"Sluší se, aby žena žila pod botou muže" (Turecké přísloví)

Slabí Britové, silní Francouzi

Autor: Daniel Pipes | Publikováno: 24.5.2006 | Rubrika: Terorismus
Ilustrace

Díky válce v Iráku považuje většina světa britskou vládu za rezolutní a pevnou, francouzskou za zbabělou a slabou. Ale v jiné válce, v té s terorem a radikálním islámem, je pravda opačná: Francie je nejstatečnější národ Západu, dokonce rozhodnější než Amerika, zatímco Británie je nejslabší.

Londýn podporuje teroristy

V Británii usazení teroristé provádějí operace v Pákistánu, Afghánistánu, Keni, Tanzanii, Saúdské Arábii, Iráku, Maroku, Rusku, Španělsku a Francii. Mnoho vlád - jordánská, egyptská, marocká, španělská, francouzská i americká - protestovalo proti britskému odmítnutí zničit infrastrukturu islámských teroristů a vydat v jiných zemích hledané agenty. Egyptský prezident Husní Mubarak v zoufalství veřejně obvinil Británii z „ochrany vrahů“. Jedna z amerických bezpečnostních skupin volá po zařazení Británie na seznam států podporujících terorismus.

Protiterorističtí specialisté Británií opovrhují. Roger Cressey nazývá Londýn „jednoduše nejdůležitějším džihádistickým centrem v západní Evropě“. Steven Simon označuje britskou metropoli za „bar plný islámských radikálů, pojatý ve stylu scén z filmové série Hvězdné války“. Ještě surověji: jeden zpravodajský důstojník řekl o útocích v Londýně: „Teroristé se vrátili domů. Je to splátka za nezodpovědnou politiku.“

Zatímco Londýn hostí teroristy, Paříž hostí vrcholně utajené protiteroristické centrum s kódovým názvem Aliance Base. V centru si šest vlád velkých západních zemí od roku 2002 předává zpravodajské informace a řídí protiteroristické operace.

Prezident Chirac nařídil svým zpravodajským službám ihned po 11. září 2001, aby se podělily o své informace s Američany „jako by byly jejich vlastní“. Spolupráce je úspěšná: John E. McLaughin, který řídil CIA, označil spolupráci za jednu z nejlepších na světě.

Britové mohou mít “zvláštní vztahy” s Američany v Iráku, ale Francouzi je mají ve válce s terorismem.

Francie dopřává lidem podezřelým z terorismu nejméně práv ze všech západních zemí: připouští výslech bez advokátů, dlouhé věznění před procesem, důkazy získané sporným způsobem.

Podle šátku poznáte je

Tisíce francouzsko-britských odlišností v přístupu k radikálnímu islámu se nejlépe ukazují na tom, co mohou muslimské dívky nosit do státních škol.

Denbihgova střední škola v Lutonu, 30 mil severozápadně od Londýna, má 80 procent muslimských žáků. Již před lety přizpůsobila nároky na školní oděv víře a tradicím svých žáků - včetně dívčí uniformy založené tradičním pákistánském oděvu šalvar kamíz - a hidžábu. Ale když původem Bangladéšanka Shabina Begumová přišla v roce 2004 v džilbabu, který zakrývá úplně celé tělo kromě tváře a dlaní, škola řekla „dost“.

Spor skončil u soudu, který rozhodl zcela v dívčin prospěch. Výsledkem je, že podle zákona musejí napříště britské školy džilbab tolerovat. Nejen to: právní zástupkyní Begumové byla Cherie Boothová, manželka premiéra Blaira. Paní Boothová komentovala verdikt slovy “vítězství všech muslimů, kteří si chtějí uchovat svou identitu a hodnoty navzdory předsudkům a bigotnosti”.

Naproti tomu - také v roce 2004 - francouzská vláda zakázala hidžáb ve všech veřejných vzdělávacích institucích, čímž vyvolala zuřivou reakci ve Francii i celém islámském světě. V Teheránu demonstranti křičeli “Smrt Francii” a “Smrt sionistovi Chirakovi”. Saúdský velký muftí Abdal Azíz aš-Šajch prohlásil, že “Francouzské právo zakazující hidžáb založilo válku proti islámu”. Jeruzalémský velký muftí Ikríma Saíd Sabrí to nazval porušením lidských práv. A když “Islámská armáda v Iráku” unesla dva francouzské novináře, jako podmínku propuštění si dala zrušení šátkového zákazu.

Kdo se vzdal sebe sama

Co se skrývá za těmito protikladnými odpověďmi? Britové zjevně ztratili zájem na svém dědictví zatímco Francouzi na něm trvají: Britové zakazují hon na lišku, Francouzi hidžáb. Jedni vítají multikulturalismus, druzí zůstávají pyšní na svoji historickou kulturu. Tento kontrast v otázkách identity dělá z Britů národ nejnáchylnější k pustošení radikálním islámem, zatímco Francie, přese všechna svá politická selhání, si udržela vědomí sebe sama, díky kterému může prozřít.

Autor, analytik mezinárodních vztahů, se zabývá Středním východem. Pravidelně publikuje zejména v amerických médiích, www.danielpipes.org

Hospodářské noviny, 8. srpna 2005

4126 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

Zasílání upozornění
Čtěte také
Výklad Koránu

Základy islámu a jejich výklad

Stručný životopis zakladatele islámu

Islám a terorismus

Súmrak európskej civilizácie - Barbari sa zmocňujú Európy
Islám live
Sledujte nás na Youtube
Články autora
Průzkum
Měla by Británie vrátit Argentině Malvíny a Rusko Ukrajině Krym? Letos uplyne 40 od britsko-argentinské války o Malvíny (Falklandy). Měla by Británe Malvíny vrátit Argentině, tak jak požaduje vrácení Krymu Ruskem Ukrajině?
Hlasovat můžete kliknutím na odpověď
Doporučujeme
Český obránce Vídně proti Turkům roku 1683