"Sluší se, aby žena žila pod botou muže" (Turecké přísloví)

O SELEKTIVNÍM CHARAKTERU NEPŘÁTELSTVÍ VŮČI NACIONALISMŮM

Autor: Martin Janeček | Publikováno: 31.3.2016 | Rubrika: Analýzy
Ilustrace

Ve svém posledním článku „Bojkot, stažení investic a sankce,“ se zmiňuji o stoupencích krajní levice, angažovaných proti Izraeli. Píši, že vzhledem k tomu, že kapitalismus se ukazuje jako jediný životaschopný systém, zastánci krajní levice, pro které se ujal výraz "neomarxisté", obracejí své nepřátelství všeobecně proti tradičním hodnotám, jako národ, náboženství, rodina.

 

Je ale třeba upřesnit, že toto nepřátelství je velmi selektivní. Jeho selektivní charakter vychází už od samých zakladatelů marxismu. Ti schvalovali nacionalismy vycházející z národně-osvobozeneckého boje porobených národů a odsuzovali nacionalismy vládnoucích národů. Ovšem v praxi to nebylo tak jednoduché. Z důvodů, které jim byly vlastní, Marx a Engels prostě podporovali určité nacionalismy a odsuzovali jiné, na příklad ten český.

 

Podle jejich vzoru, i současní marxisté a neomarxisté rozhodně odsuzují izraelský nacionalismus a podporují ten palestinský. Nevadí jim, že Židé poznali, ještě i v nedávné minulosti, útlak krutější, než kterýkoli jiný národ a že se seskupili, aby mu unikli. A už vůbec jim nevadí, že žádný palestinský národ neexistuje a nikdy neexistoval. Ti, kteří jsou dnes označováni jako Palestinci, jsou malou součástí velkého národa arabského, což ostatně arabští nacionalisté sami prohlašují. Nikdy neexistoval žádný palestinský jazyk, ani žádná specificky palestinská kultura. Jeruzalém nebyl nikdy hlavním městem nějakého, nikdy neexistujícího, palestinského státu. Byl sídelním městem židovských králů Davida, Šalamouna a dalších. Byl hlavním městem křesťanského Jeruzalemského království, založeného evropskými křižáky. I v dobách, kdy území nazývané Palestina patřilo Arabům, byla to jenom jedna z oblastí větších arabských muslimských říší.

 

Celé území Izraele, i tak zvaných okupovaných území, představuje 29 379 km2. Území arabských států představuje 3 808 510 km2. A to počítám pouze území na východ od Egypta. Ještě daleko, daleko větší jsou území členských států Arabské ligy, nacházející se na africkém kontinentě. Ta Arabové dobyli v 7. nebo 8. století a vnutili tamnímu porobenému obyvatelstvu svoje náboženství a svůj jazyk.

 

V roce 1948 Arabové ztratili méně než jedno procento svého území, aby mohl vzniknout židovský národní stát. V něm se pak našlo místo pro méně než polovinu židovského národa.

Připomeňme, že arabské státy i představitelé palestinských Arabů odmítli rezoluci OSN z 29. listopadu 1947, podle které měly být vytvořeny na území britské mandátní Palestiny dva státy, jeden židovský a jeden arabský. Nově prohlášený židovský stát napadli. Válku ale prohráli a tak asi 600 000 palestinských Arabů odešlo za demarkační linii. Přibližně stejný počet Židů bylo nuceno opustit arabské státy a odešlo do Izraele. Více než 156 000 Arabů v Izraeli zůstalo a stalo se občany nového státu. Mají samozřejmě volební právo a své poslance v parlamentu. Arabština je jedním z úředních jazyků Izraele, užívaná i na bankovkách, mincích a poštovních známkách. To všechno přesto, že Arabové v Palestině masakrovali Židy počínaje rokem 1920.

 

Ve stejné době došlo k odsunu obyvatel Sudet z Československa. Máme-li srovnávat, musíme si přiznat, že Češi se zachovali vůči svým sousedům daleko brutálněji. Vyhnali je prakticky všechny, v počtu asi tří milionů. A to přesto, že v zemi žili nějakých sedm století – pokud nebyli potomky germánských Markomanů a Kvádů, kteří obývali Čechy a Moravu ještě před příchodem Slovanů.

Ovšem Německo odsunuté obyvatele Sudet bylo schopno a ochotno integrovat. Bylo jim ponecháno německé státní občanství a ve Spolkové republice se jim pak dařilo daleko lépe, nežli těm, kteří je vyhnali, v Československu.

