"Sluší se, aby žena žila pod botou muže" (Turecké přísloví)

Jsme tradiční spojenci Izraele a USA. Nezapomínejme na to

Autor: Zuzana Štefánková | Publikováno: 16.8.2006 | Rubrika: Islám
Ilustrace

5596. Tolik teroristických útoků provedli dle serveru Thereligionofpeace.com islamističtí fundamentalisté od 11. září 2001. A cifra se zvyšuje s každou novou raketou, která, vypálena z území Libanonu, dopadá dnes a denně na území Izraele. Nejde totiž o válku těchto dvou zemí, jedná se o válku Izraele a hnutí Hizballáh, jež se nevzdává teroristických praktik. A ač si to řada pozorovatelů odmítá přiznat, jde v jisté míře i o válku kultur.

Pozornost summitu zemí G8 si nezaslouží jen tak něco. Právě islamistické rakety a následná odpověď židovského státu přitom v průběhu konference upozadily všechna ostatní, i sebedůležitější témata. Zatímco Evropská unie a Rusko se snaží ze situace vybruslit, jak se dá, když volají po hledání diplomatických řešení či když vyzývají Izrael, aby jeho útoky byly „vyvážené“, USA podporují židovský stát mnohem zřetelněji. A to je sympatické. Představme si totiž, že – nedej bože – by se cílem raketových útoků teroristů stala někdy v budoucnosti kupříkladu Česká republika. Byl by nám sympatický přístup těch států, které se do situace vkládají aktivně a podporují nás, nebo naopak těch, které jen planě smířlivě volají po diplomatickém řešení, po vyjednávání s teroristy? Když mluví zbraně, mlčí nejen múzy, ale i bezzubé organizace typu EU či OSN. Víme své.

A vůbec, lze vést válku s teroristy „vyváženě“? Těžko. Jistě, lze redukovat počet zemřelých civilistů, snažit se o chirurgicky přesné zásahy, avšak žádný z těchto postupů nezaručí, že nebudou zmírat nevinní. Nevinní Libanonci však pykají bohužel v prvé řadě za neschopnost své vlády odzbrojit nebezpečnou teroristickou organizaci. Organizaci, která je předsunutým hrotem Íránu a Sýrie, vůdčích zemí islámského světa, z nichž prvně jmenovaná rozjíždí – bez ohledu na námitky (bezzubého) mezinárodního společenství – jaderný program. Izrael je konec konců ovšem také předsunutým hrotem. Je to pevnost křesťansko-židovské kultury na islámském Blízkém východě. Proto je současný spor v určité formě vlastně střetem předsunutých hrotů dvou rozdílných kultur – křesťansko-židovské a islámské.

Jsou to mocenské snahy Ruska a jsou to také multikulturalistické ideje Evropské unie, řada jejíchž představitelů se stále ještě nevzdala květinkových snů svého mládí, které brání těmto státům a soustátím přiklonit se jednoznačně na tu či onu stranu. Přitom jak Rusko, tak EU již mají své neblahé zkušenosti s islamistickým terorismem. Beslan, Madrid, Londýn, Paříž… Zdá se přitom, že je stále více a více naivní domnívat se, že se tento výčet podaří jen tak zastavit. Je na řadě Stockholm, Řím, Berlín, nebo Moskva? Anebo Praha? Stejně tak je stále více a více naivní domnívat se, že Írán se vzdá svých jaderných ambicí. Zrovna tak je lichou představou, že se „světový četník“ – USA – vzdají svého předsunutého hrotu na strategicky třaskavém Blízkém východě. Vždyť padne-li předsunutý hrot, nároky protistrany zpravidla nevyprchají. S jídlem roste chuť. Balkán jako zákusek?

Nezbývá tedy konstatovat, že zájmy a ambice na obou stranách kulturního konfliktu budou velice pravděpodobně rapidně eskalovat. Vidina smíru se vzdaluje. K tomu přidejme nevypočitatelnou Čínu či stalinisty ze Severní Korey, kteří spolupracují s Íránem kupříkladu v rámci svého raketového programu. Je zaděláno na světový malér.

Je zřejmé, že současný konflikt se již dnes tak či onak dotýká celého světa. Proto také ten ohlas na konferenci G8 i v médiích. Při jakémkoliv konfliktu tohoto charakteru je třeba dříve či později vyložit karty na stůl. Na dvou židlích nelze sedět donekonečna. Jakkoliv nemusíme zde v Česku a potažmo Evropské unii přijímat roli USA coby světového četníka, lepšího v rukávu nemáme. Chceme snad, aby jím byl Írán? Vždy jím někdo bude.

Konflikt Izraele a Hizballáhu se týká i nás, byť zatím nepřímo. Transatlantickou vazbu Evropy a USA, která se v minulosti již vícekrát osvědčila, je třeba posilovat a nikoliv tlumit. O to by se měla zasadit i česká zahraniční politika, třeba i svým tlakem v rámci EU. Stejně tak je třeba přimět Rusko, aby se vzdalo svých krátkodechých mocenských zájmů, které zejména mohou v budoucnu osudově vychýlit svět s jakéstakés rovnováhy. A Čína či Indie? I ty mají nepochybně své ambice. Pokud však budou jejich ekonomiky dostatečně globalizované, a tím pádem závislé na ekonomikách Západu, budou tím do značné míry určeny i mantinely jejich mocenských her. Hospodářská globalizace zde může být téměř jednoznačným pozitivem.

Sečteno, podtrženo, rakety Hizaballáhu se týkají i nás, které zatím naštěstí ničí nejvýše letní vlna veder. Nemusí tomu tak být vždy. Abychom se v budoucnu nestali odpojeným vagónem, tak bezprizorním a bezbranným, uvědomme si již dnes, dříve, než bude pozdě, s kým nás pojí tradice v širokém smyslu slova a kdo nás již v minulosti z válečné bryndy vytáhl. Palestina, Libanon ani Írán to nebyly.

3834 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

Zasílání upozornění
Čtěte také
Výklad Koránu

Základy islámu a jejich výklad

Stručný životopis zakladatele islámu

Islám a terorismus

Súmrak európskej civilizácie - Barbari sa zmocňujú Európy
Islám live
Sledujte nás na Youtube
Články autora
Průzkum
Kdo bude příp. vinen za rozpoutání války kolem Ukrajiny? Rusko požaduje zastavení rozšiřování NATO. Británie a USA stupňují své výhrůžky a v rámci NATO vysílá zbraně a kontingenty k ruským hranicím. Ukrajina se dovolává pomoci proti "arcinepříteli" Rusku. EU je ve vleku USA a Brtánie. Kdo bude příp. vinen za rozpoutání války kolem Ukrajiny (jak se to teď najednou překrucuje u 2. sv.války)?
Hlasovat můžete kliknutím na odpověď
Doporučujeme
Český obránce Vídně proti Turkům roku 1683