"Sluší se, aby žena žila pod botou muže" (Turecké přísloví)

Ombudsmanka Šabatová: Muslimové by měli mít více práv než nevěřící

Autor: Jan Werner | Publikováno: 5.1.2015 | Rubrika: Analýzy
Ilustrace

Poslední měsíc byly vody české mediální scény vířeny verdiktem veřejné ochránkyně práv, Anny Šabatové. Ta se zabývala případem z loňského podzimu, kdy bylo dvěma muslimským studentkám ze Střední zdravotnické školy v Praze 10 znemožněno nosit muslimský šátek, tedy hidžáb. Ředitelka školy, Ivanka Kohoutová, tehdy argumentovala nutností dodržovat školní řád. Jak 27. srpna informovaly Lidové noviny, nošení muslimských šátků ve školách české zákony nijak neupravují a záleží proto na samotných školách, jak se k celé věci postaví ve svých školních řádech.

Ombudsmanka Šabatová však k celé věci zaujala postoj protikladný: dle ní byly obě muslimky, kterým bylo znemožněno studovat v hidžábu diskriminovány a postup ředitelky Kohoutové nebyl v souladu se zákony. "Veřejná ochránkyně práv dospěla k závěru, že Střední zdravotnická škola nepřímo diskriminovala stěžovatelku (Somálku Nasru Michala Cilli, pozn. red.), neboť jí na základě neutrálně formulovaného školního řádu zakázala nosit muslimský šátek, který je projevem jejího náboženského přesvědčení navenek,"stojí dle Lidových novin z 27. srpna ve zprávě ombudsmanky.

Sama Šabatová se pak pro Lidové noviny vyjádřila následovně: "Ředitelka školy nejen že nemůže užívání náboženských symbolů omezit školním řádem, ale nemůže ani rozhodovat, zda náboženský symbol povolí." K dispozici tedy máme dvě jasná vyjádření ombudsmanky Šabatové, ze kterých budeme vycházet. Domnívám se, či spíše jsem hluboce přesvědčen o tom, že si veřejná ochránkyně práv Šabatová v tomto případě neuvědomuje dalekosáhlé důsledky svých slov. Šabatová tedy argumentuje jednak tím, že znemožnění, respektive neumožnění nošení náboženského symbolu ve škole je diskriminace (neboť takový symbol je projevem náboženského přesvědčení člověka navenek), a jednak tím, že školy obecně nemohou užívání náboženských symbolů jakkoliv omezovat školním řádem.

Z interního důvěryhodného zdroje se navíc k našemu sdružení dostala informace, že Šabatové ředitelce Kohoutové navrhovala, aby problematickou pasáž ve školním řádu formulovala následovně. "Žák je povinen řídit se pravidly společenského chování a jednání. Ve škole žák nemůže užívat pokrývku hlavy, vyjma případů, kdy je pokrývka hlavy projevem náboženského přesvědčení čí víry, ke které se žák hlásí, nebo kdy je odůvodněna zdravotním stavem žactva."Je tedy zřejmé, že ombudsmanka Šabatová, člověk, který by měl dohlížet na dodržování lidských práv a na určitou rovnoprávnost, a také člověk, který by měl být tím prvním, kdo bude hlasitě volat v případě projevů diskriminace a neoprávněného zvýhodňování některých skupin ve společnosti na úkor druhých, se v tomto případě naopak sama dopouští zcela kardinální diskriminace a zvýhodňování určité skupiny osob na úkor skupiny jiné.

Pokud se však ponoříme do toho, co Šabatová hlásá detailněji, zjistíme, že množina znevýhodněných a diskriminovaných je v tomto případě skutečně masivní. V tomto článku tedy budu argumentovat pro tyto tři základní teze: 1) Rozhodnutí Šabatové je diskriminační vůči věřícím; 2) Rozhodnutí Šabatové je diskriminační vůči nevěřícím; 3) Rozhodnutí Šabatové je diskriminační vůči muslimkám. Podívejme se nyní na jednotlivé body konkrétněji.

