"Sluší se, aby žena žila pod botou muže" (Turecké přísloví)

KDO JSOU TI, KTEŘÍ OTEVÍRAJÍ DVEŘE EVROPY MUSLIMSKÉ INVAZI ?

Autor: Martin Janeček | Publikováno: 19.1.2015 | Rubrika: Ohlédnutí
Ilustrace

    Už toho bylo řečeno mnoho o zavraždění členů redakce časopisu Charlie Hebdo a příslušníků francouzské policie 7. ledna - i o následujícím usmrcení rukojmích v supermarketu u Porte de Vincennes v Paříži.

    Smíme doufat, že tyto brutální zločiny konečně pomohou otevřít oči těm, kteří stále odmítají vidět, s kým mají co činit? Snažil jsem se analyzovat motivace těch, kteří nechtějí vidět islámský svět, jaký skutečně je. Vidím tři hlavní kategorie lidí, vědomě či nevědomě spolupracujících na islamizaci Evropy:

1)      podnikatele, kteří potřebují laciné pracovní síly a stále více spotřebitelů;

2)      představitele levice, kteří chtějí pokračovat v „třídním boji“ prostřednictvím přistěhovalců;

3)      věřící křesťany, kteří doufají, že příchodem muslimů zastaví úpadek náboženství.

 

    Je snad třeba zdůraznit, že všechny tyto skupiny se mýlí a jednají proti svým vlastním zájmům.

    Přiznejme si ale, že možná nejméně se mýlí ta první skupina. Islám je světové náboženství. Může tedy vyhovovat zastáncům globalizace – i když v oboru bankovnictví muslimské právo šaría volný pohyb kapitálu komplikuje. A pak, evropští podnikatelé, zastánci arabizované Evropy, mohou doufat, že ve spojenectví s muslimským světem budou moci lépe vzdorovat americkým konkurentům.

    Na druhé straně, jestliže hlavní motivací evropsko-arabské spolupráce dlouho byla potřeba laciné pracovní síly, tento faktor dnes už tak velkou roli nehraje. Nezaměstnaných je už dost i mezi rodilými Evropany.

    Je proto nutné opakovat, že nepotřebujeme nevzdělanou, nekvalifikovanou pracovní sílu. A samozřejmě už vůbec ne přistěhovalce muslimské, ze kterých se ve velkém počtu rekrutují teroristé, nebo alespoň zloději a překupníci drog.

    Je třeba opakovat podnikatelům a obchodníkům, že se mýlí, když se domnívají, že dovozem lacinější pracovní síly si zabezpečují blahobyt. Možná v krátkodobé perspektivě. Ale dlouhodobě připravují jenom zločinnost a zostřování nepřátelství mezi společenskými třídami. Dokud zaměstnavatel a zaměstnanec jsou stejné kultury, stejné národnosti, jejich antagonismus nemusí vždy tak rychle překročit určité meze. Ale současný antagonismus mezi muslimskými přistěhovalci a evropskými vládnoucími třídami je zcela radikální. Žárlivost méně úspěšných je posilovaná národnostními, rasovými a náboženskými rozdíly. To činí směs skutečně výbušnou. Je třeba být připraveni na to, že jakmile počet muslimů v některé zemi překročí určité procento, antagonismus se prohloubí a přejde ve skutečnou občanskou válku.

    Marxisté si mohou říci, že to je přece to, na co oni čekají už tak dlouho. Skutečně neúprosný „třídní boj“, který vyústí v budování „beztřídní společnosti“!

    Je třeba jim připomínat, že islám je s marxismem zásadně nekompatibilní. Muslimové mohou do určité míry tolerovat křesťany, ba i židy, pokud se jim zcela podřídí. Ateisty ale rozhodně ne! Jsou tedy marxisté ochotni se rozloučit se svým „dialektickým materialismem“?

    Víme, že mnoho z nich už to udělalo. Na příklad vnuk slavného prvního tajemníka francouzské komunistické strany jménem Maurice Thorez, který za války pobýval v Moskvě s Klementem Gottwaldem a Rudolfem Slánským, se dnes jmenuje Abdel Rahman Thorez.   

    Stoupenci krajní levice by ale neměli zapomínat, že islámský svět je jejich nepřítelem, zrovna tak jak je naším nepřítelem. Snad jednou historikové budou schopni posoudit, do jaké míry se sovětská moc zhroutila díky závodům ve zbrojení, které s ní vedl Západ a do jaké míry zásluhou Afghánců a muslimských dobrovolníků, kteří přišli bojovat po jejich boku proti sovětské okupaci.

