"Sluší se, aby žena žila pod botou muže" (Turecké přísloví)

Kořenem terorismu je kultura nenávisti

Autor: www.icej.cz | Publikováno: 19.9.2008 | Rubrika: Blízký východ
Ilustrace

Názory arabského reformisty 

Dr. Abd Al-Hamid Al-Ansari, bývalý děkan na fakultě islámského práva na Katarské univerzitě, nedávno publikoval v tisku Perského zálivu několik článků o terorismu a jeho kořenech. Terorismus je podle Al-Ansariho důsledkem kultury nenávisti rozšířené v arabských zemích a je možné se jej zbavit pouze tak, že bude eliminována samotná kultura nenávisti.  
Zde je několik ukázek ze zmíněných článků: 
 
Neodůvodněné omlouvání terorismu 
 
V článku nazvaném „Jak Arabové vysvětlují fenomén teroru,“ publikovaném v katarském deníku Al-Raja, dr. Al-Ansari kritizuje způsob, jakým Arabové odmítají a ignorují fenomén terorismu, a vyvrací politické a socioekonomické argumenty, jimiž ho ospravedlňují: 
 
„…Opravdu nechápu, jak mohou mít někteří lidé tak rozpolcenou osobnost; irácké teroristy vykreslují jako mučedníky a bojovníky za svobodu… Jak můžeme někoho označovat za mučedníky, když se vyhazují do vzduchu ve školách a nemocnicích, nerespektují svatost posvátných míst nebo snad ještě hůř, odpalují se v restauracích a na autobusových stanicích zaplněných pracujícími lidmi?!… 
 
Proč teroristé stupňují násilí? A proč dosáhlo takového stupně šílenosti a barbarství? Proč se tím nezabýváme a nesnažíme se to zvládnout? Proč se teroristické útoky na nevinné lidi stále stupňují? 
 
Podle mého názoru je odpověď skrytá v naší neschopnosti vysvětlit fenomén terorismu, rozebrat jeho interní příčiny a stavební prvky jeho prostředí podporující jeho existenci. [Tato neschopnost] spočívá na následujících třech důvodech, které jsou v arabském světě běžné při vysvětlování terorismu: 
 
Prvním z nich je postoj popírání … to znamená odmítání jakéhokoli obvinění muslimů z provádění teroristických operací, a [namísto toho] obviňování jejich nepřátel - obvykle Mossadu a zpravodajských služeb USA. Velká část prominentních duchovních, intelektuálních elit ale i obyčejných lidí je stále přesvědčena, že 11. září byla práce Mossadu nebo CIA… Podobně mnoho lidí odmítá, že Al-Zarkáví vůbec žil, a z toho, co se děje v Iráku, viní Izrael a USA.

Druhým důvodem je defenzivní postoj, který se projevuje v mnoha výrocích různých podob, např. že za terorismem nestojí žádné náboženství, země nebo národnost, že je to jen přechodný virus cizí arabskému světu - nebo že islám za terorismus nemůže. 

Třetím důvodem je postoj ospravedlňování, který je naprosto běžný v náboženských i světských médiích. Tento postoj se snaží spojit terorismus s politickými faktory, mezinárodními konflikty nebo vnitřními socioekonomickými faktory. Snaží se tak říci, že terorismus je důsledek politické represe ze strany některých režimů potlačujících lidská práva a svobody a nepřátelských k demokracii. Nebo také to, že terorismus je reakce na nespravedlnost páchanou Amerikou a Západem, na politiku diskriminující muslimy, na zaslepenou proizraelskou zaujatost, a na globální spiknutí proti muslimům… 
 
Jsou také tací, kteří omlouvají terorismus kvůli nezaměstnanosti a chudobě nebo vidí jeho důvody v rozsáhlé korupci, uvolněné morálce, zdobení žen na veřejnosti, či v poskytování větší míry politických práv a vyšších pracovních pozic ženám. Toto vše je v očích těch, co omlouvají terorismus, perverzní. 
 
Všechny tyto výmluvy jsou nepodložené. Za prvé, my nejsme jediným národem, který trpí kvůli nespravedlnosti. Ostatně národy a lidé v Africe, Americe a Asii trpí mnohem horší nespravedlnost než my. 
 
Za druhé, za celou muslimskou historii ode dnů spravedlivých chalífů až do našich časů jsou nespravedlnosti spáchané muslimy na jiných muslimech větší než nespravedlnosti spáchané nepřáteli muslimů na muslimech samotných. 
 