1) Rozhodnutí Šabatové je diskriminační vůči věřícím

Tento první bod jistě vykouzlil mnohým z Vás úsměv na rtech. "Moment, vždyť Šabatová přece jasně mluví o tom, že pokud je nošení nějakého symbolu projevem náboženského přesvědčení navenek daného člověka, pak toto právo má, tak jak tedy může Šabatová svým rozhodnutím diskriminovat věřící?", říká si nyní jistě řada z Vás. Šabatová však svým rozhodnutím tzv. "neviděla za roh". Argumentuje sice tím, že studenti na sobě ve škole mohou mít náboženské symboly, avšak nepochybně operuje pouze v rámci nikoliv menšinových, ale většinových náboženství. Hidžáb, křížek a jarmulka – tedy náboženské symboly tří abrahámovských kultů, kterými věřící dávají najevo své náboženské přesvědčení, respektive příslušnost k některému z těchto tří kultů. Zkusme si ale vzít příklad menšinových náboženství. Tak například pastafariáni, tedy vyznavači Církve létajícího špagetového monstra. Hájila by Šabatová stejně urputně právo vyznavačů tohoto náboženství na to, chodit ve škole s cedníkem na hlavě? Pokud ano, tak můžeme pokročit dále, pokud ne, tak Šabatová sama sebe usvědčuje z nekonzistentnosti svých vlastních slov a veškerá logika, na které budovala svou argumentaci vůči ředitelce Kohoutové, se bortí jako domeček z karet.

I v rámci abrahámovských kultů bychom však jistě našli některé menšiny, které nám mohou dobře posloužit jako příklad. Tak co třeba takoví adamité? Co kdyby potenciální adamita požadoval, aby mu bylo umožněno chodit do školy kompletně nahý, jelikož právě nahota symbolizuje jeho náboženské přesvědčení navenek? Pokud by mu to bylo zakázáno, šlo by o totožný příklad "diskriminace", s jakou Šabatová operuje v případě zákazu hidžábů. Položme si však již nyní otázku: bojovala by Šabatová podobně horlivě za právo pastafariánů či adamitů? Je vysoce pravděpodobné, že nikoliv. A co třeba vyznavači řádu Jedi, tedy lidé hlásící se kjediismu? Ti by se mohli dožadovat toho, aby do škol byli vpouštěni s replikami světelných mečů. Případný zákaz světelných mečů ve školách by byl jasným projevem náboženské diskriminace.

Zajdu ale ještě dále, abych mohl naplno demonstrovat myšlenku, o kterou mi jde. Představme si hypotetickou situaci: během dnešního dne se mi přihodí hluboký, transcendentní, slovy nezachytitelný a nepopsatelný zážitek, během kterého se setkám s jistou nadpřirozenou entitou (řekněme určitou variací Boha). Ten mě zpraví o jediném pravém náboženství a o jediné pravé nadpřirozené entitě (sobě) a mě určí, abych jeho slovo hlásal zde na Zemi. Do paměti mi vloží slova nového svatého textu, který já poté přepíšu do počítače či na papír a budu jej šířit. Jedním z dogmat tohoto nového náboženství však bude, že jeho vyznavači musí na veřejnosti chodit s mrtvým kohoutem přivázaným k pásu, či jakkoliv jinak k tělu. Ano, poněkud nepkratické, ale co už, Bůh si to holt přeje a odmítnutí tohoto požadavku by bylo projevem té vůbec nejhlubší neúcty k Bohu. Ostatně, kdo jsem já, abych jakkoliv zpochybňoval příkazy Boha? Zvláště pak uvážíme-li, že mi při mém transcendentním zážitku Bůh specificky několikrát opakoval, že nošení mrtvého kohouta na veřejnosti je skutečně mimořádně důležité. Lze říct, že snaha o omezení tohoto mého vyjádření náboženského přesvědčení navenek by se rovnala té největší možné urážce mého náboženského cítění.