 

Na Blízkém východě se věci odehrály jinak. Arabský národ, jednotný jazykově a kulturně, tvořil též jednotný stát pouze ve středověku. Později se rozdrobil a pak už nebyl schopen se sjednotit politicky, přes úsilí různých panarabských hnutí. Po válce o nezávislost Izraele, v letech 1948-1949, jediný arabský stát, který udělil své občanství palestinským uprchlíkům, bylo Jordánsko. Všude jinde, tito uprchlíci se stali osobami bez státního občanství a zůstávají jimi dodnes, stejně tak jako jejich potomci, už po generace.

 

Tolik tedy o izraelsko-arabském konfliktu. Zdejší čtenáře asi bude víc zajímat selektivnost odporu představitelů krajní levice vůči různým nacionalismům zde v Evropě. A jestliže počítáme Evropu od Atlantiku po Ural, tak začněme v Rusku.

 

To dnes samozřejmě vede Putinova strana „Jedinaja Rasija.“ Ale vedle ní tam je mnoho stran a hnutí, z nichž řada se hlásí k marxismu-leninismu. Nejdůležitější z nich je „Komunistická strana Ruské federace.“

 

Jeden její představitel napsal: „Je důležité chápat, že neexistuje rivalita mezi komunistickými vlastenci a nacionalistickými vlastenci, pokud jde o to zachránit národ, připravit znovuzrození vlasti. Potřebujeme jedni druhé a musíme se spojit, abychom mohli splnit naše poslání“(cf. Stéphane Courtois, Communisme en Europe, 1989-2014,str. 442).

 

V posledních volbách v r. 2007, Komunistická strana Ruské federace získala 11,6% hlasů. Její první tajemník Gennadi Ziuganov je předsedou parlamentu. Strana podporuje vládu v její protizápadní politice a v posilování vojensko-průmyslového komplexu, v konfliktu s Gruzínskem i Ukrajinou. Jejím heslem je „Návrat k Sovětskému svazu!“

 

 

To, že sní o tom, že všechny bývalé sovětské republiky se znovu podřídí nadvládě Kremlu, samozřejmě nikterak nevadí západním marxistům a neomarxistům, pro které jedinými nepřáteli jsou americký imperialismus a sionismus.

 

 

V rámci Evropského parlamentu existuje nyní seskupení „Strana evropské levice,“ sdružující komunistické strany a altermondialistická hnutí. Vyžaduje zrušení asociační dohody Evropské unie s Izraelem a snaží se zamezit vzniku Velkého transatlantického trhu. Chce sjednotit všechny „antikapitalistické, komunistické, socialistické, ekologické a feministické síly.“ Odsuzuje „národní egoismy, antifeministické, homofobní, fašistické a xenofobní“ síly, které se údajně šíří v důsledku současné hospodářské krize.

 

Může nás zajímat, že v květnu 2004 zakladatelé seskupení se sešli u hrobu italského komunistického předáka a teoretika Antonia Gramsciho (1891-1937). Gramsci už svého času prosazoval myšlenku, že kulturní hegemonie musí předcházet uchopení moci.

 

V roce 2008 se konala konference komunistických a dělnických stran zemí jižního Středomoří. Poprvé v rámci podobných hnutí, islamismus tam byl charakterizován jako „součást antiimperialistického a antisionistického boje“, i když jeho „reakční a feudální charakter“ byl též zmíněn.

 

Seskupení Strana evropské levice dostává od Evropského parlamentu subvence, představující až 85% jejích výdajů. Je to součást politiky, která odmítá rozlišovat mezi demokratickými a protidemokratickými stranami a hnutími.

 

Víme ovšem, že už V. I. Lenin kdysi řekl, že „kapitalisté nám prodají všechno, i ten provaz, na kterém je pak oběsíme.“ To je bohužel něco, co nepřestává být aktuální. Týká se to jak vztahu mnohých kapitalistů k levici a ke krajní levici, tak jejich vztahu k muslimskému světu. V mém předchozím článku jsem zmiňoval, že nedávno soud v Saudské Arábii rozhodl, že nevěřící nemůže být zaměstnavatelem muslimů. Ovšem pro lidi, pro které hmotný prospěch je jedinou hodnotou, to nepředstavuje problém. Až bude Evropa skutečně islamizována, tak se obrátí na islám a budou moci podnikat a zaměstnávat dál.

