"Sluší se, aby žena žila pod botou muže" (Turecké přísloví)

Rusko a islám

Autor: Martin Janeček | Publikováno: 20.8.2010 | Rubrika: Islám
Ilustrace

   Na našem serveru se málokdy zmiňujeme o problémech islámu v Rusku. Je faktem, že od pádu komunistického režimu, vazby s Ruskem se velmi uvolnily a že české země se orientují jednoznačně k Západu. Rusko ale zůstává světovou velmocí a jeho vývoj nám nemůže být lhostejný. Silné zvýšení cen surovin jako nafta a zemní plyn umožňuje dnešnímu Rusku hrát znovu důležitou roli.

   V Rusku žije nyní více než 20 miliónů muslimů. V Moskvě jich je prý asi dva milióny, z nichž mnoho ilegálně. Moskva je dnes ze všech evropských velkoměst tím, které má nejvyšší podíl obyvatel muslimů.

   Časopis « Commentaire », francouzská verze známé americké revue « Commentary », ve svém čísle130 z léta 2010, uveřejnil článek « Muslimská strategie Ruska », jehož autorem je významný americký odborník Walter Laqueur. Článek byl uveřejněn v angličtině v Middle East Papers-Middle East Strategy at Harvard, 1.11. 2009, pod titulkem “Russia’ s Muslim Strategy.”

   Článek připomíná, že po rozpadu Sovětského svazu milióny Rusů odešlo ze středoasijských republik, kde se necítili ani v bezpečí, ani žádoucí. Sovětská ideologie byla v těchto nových státech do značné míry nahrazena radikálním islámem, šířeným propagandisty ze Saudské Arábie a jiných arabských zemí.

   Politicko-náboženské probuzení sovětského islámu bylo současné s rozšířením extrémního nacionalismu mezi Rusy. Lze to vysvětlit částečně reakcí na masový příchod muslimů do velkých ruských měst. Ale hlavním důvodem je zřejmě zhroucení marxisticko-leninistické ideologie, kterou, zdá se, mezi Rusy může nahradit jenom silný nacionalismus.

   Zatímco ruské bezpečnostní služby jsou zaměstnány bojem proti podvratné činnosti radikálních islamistů, ruské ministerstvo zahraničí si dělá starost, aby protimuslimské cítění většiny Rusů nezhoršilo vztahy mezi Ruskem a muslimskými zeměmi.

   Během let 1990 se údajně vytvořilo něco, co můžeme nazývat ruskou strategií vůči Islámu. Rusko opustilo své staré iluze o možnostech úzkého spojenectví s “pokrokovými” arabskými zeměmi, které si dělalo v předchozích desítiletích. Sovětský svaz dodal těmto zemím obrovské množství vojenského materiálu, jehož největší část nebyla nikdy zaplacena.

   Moskva ale pokračuje ve snaze udržet si co nejlepší vztahy s muslimskými zeměmi. Na mezinárodních fórech prohlašuje, že je možné přesvědčit Teherán, aby neužíval svých nukleárních zařízení k vojenským účelům, což jednoznačně neodpovídá skutečnosti. V r. 2007 Mahmud Zahhar, ministr zahraničí organizace Hamas, vládnoucí v pásmu Gaza, vykonal oficiální návštěvu v Moskvě. Ani Hamas, ani Hezbollah, nejsou na seznamu teroristických organizací, sestaveném ruskými bezpečnostními službami.

   Na druhé straně Rusům se podařilo porazit islamisty v Čečensku. Čečenští povstalci nenávidí Rusy, ale i Američany, o kterých se domnívají, že Rusy podporují. Ve střední Asii, Rusko dohlíží na místní vlády. Kdyby se islámským extrémistům podařilo dostat se k moci i jen v jedné nebo ve dvou ze středoasijských republik, pro Rusko by to byla obrovská katastrofa.

   Přesto ale, v dnešní ruské politické elitě je velmi rozšířená myšlenka spolupráce s asijskými zeměmi. Vychází z t.zv. “Eurasijského ideálu”, který vznikl ve dvacátých letech mezi ruskými emigranty. Ilustruje to kniha “Puť vojnov Alacha. Islam I palitika Rasii” (Cesta bojovníků Alaha. Islám a politika Ruska), která je učebnicí, běžně užívanou na vojenských akademiích a na učilištích, kde jsou formováni důstojníci tajných služeb. Jejími autory jsou páni Juraviev a Melkov a generál Šeršnev.

