"Sluší se, aby žena žila pod botou muže" (Turecké přísloví)

Exklusivně pro Eurabii: Válka televizních obrázků

Autor: Zdeněk Müller | Publikováno: 2.8.2006 | Rubrika: Blízký východ
Ilustrace

Izrael prohrává, jako se už stalo víceméně pravidlem, propagační válku. Kdo si dnes v náporu aktuálních televizních záběrů trosek libanonských vesnic a měst vzpomene, jak Hizbulláh vyprovokoval, patrně záměrně, současný konflikt a to únosem dvou izraelských vojáků. Žádná televize nám je nikdy neukázala a tedy jako by dnes ani nebyli a neexistovali. To, co je naopak vidět a co se nám vpisuje do paměti, jsou na jedné straně izraelské tanky, děla a vojáci. A na straně druhé libanonské oběti a především děti. Toto je samozřejmě hrozná skutečnost, kterou nikdo předem nenaaranžoval. Ale co vidíme a co se nám ukazuje, je jen rubem reality. Izraelské oběti, sice nepočetné, ale rovněž oběti, se objevují málo nebo se neobjevují vůbec. Je to snad proto, že jsou méně nevinné než oběti arabské? Na to odpověď nikdo nedává a ani se o to nijak nesnaží.

Na pozadí preference médií a šokujících obrázků, vystupují kulturní odlišnosti. Arabové ukazují své mrtvé – Hizbulláh a Hamás mají sklon je dokonce vystavovat, zatímco Židé je skrývají. „Nechte mrtvé pohřbít mrtvé“. Strategií Izraele je podobně jako strategií Američanů v Iráku nepoukazovat na ztráty. Kvůli zachování obrazu nepřemožitelného Izraele? Aby se nedeprimovali izraelští občané a nedával důvod těm, kteří by raději odešli? Aby se nepřítel neradoval, že Izrael má potíže? Ale pokud jde o Hizbulláh, kdo to je? Na obrazovkách sice vidíme izraelské představitele, stejně jako představitele Libanonu, ale kromě jediného vůdce Hizbulláhu, nespatříme žádné jeho další představitele a bojovníky. Hizbulláh se zpravidla představuje jako manifestující dav, nikdy nebo zcela výjimečně skrze jednotlivce.

Za obrázky a jejich interpretací žije nevyřčená realita. Ovšem realita podstatná. Pokaždé, když jsem cestoval po Blízkém východě a naslouchal jedněm i druhým, mě tato realita nějak dostihla. Je tím, co bránilo, brání a bude bránit v dosažení konečného míru na Blízkém východě, míru, jenž není a nemůže být ani jen zastavením palby, ani jen dočasným příměřím. Touto zneklidňující a zároveň nepochybnou realitou je arabské odmítání trvalosti Izraele. Ano, Izrael tu jako je, lze načas dokonce odkývat, že existuje, ale sama představa, že by měl zůstat něčím trvalým, je nepřijatelná. Navzdory tomu, že byly podepsány mírové dohody Izraele s Egyptem a Jordánskem a přes úpravy palestinské charty a saúdskoarabská prohlášení, považují Arabové, stát Izrael za něco provizorního a dočasného. Dokonce i ti nejliberálnější a nejstřízlivější z jejich vůdců a intelektuálů.

Přesvědčení, že Izrael zanikne, je konstantou arabského světa. Evropa ji nevnímá nebo nechce vnímat. Arabští intelektuálové dělají často narážku na Jeruzalémské království a srovnávají ho s Izraelem. Podle nich se jednalo mezi 12. a 13. století o anomálii. Šlo o něco, co nepovažují za součást svých dějin. I podle těch nejvstřícnější arabských vzdělanců současnosti, ať žijí v Káhiře, Ammánu, Rijádu nebo Ramalláhu, Izrael zanikne jako zaniklo středověké „koloniální“ království evropských „křižáků“.

V rozhovorech vás budou jako mě přesvědčovat, že oni sami nehodlají pro urychlení tohoto zániku dělat nic a budou se i dušovat, že odmítají násilí. Ale zánik Izraele se jim jeví jako něco evidentního, přirozeného a nevyhnutelného. Izraelci prý nakonec znechuceně odejdou do Evropy nebo Spojených států. Někteří, jako kupříkladu káhirský filosof Hasan Hanafí, soudí, že zůstane jen tvrdé jádro zbožných židovských věřících jako náboženská a nikoliv národní komunita, jako tomu bylo v dobách osmanské říše nebo v časech tolik idealizované arabské Andalusie. Takové realitě by se prý Arabové dokázali přizpůsobit.

Arabské veřejné mínění sdílí v plné míře názor o dočasnosti Státu Izrael. Ale tuto pravou realitu, tuto skutečnost, tyto postranní myšlenky a představy arabského světa nám televizní reportéři nikdy neukáží. I proto Izrael prohrává a nadále bude prohrávat válku televizních obrázků.

30.7.2006
PhDr. Zdeněk Müller CSc. je arabista, žije ve Francii
psáno exklusivně pro eurabia.cz

3261 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení



Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

Zasílání upozornění
Články autora
Průzkum
Jsou imigranti hybridní zbraní? Litevská ministryně vnitra Bilotaiteová varovala, že imigranti jsou hybridní zbraní. EK přitakala.
Hlasovat můžete kliknutím na odpověď