"Sluší se, aby žena žila pod botou muže" (Turecké přísloví)

Komu patří Země Izrael?

Autor: Hana Lukešová | Publikováno: 5.7.2009 | Rubrika: Izrael
Ilustrace

Název „Palestina“ je odvozen od pelištějského národa, egejského kmene z 12. století př. Kr. Ve 2. století po Kr. po potlačení židovského povstání Římané poprvé použili název „Palestina“ pro Judeu. Římané chtěli smazat veškeré vzpomínky na židovské obyvatelstvo. Dnešní Palestinci nemají nic společného s egejskými Palištějci. Dvanáct izraelských kmenů vytvořilo v Zemi Izrael státní formu již roku 1000 př. Kr.

Král David učinil Jeruzalém hlavním městem izraelského státu. Země Izrael byla nakonec rozdělena na dvě království. Židovská nadvláda nad zemí Izraelskou trvala déle než 400 let. Po zničení Druhého chrámu a počátku exilu pokračoval v zemi bohatý život židovských obcí. V Jeruzalémě a Tiberiadě byly v 9. století založeny velké židovské obce. V 11. století byly založeny židovské obce v Rafahu, Gaze, Aškelonu, Jaffo a Cezareji.

Ve 12. století bylo křižáky zabito mnoho Židů. Ale již v následujících 300 letech byly slavnými rabíny založeny kvetoucí obce v Safedu, Jeruzalémě a jinde. Počátkem 19. století, ještě před moderním sionismem, žilo v zemi asi 10 000 Židů. Od roku 1870 začalo úsilí o znovu vybudování národa v zemi předků.

Při první přistěhovalecké vlně v roce 1882 žilo v Palestině necelých 250 000 Arabů, kteří se tam většinou přistěhovali před několika desetiletími. Palestina nikdy nebyla vyloženě arabskou zemí, přestože od arabské nadvlády v 7. století byla arabština hovorovou řečí. Ale nikdy tam nevznikl nezávislý arabský stát.

Podle britské analýzy z roku 1920 pocházejí Arabové v Gaze většinou z Egypta, jiní Arabové jsou rasovou směsí, na vesnici to byli rolníci, kteří tvořili až 71 % arabského obyvatelstva Palestiny. V 18. století se asi 3 000 Albánců usadilo v Acre. Ve větších městech jako byly Betlém, Nazaret nebo Jeruzalém, žily větší skupiny křesťanů, zatímco v městech jako Tsfat, Tiberias, Jericho, Hebron a Jeruzalém žili většinou Židé. Arabové v městech byli většinou přistěhovalci. Před rozdělením se palestinští Arabové nepovažovali za samostatný národ!

Když se sešel první Kongres muslimsko-křesťanské Asociace v Jeruzalémě v únoru 1919 k vybrání palestinských představitelů pro Pařížskou mírovou konferenci, jejich rezoluce zněla: "My považujeme Palestinu za část arabské Sýrie, nikdy jsme se neoddělili od Sýrie na žádnou dobu! Jsme s ní spojeni národnostně, nábožensky, jazykově, přírodně, ekonomicky i geograficky.

Před Peelovou komisi v roce 1937 prohlásil vedoucí představitel Arabů Auni Bey Abdul-Hadi: „Nic takového jako Palestina neexistuje. Tento pojem vynalezli sionisté! V Bibli není žádná Palestina. Naše země byla po staletí částí Sýrie (Jerusalem Post, 2.11.1991) V roce 1896 projel Palestinou na koni H. Allen Tupper junior. V New York Times pak napsal: „Setkal jsem se jedině s obchodníky na velbloudech a s divokými kmeny beduínů, kteří zůstali na jednom místě nejdéle dva měsíce.“

V květnu 1947 řekl poslanec Nejvyšší arabské rady v OSN: „Palestina je syrskou provincií.“ O několik let později řekl Ahmed Shuqeiri, pozdější předseda OOP, před Radou bezpečnosti: „Každý ví, že Palestina nebyla nic jiného, než jižní Sýrie.“

Smyslem Britského mandátu byla realizace Balfourovy deklarace, hovořící o „historickém spojení židovského lidu s Palestinou“ a o morálním oprávnění „znovu zřízení národní domoviny v této zemi.“ Pojem „znovu zřízení“ uznává, že už v minulosti byla Palestina vlastí Židů. Z toho Britové vycházeli při požadavku „vyvinout úsilí usnadnit přistěhovalectví Židů“, usídlit je v zemi a zajistit jejich ochranu. Nikde v mandátu není slovo „arabský.“

Vedoucí britského oddělení pro rozvoj Palestiny Lewis French napsal: „Narazili jste tam jen na drobné zemědělce v hliněných chýších, těžce postižených malárií… Pokud nebyli sami zloději dobytka, ochotně poskytovali úkryt jiným pachatelům…Rozsáhlá území byla neobdělána… Jednotlivé parcely měnily každý rok svého majitele. Veřejná ochrana neexistovala a drobní zemědělci se sami stávali obětí útisku a plundrování ze strany svých beduínských sousedů.

Mezinárodní rodný list Izraele byl stvrzen biblickým zaslíbením, nepřetržitým židovským osídlením v zemi od času Jozuy, Balfourovou deklarací, mandátem Ligy národů, rozdělením území rozhodnutím OSN v listopadu 1947, přijetím státu Izrael do OSN v roce 1949 a hlavně fungováním státu, který vytvořil ze země kvetoucí, prosperující stát na nejvyšší úrovni.


 

7509 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení



Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

Zasílání upozornění
Články autora
Průzkum
Podpořili byste výstavbu plotu proti imigrantům? Výstavba plotu proti imigrantům má v Polsku jednoznačnou podporu občanů. Podpořili byste takový plot i vy?
Hlasovat můžete kliknutím na odpověď