"Sluší se, aby žena žila pod botou muže" (Turecké přísloví)

Izrael a Jeruzalém

Autor: Hana Lukešová | Publikováno: 7.8.2009 | Rubrika: Izrael
Ilustrace

O žádné město se nebojovalo tak zarputile jako o Jeruzalém, o žádnou zem se nevedlo tolik válek jako o zemi Izrael. Nejstarší zmínka o Jeruzalému je v dopise Amana, který byl psán klínovým písmem ve 14. st. př. Kr. V roce 1004 př. Kr. opanoval toto jebuzejské město král David. David označil toto město jako „Jerušalajim“, za věčné hlavní město Izraele. Král Šalamoun dává vystavět v Jeruzalémě chrám Boha. V roce 586 př. Kr. byl chrám zničen babylónským králem Nebukadnezarem a v roce 537 znovu vybudován. V roce 70 po Kr. zničili Jeruzalém Římané.

Proč je Jeruzalém pro Židy tak důležitý? Jeruzalém je na rozdíl od jiných metropolí pro izraelský národ centrem víry. Dávno před tím, než Jeruzalém ovládl David, táhl k hoře Moria, ležící v srdci Jeruzaléma Abraham, aby zde dokázal lásku k Hospodinu obětováním svého syna Izáka. Zde uzavřel Bůh s Abrahamem věčnou smlouvu, zde přísahal Izraeli, že ho nikdy neopustí. Proto se Židé obracejí při modlitbě tváří k Jeruzalému.

Jeruzalém má duchovní význam i pro křesťany. V Betlémě, 7 km od Jeruzaléma, se narodil Ježíš, v Nazaretě strávil své dětství, v Galileji činil zázraky a v Jeruzalémě zemřel za hříchy světa, po třech dnech zde vstal z mrtvých a z Olivové hory vystoupil do nebe. Na hoře Sion byli učedníci Ježíše naplněni Duchem svatým.

Stále se opakuje tvrzení, že je Jeruzalém (arabsky Al Kuds) zmíněn v Koránu a že má význam pro muslimy. Údajně měl z Jeruzaléma prorok Mohamed „vykonat svou noční jízdu do nebe“. To však není prokázané. Jeruzalém se výslovně nikde v Koránu nevyskytuje. Ve zmíněné súře 17 je pouze řeč o „vzdáleném místě“. Až do roku 923 nezmiňuje žádný arabský historik té doby Jeruzalém jako svaté město muslimů. Legenda vzniká teprve 300 roků po Mohamedově smrti- že to „vzdálené místo“ je Jeruzalém, odpovídá muslimskému boji o politickou moc. Proto muslimové tvrdí, že Mohamed vystoupil do nebe ze stejného místa jako Ježíš.

Přes tisíc let byl Izrael pouští a močály, ani žádní kočovníci se zde nechtěli usadit. Teď, kdy se z pouště stala zahrada a na ruinách z biblických časů byla vybudována kvetoucí města, požadují Arabové zemi jen pro sebe. Právě proto, že má dnes země Izrael opravdu cenu, vedou se o ni tak urputné války. Cizinci přehlížejí, že chování ozbrojených Izraelců je reakcí na předcházející akce. Národ, který je vystaven terorismu, se musí podle toho zařídit. Ve kterých arabských sídlištích se musejí odpadkové koše a nádoby zajišťovat proti bombám, jak je tomu v izraelských městech? Nebo musejí mít arabští školáci na svých vycházkách ozbrojený doprovod? Proč se nemusejí Arabové chránit? Protože židovští extrémisté nepoužívají zdaleka tak agresivních metod jako arabští extrémisté. Všechny války byly Izraeli vnuceny. Hned po vyhlášení státu Izrael přepadly arabské armády Izrael s cílem vyhnat a vyhubit židovské obyvatelstvo z Izraele. Později musel vést Izrael další sebeobranné války (Sinajská válka, Šestidenní válka, Jomkipurská válka). K tomu ještě započítáváme vyčerpávající „opotřebovávací válku“.

Palčivým problémem arabsko-izraelského konfliktu je osud palestinských uprchlíků. Palestinští uprchlíci jistě trpí v utečeneckých táborech a z lidského hlediska zaslouží soucit. Nicméně osudem palestinských uprchlíků není vinen Izrael, ale arabské státy. Roku 1947 OSN většinou hlasů schválila rozdělení britského mandátního území na dva státy, na stát židovský a stát arabský. Usnesení vstoupilo platnost 14. května 1948. Toto usnesení odmítly arabské státy. 160 milionů Arabů vyhlásilo válku právě založenému státu Izrael, kde žilo 650 tisíc Židů. Z lidského hlediska bylo jasné, kdo vyjde z tohoto konfliktu jako vítěz. Proto velitelé arabských vojsk vyzvali své soukmenovce, palestinské Araby, aby na dva týdny opustili Izrael, protože „naše bomby neumí rozeznat Žida od Araba, až budeme Židy bombardovat a zbytek zaženeme do moře“. Proto tisíce Arabů opustilo tuto oblast v naději, že se za dva týdny „vrátí přes hory židovských mrtvol, aby vyplundrovali prázdné židovské domy“. Připomínám Arabů na adresu Židů a Izraele. Azzam Paša, generální tajemník Arabské ligy, řekl 15. května 1948: „Tohle bude válka, která Židy zničí, něco jako křižácké výpravy a mongolské krvavé lázně dohromady.“ Amin al Husseini, jeruzalémský myrtí, vyzval 17. května 1948 ke Svaté válce: „Pobijte všechny Židy, všechny je vyhubte“.

Splnilo se však heslo Davida Ben Guriona „Kdo nevěří na zázraky, není žádný realista.“ Proti všemu očekávání zvítězil Izrael a Arabové (700 000) zůstali venku. Tak začal problém palestinských uprchlíků. Existuje několik stovek rezolucí o palestinských uprchlících, ale neexistuje žádná rezoluce o židovských uprchlících z arabských zemí (900 000), kteří byli drasticky ožebračováni a vyhnáni. Osud židovských uprchlíků z arabských zemí OSN nezajímá. Dokud bude OSN „v zajetí“ muslimské a komunistické propagandy, nemůže hrát významnější roli při řešení mezinárodních konfliktů.

4875 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

Zasílání upozornění
Čtěte také
Výklad Koránu

Základy islámu a jejich výklad

Stručný životopis zakladatele islámu

Islám a terorismus

Súmrak európskej civilizácie - Barbari sa zmocňujú Európy
Islám live
Sledujte nás na Youtube
Články autora
Průzkum
Měla by Británie vrátit Argentině Malvíny a Rusko Ukrajině Krym? Letos uplyne 40 od britsko-argentinské války o Malvíny (Falklandy). Měla by Británe Malvíny vrátit Argentině, tak jak požaduje vrácení Krymu Ruskem Ukrajině?
Hlasovat můžete kliknutím na odpověď
Doporučujeme
Český obránce Vídně proti Turkům roku 1683