"Sluší se, aby žena žila pod botou muže" (Turecké přísloví)

Islámofašismus? Hitler, Mohamed a islám, část II.

Autor: Andrew G. Bostom | Publikováno: 19.4.2008 | Rubrika: Antisemitismus
Ilustrace

Před čtyřiatřiceti lety (1974) publikovala Bat Ye’or pozoruhodně předvídavou analýzu islámského antisemitismu a ožívajícího džihádismu, které byly připravovány k šíření v islámském světě, v jejím rodném Egyptě. Základní antisemitské a džihádistické motivy byly islámské, odvozené ze základních textů islámu, a na ně byly naroubovány nacistické prvky.

Pejorativní charakteristiky Židů, jak jsou popisováni v muslimských náboženských textech, jsou aplikovány na moderní Židy. Anti-judaismus a antisemitismus jsou shodné - kvůli méněcennému postavení Židů v islámu, a protože bůh odsoudí Židy k bloudění a bídě, se židovský stát jeví muslimům jako neúnosná urážka a hřích proti Alláhovi. Proto musí být zničen džihádem.

Panarabská a protizápadní tvrzení, která vydávají Izrael za silný nástroj Západu v islámském světě, posilují náboženský anti-judaismus. Náboženství a politika se spojují v čistě islámském kontextu, na který jsou roubovány cizí prvky. Ačkoliv je nacistický vliv na ideologické úrovni ve srovnání s islámskou základnou druhotný, způsoby, kterými byly antisemitské materiály přepracovány, a politické cíle, které jsou sledovány, vykazují pozoruhodnou podobnost s Hitlerovým Německem. Že byly tyto antižidovské názory široce šířeny v arabských nacionalistických kruzích od 30. let je bez pochyb. Jejich potvrzení nejvýznamnějšími autoritami islámu z univerzity al-Azhar jim ale umožnilo se definitivně zakořenit mezi negramotnými masami, které silně lnou k náboženským tradicím, a získat punc neomylné autenticity.

Práce nacistického akademika a propagandisty vyhlazení Johannese von Leerse, jeho osobní kariéra - jako podporovaného spolupracovníka Göbblesova ministerstva propagandy - až po jeho přijetí islámu (jako Omar Amin von Leers) během práce na protizápadní a antisemitské/antisionistické propagandě za Násirova režimu od poloviny padesátých let až do jeho smrti v roce 1965, je shrnutím tohoto sbližování džihádu a islámského antisemitismu s rasismem a nacistickým antisemitismem, jak ho popisuje Bat Ye’or.

Leers - který byl Göbbelsovým oblíbeným propagátorem vyhlazení - vyjádřil dvě desetiletí před svojí konverzí k islámu, v Blut und Rasse in der Gesetzgebung (Krev a rasa v legislativě, 1936), svůj obdiv k “panovačnému a válečnickému islámu [národů], které stále ještě mají jasnou nordickou rasovou složku”, zatímco v Der Kardinal und die Germanen (Kardinál a Němci, 1934) vychvaloval ekumenickou “toleranci” islámu. V pozdějších esejích vydaných v letech 1938 až 1942 přišel von Leers s analýzami zaměřenými především na Mohamedovo jednání s medínskými Židy. Jako celek odhalují tyto eseje jeho zbožnou úctu k islámu a k jeho prorokovi, a důkladné pochopení posvátných islámských zdrojů informací o tomto jednání, t.j. koránu, hadísů a síry.

Citacemi (nebo odkazy) z relevantních základních textových zdrojů (t.j. koránu 13:36; 8:55-58, 59:1-15; Mohamedova životopisu a kanonických hadísů popisujících osud jednotlivých Židů jako Abu Afaka a Kába ibn Ašhraba, a židovských kmenů Banu Kajnuka, Banu Nadir, Banu Kurajza, a také Židů z oázy Chajbar) zaznamenává von Leers v eseji z roku 1942, “Judaismus a islám jako protiklady”, Mohamedova úspěšná tažení, kterými tyto Židy porazil, pozabíjel a vyhnal, “nebo jim přinejlepším povolil zůstat na jistých místech, pokud budou platit daň z hlavy”. Von Leers dále popisuje svědectví (z hadísů a biografie) o tom, jak byl Mohamed otráven Židovkou z Chajbaru, a také zaznamenává kanonický hadís, který popisuje důvod vyhnání Židů přeživších Mohamedova tažení ze severní Arábie chalífou Omarem:

Má se za to, že Mohamed na své smrtelné posteli řekl: “V Arábii nesmí existovat dvě náboženství”. Jeden z jeho nástupců, chalífa Omar, rozhodně vyhnal Židy z Arábie.

A von Leers dokonce používá apokalyptický kanonický hadís, který se o 46 let později stal základním stavebním kamenem společenské smlouvy Hamasu z roku 1998 schvalující džihádistickou genocidu proti židovskému státu Izrael:

Ibn Hurajra nám sdělil toto ujištění od Alláhova posla: “Soudný den přijde až poté, co muslimové způsobí Židům zničující porážku, kdy každý kámen a každý strom, za kterým se Žid ukryje, řekne věřícím: ‘Je za mnou Žid, zabij ho’”.

