"Sluší se, aby žena žila pod botou muže" (Turecké přísloví)

Zklamání z Hybáškové aneb Jak reagovat na přistěhovalectví muslimů

Autor: Martin Janeček | Publikováno: 18.3.2010 | Rubrika: ČR
Ilustrace

Druhého března 2010 mluvila v politologickém klubu Fakulty sociálních věd Karlovy university paní Jana Hybášková na téma „Vliv současného islámu v Evropě.“

Jana Hybášková byla v minulém volebním období členkou Evropského parlamentu. Předsedala výboru pro vztahy s Izraelem. Zasloužila se o to, aby evropští poplatníci nefinancovali vydávání učebnic určených žákům palestinských autonomních území, které příliš odporovaly evropským kritériím objektivity a snášenlivosti. Prosadila užší kulturní a vědeckou spolupráci mezi Evropskou unií a Izraelem. Její zásluhy na zlepšení vztahů Evropské unie s Izraelem jsou nepopíratelné.

O to víc jsem byl zklamán, když jsem ji nyní poslouchal. Mluvila zcela v duchu oficiální ideologie, podle které evropské země mají přijímat muslimské přistěhovalce, nechávat je stavět v Evropě mešity, snášet zahalování žen, atd.

Podle ní s islámem bude mít problémy víc Rusko, než Evropská unie. V Rusku muslimové představují prý už nyní 20 % obyvatel a vzhledem k úplnému zhroucení porodnosti ruských žen se tento podíl bude rychle zvyšovat. I Ukrajina má prý asi 14 % muslimů - zatímco Velká Británie, Spolková Republika Německo a Švýcarsko „jenom“ 5 %, Francie snad asi 10 %.

Víme, že muslimové na Ukrajině, to jsou především krymští Tataři. Jsou to potomci mongolských dobyvatelů, kteří přišli pod vedením Džengischána a pak vytvořili stát zvaný „Zlatá horda.“ Průvodce Ukrajinou upřesňuje, že jejich „ …hlavní hospodářská činnost spočívala v obchodu s otroky lapenými při výpadech na ruské, ukrajinské nebo polské území.“ Za druhé světové války mnoho z nich spolupracovalo s německými nacisty, kteří Krym okupovali. Turecko, oficiálně neutrální, tam tehdy vyslalo poradce, kteří Němcům pomáhali spravovat okupované území.

Po znovudobytí Krymu sovětskou armádou, byli Tataři násilně vystěhovaní do Střední Asie. Ale poté, co Chruščov zahájil politiku systematické spolupráce s arabským světem, se Tatarům sovětské vedení omluvilo. Později jim pak bylo umožněno vrátit se na Krym.
Řekněme k tomu, že jestliže už dnes evropské země mají s muslimy velmi vážné starosti, perspektiva Ruska ovládnutého islámem představuje ještě daleko vážnější hrozbu. Rusko je přese všechno stále ještě velmoc. Jeho nukleární potenciál je nesrovnatelně silnější než potenciál Pákistánu a brzy Iránu.

Navíc, ruská společnost prochází velmi vážnou krizí. Zhroucení marxisticko-leninistické ideologie tam zanechalo vakuum, které se islám bude snažit zaplnit. A bude k tomu mít dobré podmínky. Frustrovaní lidé touží se pomstít těm šťastnějším a úspěšnějším. A jestliže jedna ideologie jim neumožnila uspět, proč by nezkusili jinou? Proč by nepřijali ideologii, která by ospravedlnila jejich touhu ovládnout sousedy a dala by jim k tomu nové, jak morální, tak materiální, prostředky?

Naše země byla okupovaná sovětským Ruskem více než třicet let. Můžeme přijmout s klidem perspektivu nové okupace islamizovaným Ruskem?

Paní Hybášková mluvila v sále, kde jsme byli asi tři dospělí, ztracení mezi mladými studenty. Jednu chvíli nám dala hlasovat, kdo je pro a kdo proti, aby se u nás mohly volně mešity stavět. Většina zvedla ruku, že jsou pro.

Zdá se, že s výměnou generací dochází mezi zdejším obyvatelstvem k nepříliš šťastnému ideologickému vývoji. Nacistický totalitarismus si pamatují už jen ti nejstarší. Ale i ten komunistický zažili jenom lidé středního a staršího věku. Proto my starší si dovedeme poměrně snadno představit i ten třetí totalitarismus, ten islámský. Mladá generace nezná z toho nic. A je pod silným morálním a kulturním vlivem západní Evropy, ovládané komplexy viny za svou imperiální minulost.

