"Sluší se, aby žena žila pod botou muže" (Turecké přísloví)

Zlatý věk islámu?

Autor: Martin Kavka | Publikováno: 3.7.2010 | Rubrika: Islám
Ilustrace

Kdykoliv někdo napíše něco o islámu a není to pohodlné stoupencům proroka Mohameda, anebo multikulturalistům, tak se pravidelně objevují reakce, že dotyčný o islámu nic neví, že není muslim, tak islám nemůže pochopit a podobné argumenty, napadající autora, ale nikdy nediskutující o obsahu článku.

Protože mě islám zajímá nejen jako současný fenomén, ale i z hlediska teologického a historického, tak si dovoluji nabídnout vlastní překlad úvahy Syeda Kamrana Mirzy, bývalého muslima o Zlatém věku islámu a islámu jako hnacím motoru pokroku.

V průběhu "Zlatého Věku islámu", obvykle datovaného od poloviny osmého do poloviny třináctého století, učenci a inženýři (různých náboženských původů: Muslimové, Křesťané, Židé, Hinduisté apod.) muslimského světa, přispěli značnou měrou k rozvoji umění, literatury, filosofie, vědy a techniky zachováním a stavěním na předcházejících tradicích a vlastními objevy a inovacemi. Muslimští filosofové a básníci, umělci a vědci, princové i plebs, vytvořili jedinečnou kulturu, která měla vliv na všechny společnosti, na všech kontinentech. Vědecké a intelektuální úspěchy kvetly v období ¨Zlatého věku¨ a následně se rozšířily do Evropy, kde byly rozvinuty v období Evropské Renesance.

Co, ale bylo doopravdy tou hnací sílou při formování "Zlatého Věku Islámu"? Byla to nařízení svatých knih islámu – slepá víra v Alláha? Nebo tou hnací silou byl racionalismus některých svobodných myslitelů? Odpověď na tuto otázku je hlavním tématem této eseje.

Islám je jediným náboženstvím, které si nárokuje veškeré výdobytky této planety jako své vlastní. Muslimové považují svoje náboženství za jedinou, dokonalou a pravou víru od Alláha (Boha) a sami sebe za dokonalé lidské bytosti, které jediné má Alláh v lásce. Většina oddaně fanatických muslimů především, ale i velké procento důvěřivých muslimů dnes vehementně obviňují západní civilizaci (obecně) a supervelmoc Ameriku (především) ze všech problémů svých vlastních zemí. Záměrně připomínají dny historické slávy islámského Chalífátu, aby povzbudili muslimy ke spojení sil v boji se západem, za znovunastolení bývalé slávy Islámského zlatého věku.

Tahle nikdy nekončící islámská nostalgie je tak hluboko zakořeněna v jejich myslích, že se chová jako nevyléčitelná nemoc (jako rakovina). Přestože je mnoho muslimských zemí (např. Saudská Arábie, Írán, Afghánistán pod vládou Talibanu, Súdán), které mají striktně islámskou anebo částečně islámskou legislativu nedaří se jim splnit muslimské snění o slávě Islámského zlatého věku. Na to muslimové odpovídají, že se nejedná o země, kde vládne čistý islám, že to nejsou ryzí muslimské země. V jejich myslích se všechny jejich problémy vyřeší, pokud vytvoří Chalífát po vzoru prvních čtyř (tzv. pravověrných) Kalifů, Abu Bakra, Uthmána, Omara a Aliho.

V tomto snu podporují muslimské fanatiky někteří západní pokrytci jako Maurice Bucailee a Prof. Keith Moore s jejich nečestnými a bezohlednými objevy (výměnou za peníze) některých vymyšlených a padělaných vědeckých teorií obsažených v Koránu. Tenhle falešný objev vědy v Koránu vytvořil utopický obraz Koránu jako autentických Alláhových slov, které zástupy Islámistů vzdělaných na západě používaly jako největší bombu nebo lépe propagandistickou návnadu v jejich cíli zatlačit důvěřivé muslimy do temnoty 7 století.

Islámisté neustále omílají lež o tom, kolik bylo rodilých muslimů odpovědných za Islámský zlatý věk a se zájmem je vykreslují jako „Islámské vědce“ a nazývají jejich objevy „Islámskou vědou“. Podle nich tito muslimští osvícenci dávnověku byli produktem muslimské víry a byli oddanými muslimy a jejich úspěchy byly zasluhou pouze učení Isámu. Používají tento fakt jako důkaz, že Islám je vskutku božská a pravá víra. To znamená, že tihle na západě vzdělaní, pokrytci se snaží vymýt mozky důvěřivým muslimům a donutit je k víře, že Islám vlastně přinesl vědu a modernitu do tohoto světa.