   Podle nich, islámský separatismus je vážnou hrozbou pro přežití Ruska. Ale vzhledem k tomu, že Rusko samo není dosti silné, aby se ubránilo americkému a evropskému vlivu, potřebuje spojenectví s Čínou, Indií, Íránem, Tureckem. Autoři jsou též přesvědčeni, že Rusko je duchovně bližší asijským národům, že nemá nic splečného s lichvářskou mentalitou protestantských kapitalistů. Podle nich, i katolicismus představuje větší nebezpečí pro Rusko, než islám.

   Většina ruských nacionalistů prý sdílí myšlenku, že Spojené státy a jejich evropští spojenci jsou nejnebezepečnějšími nepřáteli Ruska.

   Ruská pravoslavná církev ale sleduje oficiální linii státní politiky vstřícné k islámu s obavami. Chce si udržet status oficiální státní církve. Kreml pokládá za podstatné mít co nejlepší vztahy s pravoslavnou církví a tak je pro něj čím dál obtížnější udržet rovnováhu mezi pravoslavím a islámem. Výzvy k mezináboženskému dialogy jsou jenom klamem. Žádná ze stran nechce diskutovat s tou druhou.

   Celkově, strategie Kremlu zůstává určována přesvědčením, že co pomáhá Spojeným státům je nutně špatné pro Rusko. Walter Laqueur končí svůj článek úvahou o situaci v Afghanistánu. Domnívá se, že Rusové se zlomyslně radují z obtíží sil Severoatlantického paktu v této zemi. Ale jestliže se tyto síly stáhnou, Afghanistán se stane základnou islamistů, kteří rozvrátí střední Asii, což Rusko vážně ohrozí.

   Ve stejném čísle časopisu Commentaire je též článek Françoise Thom, nazvaný “Francouzsko-ruské strategické partnerství : zbytečné a nejisté.” Autorka, profesorka ruštiny a sovětoložka (a moje bývalá spolužákyně na semináři profesora Besançona na Ecole pratique des hautes études) se vyjadřuje proti současné francouzské politice vůči Rusku. Konkrétně proti připravovanému prodeji čtyř válečných lodí Rusku. Cituje zprávu Agence France Press z 25. února 2010, podle které francouzský ministr zahraničí Hervé Morin řekl zneklidněným představitelům Litvy, Lotyšska a Estonska: ”Není možné budovat partnerství míru a bezpečnosti v Evropě s Rusy a při tom se dívat na Rusko, jako by to byl stále ještě Sovětský svaz.”
  
Françoise Thom nesouhlasí s tímto přístupem. Domnívá se, že leninistický manicheismus se narouboval na kmen nepřátelství vůči cizincům, nahromaděného během staletí pravoslavnou církví. Podle ní, dnešní ruští předáci tvrdí, že starost Anglo-sasů o zásadní svobody je jenom pokrytectvím, maskujícím vůli zničit národní identity. Tak nabádají Evropany, aby popřeli základy, na kterých byla Evropa budována během více než padesát let.

                                                          *     *    *

   Náš server má za cíl informovat o islámské rozpínavosti, především o té, která se děje na úkor Evropy. Tento problém je ovšem spjatý s celou řadou dalších problémů. Doufáme, že naše texty jsou čteny i těmi, kteří mohou mít určitý vliv na určování politiky českého státu. A jistě není lhostejné, jakou politiku náš stát vede vůči Rusku.

   Česká republika má jednoznačně své místo v Severoatlantickém paktu a v Evropské unii, organizacích které jí zaručují hospodářskou prosperitu a politickou bezpečnost. V rámci těchto organizací může ovlivňovat své spojence, aby zaujali určitý přístup vůči problémům, se kterými jsou konfrontováni.