    Marxisté by si měli též pamatovat, že i když sovětský blok podporoval a vyzbrojoval Saddáma Husajna, ten irácké komunisty masově popravoval. Podobně jednali i jiní arabští diktátoři, kteří jinak byli dobrými spojenci „tábora míru a socialismu.“

    Haló Noviny uveřejnily 6. ledna článek komunistické poslankyně Evropského parlamentu Kateřiny Konečné: „Styďte se pane poslanče Tomio Okamura“. Obviňuje v něm svého poslaneckého kolegu z rasismu a náboženské nesnášenlivosti. Je trochu směšné, když představitelka strany, která během čtyř desetiletí své totalitární moci náboženství krutě pronásledovala, chce hájit náboženskou snášenlivost. A především, až se muslimům, díky lidem, jako je ona, podaří ovládnout Evropu, bude se jí líbit stát se členkou harému nějakého Araba, vycházet pouze zahalená, mít zakázáno řídit auto, jak to mají všechny ženy v Saudské Arábii? Není jí snad lépe dnes, v tom Evropském parlamentu, kde by měla hájit zájmy svých krajanů, kteří jí tam zvolili?

 

    Ze všech výše zmíněných skupin se mi ale zdá nejméně obhajitelné chování tak mnohých představitelů křesťanských církví a s nimi spojených osobností. Tomáš Halík, vysokoškolský pedagog, filozof a kněz, píše v Lidových Novinách 12.ledna, že by si „osobně nikdy nepřipnul odznáček „Já jsem Charlie.“ Říká, že si váží „těch, kteří i v dnešní emocionálně vypjaté situaci dokáží s chladnou hlavou rozlišovat mezi islámem a mezi extremisty, zneužívajícími symboliku a rétoriku islámu.“

   Jak dlouho nám budou tito křesťanští humanisté stále lhát? A jak dlouho budou lhát sami sobě? Nevědí, nebo nechtějí vědět, že přece ti „extremisté“ jsou jenom dobrými muslimy, kteří berou vážně příkazy, které jsou jasně formovány Koránem a ostatními zakládajícími texty islámu?

    Ve stejném čísle Lidových Novin arabista a filozof Zdeněk Müller říká: „V Koránu najdete vše, co tam chcete najít. Někdo tam chce najít džihád, jiný zase mír, najdou ho oba. Ta kniha je velmi mnohovrstevná.“ I to se mi zdá být klamáním veřejnosti. Povinnost vést svatou válku, až všichni obyvatelé světa se stanou muslimy, nebo alespoň se podřídí nadvládě muslimů, je jednoznačně a zcela jasně určena Koránem i tzv. hadithy, prvními komentáři Koránu. Islám není náboženstvím, jako ta ostatní. Je to úsilí o světovládu.

    Islám se tak také konkrétně projevoval od samého začátku až dodnes. Sto let po svém vzniku, islámský chalifát už ovládal obrovské území od Indie po Francii. V šestnáctém a sedmnáctém století muslimové dvakrát dobývali Vídeň. Skoro dvě stě let ovládali i část Slovenska. V roce 1914 sultán – chalífa Osmanské říše vyhlásil džihád, svatou válku, mocnostem Dohody - Rusku, Velké Británii a Francii. (Tedy též československým legionářům!) A v roce 1915 začal první genocidu dvacátého století, genocidu Arménů. Dnes, obnovený chalífát Islámského státu – a řada dalších muslimských organizací i jednotlivců - vraždí zcela systematicky.

    Připomeňme, že v 19. století se mezi indickými muslimy vytvořilo hnutí, zvané Ahmadiánské. Jeho představitelé tvrdili, že ospravedlnitelný je džihád slovem, ale nikoli džihád mečem. Po odchodu Britů z Indie, vedoucí osobnosti tohoto hnutí byly nuceny odejít do Velké Británie. Pakistánská ústava vysloveně tvrdí, že Ahmadiány nelze považovat za muslimy.
    Ve stejném čísle Lidových Novin dopisovatel Martin Zvěřina kritizuje prezidenta republiky, který si dovolil říci, že „každý má žít ve své původní zemi a nepokoušet se narušovat normální život v zemích, které mají jinou kulturu.“ Zvěřina dodává, že „kdybychom vzali pana prezidenta vážně, museli bychom po muslimech vyhnat i další menšiny, včetně Židů“.

    Málo co je tak nečestné, jako snaha zastánců islamizace Evropy zneužívat pocitu viny, který Evropané křesťanského původu mohou mít kvůli antisemitismu předchozích generací. Jako by nebylo nic jasnějšího, nežli fakt, že dnes nejhoršími – a vlastně jediným stále aktivními -  nepřáteli Židů jsou právě muslimové! A pak, je přece zásadní rozdíl mezi těmi, kteří se chtějí bránit invazi lidí, odhodlaných je ovládnout a těmi, kteří nenávidí nějakou menšinu, i když ta nedělá nic špatného.