Za třetí, za celou historii se nikdy neprokázalo, že by jakákoli teroristická operace dosáhla nějakého politického cíle nebo obnovila to, co bylo uloupeno. Tvrdí-li se, že důvodem pro terorismus je nedostatek demokracie a svobod, je nutno poukázat na fakt, že Al-Káida v žádné ze svých publikací demokracii nepožaduje ani nezmiňuje - ba co víc, Al-Káida demokracii nenávidí a vidí ji jako herezi. 
 
Pokud jde o výmluvu na nezaměstnanost, toto tvrzení je v rozporu se skutečně dobrou finanční situací vedoucích a členů Al-Káidy, stejně jako dalších teroristů, kteří disponují prostředky, municí, zbraněmi a dalším vybavením. 
 
Lidé mnoha národů dříve i nyní procházeli těžkými životními situacemi. Nenutili však své syny, aby se vyhazovali do vzduchu mezi nevinnými lidmi, tak jako to děláme my. Jsem si jist, že i kdyby americká okupace zítra skončila, terorismus v Iráku by neustal. Naopak by se určitě stal ještě násilnějším a barbarštějším. 
 
Pokud jde o palestinskou otázku, žádný plán ani publikace teroristických skupin nezahrnuje žádný požadavek, který by byl jakýmkoli způsobem s Palestinou spojený. A pokud jde o argument, že ženy vycházejí ze svých domovů a producírují se přikrášlené na veřejnosti - je snad tímto možné vysvětlit, jak se terorismus dostal do Saúdské Arábie?… 
 
Dokud nepřijmeme sebekritický přístup, choroba terorismu nezmizí a ještě se zhorší …“  [1] 
 
Terorismus jako důsledek kultury smrti 

V článku publikovaném v kuvajtském deníku Al-Sijassa a nazvaném „Jak přimět mládež milovat život“ dr. Al-Ansari uvedl, že příčinou terorismu v arabských zemích je kultura smrti a extremismus:

„Terorismus je ovoce nenávisti - nenávisti vůči životu, nenávisti vůči civilizaci a [moderní] době, nenávisti vůči společnosti a státu, nenávisti vůči žijícím lidem. Mladí lidé, kteří se stali nástroji vraždění a lidskými bombami, jsou synové kultury nenávisti - produktem fanatické kultury a extremistické ideologie, která nahlíží život, jeho krásu  a radovánky jako nepodstatné. Skutečný důvod, který tlačí mladé lidi k tomu, aby se vyhazovali do vzduchu, ať už z politických, ekonomických, sociálních nebo náboženských motivů, je v jedné prosté věci - a tou je kultura nenávisti.

Tito mladí lidé se v čase svého rozkvětu stávají nepřáteli svého okolí, mstí se, nenávidí a nechávají se roztrhat náloží. Teroristé jsou naši synové, které jsme vychovali a drželi v náručí, kteří jsou odkojeni naší kulturou a vyučeni náboženskému právu z našich kazatelen a fatwami našich kleriků. 
 
Co je tedy potom přimělo dát přednost smrti před životem? Nemám žádnou jinou odpověď kromě faktu, že jsme je nenaučili milovat život. Učili jsme je umírat ve jménu Alláha, ale neučili jsme je milovat, budovat, tvořit a pomáhat společnosti ve jménu Alláha. Učili jsme je, že národní hrdost znamená útočit na USA a stavět se proti imperialismu, ale neučili jsme je, že národní hrdost je láska, oddanost a pocit sounáležitosti s vlastí… 
 
Jak může toto ubohé stvoření zvané Arab a muslim odolat extremismu, když je obklopeno všudypřítomnou atmosférou extremismu, ovládanou represemi a zákazy, působí na ně myšlenky zastrašování a vláda teroru a je vystaveno téměř nekonečnému mučení? To vše doprovází toto stvoření od kolébky až ke hrobu, počínaje zoufalým varováním ohledně zákeřných nepřátelských komplotů číhajících na islám a na muslimy a konče dlouhými seznamy zákazů, které učinily z požehnaného Stvořitelova daru života vězení bolestí, z něhož se pak jedinec snaží uniknout do ráje slibujícího nádherný život s překrásnými pannami. 
 