Argumentovala by i v tomto případě Šabatová, a ostatní obhájci hidžábu na školách, aby mi (a dalším vyznavačům mého náboženství) bylo umožněno chodit do školy s mrtvým, zapáchajícím kohoutem připnutým k pasu? Odpoveď na tuto otázku všichni známe. Umožněno by mi to nebylo. Ostatně, podobně by zcela jistě byli diskriminováni i adamité, jediové, pastafariáni či příslušníci mnoha jiných reálných či potenciálních náboženství. Dostáváme se tedy k jádru věci, a tím je otázka "proč?" Proč by mi bylo znemožněno chodit do školy s mrtvým kohoutem u pasu? Proč bych byl takto nábožensky diskriminován? Proč by někdo omezováním náboženských symbolů ve školách urážel mé náboženské cítění? Fakticky vzato, existují dvě možné odpovědi. Tou první je, že by mé náboženství s mrtvým kohoutem u pasu, bylo označeno za recesi, za nesmysl a za něco, co jsem si prostě vymyslel. Podobně by určitě někdo mohl postupovat i vůči pastafariánům. Ale je toto vážně argument? Pochopitelně není. Není možné jen tak přijít k někomu, kdo hlásá nějaké náboženství a říct mu: "hele, kámo, nevěřím ti ani za mák, určitě si vymýšlíš". S náboženstvím je totiž ten "problém", že je nevyvratitelné. Mého Boha, který bude požadovat nošení mrtvého kohouta na veřejnosti, nelze vyvrátit. Neexistuje jeden jediný způsob, jak učinit jeho existenci více či méně pravděpodobnou než existenci abrahámovského Boha, nebo než třeba existenci slovanského Svaroga či hinduistické Shivy. Ostatně, právě proto se těmto zkušenostem říká transcendentní (tedy přesahující smyslové i rozumové možnosti), právě proto Akvinský odlišoval filosofii (teologii) přirozenou a zjevenou, tedy tu, která vychází z tezí, jež jsou nepřístupny rozumu. Konec konců na křesťanství a Akvinském si tuto věc můžeme dobře ilustrovat. Zjevená filosofie (teologie) v křesťanství reprezentuje dogmata křesťanské doktríny. Akvinský v Sumě teologické píše následující: "Je nemožné dospět k poznání Trojice božských osob prostředky přirozeného rozumu (Ia.32.1c)". Jestliže tedy toto odůvodnění uznáváme u jednoho typu náboženství (abrahámovského), neexistuje jediný důvod neuznávat jej u náboženství jiných, zvlášťe pak, deklarují-li tato náboženství sama, že jejich dogmata jsou taktéž rozumu nepřístupná a jejich povaha transcendentní.

Označit můj transcendení zážitek, během kterého se mi zjeví Bůh a zpraví mě o novém náboženství za recesi či výmysl, tedy jednoduše nelze.  Tím se dostáváme k druhé možné odpovědi na otázku "proč?". Proč zakážeme pastafariánům chodit do školy s cedníky na hlavě, adamitům chodit do školy nazí či vyznavačům nového náboženství s mrtvým kohoutem u pasu? Jednoduše proto, že nám (myšleno Šabatové a ostatním) ve skutečnosti vůbec nejde o nějakou náboženskou diskriminaci, o tolerování náboženských menšin, o snahu neurazit náboženské cítění či o nějaké projevy sebeidentifikace věřících směrem navenek prostřednictvím náboženských symbolů. Pokud by totiž Šabatové a všem ostatním apologetům hidžábů šlo o práva věřících, nemohli by nikdy, zdůrazňuji nikdy rozlišovat mezi náboženstvími. Nemohli by jednoduše některým náboženstvím své symboly povolovat a jiným je zakazovat. Buď tito lidé jednoduše hájí zájmy věřících – všech věřících – nebo zájmy privilegovaných skupin (tedy např. muslimů, ale už ne pastafariánů atp.). Pokud hájí zájmy všech věřících, pak se mohou označovat za bojovníky za práva věřících. Pokud hájí zájmy partikulárních náboženských skupin, pak se mohou označovat leda tak za bojovníky za práva partikulárních náboženských skupin. Hájí-li někdo právo věřících na sebeidentifikaci prostřednictvím nošení náboženského symbolu na veřejnosti, nemůže víry daných jedinců rozporovat. Bojovník za tato práva nemůže přijít a říct: "Hele, tak v tom Vašem náboženství máte tohle a tohle, a tady tohle zase nemáte, no nevím, možná že kdybyste tam měli tohle tak jo, ale tady tohle, to už se mi zdá trochu přehnaný, ne?" Daný bojovník za práva věřících totiž do náboženství těch kterých věřících nevidí, pokud sám není jedním z nich. Daný bojovník za práva věřících nemá žádný introspektivní přístup do myslí daných věřících, skrze který by si mohl "ověřovat náboženské pravdy". Chtít po věřících, aby nějak upravovali svá dogmata a to, co jim Bůh nadiktoval aby nosili, je samozřejmě nesmysl. Každé náboženství bere svého Boha či svou nadpřirozenou entitu za středobod reality, středobod univerza, za "To", ze kterého vše vychází. A chce-li po svých věřících tato entita, aby nosili cedníky na hlavě, aby chodili nazí či cokoliv podobného, má proto jistě dobrý důvod. Na bojovnících za práva věřících určitě není tyto důvody rozporovat. Chce-li někdo hájit zájmy věřících, nemůže náboženské symboly klasifikovat na škále vhodné - nevhodné, či jinak řečeno, nemůže různá náboženství různě hodnotit podle toho, jak se mu osobně to které líbí či nelíbí.