 

I to nebude nic tak nového. Víme na příklad, že když Osmanská říše ovládla Bosnu, tak poddaní rolníci, kteří neměli co ztratit, zůstali většinově křesťany. Většina šlechticů, kteří by ztratili své državy a moc, kdyby se nestali muslimy, se jimi tedy stali. To byl případ třeba předků bosenského prezidenta Alii Izetbegoviće (1925-2003). Ten v mládí v Bosně vítal Hadž Amína el Husejniho, který tam přijel organizovat muslimské Waffen SS, vyvražďovat Židy a Srby. Později s pomocí Severoatlantického paktu bojoval proti Miloševičovu Srbsku.

 

Co se týče vztahu ke krajní levici, tak výše zmínění kapitalisté jsou zřejmě přesvědčeni, že historie se nebude opakovat a kapitalismus bude prosperovat dál. Třeba i pod režimem nějaké strany, která si říká komunistická. Jako ta v Čínské lidové republice, kde alespoň neexistují nezávislé odborové organizace a zaměstnanci nemají právo stávkovat. A kde samozřejmě Tibeťané žádná národní práva nemají. Což ovšem nelze srovnávat s tragickým osudem Palestinců!

 

Jakožto žid, kterého tak těšilo, že Jan Pavel druhý nás označil jako „starší bratry,“ si ovšem kladu otázku, jak se na toto všechno dívají naši „mladší bratři,“ křesťané. Současný papež František prý velmi pobouřil mnoho z nich, když nedávno označil masový příchod milionů ilegálních muslimských imigrantů jako „invazi.“ Při tom, on k tomu dodával, že Evropa zažila invazí tolik a nakonec z nich získala kulturní obohacení. Nevím, jaké kulturní obohacení si Svatý otec slibuje od té současné invaze. Tak jenom doufejme, že čeští politikové budou pokračovat odmítat nechávat si od bruselských feudálů nechávat vnucovat nějaké kvóty ilegálních přistěhovalců. Co se týče západoevropských zemí, tak doufejme, že až se Paříž stane druhým Bejrútem, tak tamní občanskou válku, na rozdíl od té v Libanonu, muslimové nakonec nevyhrají. 

Klíčová slova: multikulturalismus  | politická korektnost  | vlastenectví
3694 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

Zasílání upozornění
Čtěte také

Eurabia.cz

Bičování mužů a žen za nemanželský sex v Indonésií. Brzy i v Evropě? Francouzský stát podporuje islamizaci formou propagace muslimské kultury ...Orbán elegantně setřel notorického opilce a šéfa EU: Lucembursko? A co ten národ dokázal? Na co může být hrdý?Socialisté s vedením EU otevřeli italské přístavy a již mají úspěšné výsledky: Nový africký uprchlík zneužil desetiletou holčičkuPoliticky nekorektní vtipy o islámu, migraci a EU aneb Již brzy zakázané a trestné?

ePortal.cz

Glosy: O zahraniční politice a Andrejově beztrestnostiNaděje pro Izrael? Švédská ministryně zahraničí Margot Wallström odstupuje

euPortal.cz

Ukazuje se, že fanatická feministická genderistická neomarxistická ideologie škodí samotným ženám. Muži se v důsledku kampaně #MeToo proti sexuálnímu obtěžování stále více zdráhají spolupracovat se ženamiPomozte, prosím, bránit Vaše blízké, Vaše domovy a naši vlast

FreeGlobe.cz

Němečtí vědci tvrdí, že lidské rasy neexistují. Vede je k tomu věda nebo náboženství politické korektnosti?Černý raper integrovaný v Evropě vyzývá k zotročení a zabíjení bělochů (+ video)

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životVeganka tvrdí, vejce jsou pro vaše zdraví horší než kouření. Takto to prý zjistila

euServer.cz

Krutá nemoc Karel Gotta. Pražská kavárna a ubožáci na FB si mohou opět do mistra kopnoutJako republika jsme Koněva prohráli

ParlamentniListy.cz

Ekonomka brutálně nachytala Schwarzenberga kvůli Kosovu. Pane kníže, tohle se fakt nepovedlo Že Babiše chtěli vydat dva měsíce před volbami, to opravdu není náhoda. Jiřímu Čunkovi kauza Čapí hnízdo potvrdila vlastní šílené zkušenosti se státními zástupci
Články autora
Průzkum
Má mít Okamura konkurenci? Souhlasíte s názorem sociologa Petra Hampla, že by Okamurovi prospěla konkurence na politické scéně?
Hlasovat můžete kliknutím na odpověď