"Sluší se, aby žena žila pod botou muže" (Turecké přísloví)

Obava o svobodu je jediné, co mne trápí

Autor: Václav Klaus | Publikováno: 21.9.2006 | Rubrika: Multikulturalismus
Ilustrace

Téma dnešního odpoledního jednání konference, na kterou každoročně rád jezdím, pro mne zní až příliš katastroficky. Slova „Strach o existenci, o pracovní místa, o zdroje“ naznačují existenci vážných problémů. Teď by asi bylo na místě, aby každý z pozvaných řečníků posbíral všechny možné i nemožné varovné prognózy a blížící se katastrofu barvitě představil. A aby hlavně představil sebe jako někoho, kdo vidí dále než ostatní. To by byl špatný přístup. Před 15 lety jsem dokonce vydal knížku s názvem „Nemám rád katastrofické scénáře“. Týkalo se to sice převážně polemiky s varovnými prognózami ohledně nezvládnutelnosti problému transformace od komunismu ke svobodné společnosti a tržní ekonomice v naší zemi, ale koncepčně je to podobné.

Předesílám, že ani teď žádný strach necítím, že nemám strach z budoucnosti, a že jsem navíc přesvědčen, že pro strach není sebemenší důvod. Aktivistická nevíra v budoucnost je populistický postoj lidí, kteří si z katastrofických scénářů dělají povolání. Nejprve vytvoří problém a pak nám k němu navrhují „svá“ spásná řešení. Ta jsou vždy etatistická a lidskou svobodu omezující.

Obtíž mám už se slovem strach (či obava). Čí je to strach? Jednotlivců? Obyčejných lidí? Vyvolených, kteří vidí dále než my ostatní? Společnosti jako celku? Nic z toho podle mého názoru nemá své opodstatnění.

První je postulovaný „strach o existenci“. Co mají autoři tohoto výroku na mysli? Opravdu se bojí o svou vlastní existenci? Nebo o existenci své země? Evropy? Lidstva? V čem vidí ohrožení své existence? Jsem přesvědčen, že je člověk ve své existenci ohrožován jen a jen absencí svobody. A proto se ptám: máme právě teď – po skončení 20. století s jeho fašismem a komunismem – důvod předvídat výrazné ohrožení naší svobody?

To je vážná otázka. Totalitární hnutí minulosti považuji za minulost. Nebezpečí návratu fašismu či komunismu nevidím. Vidím však dvě jiná nebezpečí, z nichž jedno považuji za přeceňované a druhé za nedoceňované.

Oním přeceňovaným nebezpečím je podle mého názoru islamismus a s ním spojený údajný „střet civilizací“. Ten já nevidím. Vidím střet islamismu s modernizačními procesy a s důsledky nezadržitelně pokračující globalizace. Vidím střet agresivní verze této náboženské ideologie se zvnějšku vnucovaným hodnotovým systémem západního světa, k jehož spontánnímu přijetí islámské země dosud samy nedospěly. Jeho nejviditelnější projev – islámský terorismus, jakkoliv zločinný, odsouzeníhodný a nepřijatelný – je a zůstane zločinem, který může šokovat a zneklidňovat západní veřejnost, ale nikoliv reálně ohrozit existenci naší společnosti. V Evropě jsme si sami sobě způsobili problémy přijetím zcela mylné doktríny multikulturalismu a nechutí Evropanů – v důsledku velkorysých sociálních systémů – vykonávat určité, méně líbivé a méně kvalifikované práce a profese, což vede k rozsáhlé imigraci, která zaplňuje díky tomu vzniklou mezeru na trhu práce.

Oním nedoceňovaným nebezpečím je postdemokracie a s ní spojené omezování lidské svobody, které přináší – dnes v Evropě dominantní – postoj, který nazývám evropeismus (viz můj text „Co je to evropeismus?“, MF Dnes, 8. 4. 2006). Ten rozbíjí stát jako výlučnou a nenahraditelnou základnu politické demokracie a vytváří postdemokratické byrokratické struktury, které stále více předurčují a omezují naše životy.

O těchto věcech bychom měli vážně mluvit, a to bez všech aprioristických předsudků (v záporném či kladném slova smyslu). Nastolení těchto otázek nesmí být umlčováno požadavky politické korektnosti.

Další věcí je „strach o pracovní místa“. Problém nezaměstnanosti v současné Evropě v žádném případě nepodceňuji a nebagatelizuji. Je to reálný problém s dalekosáhlými společenskými důsledky, ale jeho řešení vyžaduje správnou diagnózu příčin tohoto, bohužel trvalého jevu. Tato správná diagnóza by nás určitě nevedla k obhajobě protekcionismu vůči méně vyspělým zemím, k stále se posilující rigiditě pracovního zákonodárství, k udržování paternalistického státu blahobytu, k téměř cechovním principům povinného členství v obchodních, hospodářských (a všech dalších) komorách, k spoustě dalších metod uzavírání trhu a blokace ekonomické aktivity. Bojíme-li se ekonomického liberalismu, pro mne navždy spojeného s rakouskou školou ekonomické teorie, pak o pracovní místa můžeme strach mít. Jinak ne.