    To, že pan prezident řekl, že každý by měl žít ve své vlastní zemi, se možná nemusí líbit některým Židům, kteří se cítí dobře tam, kde jsou nyní. Ale věřící Židé se po každém jídle modlí:

 

Seděli jsme na březích řeky Babylon, plakali jsme a vzpomínali na Sion. (….)

Říkali nám tam: „Zazpívejte nám píseň o Sionu!“

Jak bychom mohli zpívat Boží píseň v cizí zemi!

Jestliže zapomenu Jeruzalém, ať moje pravá ruka uschne!

Ať se mi jazyk nalepí na patro, jestliže ho nebudu pamatovat,

jestliže nepovýším Jeruzalém nad všechny moje radosti.

   

    Židé neodešli do vyhnanství mezi národy dobrovolně. Byli tam odvlečeni nejdříve po zničení prvního Jeruzalemského chrámu Babyloňany v 6. století před n. l. a pak znovu po zničení druhého Jeruzalemského chrámu Římany v r. 70 n. l. Vždy očekávali návrat do zaslíbené země. Zároveň ale, pokud tento návrat se nezdál být možný, tak se všude snažili se přizpůsobit. Rabíni formovali princip Din ha malchut ha din (Zákon království je vám zákonem). Tím je myšleno, že musí respektovat zákony té země, ve které žijí.

    Muslimové mají naopak náboženskou povinnost vládnout nad nevěřícími. Tradičně jim bylo proto zakazováno, žít v nemuslimských zemích. Když na příklad Osmanská říše byla nucena se vzdát určitých území, muslimové byli vybízeni, aby se z nich odstěhovali tam, kde chalifát ještě stále vládl. Když muslimská emigrace do západní Evropy začínala, muslimští duchovní ji odsuzovali. Teprve, když nabyla větších rozměrů, začali ji naopak podporovat, jako prostředek k dobytí Evropy.

    Jedna stanice pražského metra se jmenuje Kolbenova. Ing. Emil Kolben byl spoluzakladatelem významného závodu Česko-moravská Kolben-Daněk. Pobýval ve Spojených státech, kde spolu s T.A.  Edisonem, vynálezcem žárovky, organizoval zakládání tramvajové dopravy. Jestliže někdo měl významné zásluhy za hospodářský rozvoj českých zemí, tak on určitě. Jako Žid pak zemřel v Terezínském ghettu. Jeho synovi potom komunisté nedovolili studovat na vysoké škole, jako třídnímu nepříteli. Po tom všem Židé začínají chápat, že jim bude přece jenom lépe v jejich vlastní zemi, v Izraeli.

    A jestliže jim to někdo usnadňuje pochopit, tak to jsou právě všichni ti multikulturní humanisté, kteří otevírají zeširoka příchod muslimským dobyvatelům Evropy.

 

    Co je vlastně všechny motivuje? Snažil jsem se rozebírat jejich motivace podle kategorií. Všechny ale snad charakterizuje něco, co je jim společné. Je to asi prostě především strach z nepřítele, který – na rozdíl od nich – neváhá obětovat svůj život za svoje ideály. Tak o něm lžou nejenom ostatním, ale i sami sobě!

    Všichni doufají, že muslimy nějakým způsobem přetáhnou na jejich stranu. Kapitalisté doufají, že se stanou jejich dobrými zaměstnanci a konzumenty, kteří, až si budou moci koupit hodně jejich výrobků, tak je chuť na svatou válku přejde. Levičáci doufají, že čím víc budou muslimy podporovat, tím větší naději mají, že jim nakonec budou stát v čele a s jejich pomocí budou moci uspokojit svoji vůli k moci. A křesťané doufají, že muslimové se nakonec obrátí na křesťanství. To, že v současném světě daleko větší počet křesťanů přechází na islám, nežli muslimů na křesťanství, samozřejmě dobře vědí. Ale odmítají to brát na vědomí.

    Pod výzvami k lidskosti a společným hodnotám se skrývá prostě čistá zbabělost. Všichni ti zbabělci nechtějí pochopit, že čím víc svým nepřátelům ustupují, tím víc je povzbuzují k agresivitě. Zapomínají, že na rozdíl od nich, muslimové skutečně jsou věřící. Věří, že když byli tvrdě poraženi, bylo to proto, že si museli odpykat své hříchy. Kdežto když vidí, jak jim všichni ustupují, tak jsou přesvědčeni, že skutečně Alláh stojí na jejich straně a vede je k dalším a dalším vítězstvím.