   Češi mé generace, kteří si ještě dobře pamatují na 21. srpen 1968, samozřejmě vnímají Rusko přinejmenším se značnou nedůvěrou. Když nyní čteme o vstřícnosti dnešních ruských předáků vůči islámskému světu, tak to samozřejmě může naši nedůvěru jenom posílit.

   Na druhé straně, je pravda, že dnešní Rusko není Sovětský svaz. I když v současném Rusku je stále mnoho negativních sil, marxismus-leninismus už tam není oficiální ideologií a to je podstatné. Je také třeba uznat, že ruské nepřátelství vůči cizincům nevzniklo zase tak úplně bezdůvodně.

   Náš vztah vůči Rusku je spojen s všeobecnějšími představami, které si každý z nás dělá o problému vztahu mezi národní a kulturní totožností a nutností mezinárodní spolupráce.

EURABIA jako celek samozřejmě odmítá “multikulturalismus” těch, kteří vidí jakoukoli národní či náboženskou identitu jenom jako překážku volného pohybu zboží, kapitálu a pracovních sil, od kterého si slibují ty největší zisky. A ovšem i těch, kteří nepřejí identitu, kterou sami nemají, těm, kteří jí mají. Nebo těch, kteří snad ještě věří v nějakou formu “proletářského internacionalismu.”

   Na druhé straně, globalizace skutečně rychle postupuje. Přináší materiální výhody, ne-li všem, tak alespoň mnohým. A ovšem vyvolává tlak na společnost ve smyslu stírání národních a kulturních specificit. Do určité míry jde asi o proces nevyhnutelný. Respektivě o proces, kterému se zcela vyhnout by bylo možné jenom za dosti vysokou cenu.

   Jestliže tedy nejrozumnější se zdá hledat něco jako “zlatou střední cestu” mezi nacionalismem a globalizací, snad něco podobného je třeba hledat i ve vztahu s Ruskem. Text Waltera Laqueura, který jsem se snažil shrnout, uvádí argumenty jak pro, tak proti spolupráci s Ruskem.

   Podstatné je, že Rusko je skutečně ohrožováno islámskou rozpínavostí snad ještě víc, nežli země Evropské unie. Je třeba být solidární s Rusy v jejich boji proti všem muslimským separatistům. Rusko poskytlo nezávislost všem bývalým sovětským republikám, kde žily též miliónu Rusů. Byli tam usazení často po staletí. V některých oblastech, jako v severním Kazachstanu, byli často úplně prvními obyvateli, kteří zemi vybudovali od základů. Všude přinášeli vyspělejší civilizaci.

 Dnes jsou nuceni odcházet, nebo se stávají občany druhé kategorie. Není možné na Rusích chtít, aby opustili i různé autonomní republiky a autonomní oblasti. Nemají žádnou morální povinnost páchat kolektivní sebevraždu. Francouzi říkají, že když už se museli vzdát francouzského Alžírska, nemají ještě povinnost příjímat princip alžírské Francie. Snad můžeme něco podobného uznat i Rusům.

   Samozřejmě, nemůžeme nebrat na vědomí, že tak mnozí Rusové jsou nepřátelští vůči západnímu světu. Nesmíme ale zevšeobecňovat. Tak jako v dobách existece Sovětského svazu bylo třeba podporovat disidenty, i nyní se musíme snažit posílit všechny demokraticky smýšlející a prozápadně orientované Rusy.

   Snad mohu říci i něco osobního. Po otci Jihočech, slyšel jsem vypravovat o tom, jak v květnu 1945 se na náměstí v Českých Budějovicích sešli pod sousoším Samsona a Dalily oddíly ruských a amerických vojáků. Společnou přehlídkou slavili vítězství nad Hitlerem. Snad můžeme snít, že jednou někde ruští vojáci a vojáci Severoatlantického paktu budou společnou přehlídkou oslavovat vítězství nad islámskýmo extrémisty. A že tentokrát tam Češi nebudou jenom jako diváci.

   Též není nezajímavé vědět, že v Izraeli, kde veřejnost sleduje s neklidem vývoj americké politiky od posledních prezidentských voleb, mnoho pravicově orientovaných osobností usiluje o co nejlepší vztahy s Ruskem. Mnozí Izraelci, pocházející z bývalého Sovětského svazu, udržují kontakty s ruskou pravicí. Obávají se víc globalizovaného, multikulturního západního světa, který jim nechá nakonec jenom roli něčeho jako Hong-Kong, na boku “třetího světa,” nežli ruského nacionalismu.

