"Sluší se, aby žena žila pod botou muže" (Turecké přísloví)

Muslimům se nemáme za co omlouvat

Autor: Ladislav Henek | Publikováno: 22.2.2006 | Rubrika: Analýzy
Ilustrace

www.ihned.cz | Muslimové se stále bouří proti zveřejnění karikatur proroka Mohameda v evropských listech. Evropská komise mlčí, Evropský parlament nemá čas, je příliš zaneprázdněn projednáváním zákona o službách. Hra institucí EU na "mrtvého brouka" tak dala prostor domácímu kutilství. Od premiérů Španělska a Turecka Zapatera a Erdogana jsme se tak dozvěděli, že jsme se měli rádi, máme rádi a budeme mít rádi, hlavně to chce klid. Nicméně co jiného čekat od pana Zapatera, který v boji proti islámskému násilí a terorismu zatím předvedl jen svou neobyčejnou schopnost troubit k ústupu.

Přisadil si také místopředseda evropské komise Franco Frattini, jehož vizí je samoregulační kodex médií v otázkách náboženství. Měl by však vědět, že mezi nemálo novináři, informujícími o islámu, už jeden samoregulační mechanismus působí, dokonce ten nejmocnější od počátků lidstva - strach. Na našem kontinentu umírají lidé nikoli za urážky, ale jen za prosté informace o islámu, další žijí pod hrozbou smrti s policejní ochranou.

Jak by se měla Evropa zachovat v kauze nešťastných karikatur? Omluvit se, kát a regulovat? Rozhodně ne. Evropa se ve sporu o karikatury muslimům nemá za co omlouvat. Má k tomu pádné důvody a muslimové by je měli znát.

Evropa není islámským kalifátem

Někteří islámští duchovní se nijak netají záměrem nastolit na našem kontinentě vládu islámu, jako například jeden z britských vůdců muslimů šejk Omar Bakri Muhammad, který otevřeně hlásá džihád proti celému Západu, schvaluje teroristické útoky a veřejně hlásá že "vlajka islámského kalifátu bude jednou vlát nejen nad Downing Street 10, nýbrž nad celým světem." Zatím se to však nepodařilo jemu ani jiným a Evropané žijí v sekularizovaných státech, kde již pár století neplatí náboženské příkazy a zákazy. Náboženství je individuální, soukromou záležitostí a lidé - včetně novinářů - se řídí náboženskými dogmaty pouze na základě vlastního svobodného rozhodnutí.

Islám zakazuje zobrazovat proroka Mohameda, jenže příkazy islámu není povinen se řídit žádný nemuslim. I značně intelektuálně nesmělí lidé chápou, že takový stav by byl za hranicí šílenství, neboť kdybychom se museli řídit islámskými pravidly, nebyli bychom ateisty, židy, křesťany či buddhisty, nýbrž muslimy.

Můžeme samozřejmě respektovat víru druhého člověka. To však nelze provozovat jednostranně. Respekt funguje jen oboustranně, jinak to není respekt, ale nadvláda. V našem konkrétním případě tedy můžeme tolerovat skutečnost, že muslimům je v rámci jejich souboru hodnot, shrnutých v koránu a dalších textech, zapovězeno zobrazovat svého proroka a nebudeme je k jeho zobrazování nutit. Muslimové by na oplátku měli rozumět tomu, že nemuslimové se islámskými normami nejsou povinni řídit a neměli by nás tedy nutit zříkat se našich hodnot, ke kterým neodmyslitelně patří svoboda slova a projevu.