    Je proto třeba těm zbabělcům opakovat, že jim ta zbabělost určitě nepomůže. Západní svět má dobrou šanci se muslimům ubránit – ovšem pouze tehdy, jestliže se rozhodne se opravdu bránit.

    Už staří Římané říkali Si vis pacem, para bellum (Chceš-li mír, připravuj válku). Věděli, že svět respektuje jenom sílu a že ten, kdo chce žít v míru, musí jednat tak, aby každého útočníka přešla chuť se na něj vrhat. A to říkali už dávno před tím, než nějaký islám vůbec vznikl. Tehdy římské mapy označovaly území, ze kterých pak Arabové přišli, nápisem Hic sunt leones (Zde jsou lvi). To pro ně byly pouze pustiny, které ani nestojí za námahu je obsazovat.

    Islamisté dobře vědí, že nemají sebemenší naději dobýt Evropu otevřeným útokem. Usilují zmocnit se jí postupně, přistěhovalectvím a obracením Evropanů na islám. Je proto naprosto nezbytné obě tyto činnosti odmítat.

    Přistěhovalectví bude tím méně potřebné, čím víc Evropané se projeví schopnými mít ještě své vlastní děti. Ale i když toho schopni nebudou, bude lepší, aby malý počet našich mladých lidí živil masy důchodců, a abychom všichni žili skromně, než dovolovat nepřátelům se u nás usazovat a pak nás zde vraždit a mrzačit.

    Co se týče konversí na islám, při všem respektu svobody smýšlení je třeba opakovat, že islám není vyznáním, jako ty ostatní. Je to především úsilí o světovládu. Evropan, který se k němu chce připojit, se tím sám vylučuje ze společenství, ze kterého vzešel. Čech, který konvertoval na islám, se sám vyloučil z českého národa a stal se jeho nepřítelem.

 

    Toto všechno je třeba stále opakovat – až do omrzení. Nezapomínejme, že veřejné mínění tvoří všichni, kdo píší a mluví. Samozřejmě na prvním místě novináři, spisovatelé, vyučující, duchovní. Ale i když se dva známí baví u piva, tak spoluvytvářejí veřejné mínění. Oceány se skládají z kapek.   

    Neváhejme a neustále přidávejme jednu kapku ke druhé!

Klíčová slova: EU  | multikulturalismus  | islamizace  | přistěhovalectví
9221 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

Zasílání upozornění
Čtěte také

Eurabia.cz

Islamizace Británie pokračuje mílovými krokyUprchlíci již obohacují Německo. V Hessensku již oženili a vdali 125 děti ...Proud uprchlíku/imigrantů z Řecka přes Balkán směrem k nám zesiluje! Poděkujte Němcům a EU, kteří vyzývají k nebránění migraciNeziskovky v Německu zuří. Odmítají, aby byli uprchlíci vyšetřování kvůli věku. 40 % uprchlíků lže o tom, že jsou dětiBičování mužů a žen za nemanželský sex v Indonésií. Brzy i v Evropě?

ePortal.cz

Glosy: O zahraniční politice a Andrejově beztrestnostiNaděje pro Izrael? Švédská ministryně zahraničí Margot Wallström odstupuje

euPortal.cz

Václav Havel omilostnil v roce 1990 pedofilního vraha Jaroslava Oplíštila a ten poté odnesl z nemocnice Na Bulovce sedmiměsíční holčičku Barborku, kterou pedofilně zneužil a zavraždil. Nyní je na svoboděAmerický generál hovoří o puči, který proběhl v USA po 11. září, a plánu o napadání států – Irák, Afghánistán, Sýrie...a Írán

FreeGlobe.cz

Němečtí vědci tvrdí, že lidské rasy neexistují. Vede je k tomu věda nebo náboženství politické korektnosti?Černý raper integrovaný v Evropě vyzývá k zotročení a zabíjení bělochů (+ video)

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životVeganka tvrdí, vejce jsou pro vaše zdraví horší než kouření. Takto to prý zjistila

euServer.cz

Krutá nemoc Karel Gotta. Pražská kavárna a ubožáci na FB si mohou opět do mistra kopnoutJako republika jsme Koněva prohráli

ParlamentniListy.cz

Takže vy se nestydíte, uhodila Drtinová na Klause juniora. A jelo to celých dvacet minutUkradené výročí. Lidé v roce 1989 chtěli svobodu, a ta dnes stejně mizí. Prezident chce v listopadu mlčet, našel pochopení. Kromě knížete a Gazdíka...
Články autora
Průzkum
Má mít Okamura konkurenci? Souhlasíte s názorem sociologa Petra Hampla, že by Okamurovi prospěla konkurence na politické scéně?
Hlasovat můžete kliknutím na odpověď