. Půl hodiny před vystoupením jsem se ocitl v malé zadní místnosti, kde jedli a špatnou angličtinou vtipkovali organizátoři, Wildersův doprovod, izraelští politici, norský aktivista žijící v Kanadě i islámský spisovatel s plnovousem konvertující ke křesťanství. Všechny je spojuje protiislámská platforma a společně tvoří něco jako mezinárodní politicky nekorektní hnutí.

„Víte, co řekl Gerhard Schröder, ještě než byl německý kancléř, když se ho v Izraeli zeptali, proč nezajde i do východního (palestinského) Jeruzaléma?“ vypráví jeden z Izraelců nad sklenkou červeného vína. „Protože nerad chodím spát hladový.“ „To je dobrý,“ směje se asi čtyřicetiletá žena mluvící anglicky s tvrdým německým přízvukem. „Kritika islámu se někdy přirovnává k antisemitismu. Tohle paradigma musíme změnit.“

„Máte u vás muslimy?“ ptá se mého krajana zmíněný spisovatel. Nyní zarytý křesťan žijící v Británii, jehož bledý ustaraný obličej připomíná Usámu bin Ládina po měsíci waterboardingu, mě nenápadně odstrkuje od stolu se studeným pivem. Není nejpříjemnější společností: bez omluvy mi šlape na nohu, smrdí potem a v upjatě vykulených očích mu hrají všechny apokalypsy světa.

„Asi tisíc,“ odpovídá můj krajan.

„Musíte je kontrolovat hned od začátku,“ hrozí spisovatel ukazovákem. „Než se vám to vymkne z ruky. Možná už něco chystají.“

HODNÝ GEERT

„Trval jsem na tom, přijet do Berlína, protože i Německo potřebuje politické hnutí, které bude bránit německou identitu a postaví se proti islamizaci Německa,“ říká na začátku projevu Wilders, zakladatel Mezinárodní aliance svobody.

Mluví sice v tu chvíli do celého sálu, odkud se ozve ženské „Geert, ich liebe dich!“, ve skutečnosti ale slova patří především jeho předřečníkovi, René Stadtkewitzovi. I tento německý politik pozval Wilderse do Berlína, což zaplatil členstvím v CDU, takže teď zakládá novou stranu, samozřejmě na protiislámské platformě. V podstatě jen následuje Thila Sarrazina, jehož stál bestseller o nebezpečí islamizace Německa a rozřeďování „německého genu“ místo v radě Bundesbanky.

Wilders není typický populista. Hlavní média ho sice s gustem hodila do koše s pouličními řvouny a muslimobijci typu Jeana-Marie Le Pena, jenže tam on nepatří. Na rozdíl od nich založil svůj boj na ochraně svobody, takže kromě práva na svobodu projevu hájí třeba i práva homosexuálů. Vlastně je opakem řvouna: s měkčím výrazem a inteligencí ve tváři mluví až unyle a neokázale, jako by právě vyšel z coffee shopu. Adolf Hitler z něj nikdy nebude. Navíc jeho publikum netvoří náckové, ale běžní lidé všeho věku i sociálního statusu.

Wilders, jenž se ostřejšími výroky občas sám degraduje do politického sklepa, usiluje o zákaz nošení ženských burek na veřejnosti a omezení imigrace z muslimských zemí, ve svých projevech ale rozlišuje mezi muslimy, islámem a politickým islámem, který i formou džihádu usiluje o islamizaci světa.

Navíc své řeči špikuje citáty oxfordských historiků, kteří islám analyzují vědecky. I oni poukazují na méně jasné nuance mezi islámem- -náboženstvím a islámem-právním řádem či celosvětovou komunitou oddaně věřících následovníků- bojovníků. „Asimilace je zločin proti lidskosti,“ citoval Wilders slova tureckého premiéra Reyyepa Erdo?ana, který v Berlíně vzkázal v Německu žijícím Turkům, aby zůstali Turky.

CO NA TO GOETHE?

Příliš rvát se Wilders nemusí ani o popularitu. Poslední dobou mu ji nejvíc zajišťují sami jeho největší kritici, evropští politici: většina z nich se islamizace svých zemí taky bojí, kvůli politické korektnosti, jež ošklivé věci z principu zametá pod koberec nebo je zakrývá penězi daňových poplatníků, se to ale neodváží přiznat a něco s tím udělat.

Spíš naopak: na muslimské hrozby kvůli karikaturám proroka Mohameda reagovali návrhy na okleštění našeho posvátného práva na totální znesvěcení. Přitom před Mohamedem něco takového nedokázal ani chudák Ježíš, ani Jiří Paroubek v trenýrkách. Stále se tak rozšiřuje propast mezi oficiálním politickým názorem a tím, co si myslí běžní lidé.

Ostatně nejlépe to ukazuje právě fenomén Wilders. Když nejdřív vloni uspěl v eurovolbách a poté letos i ve volbách národních, ptali se mnozí politici i novináři, jak je to možné v tradičně tolerantním Nizozemsku? Snad si spletli tradiční nizozemskou tolerantnost s tolerancí dvou chladnokrevných vražd spáchaných za bílého dne.

„Německo plné mešit a zahalených žen už není Německem Goetha, Schillera a Heina, Bacha a Mendelssohna,“ končil Wilders svou berlínskou řeč. „Bude to ztráta pro všechny.“

Celý sál mu aplaudoval. 
 

2911 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení



Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

Zasílání upozornění
Články autora
Průzkum
U imigrantské kriminality pachatele radši zatajovat? V případě ubití francouzského řidiče MHD imigranty média striktně neuvádí, že šlo o imigranty. Váš názor?
Hlasovat můžete kliknutím na odpověď