Nechceme opět vidět hořet knihy a obrazy

Všichni ti, kdo dnes horují pro "úctu k islámu" a odsuzují karikaturisty Mohameda, měli by si uvědomit, že na jejich promuslimkou argumentaci není možné přistoupit třebas z kulturně-historických a kulturně-civilizačních důvodů. Kritizované karikatury jsou jen nepatrně slabým odvarem monumentálních uměleckých a filozofických děl, stavebních kamenů západní civilizace, v nichž je karikován, zesměšňován i vyvracen (a z muslimského hlediska) urážen islám. Jen jediný příklad z tisíců možných: Geniální Dante Alighieri ve své Božské komedii nachází proroka Mohameda, stejně jako jeho zetě Aliho, v jednom z nejhlubších - osmém - kruhů pekla, určeném nejtěžším hříšníkům a praví:

"Jako sud, když ztratí dno či dýhu stěny; tak jednoho jsem zhléd, jenž zespod hlavy; až dolů, kde se bzdí, byl rozpolcený. Střev mezi lýtky chuchvalec měl pravý; zřít bylo vnitřnosti až k ohavnému měchu, jenž lejno dělá ze vší stravy. Co zrakem všechen upínám se k němu; on praví, roztrhnuv hruď ještě více: Hle, kterak bolest dělám srdci svému! Hle, kterak s Mohamedem musí dít se! Tam přede mnou se Ali šourá v pláči; rozštípen od brady až po vrch kštice. A všichni, jež tu zříš, to rozsévači bývali rozkolů a pohoršení; a rozpolcen tak proto každý kráčí."

(Nakladatelství Vyšehrad 1952, překlad O. F. Babler)

Danteho Božskou komedii a konkrétně tento obraz Proroka v pekle ztvárnili (jako knižní vyobrazení, ale i nezávisle na knize) takoví velikáni jako William Blake, Salvátor Dali, Gustav Doré, Auguste Rodin a řada dalších. Posuzováno z libovolného hlediska, musí každého muslima tisíckrát více než jakákoli karikatura urážet zmínka o Mohamedovi v pekle a jeho zobrazení v pekelných mukách, neboť to je nejvyšší myslitelná urážka náboženského proroka.

Islámští představitelé by měli vysvětlovat

Proč se tedy muslimové bouří proti daleko méně urážlivým zobrazením a nechávají bez povšimnutí obrazy Mohameda coby "rozsévače rozkolů a pohoršení"? Nebo snad i na Danteho a stovky dalších umělců za čas dojde? Budeme opět v Evropě zakazovat a pálit knihy i obrazy a omlouvat se za ně? Zažili jsme to za inkvizice, nacistů i komunistů a pevně doufám, že nic podobného už se v Evropě opakovat nikdy nebude.

A co si máme myslet o reakcích na zveřejnění karikatur? Pokud muslimové považují za adekvátní reakci na karikatury vypálené ambasády, zabité lidi a nejhrubější výhružky, jaké se například objevily na londýnské demonstraci, rovná se to vyhlášení války. Jak jinak lze interpretovat hesla: "Buďte připraveni na skutečný holocaust!", "Evropo, budeš platit, bin Ládin je cesta", "Pozabíjet ty, kdo urážejí islám!", "Evropo, tvoje vyhlazení už je na cestě", "Svobodo, táhni do pekla!"

Mnoho Evropanů si ještě pamatuje, kdy naposledy byla podobně arogantní hesla vykřikována na ulicích. Bylo to zhruba před sedmdesáti lety, hnědokošilaté bandy jistého Adolfa Hitlera, jemuž byla tehdy každá záminka k rozsévání zášti dobrá, šířily nenávist a děs v ulicích německých měst. Netrvalo dlouho a tato nenávist zapálila celou Evropu.

Jestli je tedy na místě nějaké důkladné vysvětlení, je na straně islámských představitelů, kteří by se měli jednoznačně a nevyhýbavě vyjádřit, co si myslí o tomto nenávistném běsnění.

Svoboda je podstatou naší civilizace

Nejen v Evropě, v celé euroatlantické civilizaci je v posledních staletích patrný trend rozšiřování svobody, a to nejen ve smyslu individuální volnosti jednání, ale zejména svobody slova, svobody projevu. Diktatury a totalitní režimy nás poučily, že svoboda slova, která by nesměla kriticky zkoumat, co je pravda a co lež, co je dobro a co je zlo, neměla by se svobodou ve skutečnosti nic společného. Byla by to jen bezohledná nadvláda jediného "správného" systému hodnot či pseudohodnot. Tvrdě jsme zaplatili za tuto zkušenost a mnozí z našich předků svými životy, v kobkách inkvizice, v lágrech SS, NKVD, StB.

