"Sluší se, aby žena žila pod botou muže" (Turecké přísloví)

Mohamed - génius psychoteroru (část I.)

Autor: Bohuslav Svatoš | Publikováno: 11.4.2009 | Rubrika: Analýzy
Ilustrace

Kdo vlastně byl prorok Mohamed a o co mu šlo?

Výsledky jeho úspěšné práce skrze 14. století praxe ukazují, že jeho primárním cílem bylo zformovat vnitřně totálně homogenní a samočistící vojenskou sílu, která bude zcela oddaná a loajální svému idolu a vůdci – k němu samému.

K dosažení tohoto cíle potřeboval nějaký věrohodný a léty ověřený náboženský pramen a tím se mu stal Judaismus a Křesťanství. Hlavním zdrojem inspirace z něhož čerpal svoje „informace od Boha“ byl Judaismus. Židovský Jahve mu zaimponoval svou absolutní mocí a také tím, že se dal velmi snadno zneužít jako legitimní záminka k válce proti všem, kdo ho neuctívají, což byla v jeho době v podstatě celá společnost.

Relativní výjimkou byli židé, kteří sice „Jediného pravého Boha“ uctívali, jenže měli oproti Mohamedovi daleko původnější verzi Nejvyššího, což bylo Mohamedovi trnem v oku a motivem k tomu, aby v rámci možností židy smetl z povrchu světa. Nemohl totiž tolerovat existenci původního a staršího kultu, který by už svou pouhou existencí obnažoval milého Mohameda jako lháře, lžiproroka a plagiátora.

Ze všech monoteistických náboženství je především islám postaven na tom, že agrese proti nevěřícím je legitimním aktem bránícím zájmy jediného pravého Boha a nikoli aktem nabytí moci a bohatství za pomoci války. Kdo měl, či ještě dnes má jiný názor, uráží „Boha“ a musí - pro slávu Alláhovu - zemřít .

Mohamedovými současníky byli nábožensky tolerantní lidé - řečeno slovy monoteistů pohané - a vynález jediného žárlivého Boha v jeho prezentaci byl skvělou záminkou k válečné expanzi proti celému okolnímu světu, který si s nějakým jediným pravým Bohem vůbec nelámal hlavu.

Pro někoho, kdo toužil po bezbřehé moci a výhodách z ní plynoucích nebylo nic snazšího, než použít vhodně modifikovanou ideu židovského Božstva k tomu, aby osočil všechny ty, kdo odmítali jeho verzi „Boha“ z absolutně trestuhodné nepravosti a špatnosti. Za pomoci několika pro výstrahu vyvražděných a zotročených „pohanských“ vesnic a měst pak získal hrozivou autoritu i ekonomický potenciál, kterým se odměnil všem loajálním bojovníkům pravého „Boha“. Těmito prvotními akty války proti nevěřícím poskytl všem svým věrným i váhajícím zaslíbení ve spoluúčasti na zdroji trvalého bohatnutí, protože nevěřící byli úplně všude vůkol a těm, kdo proti nim bojovali – za Alláha – se odměňoval už samotnou válečnou kořistí. Kořistí, kterou pro slávu Alláhovu a Prorokovu získali ve spravedlivém legitimním boji proti odporným veskrze špatným, smrt si zaslouživším nevěřícím...

I když pozor, Alláh je slitovný a milosrdný, takže některé nevěřící – zvláště pak ženy - čekalo namísto smrti pouhé otroctví (sexuálního rázu), což bylo od Alláha a jeho Proroka jistě velice hezké a ohleduplné.

Viz několik dokumentačních citátů z Prorokova díla.

Súra 2:187 (str.465) "Zabíjejte je všude, kde je dostihnete a vyžeňte je z míst, odkud oni vás vyhnali, vždyť svádění od víry je horší než zabití."

Súra 2:189 (str. 465) "A bojujte proti nim, dokud nebude konec svádění od víry a dokud nebude všechno náboženství patřit Bohu."

Súra 4: 59 (str.528) "Věru ty, kdož neuvěřili v Naše znamení, My v ohni sežehneme, a kdykoliv vyschnou kůže jejich, vyměníme je za jiné, aby tak trestu okusili. A Bůh zajisté je mocný a moudrý."