Paní Hybášková se zmiňovala i o tom, že v západní Evropě, především ovšem v Německu, stále existuje pocit viny za genocidu spáchanou na Židech během druhé světové války a z toho vyplývá celková nechuť ke všem tendencím hájit svůj celek proti ostatním.

Je skutečně krutým paradoxem, že z tohoto hrozného utrpení Židů mohou nyní těžit právě ti, kteří jsou v současnosti těmi nejhorším a nejnebezpečnějšími nepřáteli židovského národa.

Paní Bat Ye´or, jejíž výraz Eurabia slouží za název našemu serveru, píše ve své knize „Eurabia, osa zla,“ že islamizovaná Evropská unie možná jednou zničí stát Izrael. A muslimové pak možná budou chtít zorganizovat nové vyvraždění evropských Židů, aby měli jistotu, že se sionistům už nikdy nepodaří jim Palestinu znovu odejmout.

Ale nejde jenom o tuto, zatím snad ještě vzdálenou, perspektivu.

Už nyní jsou hlavními podněcovateli antisemitismu v západoevropských zemích muslimové. Ve Francii, v únoru 2006, skupina muslimů unesla mladého muže židovského původu, Ilana Halimi, a umučila ho k smrti. V červnu 2008 jiní přepadli sedmnáctiletého mladíka, s jarmulkou, židovskou rituální pokrývkou hlavy, srazili ho na zem a skákali po něm, až mu zlomili několik žeber. Jenom díky odvážnému zákroku hlídače sousedního domu útok přežil. Požáry synagog, způsobené muslimy, jsou běžné.

Těm, kteří vidí všechno zlo jenom u Evropanů, připomeňme, že poslední případy protižidovského násilí ze strany evropských křesťanů se odehrály před více než šedesáti lety.

Ale agresivita muslimů není samozřejmě obrácená jenom proti Židům. Jana Hybášková vypravovala, že dnes ve Velké Británii i kandidáti na poslanecká místa za Konzervativní stranu hájí Pákistán proti Indii v obvodech, kde je mnoho muslimů. A v obvodech, kde je hodně hinduistů zase hájí Indii proti Pákistánu. Indicko-pákistánský konflikt se prý stal vnitřním konfliktem Velké Británie.

Skutečně se zdá, že bývalí kolonisté jsou dnes kolonizováni svými bývalými poddanými.
Je třeba říci, že toto všechno je důsledkem toho, co mnozí autoři nazývají „světový sociální stát.“ Ten slouží podnikatelským a obchodnickým kruhům, které potřebují neustále rozšiřovat v celosvětovém měřítku počet konzumentů, aby mohli mít co největší zisky. Z toho vyplývá i propagování bezduché pseudokultury, kterou konzumuje ten největší počet konzumentů – a propagování škál hodnot a chování, které tento konzum povzbuzují.

Je snadné chápat, že tyto kruhy mají zájem se líbit miliardě dvě stě tisíc muslimých konzumentů. Masové přistěhovalectví obyvatel rozvojových zemí jim přináší nejenom lacinou a poslušnou pracovní sílu. Tito přistěhovalci posílají značnou část svých výdělků rodinám, které zůstaly doma. A ty pak mohou kupovat výrobky, které se tam budou vyvážet.

Je to začarovaný kruh, který nebude snadné prolomit, obzvlášť dokud Evropané v sobě nenajdou dostatečně lásky k životu, aby byli schopni nahrazovat odcházející generace.

Za současného stavu věcí je však třeba zcela jasně přijmout jeden princip: jestliže už je přistěhovalectví nutné, není nutné přijímat přistěhovalce z muslimských zemí! Ti se z velké většiny odmítají integrovat v našem světě, ať už se k nim Evropané chovají jakkoli. I Jana Hybášková upřesnila, že velká většina muslimů usazených v Evropě žije v naději, že se co nejdřív bude moci vrátit domů. Náš svět je založen na hodnotách, které nejsou slučitelné s jejich hodnotami.

Je třeba vědět, že představitelé muslimského duchovenstva dlouho odsuzovali emigraci muslimů za obživou mezi nevěřící. Podle Koránu a jeho komentářů se muslim nesmí usazovat mezi nevěřící, kteří ho mohou přivést k odpadnutí – pokud je on sám není schopen naopak přivézt ke konverzi. Až v poslední době, když perspektiva islamizace Evropy se upřesňuje, islámští duchovní emigraci podporují.