   V každém případě, Rusko je velmocí, jejíž vývoj je třeba dobře sledovat. Nic by nebylo méně rozumné, nežli si myslet, že to je země, kterou můžeme ignorovat.

   Na závěr bych ještě rád uvedl dvě informace. V Afghanistánu byl 7. srpna spáchán atentát na skupinu dobrovolných humanitárních pracovníků. Bylo zabito šest Američanů, jedna Angličanka a jedna Němka. Byli to lékaři, zubní lékař a zdravotní sestry, činní v organizaci International Assistance Mission (I A M). Taliban ospravedlňoval svůj zločin argumentem, že šlo o “křesťanské missionáře.” Ve skutečnosti, i když I A M je křesťanskou organizací, všichni zabití dobrovolníci vykonávali pouze zdravotní službu. Ztratili život, poněvdž byli příliš laskaví a obětaví, poněvadž  chtěli pomáhat druhým, místo aby hájili své vlastní zájmy. Tisk uvádí, že muslimští extrémisté napadají zrovna tak humanitární dobrovolníky jako pracovníky OSN, nebo Severoatlantického paktu. Snad to pomůže všem těm, kteří mají stále výčitky svědomí vůči zemím třetího světa, si uvědomit na které straně je více zla.

   Druhá zpráva je, že poprvé od té doby, co odstoupil ze zdravotních důvodů, Fidel Castro učinil nyní projev před kubánským parlamentem, který se sešel, aby ho vyslechl. Hlavním obsahem jeho projevu bylo varování amerického vedení před následky možné intervence proti Íránu. Dobře to ilustruje kontinuitu mezi komunistickým a islámským totalitarismem.

   Proti těmto dvěma silám zla je nutné bojovat se vší energií. 

5552 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

Zasílání upozornění
Čtěte také

Eurabia.cz

Poslanec SPD a zkušený ex-diplomat Kobza analyzuje krizi kolem útoků na saúdskoarabskou rafineriíDnešní Londýn - dav v černém zahalených muslimek oslavuje multikulturalismusNěmecka vláda utratila zhruba 125 milionu korun, aby zaměstnala dva syrské uprchlíky ... Muslimové ve Skotsku usiluji zákeřný způsobem o zrušeni zákazu ženské obřízkyMiliardový byznys s ilegální imigrací a uprchlíky. Reportáž italské TV ukazuje pravdu o migraci

ePortal.cz

Glosy: O zahraniční politice a Andrejově beztrestnostiNaděje pro Izrael? Švédská ministryně zahraničí Margot Wallström odstupuje

euPortal.cz

Je třeba, aby nyní promluvil Putin – a to ještě dříve, než promluví děla. A to proto, že je jen malá naděje na to, že se Rusko bude moci budoucímu střetu vyhnout. Jinak hrozí ArmageddonTakovéto děsivé věci se opravdu dějí v českém zdravotnictví... Čtěte příběhy konkrétních lidí

FreeGlobe.cz

Černý raper integrovaný v Evropě vyzývá k zotročení a zabíjení bělochů (+ video)Špiclovali Židi Trumpa a nasadili na něj odposlechy?

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životVeganka tvrdí, vejce jsou pro vaše zdraví horší než kouření. Takto to prý zjistila

euServer.cz

Krutá nemoc Karel Gotta. Pražská kavárna a ubožáci na FB si mohou opět do mistra kopnoutJako republika jsme Koněva prohráli

ParlamentniListy.cz

Profesor od Zelených varoval: Na zemi je moc lidí. Moc skleníkového plynu, omezte hovězí maso. A stavte větrníkyEmir Kusturica potrestán za medaili od Zemana? Na FAMU, kterou proslavil, se prý chystá velká akce progresivních levičáků
Články autora
Průzkum
Má mít Okamura konkurenci? Souhlasíte s názorem sociologa Petra Hampla, že by Okamurovi prospěla konkurence na politické scéně?
Hlasovat můžete kliknutím na odpověď