"Sluší se, aby žena žila pod botou muže" (Turecké přísloví)

Islámský meč nad hlavou západní civilizace

Autor: Luděk Frýbort | Publikováno: 13.9.2009 | Rubrika: Západ
Ilustrace

Pomalu mě začíná štvát jev, jejž bych asi nejen já nazval klimatickým panikařením. Nemíním spolu s panem Klausem tvrdit, že k žádným změnám klimatu nedochází, ani že na nich nemá svůj kus viny člověk; narostl-li za posledních sto let počet obyvatel planety z půldruhé miliardy na čtyř a půlnásobek, nějaký důsledek to mít musí. Ale víme o tom příliš velké houby, než abychom mohli věštit zkázu světa do padesáti nebo do kolika let; abychom, oči navrch hlavy, sypali stamiliardové obnosy do projektů záchrany, které, kdož ví, budou naši potomci nazývat vyprazdňováním rybníka sítem na nudle. Je málo věcí, jež v ohledu klimatické futurologie víme opravdu jistě s výjimkou toho, že nejhoršími průvodci člověka na cestě dějinami jsou panika s hysterií. Přitom na nás, kdoví nebo už ani nekdoví, kývá kostnatým prstem malér, ve srovnání s nímž bude nějaké o dva stupně teplejší ovzduší nebo o deset centimetrů nastoupavší moře holá legrace. Přesněji řečeno, kyne kostnatý prst nám, příslušníkům západní civilizace. Kdo se jím necítí být nebo si myslí, že mu na jejím osudu nezáleží, nemusí číst dál. 

Je celkem stará a nikým nepopíraná vesta, že počet narozených dětí v evropské společnosti tohoto času nepostačuje k prosté reprodukci. Aby jí bylo dosaženo, musela by na jeden rodičovský pár připadat dvojice potomků, a s ohledem na podíl přirozené neplodnosti raději číslo o desetinku vyšší. V nynější Evropě činí 1,38. Nicméně bych z toho ještě nevyvozoval katastrofické vize; současná rozplozovací lenost je věcí módy a pohodlnosti, o něco tvrdší existenční podmínky mohou sestupující demografickou křivku zase narovnat. Obvyklé bědování nad zatížením pracujícího obyvatelstva, jež co nevidět nepostačí uživit stoupající počet dědků a bab, obstojí pouze za předpokladu, že Evropa bude i nadále trvat na archaickém systému, v němž jsou příspěvky osob výdělečně činných okamžitě zkonzumovávány rostoucím zástupem důchodců. Řešení toho hlavolamu je prosté a dávno známé: nahradit během zhruba 20 až 25 let nefungující systém tzv. solidární (ó, jak vznešené to slovo!) kapitalizovanou rentou. Srozumitelněji řečeno, co kdo během své pracovní kariéry místo do kas důchodového úřadu na vlastní zúročené konto poplatil, z toho budiž na stará kolena živ. Lajdáky, lenochy a nešťastníky s oběma rukama levýma musí občan ze svých daní živit tak i onak. Kdyby jen toto šídlo z pytle demografického poklesu vyčnívati ráčilo, mohli bychom si ještě vesele pohvizdovat. 

Jenže je i jiné šídlo, a nad ním už, nejsme-li blázni, pokrytci či obojí najednou, mrzne veselý hvizd na rtech. Neboť evropského obyvatelstva navzdory nepříznivým demografickým číslům neubývá: nač nestačí populační neochota západního člověka, doplňují promptně a v hojné míře přistěhovalci odjinud. I radují se prosté duše, no vida, na důchody nám budou vydělávat hodní a pilní černouškové, Arabové, Pákistánci a jiní takoví, a my si budeme medit, jako jsme si medívali. Jenže on je tu ... kdyby jen jeden háček. Nelze nevidět, že příchozí z exotických světa krajů vesměs neoplývají vysokou kvalifikací, pokud vůbec nějakou. Snad mohou nahradit rodilé Evropany v nenáročných povoláních, nedají-li ovšem přednost téměř stejně honorovanému životu na účet sociálního úřadu. Těch několik na západních univerzitách vystudovaných lékařů, právníků a jiných expertů ještě problém neřeší, o fotbalistech nemluvě. V technických povoláních, všimněme si, chybí odborníci z krajin Jihu a Východu téměř úplně, což také o něčem vypovídá. Naše civilizace ale staví svou úspěšnou dynamiku na schopnostech inovace, na tvořivém neklidu, zvídavosti, kritičnosti ... kdo má nahradit západního člověka v těchto disiplinách? Příchozí z Nigerie? Z Iráku a z Egypta? Že jim chybí příslušné vzdělání, říkáte ... no bóže, pošleme je do Cambridge nebo tak někam, a oni se tam už vycvičí, zodpovědná místa ve vědě a technice zaujmou, naši noví Einsteinové, Planckové, Hawkinsové. Opravdu? Myslíte si to skutečně, ušlechtilí duchové, nebo jen tak děláte, abyste vyhověli módnímu imperativu politické korektnosti? 