Súra 4: 91 (str.532) "Neberte si mezi nimi přátele, dokud se nevystěhují na stezku Boží! A jestliže se obrátí zády, pak je chyťte a zabte, kdekoliv je naleznete!"

Súra 4: 93 (str.532) "Kdykoliv se pokusí vás svést k odpadnutí, budou odraženi. A jestliže se nebudou držet stranou od vás a nevzdají se vám na milost a nesloží své ruce, tedy je chyťte a zabte, kdekoliv je naleznete! A nad těmito vám dáváme pravomoc zřetelnou.".

 

Aby si „Prorok“ zajistil oddanost i bázlivou loajalitu svých stoupenců, současných i budoucích, sám sebe povýšil na post nejvyššího Božího posla a zástupce až na věky věků.

Sám sebe situoval do role vzoru ctností a všechny potenciální kritiky a oponenty nechal ve jménu trvalého zachování nezpochybnitelné úcty vůči své božské jsoucnosti pozabíjet. Principiálně je tento mechanizmus primitivně jednoduchý, všichni lidé ve sféře jeho vlivu dostali možnost výběru – buďto se skloní před „Božím poslem a Prorokem“ a nebo budou „spravedlivě“ pobiti, či v lepším případě takticky zotročeni a poníženi do rolí méněcenných dhimmi.

Samozřejmě se našlo dost naivních hlupáků, kteří nedokázali pochopit a ocenit Mohamedovu božskou kvalitu a výlučnost, a tak se jim stalo, že byli „milostivě a slitovně“ popraveni. Všichni další potenciální váhající ignoranti a hlupáci, neschopní vidět tak zjevnou a jasnou věc, jako fakt, že Mohamed je opravdu Božím poslem, náhle prozřeli a byli osvíceni poznáním, že Mohamed je opravdu tím Božím mužem a odměnou za toto osvícení se jim dostalo ještě slitovnější a milosrdnější tolerance od Proroka Alláhova, který jim ve své velikosti dovolil žít. Tento jednoduchý princip hrozby smrti za nevíru se ukázal být velmi efektivním a stal se (až do dneška i budoucna na ty nejtemnější věky) základním pilířem Mohamedovy „slitovné a milosrdné“ věrouky.

Lidé postižení touto formou „milosrdenství“, se často ocitli před dilematem – buďto připustit, že toto milosrdenství a slitování Alláhovo je strašlivým bludem a nesmyslem. A to už ze samotného principu vydírání pohrůžkou smrti za nevíru, což ovšem znamenalo a ve světě islámu stále znamená odsoudit se k smrti. Případně mlčet a být zhnusen sám sebou za své pokrytectví tolerující takový krvavý hnus, jakým Mohamed otravoval duše svých následníků.

Protože většina lidí dala přednost životu a také nedokázala žít ve zhnusení sebou samými následkem toho, že vědomě přitakávají a opěvují zlo, tak museli – ve jménu přežití i „duševního zdraví“ - zaujmout postoj, který jim dal - a dává i dnes - možnost zachovat si sebeúctu i život.

Ve jménu toho tedy sami začali „Božího Proroka“ respektovat a opěvovat jako někoho opravdu Bohem pověřeného a poslaného. Když už člověk čelí akutní hrozbě smrti a chce přeci jen zůstat na živu a také zachovat při životě a svobodě své blízké, tak chtě nechtě musí nastolit takový stav vědomí, aby sám před sebou zůstal eticky a morálně věrohodným. Ve jménu tohoto morálního sebeočištění, tedy toho, kdo ho hrozbou smrtí vydírá, - tj. Mohameda - sám začne chválit, opěvovat, glorifikovat a milovat...

Určitou obdobou této uctivě bázlivé psychózy jsou časté citové vazby mezi unesenými a únosci. Oběti únosů, totiž následkem extrémního stresu, hrůzy ze smrti a závislosti na libovůli únosce ve zvláštním hnutí mysli začnou svého tyrana milovat a vzniknuvší citová vazba pak mimo jiné samotného tyrana nutí k tomu aby svoji budoucí oběť ušetřil.

Mohamedův vztah k jeho pod pohrůžkou smrti na islám konvertovaným ovečkám byl od počátku jeho vyděračského teroru modulován obdobně. Kam přišel se svojí novou, krví nevěřících prolitou a posvěcenou vírou, tak tam se skrze strach ze smrti - jež je osudem nevěřících: Súra 8:57 (str. 489) "Nejhoršími tvory před Bohem jsou ti, kdo byli zatvrzele nevěřící a stále ještě nevěří." - stal milovaným a opěvovaným „Božím prorokem“.

