V Evropském parlamentu jsem 3x předložil návrh na zavedení sankcí proti Turecku. V případě turecké vojenské invaze do kurdské oblasti Rojava na severu Sýrie, dále při projednávání reakce EU na nelegální námořní blokádu Kyperské republiky a potřetí během útoků turecké armády na řecké pohraničníky bránící migrantům ve vstupu do EU v provincii Evros. Mé návrhy byly vždy odmítnuty probruselskou většinou socialistů, lidovců a RENEW (kde je i ANO).

 

Bývalý předseda Evropské komise Jean-Claud Junkcer i současná předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová ve všech případech odmítli jakékoli návrhy na zavedení skutečně účinných sankcí proti Turecku s tím, že Turecko je pro EU příliš důležitý obchodní partner. Navrhoval jsem zastavení všech plateb z rozpočtu EU do Turecka. Dále vypovězení celní unie s Tureckem. A zavedení víz pro všechny občany Turecka cestující do EU. Evropský parlament místo toho schválil směšné náhrážky ekonomických sankcí, v jejichž zdůvodnění se píše, že „nesmí poškodit tureckou ekonomiku“.

 

EU zde totiž není pro občany nebo proto, aby hájila zájmy členských států. EU byla stvořena proto, aby sloužila nadnárodním korporacím. Proto EU nemůže zavést žádné účinné sankce proti Turecku, protože by tím poškodila práva nadnárodních korporací. Řecký server ellinotourkika.gr v pátek přinesl další vysvětlení toho, proč moje návrhy nemohly být v Europarlamentu schváleny. Původně německá nadnárodní korporace Bosch podepsala s tureckou vládou dohodu o přesunu výroby vysokotlakých čerpadel z EU do Turecka. V nové továrně v turecké oblasti Bursa, kam Bosch investuje 180 milionů USD, bude 292 tureckých zaměstnanců vyrábět 900 tisíc vysokotlakých čerpadel.

 

Bosch již v minulosti část pracovních míst z EU do Turecka přesunul. Doposud v Turecku investoval 255 milionů USD. Podle řeckého serveru se Turecko pro německé firmy stává „druhou Čínou“. Obří firmy do Turecka přesouvají kvůli levné pracovní síle velkou část výroby. Značných podíl jejich výrobků z Turecka ale míří na evropský trh. Z hlediska členských států EU jde o sebevražednou politiku. Občané v evropských zemích tím přichází o práci a státy o daňové výnosy. Největší evropské firmy přesouváním výrob do Turecka pomáhají vyzbrojovat největšího potenciálního nepřítele evropských zemí. Ve společných podnicích s evropskými koncerny má často podíl firma AYOK, která je ovládána přímo tureckou armádou. Ze zisků financuje nákup zbraní pro tureckou armádu.