Zbývá „strach o zdroje“. Již 200 let Evropu obchází strašidlo vyčerpanosti zdrojů, které svým vznikem dokonce o půl století předběhlo ono pověstné strašidlo komunismu. Malthusovy katastrofické scénáře, znovu a znovu oživované všemi možnými Římskými kluby a podobnými aktivistickými institucemi a hnutími, své opodstatnění nemají. Nesčíslněkrát již byly přesvědčivě vyvráceny.

Kolikrát jsme již údajně vyčerpali všechny zdroje surovin a kolikrát se ukázalo, že je jich k dispozici stále více? Kolikrát jsme marně vysvětlovali, že zdroje nejsou statickou veličinou, že nejsou – ač to naši environmenalisté stále tvrdí – fixně dané, že nejsou vyčerpatelné. Technický pokrok a lidská invence vedoucí k objevům nových zdrojů a k alternativnímu využívání zdrojů starých se v lidských dějinách zatím vždy ukázaly být rychlejší než používání zdrojů známých. To jsou ale tak banální tvrzení, že se je skoro stydím opakovat. Jsem ochoten zde uzavřít stejnou sázku, jakou uzavřel začátkem 80. let Julian Simon s harvardským profesorem Ehrlichem o tom, že za deset let nebude zásob surovin méně než dnes (přesně řečeno, on se vsadil, že ceny surovin budou za deset let nižší a nikoli vyšší, což předpokládali zastánci katastrofických scénářů). I v tomto případě si myslím, že stačí jen jediná věc: udržet systém svobodného trhu, soukromého vlastnictví a neregulovaných cen. Systém s těmito atributy si se zdroji poradí sám.

Nebojme se optimistických scénářů. Usilujme o svobodu a demokracii, které nám zaručí, aby bylo možné tyto názory hlásat a na nich založené postupy prosazovat.

Příloha

Podle časopisu The Economist (ze dne 24. června 2006) zásoby ropy by při dnešním objemu čerpání ropy stačily v Saudské Arábii na 66 let, v Iránu na 93 let, v Iráku a Kuvajtu na více než 100 let, ve Sjednocených arabských emirátech na 97 let, ve Venezuele na 73 let, atd., atd. Daleko nižší čísla jsou pro USA – 12 let, Rusko – 21 let, atd., atd. Celkově by dnes známé zásoby při dnešní těžbě stačily na 41 let. To je daleko více, než se zdálo před třiceti lety.

Václav Klaus, Mladá Fronta Dnes, 21. 8. 2006

(Česká verze projevu předneseného na Evropském fóru v Alpbachu, Rakousko)

www.klaus.cz

Publikováno s laskavým svolením kanceláře prezidenta republiky

3680 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení



Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

Zasílání upozornění
Čtěte také

Eurabia.cz

Francie: Islámo-fašizmus ven !Karikatura: Muslimská nenávist Erdogana = vraždění FrancouzůVideo: Turci ve Francii uspořádali pogrom na ArményV Saúdské Arábii napaden francouzský konzulátIslámista podřezal a pobodal věřící v katedrále v Nice!

ePortal.cz

Jak moc nám prospívá, nebo spíš neprospívá, členství v EU, se můžeme podívat na třech příkladech z poslední doby. Nové sankce na Rusko, Brexit a ochrana hranic v době koronavirové pandemieMotivace některých dnes hodně slyšitelných kovidových alarmistů je velmi sporná, ne-li rovnou cynicky sobecká

euPortal.cz

Hlava uříznutá muslimem v kostele, ale motiv je prý stále neznámý...Turci a Azeři dobývají Šuši - Arménům v Arcachu hrozí vyvraždění

FreeGlobe.cz

Italská mafie vyměkla. Bere i homosexuály a syn jednoho z šéfů je...Kolik zatím stála válka proti terorismu peněz i životů?

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životVeganka tvrdí, vejce jsou pro vaše zdraví horší než kouření. Takto to prý zjistila

euServer.cz

Na východní frontě chaos. Obávám se, že v letošním roce musíme počítat jen s těmi nejhoršími scénáři. Na Východě, na Západě, i u nás domaNepodmíněný příjem? – Cesta do pekel

ParlamentniListy.cz

Komentátor brání odstaveného Suchoně na Nově: Kdyby se tak kriticky přistupovalo k moderátorům ČT, redakce by zely prázdnotou. Moravec, Tvarůžková, Witowská...Naše rodina si ho vybrala, aby komentoval rozloučení s Karlem Gottem a on... Hodně silná facka Železnému z ČT
Články autora
Průzkum
Záleží Bruselu na životech Východoevropanů? EU mentoruje východní země zatímco k západním je benevolentnější. Záleží podle Vás Bruselu na životech Východoevropanů?
Hlasovat můžete kliknutím na odpověď