Ale nic, připusťme i to, i když s výhradou jisté naivity. Co ale, až Západ přestane být Západem? Až přinejmenším v evropských zemích převládne přistěhovalecká populace nad původní? Nemusí to trvat dlouho; půjde-li všechno jako dosud, nastane většině zemí západní Evropy chvíle pravdy kolem roku 2050, leckde i dřív. Zůstanou i pak její univerzity - když byla řeč o Cambridgi - vznešeným chrámem vědeckého poznání, nebo zdegenerují v cosi, čeho je plná Afrika, v instituty směšné úrovně, dobré právě k tomu, aby se synci z lepších rodin mohli chlubit akademickými tituly? Je takové opomíjené pravidlo: z žádné půdy nevzejde lepší plod, než jaký odpovídá její kvalitě. Půda zemí v širokém pruhu mezi Bangladéší a Marokem nemůže stát za moc, jinak by z ní už dávno vypučela nějaká Cambridge sama od sebe. A lidé, zbytečno dodávat, by z ní neutíkali za lepším do Evropy. Věru, nemají proč se těšit na rok 2050 ani příslušníci ustupující západní civilizace, ani její nevolaní hosté na jejích tvůrčích schopnostech závislí. Je to už všechno? Stačí už, probůh, vidina Evropy, v níž převládl importovaný mrav? Evropy, nestane-li se zázrak, zchudlé, rozvrácené, odpadky pokryté...? 

Bohužel nestačí. Ještě nebylo řečeno nejhlavnější: jako v přistěhovaleckém proudu převládají 90 procenty muslimové, ani Evropa druhé poloviny tohoto století se nemá co těšit na ledajaký importovaný mrav, nýbrž na mrav povýtce islámský. Už teď v ní žije 52 milionů muslimů; očekává se, že k zdvojení na 104 milionů dojde během dvaceti let. Nejvíc si svou příkladnou tolerancí asi zatopilo Nizozemsko: v současnosti se 50% jeho dětí rodí muslimským rodičům, půjde-li to tak dál - a není, proč by nešlo - stane se islám vyznáním většiny do 15 let. Tentýž scénář platí pro Belgii. Další v pořadí je Francie: mezi Francouzi mladšími dvaceti let je 30% muslimů už nyní, převládnutí islámu v celé zemi se očekává kolem roku 2040. Německo se může dočkat téhož na přelomu století, ledaže jsou německými muslimy převážně Turci, živel přece jen o něco solidnější než francouzští a jiní Arabové. Ve Spojeném království narostla během posledních třiceti let muslimská populace z 82 tisíc na nynějších 2,5 milionu, a aby se ani evropský Východ moc neradoval, stojí za uvedení pár čísel z Ruska: 23 milionů muslimů neboli pětina populace už nyní, v ozbrojených silách se očekává nárůst na 40 % do několika let. Da zdravstvujet muslimskaja armija! Na druhé straně Atlantiku stačilo devětatřicet let od roku 1970 do 2008, aby podíl muslimů v celkové populaci USA nakynul ze 100.000 na 9 milionů. Pane jo! 

Ale dejme tomu, že pramen, z nějž jsem načerpal tyto údaje, mohl být zaujatý. Uvedená čísla mohou být nadsazená nebo tendenčně přehnaná. Také se mohou evropští muslimové příkladem svého okolí v plodnosti o něco zpomalit. I tak se chvíle, kdy se islám v Evropě stane převládající silou, odsune o jedno, nejvýš o dvě desítiletí. Lámeme-li si hlavu, o kolik centimetrů nastoupá do té doby hladina světových moří, snad bychom mohli část té péče věnovat i postupující islamizaci našeho kontinentu. Buďme věcní: je ještě nějaká naděje? 

Mohla by být, kdyby převládnuvší islám nechal podmaněnou západní menšinu, ať si žije a vyvíjí se po svém. V minulosti se tak choval: plaťte daň z jinakosti, nevěřící, a dělejte si, co chcete. Jenže to bývalo. Program ovládnutí celého světa, v islámu vždy latentně obsažený, událostmi posledního desítiletí oživl a zreálněl, jak lze odvodit z výroku Muammara Kaddáfího v záhlaví tohoto článku: A mluvčí afghánského Talibanu Abdul Rahmán se v rozhovoru s dopisovatelem jistých německých novin vyjádřil ještě určitěji: Doufáme, že budeme zakrátko kontrolovat i ty země, které dnes stojí pod vládou křesťanů a židů. Že si ten pán dělal legraci? Že to nebude tak horké? Ještě se nepřivalila na svět pohroma tak děsná, aby se den předtím neříkalo - ono to nebude tak horké. Nepoučíme se už jednou? Nezačneme stavět hráze přívalu aspoň teď, věru už hodinu po dvanácté? Nebo už jsme definitivně a trestuhodně kapitulovali? 