Svoboda projevu a tolerance ke svobodnému projevu spočívá v možnosti beztrestně vyjádřit svůj názor a nikomu ho násilím nevnucovat. To je tolerance k názoru druhého. Zveřejněním svůj názor svobodně vyjadřujeme, ale nikomu ho tím nevnucujeme. Svoboda projevu v sobě nutně obsahuje i možnost omylu. Svobodné hledání pravdy přece ve své nejhlubší podstatě není ničím jiným než možností svobodně odhalovat omyly. Proto také kdokoli hájí svobodu slova, nezbytně musí hájit i možnost svobodně se mýlit, vyjadřovat a zveřejňovat i názory, jež se časem mohou ukázat jako mylné. Jisté způsoby svobodného projevu se nám pochopitelně mohou jevit jako nevkusné, šokující, popuzující, ale i ony jsou nutnou součástí svobodné tvorby názorů. Tato zásada je velmi přesně vyjádřena například verdiktem Nejvyššího soudu Spojených států nad "pornokrálem" Larrym Flyntem: "Otevřené vyjádření názoru člověka je nejen aspektem jeho osobní svobody, ale také základem pro hledání pravdy a pro životaschopnost společnosti jako celku. V diskusi o věcech veřejných jsou i věci méně hodné našeho obdivu bez rozdílu chráněny prvním dodatkem Ústavy Spojených států." (První dodatek Ústavy Spojených států upravuje svobodu projevu.)

Americký Nejvyšší soud tímto rozsudkem dal za pravdu právníkovi L. Flynta, který argumentoval, že "kritické projevy jsou pro zdraví společnosti nesmírně důležité, a to včetně projevů urážlivých a šokujících."

Chce-li někdo namítat, že Evropa je jiná, že u nás něco takového neplatí, měl by si důkladně prostudovat judikát Evropského soudu o svobodném projevu, ve kterém se doslova praví: "Svoboda projevu se uplatní nejen vůči informacím a myšlenkám, jež jsou příznivě přijímány nebo považovány za neurážlivé či neutrální, ale rovněž vůči těm, které uráží, šokují nebo znepokojují stát či část obyvatelstva."

Tolik strohé právní formulace. Podstatu svobodného projevu však nejvýstižněji nezformuloval právník, ale spisovatel. Muž, který i v sekularizované západní společnosti - světe div se - je oprávněně pokládán za jakéhosi novodobého proroka. Jmenoval se George Orwel a napsal: "Jestli svoboda slova něco znamená, pak je to právo říkat lidem to, co nechtějí slyšet."

Fakt, že někteří věřící - dnes zejména muslimové - nerozumějí (nebo nechtějí rozumět) tomu, proč je pro Západ svoboda slova tak podstatnou hodnotou, odmítají svobodu slova a chtějí ji podřídit náboženským dogmatům, není už několik století problémem Západu. Je to problém muslimů, potažmo islámu, a tento problém za ně nikdo nevyřeší, ten si musí vyřešit oni sami, třeba tak, jako Evropa v éře osvícenectví.

Kruté historické zkušenosti nás donutily pochopit, že například náboženské války (jakož i mnohé jiné válečné konflikty) nevznikaly primárně proto, že někteří lidé měli odlišný názor od ostatních. Vznikaly tehdy, když jedna skupina chtěla prosadit svůj světonázor, svůj systém hodnot násilím jako jediný správný a platný pro všechny ostatní lidi.

Evropa by proto měla muslimům jasně a zřetelně říci: Respektujeme, že vaše islámská společenství odmítají svobodu slova a nebudeme vás ve vašich zemích nutit ke svobodnému, kritickému zkoumání a změně vašich hodnot, daných koránem. Klidně věřte, že Alláh je jediný Bůh, že Mohamed je jeho prorok, nezobrazujte ho a nezkoumejte pravdivost a hodnotu jeho učení. Nenutíme vás k tomu. Na oplátku očekáváme stejnou toleranci a respekt k našim hodnotám - včetně svobody slova - od vás.