Nějakých 30 let se zabývám vědou, ale bohužel jsem zatím nenarazil na žádnou vědeckou teorii objevenou nějakým světovým náboženstvím. To znamená, že jsem nenašel Islámskou vědu, Křesťanskou vědu a ani Hinduistickou vědu. Poučil jsem se z historie, že žádne náboženství si nemůže přivlastnit vědu. Celý život jsem slýchával, že se se víra a věda nemíchají a nehodí se k sobě. Někteří dokonce tvrdí, že věda a víra se navzájem nemohou podívat do očí. Také jsem se naučil tomu, že pokud věřím ve vědu tak se pro mne jeví težké příjmout víru v náboženská dogmata. To znamená dvě věci, věda a víra jsou jako olej a voda, nesmíchaji se. Ve většině Muslimských madras (náboženských škol) je studium vědy zakázané. Například Dawinova evoluční teorie, ačkoli je většinově a naprosto akceptována moderní vědou, věřící maji problém s jejím přijetím. Západně vzdělaní muslimové a mullové po celém světě nevěří v evoluci na sto procent. Co tedy dělá z vědy a víry pohodlne společníky?

V předmluvě ke knize Dr Parveze Hoodboye (jaderného fizika vystudovaného na M.I.T.) , pákistánský fyzik a laureát nobelovy ceny Dr. Abdus Salam napsal: „Existuje pouze jedna univerzální věda, její problémy a modality jsou mezinárodní a neexistuje nic jako Islámská věda, stejně jako neexistuje věda hinduistická, židovská, konfuciánská nebo křesťanská.

Laureát Nobelovy ceny dr. Salam nenašel žádnou vědu, která by patřila nějakému světovému náboženství, ale co je zajímavější dr. Salám se stal islámským vědcem z toužebného přání některých světových Islámistů. A to pochopitelně až po obdržení Nobelovy ceny. Před tím byl Káfirem (odpadlíkem, nepřítelem víry). Svět ví moc dobře, že Pakistán ve své ústavě prohlásil příslušníky Ahmadíje za Káfiry Protože byl dr. Salam synem Ahmadije (Kadiani) byl proto jistě Káfirem. Ale jak získal Nobelovu cenu, dr. Salam se stal zbožným muslimem přes noc (v myslích zbožných Islámistů), stal se prostě zázrak. Někteří muslimští zéloti nazvali úspěchy dr. Salama islámskou vědou. Dr. Salam přšel s teorii “spojeni slabých elektromagnetických sil“ společně s dr. Weinbergrem (ateistou). Které víře máme tedy připsat zásluhy na tomto objevu? Ateismu, islámu nebo čemu vlastně?

Liberalně smýšlející Abásovští Kalifové

Islámský zlatý věk byl celý zásluhou některých muslimských volnomyšlenkářů v období vlády liberálních a volnomyšlenkářských Kalifů Abásovské dynastie. Sedmý, Abásovský Kalif al-Ma’mun byl větším patronem vzdělání a vědy než Harun al-Rašíd. Obětoval mnoho úsilí, aby získal Řecké spisy a dokonce za tímto účelem poslal vyslance k Byzantskému císaři Leonu Arménskému (813-833). Nařídil překlad těchto spisů, založil v Bagdádu něco na způsob akademie věd, kterou nazval Domem Moudrosti. Ta obsahovala knihovnu a observatoř. Podporoval učence z mnoha rozličných oborů (a náboženství) a velký kus vědecké práce byl vykonán pod jeho patronátem. Byl to ten nejambicióznější projekt svého druh od založeni Alexandrijského muzea v první polovině třetího stoleti před Kristem.

Al-Ma’mun Abdallah al-Ma’Mun se narodiv v Bagdádu v roce 786, a umřel blízko Tarsu v roce 833. Al-Ma’mun byl sedmý nejvýznamější Kalif Abbasovské dynastie. Jeho matka byla Peršanka, což vysvětluje jeho náklonost k Peršanům a Aliismu. Byl zarytým mu’tazilem a snažil se prosadit své názory skrze násilí. Napsal mnoho dlouhých dopisů ve kterých objasňoval vznik Koránu a krutě trestal ty, co se opovážili mít jiný názor (e.g. Ibn Hannibal). Zkombinoval tak jedinečným způsobem svobodné myšlení a netoleranci. Mezitím co perzekuoval muslimy, kteří se vzepřeli mu’tazilizmu, byli židé a křesťané vítanými hosty na jeho dvoře.