 

Mohamed se tedy v této atmosféře volby – přitakej nebo zemři - stal někým vychvalovaným a zbožňovaným, a jeho často nechtění ctitelé se tímto způsobem „z nouze ctnosti“ vyhnuli, jak trestu smrti za bezbožnost, tak i vědomému vnitřnímu morálnímu pokoření za to, že uctívají, zbožňují a následují amorálního lháře, lžiproroka a zlosyna...

Nejspolehlivějším způsobem, jak tomuto morálnímu sebe zahanbení či případnému trestu za bezbožnost předejít, bylo přijmout Mohameda jako někoho opravdu Božského a pak ho jako někoho božského nadále vší silou preferovat.

A vskutku nemůže být pochyb o tom, že osobní zkušenost s pohledem na uťaté hlavy bezvěrců a pochybovačů o Mohamedově božském poslání, které se kutálely v prachu před těmi méně chápavými, byla zárukou velmi náhlých prozření o tom, že Mohamed je opravdu Božím mužem hodným následování.

V této ultimativní atmosféře trestu smrti za nevíru v „Proroka“ byla zformována mentalita muslimů, dostali se do spárů nestydatého zlosyna, který získával autoritu „Božího posla“ za pomoci vraždění oponentů, a výsledným efektem jeho úsilí je do absurdna dovedený kult osobnosti a ideologie svaté války povýšená na náboženství. „Náboženství“, které po vzoru svého duchovního otce používá stejně hanebnou strategii k sebeprosazení jako on sám. Je to strategie vraždění, teroru a zastrašování.

Po Mohamedově smrti si jeho nohsledi spočítali, že následováním a rozvíjením jeho odkazu se v jejich pohanském světě sami stanou jeho posmrtnou výkonnou mocí i se všemi mocensko ekonomickými výhodami z toho plynoucími. Touto cestou se islám i bez Mohameda stal prosperujícím kultem, který jeho zastáncům a praktikantům přinášel rostoucí moc a bohatství, stačilo se porozhlédnout kamkoli mimo doménu vlády islámu a „posvátný důvod“ k další válečné expanzi proti nevěřícím byl k dispozici.

Dominantním aspektem islámu a jeho vlivu na mentalitu jeho stoupenců je velmi specifické duševní rozpoložení lidí, kteří ho praktikují. Islám vyrostl a přežil skrze všudypřítomný aspekt masově aplikovaného psychoteroru, jehož pointou byla hrozba smrtí za nepraktikování pravé víry a žádoucího životního stylu, který si žádala. Následkem tohoto všudypřítomného tlaku vykonávaném věřícími na sobě samých navzájem a úzkostlivě se vzájemně střežících i motivujících k maximální zbožné loajalitě k Alláhovi a jeho Prorokovi, vznikla v podstatě masová náboženská hysterie, ba přímo davová psychóza.

Jejím průvodním jevem je v podstatě obsesivní snaha věřících o praktikování maximální možné a všem na odiv dávané zbožnosti, která v atmosféře pravého islámu věřícímu poskytne elementární společenskou prestiž a učiní ho bezpečným před neblahým osudem všech těch, kteří islám praktikují nepřesvědčivě a nevěrohodně. Terči krutě oprávněné Boží pomsty jsou ti příliš vstřícní, tolerantní a přátelští k nevěřícím. Osudem takových musí být smrt a věčné zatracení.

Výsledným produktem tohoto vynuceného kolektivního úsilí o transparentně pravou zbožnost je i do značné míry kolektivní mentalita, která formuje v podstatě duševně uniformní jedince. Jejich psychická integrita a sebepřijetí je odvislé od toho, do jaké míry praktikují náboženskou filosofii kolektivu, jehož jsou součástí. Mohamedem nastolená a vykovaná Muslimská mentalita je zjednodušeně řečeno produktem soustředěného tlaku komunity, oslabujícího osobnost jedince ve prospěch stáda. Výsledkem tohoto permanentního společenského tlaku je to, že muslim (v plném významu tohoto slova tj. rigidní muslim) vnímá sám sebe spíše zvenčí, vidí sám sebe očima své komunity a jeho sebeúcta se odvíjí od toho, jestli jedná tak, aby své komunitě zaimponoval, zaimponuje-li svým souvěrcům, zaimponuje i sobě samému. Jeho životní „seberealizační“ úsilí je podřízeno tomuto cíli: podřídit se a vyhovět zájmům a ideálům jeho komunity. Jeho samostatná individualita je nicotná a nežádoucí. Jeho osobnost bude uznána jako plnohodnotná pouze v případě, že plně přijme za vlastní životní styl předložený Alláhovým Prorokem a bez výhrad podřídí celou svoji existenci loajalitě k cílům islámu.

