"Sluší se, aby žena žila pod botou muže" (Turecké přísloví)

Křesťansko-islámský dialog: klamy a západoevropská rádoby přání

Autor: Josef Schima | Publikováno: 4.7.2006 | Rubrika: Islám
Ilustrace

Dr. Bassam Tibi, profesor pro mezinárodní vztahy na universitě v německém Göttingenu, líčí v článku uveřejněném v deníku „Zeit“ své stanovisko ke křesťansko-islámskému dialogu a k falešně chápané západo-liberální toleranci. Mimo jiné uvádí:

Náboženská kultura, která jiné než islámské způsoby chování zatracuje a pronásleduje, je zpátečnická. Sám jsem muslim a proto mne asi nikdo nebude podezírat z toho, že bych chtěl muslimy z Evropy vypudit. Proto ovšem o to důrazněji připomínám: Islamizace celého světa je pevnou součásti islámského světového názoru.

V islámském chápání tohoto pojmu to znamená: „Dár al-islám“ (Dům islámu) musí být rozšířen po celém světě, aby se změnil v „dár al-salám (Dům míru).

Vždyť i ta liberálnější a pro reformy přístupnější islámská teologie vyzvedává „al-tagallub“ (dominance) jako podstatný znak islámu. Takovýto světonázor je neslučitelný jak s kulturním tak i náboženským pluralismem evropské společnosti a proto působí v dnešní Evropě jako cizí těleso.

Požadavky k „dialogu s islámem“ byly vznášeny už před 11. zářím, od této události se však vedou přímo horečnatě. Uvedu příklad. Jeden farář chtěl k dialogu přispět, navštívil tedy v blízké mešitě imáma, aby tak zahájil křesťansko-islámská setkání. Imám přivítal faráře velmi vlídně a předal mu jeden exemplář svaté knihy muslimů. Farář vděčně korán přijal a chtěl na oplátku darovat imámovi bibli. Imám se zděšeně na faráře podíval a odmítl se knihy byť jen dotknout. Toto setkání přímo exemplárně znázorňuje zásadní světonázorové rozdíly, které vzájemná porozumění ztěžují. Farář byl chováním imáma, které považoval za hrubou neslušnost, zmaten, kdežto imám, který jednal v souladu se svým vyznáním, se dle svého vlastního nazírání choval vzorně. Způsob myšlení onoho faráře byl moderní, vycházel z religiozní plurality, ve které jsou všechna náboženství rovnocenná a proto mohou spolu žít v míru. Naproti tomu je myšlení i konání imámovo zastaralé, předmoderní, předpluralistické. Pro něho platí přikázání v koránu verš 3:19 absolutně: „Náboženství u Boha je islám“.

K lepšímu porozumění mezi křesťanstvím a islámem, zvláště pak po událostech 11. září 2001, vychvalují někteří evropští experti na islám právě onen zmíněný dialog mezi oběma stranami. Jenže přání je otcem myšlení těchto idealistů. Dříve než se nějaký dialog může vůbec zahájit, je nutno se přece ptát: Rozumějí obě strany pod tímto pojmem jedno a totéž? Po přechodu Evropy od „křesťanského okcidentu“ k sekulární západní civilizaci znamená dialog oboustrannou výměnu názorů, nikoliv misionaření jinověrců. Srovnatelný vývoj v islámu dosud vůbec nenastal.

Historické vztahy mezi křesťansko-evropskou a islámskou civilizací jsou poznamenány neustálým vzájemným ohrožováním. Bojovnými prostředky – džihadem na straně jedné a křižáckými výpravami na straně druhé – se snažila jedna civilizace druhou podmanit. Zatímco Západ od bojovného podmaňování v průběhu dějinného vývoje upustil, zůstalo v islámu toto bojovné povědomí živé dodnes. Proto nechce na Západě nikdo pochopit, že se sebevražední atentátníci z 11. září považovali za bojovníky džihadu a nikoliv za teroristy. A ze strany muslimů je nanejvýš neupřímné, když v dialogu – místo aby útoky na WTC 11. září odsoudili jako džihad – prohlašují, že to všechno nemá s islámem nic společného a že to je snaha pouze přispět k nepřátelskému pohledu na islám, když útočníka Mohameda Attu a jeho mistra Bin Ladina dávají média do spojení s islámem. Je trestuhodně naivní, když se s takovýmto vysvětlením dobře to myslící křesťané spokojí.

Aby obě strany mohly spolu vůbec poctivě diskutovat, musely by si nejdříve přiznat, že ani ty společně užívané pojmy neznamenají pro obě strany totéž. Tak třeba slovo „mír“ neznamená v islámu nic jiného než rozšíření dár al-islám na celý svět, tedy něco úplně jiného než Kantův „Věčný mír“.

