"Sluší se, aby žena žila pod botou muže" (Turecké přísloví)

Ještě jedna úvaha k výsledkům voleb do Poslanecké sněmovny

Autor: Martin Janeček | Publikováno: 6.6.2010 | Rubrika: Glosy
Ilustrace

Volby 28. a 29. května vyvolaly masu komentářů a je možné si položit otázku do jaké míry má smysl k nim ještě něco dodávat. Ale proč ne, každý se baví jak může a umí.

Náš server sdružuje lidi různých názorů. I když jsem oficiálně členem jeho redakce, mohu mluvit tedy jen sám za sebe. Ale snad přece jenom můj pohled na věci do určité míry představuje pohled alespoň části těch, kteří sdílejí naše obavy z blížící se islamizace Evropy.

První reakcí je samozřejmě radost z toho, že levice nevyhrála. Všude v západní Evropě levicové strany patří k hlavním zastáncům přistěhovalectví z muslimských zemí. V České republice není dnes ještě tato problematika tak citelná, ale je oprávněné se domnívat, že čeští socialisté budou mít tendenci se přizpůsobovat svým západoevropským soudruhům.

Pokud by se levicová vláda opírala o podporu komunistů, byla by situace samozřejmě ještě horší. I tak, jak to dopadlo, je smutné, že KSČM obdržela víc než 11 % hlasů. Obzvlášť pro lidi starších generací, kteří si ještě pamatují na útlak během komunistického totalitarismu. Skutečnost, že obdivovatelé Stalina a Brežněva, dědici vrahů Milady Horákové a tolika jiných obětí, mohou dvacet let po pádu své diktatury získat tolik hlasů je něčím velmi nemilým.

Politika se netýká jenom krátkodobých, především ekonomických, zájmů. Je též bojem mezi zásadními koncepcemi života. Z tohoto hlediska vidím jako znepokojující i skutečnost, že Křesťansko-demokratická unie - česká strana lidová se ocitá bez zastoupení v poslanecké sněmovně. Je třeba vědět, že křesťanské demokracie sehrály podstatnou roli při překonání nenávistí mezi evropskými národy po druhé světové válce a při vytvoření Evropské unie. A pak, představují přece jenom bariéru proti těm nejhorším úchylkám od mravního dědictví Bible. Mimo jiné při obraně rodinných hodnot, tak podstatných pro naše kolektivní přežití.

Snad smíme doufat, že TOP 09 se ukáže dědicem těchto tradic. Na našem serveru jsem 6. září 2009 uveřejnil článek“Je třeba mít hrdiny, kteří nám mohou být příkladem,“ ve kterém jsem už agitoval pro pana knížete Karla Schwarzenberga. Doufejme tedy, že se nyní vrátí do Černínského paláce, aby znovu vedl naši zahraniční politiku. A že zůstane nesmlouvavým vůči islámským teroristickým organizacím jako Hamas a Hezbollah a že bude pokračovat v přátelských vztazích s Izraelci, ve kterých začal už Tomáš Garrigue Masaryk a ve kterých pak pokračoval jeho syn Jan.

Když zmiňuji jména těchto dvou státníků, tak si dovolím připomenout jednu věc, která je dost málo známá. Totiž, že během první světové války, zatím co Tomáš Garrigue Masaryk usiloval v emigraci o zničení habsburské monarchie, jeho syn Jan byl důstojníkem rakousko-uherské armády a dokonce byl vyznamenán za statečnost. Snad to samo o sobě svědčí dost o tom, že první světová válka byla válkou bratrovražednou v tom pravém slova smyslu. Pro dnešní mladé je to už asi jenom součást programu dějepisu. Ale pro starší občany, národnostní zášti jsou často ještě dosti živé. Plné usmíření s Němci ještě není v myslích všech zcela nutné a samozřejmé. Silný volební úspěch strany vedené Karlem Schwarzenbergem ovšem ukazuje, že přinejmenším pro mladší generace se tento problém už neklade. Doufejme, že jeho vedení české zahraniční politiky umožní překonat i ty poslední překážky na této cestě.

Vedle předsudků vůči Němcům je ale též nutné překonat předsudky proti Rusům. Rusové dlouho hráli významnou roli v obraně Evropy proti islámské rozpínavosti. A budou zřejmě ještě dál hrát svou roli v tomto stálém střetnutí. V žádném případě nelze ztotožňovat Rusko s marxismem-leninismem, ideologií, která skutečně žalostně ztroskotala všude, kde byla aplikována. Ta má dnes nejvíc přívrženců v západoevropských zemích, které nikdy nebyly nuceny se jí podřizovat. Tam slouží jako jakýsi laciný způsob kupovat si dobré svědomí, netrpět komplexy viny ani za imperialismus a kolonialismus otců, ani za vlastní blahobytné užívání tak velké části toho, co naše planeta plodí.

Co se Ruska týče, víme, že obava z jeho síly vedla často ke spojenectví s Tureckem. To by bylo ovšem dnes tím nejhorším omylem, který nám, doufejme, bude ušetřen.

K výsledkům nynějších voleb bychom snad ještě měli dodat naši lítost, že se do poslanecké sněmovny nedostala Strana práv občanů – Zemanovci. Nezapomněli jsme, že ministr Zeman měl odvahu nazvat Yasera Arafata teroristou. A náš server nedávno zveřejnil, že předseda muslimského sdružení odsoudil „hanebnou snahu pražské pobočky Strany práv občanů – Zemanovců získat volební hlasy úmyslným vyvoláváním nenávisti vůči muslimům a Arabům, žijícím v Evropě.“ Snad k tomu můžeme jenom dodat, že ani Zemanovci ani náš server Eurabia se nesnaží vyvolávat nenávist k nikomu. Snažíme se pouze informovat o skutečném nebezpečí islámské rozpínavé a agresivní politiky. Jestli se někdy dočkáme toho, že muslimové dají přednost přátelskému mírovému soužití s nemuslimy, tak nám to udělá obrovskou radost a nebudeme váhat jí s nadšením vyjádřit.

3481 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení



Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

Zasílání upozornění
Články autora
Průzkum
Do moře se zřítil bombardér s jadernými bombami. Co je pravděpodobnější? Čí je? Otestujte si svůj dez/informační čuch, resp. předpojatost: Do moře se zřítil bombardér s jadernými bombami. Co je pravděpodobnější? Čí je?
Hlasovat můžete kliknutím na odpověď