Dostáváme se tedy skutečně k tomu, že rozhodnutí Šabatové a ostatních apologetů hidžábů není v žádném případě bojem za práva věřících a za práva člověka projevit svou víru navenek skrz náboženský symobol. Jde tedy spíše o něco jako "společenskou přístupnost". Pokud se však Šabatové či komukoliv jinému z řad apologetů bude zdát cedník na hlavě během vyučování či nahota adamitů ve škole "za hranou", měl by si uvědomit, že v daném momentu už hájí něco úplně, ale úplně jiného, než nějaká náboženská práva. Žádný věřící si totiž tyto symboly sám nevybral. To je ostatně podstatou daných náboženství. Dané symboly byly uděleny z hůry, Bohem. Stačí tedy jeden jediný adamita, jeden jediný pastafarián či jeden jediný člověk, který prohlásí, že ve svém transcendentním zážitku nazřel odvěké metafyzické Pravdy o Universu a bude na základě nich chtít chodit do školy v něčem, co bude "společensky nepřístupné", a náhle to bude Šabatová a ostatní apologeti, kdo bude v pozici těch, kdo diskriminují a zakazují věřícím projevovat své náboženské přesvědčení na veřejnosti.

2) Rozhodnutí Šabatové je diskriminační vůči nevěřícím

Nyní se dostáváme k ústřednímu bodu, který zřejmě, na rozdíl od bodu prvního, každý čekal. Chtěl jsem však nejprve v bodě 1) osvětlit, že vymezování se vůči možnosti nosit hidžáb ve škole apriorně neznamená snahu o diskriminaci věřících obecně, a že stejně tak obhajoba možnosti nosit hidžáb ve škole apriorně neznamená hájení náboženských práv všech věřících. Nyní však ke slovu přichází zcela klíčová otázka: proč by vůbec náboženství mělo zakládat nějaká nová práva? Proč by věřící měli ve škole disponovat více právy, než nevěřící? Pokud je člověk věřícím (a na základě bodu 1) dodejme, že věřícím pouze z vybraného okruhu mainstreamových náboženství), vzniká mu právo nosit nějaký oděv / symbol. Pokud je člověk nevěřící, dle Šabatové mu žádné takové právo nevzniká. A právě to je zcela kardinálním bodem celé problematiky. Proč by víra v pohádkové bytosti měla jakkoliv rozšiřovat katalog práv, kterými člověk disponuje? Pokud muslimka může nosit hidžáb, ale nevěřící bude na té stejné škole perzekuovaný za to, že má při vyučování na hlavě kšiltovku, jedná se o diskriminaci par excellence. Pokud by v našem vesmíru byla realita taková, že by kšiltovka byla symbolem některého z mainstreamových náboženství, neměl by daný žák problém. Leč, žijeme ve vesmíru, kde kšiltovka není symbolem žádného náboženství a proto ji žák nebude moci nosit.

Připomeňme si pro jistotu ještě jednou, že Šabatová ředitelce Kohoutové navrhovala, aby byl školní řád formulován tak, že by se žáci měli řídit pravidly společenského chování, a že během vyučování na sobě nemohou mít žádnou pokrývku hlavy (tedy např. kšiltovku), avšak vyjma případů, kdy je taková pokrývka projevem náboženského přesvědčení či víry. Doopravdy kristalicky čistá ukázka diskriminace a zvýhodňování jedné skupiny obyvatelstva na úkor skupiny jiné. Disponování náboženskou vírou v žádném případě nemůže být důvodem pro získání nových občanských práv oproti člověku, který náboženskou vírou nedisponuje. Tento případ, kdy věřícím má být dle ombudsmanky Šabatové dovoleno nosit pokrývku hlavy jen a pouze proto, že jsou věřícími, zatímco nevěřícím by to bylo zakázáno právě z toho důvodu, že nejsou věřícími, je skutečně tak esenciálně čistou ukázkou diskriminace a znevýhodňování nevěřících ve společnosti, že ani není třeba hledat nějaký přímer či paralelu.