To samo o sobě je už dobrý důvod, proč dělat vše proto, aby se tento proud zastavil. Všechno snad není na prodej! Když studujeme dějiny, tak vidíme, že národy a náboženské obce vždycky bojovaly za své přežití. Když víme, kolik lidí obětovalo svoje životy, své zdraví, svou fyzickou integritu za to, aby jejich identita mohla přežít, tak je trapné pozorovat, kolik dnešních politických a hospodářských předáků jedná jen podle zásady:“Čí chleba jíš, toho píseň zpívej!“

Francouzský večerník Le Monde uveřejnil 2. března 2010 článek o prodeji masa „halal“ ve Francii. Jde o maso, které muslimové smějí jíst. Aby nějaké maso mohlo dostat označení „halal“, zvíře musí být zabito rituálním způsobem, obrácené směrem k městu Mekka, a necháno vykrvácet. Počítá se, že prodej tohoto masa ve Francii bude v roce 2010 představovat 5 miliard Euro.
Maso „halal“ je nyní distribuováno největšími francouzskými průmyslovými a obchodními společnostmi. Je snadné si představit, že tyto společnosti dělají vše proto, aby si tento trh udržely. Usilují tedy o to, aby ve Francii bylo muslimů co nejvíc a aby byli co nejvěrnějšími muslimy. Jinak by mohli začít jíst i maso, které „halal“ není a které prodávají jejich konkurenti.

Toto propojení náboženských a hospodářských zájmů představuje sílu, kterou je třeba brát na vědomí.

Paní Hybášková mluvila též o problému stavění mešit. Představitelé bezpečnostních služeb západoevropských zemí jsou prý zajedno, že je snadnější sledovat uživatele jedné velké mešity, než muslimy scházející se v soukromých bytech nebo v malých, neoficiálních modlitebnách.

V Paříži vystavěli velkou a krásnou mešitu nedaleko středu města už mezi dvěma světovými válkami. Přestože podle zákona o odluce církve od státu stát nemá právo financovat stavbu svatyní žádného vyznání, mešita byla vystavěna na účet státu. Po první světové válce, ve které bylo mobilizováno i mnoho muslimů francouzské koloniální říše, se jim Francouzi chtěli zalíbit a tak zákon nedodrželi.

Vedle této krásné ústřední mešity, kterou dnes navštěvuje i mnoho evropských a amerických turistů, je tam ovšem i spousta dalších menších mešit a vedle toho se muslimové scházejí i na jiných místech. Na těch též zorganizovali celou řadu teroristických akcí, o kterých se policie včas nedozvěděla…

Je třeba jesně chápat jednu zásadní věc. Islám není jenom náboženstvím, tak jak my chápeme toto slovo. Je to hodnotový systém, mající jasně stanovený cíl: ovládnutí celého světa. Za ním stojí nahromaděná frustrace generací arabských kočovníků, kteří dlouho živořili na okrajích pouště. Až přišel velký prorok Mohamed, který je sjednotil a zmobilizoval je ke gigantickému úsilí o dobytí světa. Pak během jednoho století došli z Arábie až do Indie na jedné straně a do Poitiers uprostřed dnešní Francie na druhé. Svou moc roztáhli ve třech soustředivých kruzích. V prvním kruhu oplodnili místní ženy a tak rozšířili svou rasu. V druhém kruhu vnutili místním lidem alespoň svůj jazyk a své náboženství. Ve třetím alespoň ten islám.

Chceme-li zůstat sami sebou, tak nemůžeme přijmout z toho všeho vůbec nic! A dokud k tomu nejsme ochotni, tak jsou muslimové s námi ve válce. Jejich náboženství jim přikazuje vézt proti nám džihád.

Když toto víme, tak přece musíme chápat, že přijímat muslimské přistěhovalce je sebevražedným chováním. Humanistům, kteří nám budou vyčítat naší nemilosrdnost, můžeme jenom odpovědět, že jestliže jsme měli právo se bránit Džengischánovi, Napoleonovi a Hitlerovi, tak máme právo se bránit i těmto dnešním, muslimským, dobyvatelům. Pokud naše nízká porodnost nás nutí přistěhovalce přijímat, tak můžeme přijímat nemuslimské Ukrajince, nebo Vietnamce, nebo jiné.

Muslimy přijímat nemusíme, nemůžeme, nesmíme!

autor žije střídavě v Praze a v Paříži

4073 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení



Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

Zasílání upozornění
Články autora
Průzkum
U imigrantské kriminality pachatele radši zatajovat? V případě ubití francouzského řidiče MHD imigranty média striktně neuvádí, že šlo o imigranty. Váš názor?
Hlasovat můžete kliknutím na odpověď