"Sluší se, aby žena žila pod botou muže" (Turecké přísloví)

Násilí jako virtuální válka

Autor: Zdeněk Müller | Publikováno: 10.5.2010 | Rubrika: Islám
Ilustrace

Atentáty 11. září 2001 ohlásily zrod nového druhu násilí. Vzaly útokem lidskou fantazii a naši představivost a zmocnily se jich. Wall Street a Pentagon, zvolené cíle, byly symbolické a spektakulárně destruktivní a otřesná podívaná se odehrála za přímé účasti televizních diváků na celém světě. Al-Káida se pustila do války se Západem na poli virtuální komunikace.

Samotné atentáty zrežírovaly vousatí emíři, jejichž podoba je jen tušená a místo pobytu kdekoliv. Inspiraci našli v Hollywoodu. Náraz prvního letadla do jedné z věží WTC zaručil, že druhou srážku nafilmují televize celého světa. „Káidovský“ terorismus pochopil všemocnost internetem vytvářené reality zvané virtuální. A na této nové dimenzi globalizace postavil svoji strategii.

Pracuje s realitou, které je skutečná i pomyslná zároveň. Na jedné straně se nám ukazuje hrubá ničivost a nelidská bezcitnost a na straně druhé vidíme efemérní obraz, vlastně jen odraz světelných bodů na stínítku počítačů, doprovázený zvukem. Pojem „teroristické sítě“, často užívaný v souvislosti s organizační strukturou al-Káidy, ilustruje novou skutečnost. Spojit se lze se všemi kouty planety, stejně jako je možné se kdykoliv virtuálně vydat kamkoliv na zeměkouli.

Virtuální realita nabízí bojovnému islámu další zajímavou možnost. Všichni mladí lidé muslimského původu, ať žijí třeba na indicko-pákistánském pomezí Indie a či na francouzském předměstí, se mohou skrze internetové spojení stát součástí pomyslné komunity. Taková postmoderní „umma“ láká nabídkou, sice pomyslnou, ale reálně chápanou a prožívanou, vytrhnout se z pocitů vykořisťované, utiskované a diskriminované menšiny nacházející se v nehostinné a nepřívětivé životní konkrétnosti.

Jak žít? Kdo jsem? Kdo jsme my? Otázky odjakživa kladené přetrvávají. Nové komunikační a jazykové prostředky je nevytěsnily, ani nezměnily. Leč v éře planetární komunikace se přetvářejí vzorce, na něž se odvoláváme, a ideály, které si stavíme. Štěstí už neznamená jen „vydělávat víc než švagr“ anebo „mít trávu zelenější než soused“. Dnes je možné se porovnávat s jinými civilizacemi, národy, skupinami. Ať se nacházejí někde na opačné straně zeměkoule, jsou nám na dosah skrze snadno dostupné obrázky a stále přístupnější virtuální komunikací. Takto vznikající prostor si přizpůsobují a po svém ochočují mladí, kteří se předvádějí na Facebooku. Snaží se na sebe upozornit, chtějí vyniknout a sní o tom, jak se stát celebritami. Povstávají tak nové životní vzory a orientační body.

Násilí virtuálního světa není o nic méně vražedné než násilí ostatní. Navzdory gradované drsnosti není násilím nejhorším. Nemělo by nám zakrývat zásadní otázku dneška, hlavní téma pro svět ve věku nové planetární komunikace. Pomůže nám technologická exploze v lidské komunikaci zvládat krize životního prostředí a přizpůsobit západní konzumentský životní styl tak, aby byl použitelný pro celou planetu?

Čertovské kopýtko komunikačního pokroku vězí v tom, že svádí a pokouší lidstvo hledat únik ve virtuální realitě. A unikat, znamená v této souvislosti ztrácet schopnost rozlišovat podstatné od méně podstatného, životně důležité potřeby od těch zdánlivých a falešných. Imperativem dneška je pochopit, že žijeme všichni na jedné planetě sluneční soustavy a že nemáme jinou alternativu, než se učit se žít v mezích, které nám planeta určuje. Jedná se o úkol zvládnout něco obdobného, co v minulosti představovaly revoluce neolitická a průmyslová. Je to úkol o to náročnější, že poprvé ve svých dějinách si lidstvo nemůže dovolit postupovat metodou pokusu a omylu bez rizika sebezničení.

Podobně jako všechny ostatní extrémy i islamistické násilí je zrádné v tom, že odvádí pozornost od zásadních otázek lidského přežití a vytváří falešné iluze o lidských východiscích k budoucnosti. V éře rozmachu planetární komunikace se stává globální hrozbou. Reakce na to mohou být různé. Represím se nevyhneme, leč nemělo by zůstat jen u nich. Kromě pěstování „étosu symbiózy“, na který apeloval svého času český ekonom a religionista Jaroslav Krejčí, by prevence měla spočívat rovněž na soustavném a trpělivém vysvětlování, že budoucnost lidstva se nachází na opačném horizontu, než na který hledí Evropa od 17. století. Bude třeba opustit zažilou představu světa bez konce a začít se učit žít s vědomím toho, že naše universum je uzavřené. Pokud tento obrat kritická masa lidstva nezvládne a pokud nezačne uvažovat v intencích jediné lidské civilizace, posunou nás fascinace virtuálním světem a nezvladatelné dopady planetární komunikace jen blíže k sebedestrukci.

http://muller.blog.iDNES.cz

 

2857 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení



Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

Zasílání upozornění
Články autora
Průzkum
Záleží Bruselu na životech Východoevropanů? EU mentoruje východní země zatímco k západním je benevolentnější. Záleží podle Vás Bruselu na životech Východoevropanů?
Hlasovat můžete kliknutím na odpověď