A co tedy poradit středoškolákům, kteří jsou nevěřící ale zároveň by během výuky chtěli nosit nějakou tu pokrývku hlavy, třeba kšiltovku? Recept je jednoduchý: prohlašte, že nošení kšiltovky je i u Vás projevem Vašeho specifického náboženství. Pokud totiž řeknete, že jste nevěřící ale přesto kšiltovku během výuky chcete nosit, nemáte dle veřejné ochránkyně práv žádnou šanci. Jakožto nevěřící plebs toto právo nemáte, můžete leda tak s pokorou kšiltovku sundat a sledovat jak Vaši věřící spolužáci, na rozdíl od Vás morálně na výši (protože jsou věřící), užívají práva, jež jsou Vám odepřena. Skutečně velice mě mrzí, že doba mého středoškolského života již pominula, jelikož jinak bych se samozřejmě pokusil prosadit právo nevěřícíh na nošení libovolné pokrývky (nejen) hlavy v době školní výuky. Všem středoškolákům a gymnazistům, kterým však bude zakázáno nosit například kšiltovku, však vážně vřele doporučuji začít argumentovat tím, že se jedná o náboženský symbol Vašeho vlastního náboženství. Pokud Vám vyučující řekne, že si vymýšlíte blbosti, řekněte mu, že se tím dopouští hrubé urážky Vašeho náboženského cítění a že pokud toho nenechá, budete se právně bránit. Ostatně, § 198 trestního zákoníku hovoří jasně:

§ 198 Hanobení národa, etnické skupiny, rasy a přesvědčení

(1) Kdo veřejně hanobí

a) některý národ, jeho jazyk, některou etnickou skupinu nebo rasu, nebo
b) skupinu obyvatelů republiky pro jejich politické přesvědčení, vyznání nebo proto, že jsou bez vyznání,

bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.

V případě, že Vám někdo bude zakazovat nosit kšiltovku ve výuce proto, že nejste věřící a tudíž, na rozdíl od věřících, nemáte právo nosit symbol, který pro Vás něco znamená, můžete se odvolat na "hanobení skupiny obyvatel republiky proto, že jsou bez vyznání". Pokud Vás však osvítí a Vy zjístíte, že disponujete vírou v Boha, který Vám přikazuje nosit ve škole kšiltovku a toto Vaše náboženské přesvědčení bude ve škole diskriminováno či zesměšňováno, můžete se odvolat na "hanobení skupiny obyvatel republiky pro jejich vyznání".

3) Rozhodnutí Šabatové je diskriminační vůči muslimkám

Nyní se podívejme na poslední bod, který jsem v úvodu článku zmínil. Jak může muslimky diskriminovat rozhodnutí, ve kterém jim Šabatová přiznává právo nosit hidžáb ve škole? Tento bod však může být překvapujícím pouze na první pohled. Hidžáb je totiž třeba vnímat především jako symbol nesvobody a útlaku žen v rámci islámu. Mnoho muslimek totiž hidžáb nosí zcela nedobrovolně – z donucení, pod nátlakem, či jednoduše ze strachu před tím, jak by se zachovalo její muslimské okolí v případě, že by v něm nechodily. Rozhodnutí Šabatové o tom, že by muslimkám mělo být umožněno chodit do školy v hidžábu je pak nelítostným bičem na všechny muslimské ženy, jež jsou oběťmi tohoto donucování a omezování osobní svobody.

  • Autorem obrázku je Ondřej Hataš.
  • Autorem obrázku je Ondřej Hataš.