Takový člověk vyrůstá ve vědomí vlastní malosti a bezvýznamnosti, sám o sobě není (a nesmí být) nikým a ničím, a jediná cesta jak dosáhnout velikosti je stát se až na smrt oddaným stoupencem Alláhovým. Alláh je totiž velký (a ještě větší než největší) a výhradně uznáním velkého Alláha a jeho Proroka se jinak nicotný člověk stane někým větším a významnějším. Prázdnota a bezcenná nicota jeho zneuctěně zotročeného bytí - protože muslim není na rozdíl od křesťana rovnoprávným přítelem, ale nicotným sluhou božím - má být přitakáním islámu „nádherně a vznešeně“ vykompenzována příslušností k někomu tak velkému a úctyhodnému jako je Alláh-Mohamed-islám. Nicméně produktem tohoto „duchovního mechanismu“ je „velká prázdná díra“ v sebevědomí muslima.

Muslimská duše zneuctěná a znehodnocená sama před sebou, věčně samolibě nespokojeným Alláhem se dostává do závratné inflační spirály „servilní zbožnosti“, která na jednu stranu opájí a na druhou pekelně frustruje, protože náladovému Alláhovi v jeho všemocně pohrdavých rozmarech, není nikdy nic dost dobré...

dokončení příště

***

***

5702 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

Zasílání upozornění
Čtěte také

Eurabia.cz

Muslimové ve Skotsku usiluji zákeřný způsobem o zrušeni zákazu ženské obřízkyNěmecka vláda utratila zhruba 125 milionu korun, aby zaměstnala dva syrské uprchlíky ... Miliardový byznys s ilegální imigrací a uprchlíky. Reportáž italské TV ukazuje pravdu o migraciVzdělání ve Švédsku rapidně upadá. Například mnozí švédští policisté neumějí psát Přednáška Lhoťana o rozdílech mezi křesťanstvím a islámem v beskydských Starých Hamrech - Gruňi

ePortal.cz

Glosy: O zahraniční politice a Andrejově beztrestnostiNaděje pro Izrael? Švédská ministryně zahraničí Margot Wallström odstupuje

euPortal.cz

Řádění norského sociálního úřadu Barnevernet. Doslova krade lidem děti pod různými nesmyslnými záminkami typu, že děcko dostalo na zadek a podobněVědci přišli na to, že ti, kteří uprchlíky nechtějí, nejsou xenofobové, ale svědomití a pečliví lidé používající rozum. Emoční centra, a tedy ani strach, se totiž v postojích odmítačů nezapojují

FreeGlobe.cz

Černý raper integrovaný v Evropě vyzývá k zotročení a zabíjení bělochů (+ video)Špiclovali Židi Trumpa a nasadili na něj odposlechy?

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životVeganka tvrdí, vejce jsou pro vaše zdraví horší než kouření. Takto to prý zjistila

euServer.cz

Odstranění pomníku maršála Koněva z náměstí Interbrigády je vítězstvím fašizmu v naší zemiLubomír Zaorálek, jedna z nejchmurnějších postav ČSSD, kterého v době jeho ministrování zahraničních věcí nazval lid oranžovým Schwarzenbergem...

ParlamentniListy.cz

Odporné. Vy maloměšťáci... Zdeněk Zbořil ke konci kauzy Čapí hnízdo: Je to plán Putina!„Zeman umře?“ Sranda z Babiše a Soukupa: To jste si předplatili na ČT. Nový pořad
Články autora
Průzkum
Volte s Němci! V Německu začínají 1. září volby do zemských parlamentů-sněmů. Obávaným looserem je merkelovská CDU a favoritem protiimigrační AfD. Koho byste volili Vy?
Hlasovat můžete kliknutím na odpověď