Jako kdyby toto samo o sobě nestačilo, zaměstnali jsme náboženskou policii, aby sledovala lidi, omezovala jejich svobody, špehovala je a zasahovala do jejich osobních záležitostí. Jak pak nemají tyto lidské duše prožívat takové napětí a obavy? Jděte si poslechnout nějaké páteční kázání, kde je kazatel rozhněvaný na celý svět a civilizaci a šíří jed nenávisti a nepřátelství. Mešitu pak opustíte plni napětí a zlosti!… 
 
Mladí lidé ve světě se zabývají hudbou, uměním a i jinak si užívají radostí života. Jsou tvůrčí, objevují, podílejí se na budování síly a kultury své společnosti - zatímco my zapojujeme mládež do rozprav o náboženském právu ohledně nošení závoje, pěstování vousu, délky ošacení a zdravení křesťanů nebo do politických a ideologických rozprav dospělých a tlačíme na ně, aby šli do Iráku nebo Afghánistánu spáchat sebevraždu! 
 
Nenávist je kulturou zákazů a důsledkem vidění světa, který na vás číhá jako nepřítel. Na utvoření tohoto pohledu na svět mělo vliv mnoho faktorů, mezi nimiž jsou náboženské obavy ze spiknutí proti nám, učení, které odcizilo mládeži moderní dobu, obrovské množství publikací Muslimského bratrstva a nacionalistů, kteří již padesát let šíří nenávist vůči druhým, a teorie o spiknutí proti muslimům.
Potřebujeme kulturu, která obnoví důležitost života a hodnotu jednotlivce a ukáže mladým lásku k umění a humanitním vědám…“  [2] 
 
Osvojení hodnot tolerance  

V článku nazvaném „Naši synové a kultura tolerance,“ který vyšel dr. Al-Ansarimu v deníku Al-Ittihad ve Spojených Arabských Emirátech, Al-Ansari vyzval arabská společenství, aby v zájmu likvidace extremismu a terorismu opustila kulturu fanatismu a přijala principy tolerance:

„…Co je to, co z našich synů učinilo lovnou zvěř?… Co je to, co z nich učinilo milovníky smrti a zkázy?… Je to ono dědictví fanatismu, které k nám doputovalo skrze muslimskou historii od úsvitu dějin, kde bylo založeno, upevněno a šířilo se sociální infrastrukturou a ve stínu tyranských režimů, které utlačovaly, diskriminovaly a vytlačovaly na okraj společnosti jak muslimy, tak nemuslimy.

Žel, nelidské náboženské komentáře tuto fanatickou a diskriminující tradici podporovaly a podporují. Ačkoli taková tradice odporuje muslimským principům, právě z ní čerpají někteří z našich synů…

V době, ve které žijeme, nepotřebujeme nutně všechno, co je napsáno v knihách našich praotců. Spíše potřebujeme náboženské zákony, které budou ctít práva jednotlivců a budou vést naši mládež k lásce k životu, ke kultuře a vyspělému umění. 
 
Za druhé, musíme se přestat chvástat a být pyšní na svou ‚toleranci,‘ když ve skutečnosti tolerantní nejsme vůbec. Jsme-li poctiví a věrní svým zásadám, musíme [principy tolerance] také uvádět do života ve svém jednání…

Podle mého názoru je klíčem k prosazení hodnot tolerance výchova: [výchova] doma, [výchova] v (širší) rodině, tolerance rodičů vůči sobě navzájem a vůči jejich sousedům, vzájemná tolerance mezi dalšími členy rodiny, tolerance rodin vůči jejich domácímu služebnictvu. Tolerance, která se šíří do vzdělávacích institucí a také do dalších institucí občanské společnosti a vlády. Tolerance ve všech svých politických, kulturních a náboženských aspektech.

Touto cestou mohou náboženské a kulturní elity uvést kulturu tolerance do praxe a vykořenit tak obviňování ze zrady, bludařství a špionáže, jimiž se muslimové navzájem častují. Pak bude ve společnosti vládnout právní systém, který je spravedlivý vůči všem etnickým skupinám, a vznikne politický režim, ve kterém budou zajištěna stejná práva a svobody pro všechny.“  [3]
 

 
[1] Al-Raya (Katar), 23. dubna 2007. 
[2] Al-Sijassa (Kuvait), 15. května 2007.
[3] Al-Ittihad (Spojené Arabské Emiráty), 18. května 2007. 
 
© The Middle East Media Research Institute;
překlad: -rh-

www.icej.cz

 

3911 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení



Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

Zasílání upozornění
Články autora
Průzkum
U imigrantské kriminality pachatele radši zatajovat? V případě ubití francouzského řidiče MHD imigranty média striktně neuvádí, že šlo o imigranty. Váš názor?
Hlasovat můžete kliknutím na odpověď