Na to však jistě množí z Vás zareagují očekávatelným a předvídatelným protiargumentem: kvůli tomu, že některé muslimky jsou k nošení hidžábu nuceny, upřeme právo na jeho nošení všem ostatním muslimkám? Tím přece budeme diskriminovat to velké množství muslimek, které hidžáb nosí zcela dobrovolně. To je jistě pravda, avšak je potřeba se poněkud detailněji podívat na onu "dobrovolnost". Co to vlastně znamená? Lze za dobrovolné nošení hidžábu považovat situaci, kdy je dítě už od prvního roku života vychováváno takovým způsobem, že je mu fakticky vymýván mozek ve jménu islámu (případně jakéhokoliv jiného náboženství)? Jestliže je Vám už od prvního roku života konstantně, neustále a každý den do hlavy vtloukáno něco o tom, jak islám představuje Absolutní Pravdu o Universu a Vy musíte chodit zahalená, jako dítě nemáte prakticky žádnou šanci se vůči tomu bránit. Existují však samozřejmě děti, a rozhodně jich není málo, které se i přes takto silný brainwashing, který je přítomný a velice silný prakticky v každé muslimské zemi, dokážou tomuto vymývání mozku a náboženské indoktrinaci vzepřít. Tyto děti jsou pak k nošení hidžábů a dalších oděvů, zahalujících ještě větší části těla a obličeje, jednoduše nuceny. Jsou jim upírána jejich občanská práva ve jménu vymyšlené pohádkové bytosti. A právě vůči těmto dětem, vůči malým holčičkám, které se musí zahalovat proti své vůli, je rozhodnutí Šabatové a všech, kdo ji v tomto podporují, vskutku mimořádně ohavné. Je to plivanec do tváře všem dívkám, kterým je už od dětství ničen život náboženskou indoktrinací.

divka_mekka

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Pro ilustraci, jeden nedávný případ z mnoha. Právě vůči dívkám jako je ta z obrázku je rozhodnutí Šabatové a jejich podporovatelů skutečným plivancem do tváře. Překlad anglického textu z obrázku:

"Právě jsme v autě, na cestě do Mekky, kde provedeme rituál Umra, neboli tzv. malou pouť. Říkala jsem, že tam nechci, ale můj otec na mě začal strašně řvát. A navíc na sobě musím mít hidžáb...

Budu unavená z toho všeho chození, předstírání modlení a dělání rituálu tawaf – to vše pro nic. Budu obklopena miliony idiotů, kteří utratili tisíce, jen aby se tam dostali... Kdy už konečně to "nucení k uctívání" skončí?!"

Mluvit o tom, že se zákazem hidžábu dotkneme muslimek, které hidžáb skutečně, dobrovolně a bez donucení nosit chtějí je podobné, jako když bychom ženám, které byly dlouhé roky oběťmi domácího násilí chtěli umožnit právo na to, aby dále byly bity svým manželem / partnerem. V řadě těchto případů, kdy je některá žena po dlouhé roky vystavena domácímu násilí, si na toto násilí prakticky zvykne a svého manžela, kterí ji bije, ještě začne chránit a kolikrát jej ani poté, co se na celou věc přijde, nechce opustit. Mluvit o dobrovolnosti nošení hidžábu vzhledem k tomu, že jsou dívky již od útlého věku vystaveny nekompromisní dogmatické náboženské indoktrinaci mi přijde skutečně mimořádně absurdní, a myslím si, že absurditu této argumentace si snad v hloubi duše musí uvědomovat i ti, kteří ji užívají. Zatímco v relativně sekulární Evropě má potenciální křesťanka možnost "uprchnout" jinam, má možnost někde nahlásit například to, že ji rodiče nějak nutí do víry atd., v muslimském světě mladé dívky žádnou takovou možnost nemají.

Připomeňme si také, že v islámu je každé dítě muslimského otce automaticky muslimem. Pokud se tedy narodí dcera křesťance a muslimovi, dcera je muslimka – automaticky, narozením. Pokud se dítě narodí ryze muslimskému páru, tak pochopitelně taky. Jak tedy chtějí obhájci nošení šátků vůbec hovořit o nějaké svobodě rozhodnutí, když se v islámu dívka stává muslimkou narozením? Nemá možnost výběru, prostě je muslimkou a tečka. Kde pak v sobě kdokoliv může vzít tu drzost hovořit o tom, že se dívka, která si prošla roky a roky trvající náboženskou indoktrinací, svobodně rozhodla k tomu nosit hidžáb? Tyto dívky, které se automaticky stávají muslimkami, většinou prakticky nemají vůbec žádnou šanci na útěk z této reality. Většina z nich je brzy za pomocí náboženské indoktrinace dokonale "konvertovaná" již po pár letech života. A ty, které se této indoktrinaci vzepřou, jsou pak kráceny na svých právech, jako například dívka z obrázku.

