"Sluší se, aby žena žila pod botou muže" (Turecké přísloví)

Pár slov k imigraci z pohledu Konzervativní koalice

Autor: Redakce | Publikováno: 27.8.2008 | Rubrika: ČR
Ilustrace

Čtenářům Eurabia.cz, kteří nejsou spokojeni s politikou ústupků "pravicové" ODS (podpora Lisabonské smlouvy, zelené karty pro cizince, podpora antidiskriminančího zákona apod.) se nabízí v krajských volbách jako alternativa tzv. Konzervativní koalice. Přečtěte si, jaký má názor na imigraci. 

Konzervativní koalice je tvořena politickými stranami Konzervativní strana, Koruna Česká (monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska), Právo a Spravedlnost a Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu.

Ve svém společném prohlášení Konzervativní koalice říká: 

"Hlásíme se ke konzervativcům západní křesťanské civilizace, která má své kořeny v Jeruzalémě, Aténách a Římě. Hlásíme se k jejím pravdám o člověku a lidských institucích, které jsou platné ne proto, že je máme my, nýbrž proto, že ony mají nás, neboť platí univerzálně. 

Tvrdíme, že totalitarismy XX. století – nacismus a komunismus – byly přímou vzpourou proti pravdě, lidské přirozenosti, důstojnosti a svobodě, a že je proto morální povinností bojovat proti nim až do jejich úplného zničení. Odmítáme socialismus ve všech podobách pro jeho ilusi, že štěstí a blahobyt občanů lze zajistit prostřednictvím rozsáhlé státní moci, pro jeho pošetilou snahu o dosažení umělé rovnosti za cenu porušování svobody a důstojnosti člověka. Nesouhlasíme s liberály pro jejich vypjatý individualismus, nerespektující přirozené a tradiční vazby člověka ani pravdu o existenci objektivního morálního řádu, který přesahuje každého z nás. Bez tohoto morálního řádu pak nelze okoušet ani plody ekonomické prosperity. Usilujeme tedy o budování moderního právního státu, jehož hospodářská a sociální politika vychází právě z morálního řádu.

Pravdy, které zastáváme, jsou dědictvím moudrosti a zkušenosti našich předků a chceme je předat tvořivosti a vynalézavosti našich potomků. Naše úsilí je snahou o navrácení těchto námi společně sdílených hodnot v život, hodnot, které v nejširším slova smyslu naplňují smlouvu mezi živými, mrtvými a ještě nenarozenými.

Dále se Konzervativní koalice shoduje v odmítnutí tzv. antidiskriminačního zákona, který vnáší do našeho právního řádu plíživou, leč nepřehlédnutelnou ideologizaci veřejného života. 

Konzervativní koalice rovněž odmítá přijetí Lisabonské smlouvy EU, která zásadním způsobem omezuje státní suverenitu ČR."  

Požádali jsme také Konzervativní koalici, aby nám popsala i svůj pohled na přistěhovaleckou problematiku, třebaže je nám jasné, že toto téma nehraje v krajských volbách žádnou roli. Čtenáři si však alespoň učiní obrázek o tom, jak Konzervativní koalice uvažuje.

Eurabia.cz je nepoliticky zaměřeným webem a nechce v žádném případě čtenářům radit, jak by měli volit. Protože ale mnoho čtenářů bylo, zvláště po schválení zelených karet pro cizince, zklamáno postojem ODS a v komentářích si stěžovali, že neví, komu dát ve volbách svůj hlas, představujeme jim Konzervativní koalici jako jisté řešení.

***

Pár slov k imigraci. Konzervativní pohled

MUDr. Miroslav Beňo 

"Nejsme pro nulovou imigraci a nejsme ani pro imigraci bez hranic. Jsme pro omezenou, regulovanou imigraci. Jsme pro to, aby každý rok bylo povoleno určitému počtu cizinců usadit se u nás, mít trvalý pobyt a po určité době, např. 5 letech, pokud neporušovali zákony, získat i občanství.