Věhlasní osvícenci Zlatého Věku Islámu

Nyní se podíváme podrobně na životy některých nejznámějších osvícenců Islámského Zlatého věku, abychom mohli zhodnotit, zdali tito muslimští volnomyšlenkáři byli pravými muslimskými věřícími, anebo jestli vůbec byli věřící. Také se podíváme na to, jestli základní učení islámu měly nějaký vliv nebo přínos (jak se chybně domnívá většina islámistů) k úspěchům středověkých muslimských vědců. Pojďme společne najít náboženské zapálení (jestli vůbec nějaké bylo) u těch nejznámějších muslimských vědců a myslitelů.

Abu Bakr Muhammad ibn Zakariya al-Razi (865-925) byl perský lékař, filozof a učenec. Podle al-Biruniho se narodil v Rayy v Íránu v roce 865 a zemřel tamtéž v roce 925. Byl pravděpodobně největším muslimem narozeným vědcem v celém Islámském světě. Byl také jedním z nejlepších lékařů všech dob. Al-Razi ovlinil základními a přetrvávajícími objevy do Medicíny, alchymie, filozofie. Jeho objevy jsou zaznamenány ve 184 knihách a článcích z mnoha vědeckých disciplín. Znal velmi dobře řeckou a indickou medicínu a sám do ní přispěl svým pozorovním. Je autorem monumentálni enciklopedieal Hawi, na které pracoval patnáct let. Teď se podívejme, jak al Razi smýšlel o náboženství obecně.

Al Razi napsal tři knihy zabývajicí se náboženstvím. (1) Prorokovy falešné triky, (2) Strategie těch, kteří se prohlašují za proroky a (3) O vyvrácení zjevených náboženství. Nešetřil kritikou náboženství, obzvláště těch, které o sobě tvrdily, že byly zjeveny skrze zkušenosti proroků.

O prorocích al-Razi napsal: „Proroci- ti kozlové s dlouhými bradkami“, jak je al-Razi s despektem nazval, „ se nemohou profilovat jako intelektualně nadřazení. Tihle kozlové dělají, že přináší poselství od Boha, ale mezitím do vyčerpání sil šíří svoje lži a ukládají davům slepou poslušnost ke slovům pána. Zázraky prorokú jsou podvody, založené na kouzlech anebo jsou vyprávění o nich lživá. Nepravost toho co všichni proroci říkaji je evidentní v tom, že si navzájem odporují, jeden dovolí, co druhý zakáže, ale stejně bude tvrdit, že jedině on má pravdu a tak Nový Zákon odporuje Tóře a Korán Novému Zákonu, přitom Korán je pouze směsice absurdních a nekonzistentních pohádek, které byly směšně označeny za nezopakovatelné, když doopravdy jeho jazyk, styl a vychloubaná výřečnost jsou plné chyb.“ Alberta Hourani píše, že: „ (Al-Razi) kladl důraz na rozum jako jediného možného rádce a odsoudil zjevní jako falešné a náboženství jako nebezpečné.“

Na téma Božího posla al-Razi pokračuje: „Na čem se zakládá vaše víra, že Bůh si vybíra určité lidi (tím, že je vybere jako proroky), že je postaví nad ostatní lidi, že si zvolí je, aby byli lidem rádci a, že by lidé na nich měli být závislí?“ Al-Razi argumentoval, že by „bylo nelogické, aby se Bůh zjevil pouze některým málo vyvolencům. Bůh by neměl stavět některé jedince nad ostatní, a neměla by mezi nimi existovat rivalita, která by vyvolala rozepře, a následně zkázu.“ Co se vztahu náboženství a násilí týče al-Razi se vyslovil takto: „Bůh musel vědět, že nastanou rozepře mezi různými vírami a, že nastane všeobecné neštěstí a oni zemřou ve vzájemné nevraživosti. Vskutku mnoho lidí již takto skončilo.“

Také kritizoval nedostatek zájmu mezi věřícími svou víru racionálně zhodnotit a to násilnou reakcí, která by jim umožnila analýzu rozumu. „Jsou li lidé tohoto náboženství tázáni, aby předložili důkazy o relevantnosti jejich víry, naštvou se a prolijí krev kohokoli, kdo jim tuhle otázku položí. Zakazují racionální spekulaci a snaží se zabít své "vyzyvatele".

www.christianitas.cz

 

6289 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení



Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

Zasílání upozornění
Články autora
Průzkum
Jsou imigranti hybridní zbraní? Litevská ministryně vnitra Bilotaiteová varovala, že imigranti jsou hybridní zbraní. EK přitakala.
Hlasovat můžete kliknutím na odpověď