Co by ještě bylo možné si počít ... snad kdyby se evropské vlády konečně probudily. Opožděně zavírat imigrační kohoutky asi už nebude moc platné, ale aspoň nehonorovat vysokou porodnost muslimské - zatím - menšiny dětskými přídavky, daňovými úlevami a velkorysými podporami v nezaměstnanosti. Dvou dětí je dost, milí spoluobčané muslimského vyznání; chcete-li jich mít osm, račte si je živit ze svého. Na poli politickém pak nečastovat tituly populistů, rasistů a islamofobů každého, kdo projeví úzkost z pravděpodobného osudu vlastní civilizace, nýbrž uznat jeho starost za nejméně tak závažnou jako záležitosti sociální, rozpočtové a jiné takové. A protože i na to už je nejspíš pozdě, připravit se k obraně. Alespoň se pokusit o opatření, jimiž bychom my, příslušníci západní civilizace, mohli uhájit svůj životní způsob i v obklopení muslimskou většinou. Že to zní iluzorně ... no, připouštím. Zatím ano. Nicméně není nereálný odhad, že ještě předtím, než se z muslimské menšiny stane většina, se politické priority změní. Že otázka zachování vlastní identity bude hlavním a dost možná výlučným tématem, na němž se budou rozhodovat volby a padat vlády. Věci pak mohou dostat příkrý spád, tím příkřejší, čím víc času promarníme lakováním problému na růžovo. Jde nám totiž o krk. Nám i muslimům. Nám proto, že se nemůžeme od islámu, jaký je, nadít milosti; shovívavě tolerantní řeči budou zapomenuty v okamžiku triumfu. A muslimům proto, že si jejich nehybná, v myšlení sedmého století ustrnulá civilizace bez západní tvořivé invence, jak to říkal, tuším, pan Paroubek, ani ruce neumyje. Nemá čím; vše, čeho užívá, technicky i duchovně, pochází ze západních dílen, vlastního nevyvinula nic. Potlačí-li islám západní tvořivost, spoutá-li ji pravidly své víry ... byly časy, kdy muslimské obci stačila k obživě jednoduchá, velké vynalézavosti nevyžadující činnost. Drobná tradiční řemesla, primitivní zemědělství, obchod v rámci bazárových krámků, velbloudí karavany. Jenže to už je dávno. Váš populační růst, muslimové, nad nímž se raduje vůdce Kaddáfí, se velmi snadno a rychle může stát příčinou vašeho zániku. Leda byste se nějakým kouzlem sami přetavili v tvořivý, nepokojný, vynalézavý lid Západu. Netvrdím, že je to nemožné. Ale museli byste přestat být muslimy. Islámskou znehybnělost a západní vyspělost v jedno spojiti, obojích plodů užívati nelze. Snad abyste raději ani nechtěli mít v Evropě ten Kaddáfího muslimský stát. Nešálí-lí mě paměť, z nějakých takových jste přece utíkali. 

Světu, zdá se, hrozí průšvih, jaký dějiny dosud nepoznaly. Střet civilizací, že si ani pan Huntington takový nepředstavoval. Nebude, nemůže v něm být vítězů, jen poražených; a příšerně poražených. Přesto, abych parafrázoval slova Komenského, věřím i já Bohu, že po přejití vichřic hněvu, hříchy našimi na hlavy naše uvedeného, síla tvá se k tobě zase navrátí, ó Západe. Přišel jsi o ni svou módní zhlouplostí, a matka všech průšvihů tě z ní zase vyvede, i když za strašlivou cenu. Máš totiž schopnost, a snad i poslání být vůdčí silou světa. Nikdo tě v něm nemůže zastoupit, a ze všeho nejméně islám. Leda by se Bůh rozhodl zničit své stvoření další potopou, což je ovšem těžko vědět. 

Převzato z Annonce s laskavým svolením autora

Luděk Frýbort, Hannover

4890 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení



Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

Zasílání upozornění
Články autora
Průzkum
U imigrantské kriminality pachatele radši zatajovat? V případě ubití francouzského řidiče MHD imigranty média striktně neuvádí, že šlo o imigranty. Váš názor?
Hlasovat můžete kliknutím na odpověď