Proč nejsme pro nulovou imigraci? Důvodem je domografie. Aby se populace zachovávala, má na ženu v průměru připadat 2,1 dítěte. V ČR má žena v průměru 1,2 dítěte. Tento stav trvá již tak dlouho, že pro stabilizaci naší populace by již nepostačoval ani zmíněný obecně braný průměr 2,1 (stačí si uvědomit, že mají-li jen tři generace po sobě jen jedno dítě, pak 8 praprarodičů má pouze jedno prapravnouče – populace věku prapravnuků čítá pouze 12,5% počtu generace praprarodičů…). Bez přebujelého pečovatelského sociálního státu by to mohlo být z velké míry lhostejné. V zemi se socialistickou mentalitou, jakou je bohužel i ta naše, v níž mnozí lidé vidí smysl svého života v požadování od státu, aby se o ně materiálně postaral, však potřebujeme stále nové občany, aby pracovali, platili daně a tak produkovali prostředky, jimiž socialističtí politici mohou uplácet své voliče. Pokud na jednoho nepracujícího pracují tři pracující, zaopatřovací stát je ještě únosný. Pokud by však na každého nepracujícího pracoval jen jeden pracující, znemenalo by to krach. Je tedy legitimní otázku, otázkou společenské dohody, kolik imigrantů, jakých a odkud chceme ročně přijmout.

Proč nejsme proti imigraci bez hranic? Žádná země, natož ta naše, není nekonečně elastická v tom smyslu, že kdokoli a každý z celého světa může mít automatický nárok se u nás usadit; a případně pobírat sociální dávky; a případně sem importovat zvyklosti své původní společnosti.

Naše imigrační politika by tedy měla být primárně rozvážná, tj. selektivní a diskriminační. Měla by diskriminovat mezi uchazeči o imigraci na základě zemí jejich původu. Či, přesněji řečeno, na základě převládajících politických zvyklostí v zemích jejich původu. Cílem imigrační politiky by neměla být naprostá asimilace imigrantů. Cílem imigrační politiky by naopak rozhodně měla být integrace politická; ta dokonce jejím cílem být musí, má-li se zachovat soudržnost naší společnosti a loajalita všech jejich příslušníků vůči ní. Politická integrace imigrantů v tom smyslu, že pokud chtějí mezi námi žít a časem přijmout naše občanství, musí bezpodmínečně akceptovat politické hodnoty naší společnosti definované v naši Ústavě a ústavní Listině práv a svobod. Totiž hodnoty osobní, náboženské a politické svobody. To má být conditio sine qua non.

Žádný cizinec, který naše hodnoty svobody nechce přijmout za své, by nejen že neměl mít možnost stát se našim občanem, ale neměl by mít ani možnost stát se legálním rezidentem na našem území. Nedává smysl pustit sem cizince s naprosto cizími politickými hodnotami, aby nám naši svobodnou politickou společnost rozvrátili. Kteří cizinci jsou kteří se individuálně poznává dost problematicky. Jistě lze k danému problému přistoupit statisticky a hodnotit uchazeče, jak uvedeno výše, podle převládající politické kultury země, ze které přichází. Podobně jako v jiných oblastech, i této otázce by však velmi slušel princip subsidiarity. Každý potenciální spořádaný občan by měl někde řádně bydlet a pracovat. Domovské právo je ideálním nástrojem k tomu, aby se přímo ti lidé, kterým bude dáno spolužít s konkrétním žadatelem, resp. jejich nejbližší reprezentance vyjádřili formou (ne)udělení domovského práva k tomu, zda je tento člověk způsobilý být řádným loajálním občanem našeho státu. Tím také obec převezme za tohoto nového člena našeho společenství část odpovědnosti – svým způsobem za něj ručí… a dostane-li se v budoucnu do sociálních obtíží, bude mu oporou. Tedy přiznání domovského práva by mělo být (druhou) nutnou podmínkou udělení státního občanství, popř. možnosti stát se na našem území legálním rezidentem. Že u nás dnes nic takového jako „domovské právo“ neexistuje? To je pravda… ale mělo by."

psáno pro Eurabia.cz 

V Brně, 25. srpna 2008, S použitím textu R. Jocha: „Kolik – a jakých – imigrantů tady chceme?“ 

autor je místopředseda Konzervativní strany, kandidát Konzervativní koalice v Jihomoravském kraji

www.konzervativnistrana.cz

 

3785 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení



Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

Zasílání upozornění
Články autora
Průzkum
Záleží Bruselu na životech Východoevropanů? EU mentoruje východní země zatímco k západním je benevolentnější. Záleží podle Vás Bruselu na životech Východoevropanů?
Hlasovat můžete kliknutím na odpověď