I pod pojmem tolerance rozumí islám něco jiného, než západní osvícenství - totiž snášení a trpění neislamských monoteistických náboženství (křesťanství a židovství), jako „dhimmí“, tedy věřící druhé třídy, nezletilé menšiny. Nezbývá nic jiného, než požadovat po muslimech, aby zrevidovali své chápaní pojmů „mír“ a „tolerance“ ve smyslu akceptace pluralismu a zříci se doktríny džihadu, t.j. dobývání světa pro islám.

V poslední době mluví funkcionáři některých islámských organizací o „evropském islámu“ a hlásí se k zásadám, zakotveným v ústavách jednotlivých evropských států.

Ale chápou pod tímto pojmem totéž, o co usiluje ve svém konceptu tzv. „Euroislámu“ pan profesor Tibi? Tj. konceptu islámu, smířeného s civilizační identitou Evropy? Je jejich přiznání se k demokracii a náboženské pluralitě upřímné nebo se jedná pouze pouze o „ihám“, to jest vědomé klamání nevěřících, které je v koránu výslovně povoleno?

Skepse je na místě, uvážíme-li, že při dosavadním dialogu byly ze strany islámu vznášeny pouze požadavky a obvinění. Muslimové si libují v roli obětního beránka. Křesťanským zástupcům vyčítají spoluvinu a spoluodpovědnost nejen za křižácké výpravy, ale i za kolonialismus. Přitom si vyprošují být konfrontováni s dějinami džihadu. Při islámských výbojích v rámci džihádu teklo totiž mnoho krve a přitom vnucovali svou víru nemuslimům často brutálním způsobem. Hovořit o tom se nesmí, je to tabu. Takovýto rituál jednostranného obviňování nepřispěje k dorozumění mezi civilizacemi, z toho může vzejít pouze prolhaný dialog.

Střízlivá pravda je tato: nejen islamisté, ale i ortodoxní muslimové považují křesťany za „křižáky“, za „salíbíyún“ a to i tehdy, když se před islámem podlézavě sklánějí. Křesťané se musí tomuto nepřátelskému postoji otevřeně postavit, místo aby jej nadále přehlíželi.

Upřímný dialog musí předpokládat několik minimálních kriterií: Nejdříve si musí oba partneři nezaujatě osvojit teologické a historické vědomosti o druhé straně. Při dialogu jde o mírové zvládnutí konfliktů. Netřeba ani mezináboženského lichocení, ani výměny podbízivých a prolhaných ujišťování o dobré vůli. Upřímnosti se ale dosáhne pouze tehdy, když bude možno bez sebeobviňování, bez nedotknutelností (tabu) a bez pokrytectví spolu hovořit. Základem pro taková jednání musí být akceptace náboženského pluralismu, tedy uznání rovnoprávnosti všech náboženství. Ani obviňování, ani sebeobviňování zde nepomohou.

3697 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

Zasílání upozornění
Čtěte také

Eurabia.cz

Bičování mužů a žen za nemanželský sex v Indonésií. Brzy i v Evropě? Francouzský stát podporuje islamizaci formou propagace muslimské kultury ...Orbán elegantně setřel notorického opilce a šéfa EU: Lucembursko? A co ten národ dokázal? Na co může být hrdý?Socialisté s vedením EU otevřeli italské přístavy a již mají úspěšné výsledky: Nový africký uprchlík zneužil desetiletou holčičkuPoliticky nekorektní vtipy o islámu, migraci a EU aneb Již brzy zakázané a trestné?

ePortal.cz

Glosy: O zahraniční politice a Andrejově beztrestnostiNaděje pro Izrael? Švédská ministryně zahraničí Margot Wallström odstupuje

euPortal.cz

To je fakt padlé na hlavu, k čemu vede zvrácená genderová teorie. V anglickém východním Sussexu přikázali dívkám chodit do školy v kalhotáchPomozte, prosím, bránit Vaše blízké, Vaše domovy a naši vlast

FreeGlobe.cz

Němečtí vědci tvrdí, že lidské rasy neexistují. Vede je k tomu věda nebo náboženství politické korektnosti?Černý raper integrovaný v Evropě vyzývá k zotročení a zabíjení bělochů (+ video)

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životVeganka tvrdí, vejce jsou pro vaše zdraví horší než kouření. Takto to prý zjistila

euServer.cz

Krutá nemoc Karel Gotta. Pražská kavárna a ubožáci na FB si mohou opět do mistra kopnoutJako republika jsme Koněva prohráli

ParlamentniListy.cz

Nepříjemný moment pro Babiše. Rok starý dopis. Jak se zachová?Hovado, kokoti! Milion chvilek jde do zbraně. Něco se chystá. Chvilkaři mají pro Zemana různá přání
Články autora
Průzkum
Má mít Okamura konkurenci? Souhlasíte s názorem sociologa Petra Hampla, že by Okamurovi prospěla konkurence na politické scéně?
Hlasovat můžete kliknutím na odpověď