Jediné, co těmto dívkám žijících nejen v islámských zemích, ale čím dál častěji také v muslimských komunitách v Evropě zbývá, je se jednoduše podřídit. Ostatně, o tom také islám je, jelikož slovo islám znamená "podřízení se".

Závěrem se podívejme na několik fotek z íránské facebookové stránky My Stealthy Freedom آزادی یواشکی زنان در ایران, na které ženy z Íránu pomocí fotek demonstrují svůj názor na nošení hidžábu. Jejich postoj je očividně poněkud odlišný, než postoj Šabatové a ostatních, kteří by těmto statečným Íránkám velice rádi zpřístupnili jejich právo povinně svobodně nosit hidžáb.

  • "We don't have sickness. we just don't like the compulsory hijab. that's all."
  • iran_hidzab_2
  • " My stealthy freedom with my dog in the park. In my country, not only taking off my scarf but also bringing my dog out of home is a crime. Every day, what we do is escaping. I hope this freedom finally changes from being stealth to being overt and open."
  • iran_hidzab_3
  • "Look at the scarf on my head. This is compulsory and the solution for it is not patience. I mean that life is my right. I'm a human being just like you. Tell me, tell me what do I have less than you? Let me speak like a woman for two minutes. Humans are humans. They have taken my right as long as history. Now it's my turn. The old habits are dead."
  • iran_hidzab_4
  • " I hope there'll be a day when we can have freedom without any fears, and without it having to be stealthy. Here's the city park."

 

  • "Anyway, leaving this black scarf to the hands of the wind won't be of any use. Cause right afterwards, we'll have to run after the wind to take it back , clean it up of the dust and put it on again, This is the reality of our life in Iran."


Původní celý název článku zní: "Ombudsmanka Šabatová: Muslimové by měli mít více práv než nevěřící" a vyšel 12. 9. 2014

Článek byl původně napsán pro web Občanského sdružení ateistů České republiky,www.osacr.cz

http://www.osacr.cz/2014/09/12/ombudsmanka-sabatova-muslimove-by-meli-mit-vice-prav-nez-neverici-3/

Převzato z blogu autora werner.blog.idnes.cz

 

Klíčová slova: multikulturalismus  | politická korektnost  | islamizace
10016 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

Zasílání upozornění
Čtěte také

Eurabia.cz

Evropská imigrační politika slouží venezuelskéIslamizace Británie pokračuje mílovými krokyUprchlíci již obohacují Německo. V Hessensku již oženili a vdali 125 děti ...Proud uprchlíku/imigrantů z Řecka přes Balkán směrem k nám zesiluje! Poděkujte Němcům a EU, kteří vyzývají k nebránění migraciNeziskovky v Německu zuří. Odmítají, aby byli uprchlíci vyšetřování kvůli věku. 40 % uprchlíků lže o tom, že jsou děti

ePortal.cz

Glosy: O zahraniční politice a Andrejově beztrestnostiNaděje pro Izrael? Švédská ministryně zahraničí Margot Wallström odstupuje

euPortal.cz

Povinné kvóty Bruselu a hrozba sankcí jsou tu znovu. Prosazují je společně Francie a ItálieMůj dům – můj hrad, to je princip, který hájí hnutí SPD. Navrhujeme novelu trestního zákoníku, která má posílit práva slušných lidí, kteří jsou přepadeni

FreeGlobe.cz

Němečtí vědci tvrdí, že lidské rasy neexistují. Vede je k tomu věda nebo náboženství politické korektnosti?Černý raper integrovaný v Evropě vyzývá k zotročení a zabíjení bělochů (+ video)

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životVeganka tvrdí, vejce jsou pro vaše zdraví horší než kouření. Takto to prý zjistila

euServer.cz

Krutá nemoc Karel Gotta. Pražská kavárna a ubožáci na FB si mohou opět do mistra kopnoutJako republika jsme Koněva prohráli

ParlamentniListy.cz

Jednostranné. A ty odměny... Chci změny v ČT, zaznělo. Chystá se konference Greta v OSN: To sralo i mě, řekl příznivec. Maňásek, blázen. Šikanujete ji, vy kritici! zaznělo. Češi se s tím ne*erou
Články autora
Průzkum
Má policie zveřejňovat národnost pachatelů? Německý zemský ministr vnitra Reul chce napříště zveřejňovat národnost a stát. příslušnost podezřelých a pachatelů. Souhlasíte?
Hlasovat můžete kliknutím na odpověď