Opatrnost a nedůvěřivost nejsou urážkou

V islámských zemích se o hodnotách koránu kriticky nediskutuje. Aby bylo správně rozuměno - mluví se o tom, jak nejlépe některé příkazy koránu interpretovat, a v tomto směru existují v islámu různé výklady, školy, proudy. Ale zcela nemyslitelná je kritická debata o samotných jednotlivých příkazech a zákazech koránu v tom smyslu, zda jsou dobré, nebo špatné, zda se v těch či oněch případech Prorok mýlí či nikoli.

Kdokoli se pokusí kriticky hledat a diskutovat o podstatných hodnotách, zjevených Mohamedem v koránu, je v ohrožení života, neboť v islámu je vyslovení odlišného názoru vnímáno jako útok, znesvěcení, rouhání, urážka. Děje-li se tak v islámských zemích, měli bychom to respektovat a nijak muslimy násilím netlačit ke kritickému zkoumání koránu. Zde je na místě respekt a tolerance. Muslimové by ale měli stejně tolerantně pochopit, že Západ bude kriticky zkoumat hodnotový systém koránu ve svých zemích. Jen v Evropské unii žije podle odhadů dvacet až třicet miliónů muslimů. Bylo by absurdní kupříkladu v oblasti rovnosti pohlaví odsuzovat na jedné straně diskriminaci žen při odměňování v zaměstnání a na straně druhé přehlížet nucené sňatky. Nebo bojovat proti domácímu násilí a současně ignorovat takzvané "vraždy ze cti".

Budou-li muslimští vůdcové a duchovní hodnotit vývoj situace posledních let střízlivě a bez emocí, nebudou protestovat proti opatrnosti, až jisté nedůvěře Západu vůči islámu. Po všech bombových útocích islámských radikálů, prohlášeních řady teroristických organizací o záměru zničit Západ, a sílícím vlivu a moci teroristů, bylo by nejen krajně nezodpovědné, ale přímo šílené, kdyby Západ nebyl ostražitý, opatrný a v jistém smyslu také oprávněně nedůvěřivý.

Západ dlouho ignoroval nenávistnou propagandu

Politici i lidé na Západě dosud do velké míry přehlíželi po desítky let rozviřovanou nenávist muslimů vůči Židům, Američanům a všem "nevěřícím". Ignorovali propagandu znějící z mešit a vypouštějící démona nenávisti a zloby především mezi radikalizující se muslimkou mládeží. Ale po zcela nepřiměřených, brutálních reakcích na několik karikatur, je potřeba, aby zaznělo zřetelné varování: Nikdo nedokáže přesně odhadnout, kdy démon násilí, probouzený nenávistnou propagandou, získá takovou sílu, že už ho nezvládne žádná politická moc a vybuchne válečným střetem. A k tomu, aby se tato hrůza stala realitou, stačí, když budete pouze pokračovat nadále, tak jako v uplynulých dnech. A propos, ještě otázka imámům, abychom měli úplně jasno: Když požadujete, aby Západ bral vážně příkazy islámu, měl by Západ brát vážně třebas také tyto příkazy z Koránu: "Vy, kteří věříte! Bojujte proti těm z nevěřících, kteří jsou poblíže! Nechť ve vás naleznou tvrdost a vězte, že Bůh je na straně bohabojných!" Súra 9:124.

"A až uplynou posvátné měsíce, pak zabíjejte modloslužebníky, kdekoliv je najdete, zajímejte je, obléhejte je a chystejte proti nim všemožné nástrahy!" Súra 9:5

"A bojujte proti nim, dokud nebude konec svádění od víry a dokud nebude všechno náboženství patřit Bohu." Súra 2:189

autor je novinář a publicista

14. 2. 2006, psáno pro Hospodářské noviny

7571 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení



Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

Zasílání upozornění
Články autora
Průzkum
Záleží Bruselu na životech Východoevropanů? EU mentoruje východní země zatímco k západním je benevolentnější. Záleží podle Vás Bruselu na životech Východoevropanů?
Hlasovat můžete kliknutím na odpověď