"Sluší se, aby žena žila pod botou muže" (Turecké přísloví)

Od mešity ke katastrofě

Autor: Zdeněk Müller | Publikováno: 27.2.2009 | Rubrika: ČR
Ilustrace

V obci Kolová na Karlovarsku se začala stavět budova kulturního centra místních muslimů z Kazachstánu. Nyní se z ní má stát mešita. Tamní starosta váhá, zda k tomu dát souhlas. Argumentuje rozumně. „Dnes tady budou pokojní kazachští muslimové, zítra přijdou radikálové a smířlivé muslimy vyženou“.

Pan starosta dobře pochopil itinerář islamistů. Agitací a agresivitou ovládnout místní komunitu a zavést v ní vlastní pořádek. Kdo nesouhlasí, je donucen odejít. Na ostatní platí buď nátlak nebo jsou koupeni. Z čistajasna se na ulicích objevuje stále více žen zahalených od hlavy až k patě a dívenky, sotva dorostlé školního věku, chodí ven se zahalenými vlásky. Agresivní kazatelé si přisvojují právo rozhodovat o členech komunity od narození až po pohřeb. Pokud se nějaký vlažný věřící chce nechat po smrti zpopelnit, komunita zabrání, aby nebyl pohřben nepředpisově. Každoročně po dobu čtyř týdnů vypadají všichni unaveně a nikdo si nedovolí za dne veřejně něco spolknout nebo si zapálit. Dohánějí to pak po nocích a počet žlučníkových záchvatů naráz vzroste.

Když se islamistům podaří komunitu stmelit uvnitř, začnou si vynucovat ústupky ze strany veřejné správy, nemocnic a škol. Zvláštní hodiny pro muslimské ženy ve veřejných lázních, lékařské ošetření muslimek výhradně lékařkami, ústupky islámským předpisům pro dívky ve školách. Islamisté přitom používají různé zbraně. Svádějí, nabízejí obchod, vyhrožují. Na katolíky, skrytě obdivující veřejně projevovanou zbožnost muslimských věřících, se jde přes cudnost, výhrady vůči antikoncepci a homosexuálům, přes svobodu vyznání. Na pragmatiky se používá obchodní nabídka: vy nám ustoupíte a my vám zajistíme pořádek v muslimských čtvrtích. A skeptickým ateistům jsou určeny výhrůžky nebo se umlčí natrvalo.

Sekularisté a zastánci nenáboženskosti veřejného a občanského prostoru moderní společnosti si kladou otázku, zda taková duchovní ghettoizace je cestou ke smíru kultur nebo naopak přípravou na válku civilizací. Na umravnění takových šťouralů mají islamisté spojence. Část evropské levice, spojující téma lidských práv a svobod s antiamerikanismem, převlečeným do moderního kabátu altermondialismu, nepřestává dešifrovat téma muslimů v Evropě jako boj ponížených a uražených imperialistickou globalizací a rasismem. Ghettoizace muslimů má podle nich příčinu v nezaměstnanosti a bídě. Muslimové jsou ve světě vystaveni politickému a lidskému útlaku a když před ním utečou do Evropy, čeká je útlak ekonomický. Islám v Evropě je tedy nikoliv otázka náboženská, nýbrž především sociální. Muslimové nemají přístup k práci a bydlení a náboženství je výrazem jejich spravedlivého hněvu.

Islamismus může počítat rovněž s nepřímou pomocí některých specialistů, odborníků a orientalistů. Ti tvrdí, že islám je fenoménem mnohoznačným a komplikovaným. Jedná se prý o velice specifickou realitu, jež se dá poznat jen dlouhým a usilovným studiem. V podstatě to znamená, že pochopit islám mohou jen zasvěcenci. (Ostatní se z dialogu o islámu vyřazují). O islámu mají právo se vyjadřovat jen muslimové, kterým toto právo samozřejmě brát nelze, a pak pár vzdělanců (nakažených elitářstvím a podléhajících pokušení nárokovat si jediný správný výklad islámu).

Rozklady o specifice islámu, byť zdlouhavé a sterilní, jsou pro adepty islamologie chytlavé, neboť z nich číší mystérium jakéhosi bratrstva vyvolených. Otevírají cestu k pocitu výjimečnosti a není snadné se do takových úvah nezamilovat a stát se jejich advokáty. Od této doslova sakralizace specifiky islámu se odvíjí argumentace, dovolující vysvětlit a obhájit jakýkoliv jev v islámu, včetně islamismu, z „jedinečnosti“ historického vývoje. Připomíná to někdejší názor Arabů, hrdých na svou vlastní poezii. Tvrdili, že je nepřeložitelná do jiného jazyka, neboť převodem do cizího jazyka by pozbyla tzv. nazm, svéráznou kompozici či podobu, v níž spočívá její mystérium. Vydávala se za nepřeložitelnou navzdory své všelidské filosofii a moudrosti. Převedeno na případ islamismu, nemůžeme na něj prý uplatňovat naše měřítka. Povstává z toho akorát tragické nedorozumění a hašteřivost. Kdo je viníkem, je přece jasné. My. Nepochopili jsme „specifiku“. Nostra maxima culpa!

Od sakralizaci „specifiky“ je pak už jen krok k názoru, že Evropané a Západ se mýlí, když chtějí, aby muslimové mysleli a jednali stejně jako oni. Něco takového je prý výrazem odsouzeníhodného „evropocentrismu“. Přitom je známo, že každé kulturní prostředí je svým způsobem „centristické“. Hledá u druhých především samo sebe. V minulosti se Evropa obracela k arabskému a islámskému kulturnímu dědictví, aby tam našla zrcadlo svých vlastních názorů a postojů ke světu,  k bytí a času. Kupodivu dnes dělají totéž Arabové, aniž by se bičovali za jakýsi „arabocentrismus“.

Nevěříte? Znáte historii s nejpřekládanější knihu připisovanou Arabům? Ano. Pohádky Tisíce a jedné noci. Neměla autora, existovala v mnoha verzích, spojovala náměty z řady kulturních okruhů a Arabové ji pokládali za dílo pokleslé literatury. Byli přece společenstvím nepřeložitelné poezie! Díky Evropanů opustila tento očistec a stala se literární referencí. Evropané z tohoto díla udělali knihu, která dnes Arabům posiluje jejich hrdost.  Zda-li pak by se na sebe dnes dívali se stejnou hrdostí nebo se na ně pohlíželo stejným způsobem bez tohoto literárního klenotu?

Umění překladu skoncovalo s historickým prokletím. Jak aktuální paradox! Muslimové v Evropě by se z něho měli poučit. Budou-li naslouchat islamistům, aby nejprve žádali kulturní střediska, protože je to průchodné, a pak je měnili v mešity, a naopak si budou zacpávat uši před názory modernistů, jenž jim radí, aby se nejprve otevřeli kritickému překládání své víry, kouzlo zániku historického prokletí je nečeká. A starostové a s nimi většina evropské veřejnosti zcela pochopitelně nikdy neuvěří, že jejich víra přináší víc než jen sváry a hašteření s nezřídka tragickými konci.

http://muller.blog.iDNES.cz

publikováno s laskavým svolením autora

autor je arabista, filosof, spisovatel a historik, žije v Paříži

3622 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení



Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

Zasílání upozornění
Články autora
Průzkum
Záleží Bruselu na životech Východoevropanů? EU mentoruje východní země zatímco k západním je benevolentnější. Záleží podle Vás Bruselu na životech Východoevropanů?
Hlasovat můžete kliknutím na odpověď