Von Leersův esej z roku 1942 končí vychvalováním “modelu” útisku Židů pod islámským poddanstvím, a vznešenosti Mohameda, islámu a soudobých muslimů z éry druhé světové války, a je předzvěstí jeho konverze k islámu o pouhé desetiletí později:

Židé byli podřízeni velmi omezujícím a utiskujícím zvláštním regulacím, které zcela ochromily židovské aktivity. Všechny zdroje z doby, kdy islámské země ještě zcela následovaly své zákony, se shodují na tom, že Židy bylo obzvláště opovrhováno. … Mohamedova opozice vůči Židům měla bezpochyby výsledky - orientální židovstvo bylo islámem zcela ochromeno. Jeho páteř byla zlomena. Orientální židovstvo nehrálo takřka žádnou roli v masivním vzestupu judaismu k moci během posledních dvou století. Opovrhovaní Židé živořili ve špinavých uličkách, a byly podřízeni zvláštním regulacím, které jim neumožňovaly lichvařit, jako to dělali v Evropě, ani získávat kradené zboží, ale namísto toho byli drženi ve strachu a pod tlakem. Kdyby zbytek světa použil podobné metody, neexistovala by dnes žádná židovská otázka - a zde je nutné říct, že existovali také islámští vládci, obzvláště někteří španělští chalífové, kteří se nedrželi tradičního islámského nepřátelství k Židům - ke své vlastní škodě. Nicméně islám prokázal jako náboženství nesmrtelnou službu zabráněním vyhrožovanému dobytí Arábie Židy, a porážkou děsivé doktríny Jehovy čistou vírou, která otevřela mnoha lidem cestu k vyšší kultuře a poskytla jim vzdělání, takže i dnes je muslim, který bere své náboženství vážně, jedním z nejúctyhodnějších úkazů v tomto nepokojném světě.

A o něco dříve, v eseji z roku 1938, vyjadřuje von Leers sympatie s “vůdčí rolí Velkého muftího z Jeruzaléma [Hadž Amin el-Husejního] v arabských bojích proti židovské invazi v Palestině”. Von Leers pozoruje, že pro zbožného muslima “je Žid nepřítelem, ne jen obyčejným ‘nevěřícím’, kterého lze možná konvertovat, nebo bez ohledu na to, že nepatří k islámu, považovat za osobu s jistou ctí. Žid je místo toho předurčeným oponentem muslimů, který touží po tom zničit práci Proroka”.

Leersův popis původu muslimského “křestního jména” (Omar Amin), které adoptoval po své konverzi k islámu v listopadu 1957, v dopise americkému nacistovi H. Keith Thompsonovi, zdůrazňuje jeho osobní a ideologické spojení s muftím, se kterým dlouhodobě spolupracoval:

Já sám jsem přijal islám a přijal jsem nové jméno Omar Amin, Omar podle velkého chalífy Omara, který byl hrozivým nepřítelem Židů, Amir na počest mého přítele Hadž Amin el-Husejního, Velkého muftího.

Leersovo neúnavné úsilí ve funkci propagandisty Násirova režimu a Arabské ligy doplňuje enormní množství písemných aktivit před a během posledního desetiletí jeho života, včetně: překladů moderních pojednání o džihádu a islámském finančnictví do němčiny; napsání předmluvy k antisionistickým analýzám arabsko-izraelského konfliktu od egyptského odborníka; a recenze a propagace prací neonacistických a fašistických ideologů ve funkci (během jeho pobytu v Buenos Aires) redaktora Der Weg (nejvýznamněji v jeho recenzi “Impéria” od Francise Parkera Yockeye z roku 1951), to vše za čilé korespondence s jednotlivými fašisty z celého světa, kterou si chtěl získat jejich podporu pro svůj globální džihád. Toto napsal (opět americkému nacistovi H. Keith Thompsonovi) v letech 1957 a 1958,

[1957] Islámský blok je dnes jedinou duchovní mocností na světě, která bojuje za skutečné náboženství, lidské hodnoty a svobodu. Kromě toho je to krásné náboženství s velkou filosofií a obrovským bohatstvím moudrosti. Někdy si myslím, že kdyby můj národ přijal místo křesťanství islám, neměli bychom všechny ty zrádce z druhé světové války, dva milióny žen by nebyly upáleny křesťanskými církvemi jako “čarodějnice”, nebyla by žádná třicetiletá válka, která zničila Německo a zabila více než polovinu našeho národa.

[1958] Jediná věc je jasná - stále více a více patriotických Němců se přidává k velké arabské revoluci proti zvířecímu imperialismu. V Alžírsku polovina posádky německých vojáků podřízla na dohled alžírských revolucionárů krky dvěma francouzským důstojníkům a dvěma poddůstojníkům, a přidala se na stranu Alžířanů a přijala islám. To je dobré! K čertu s křesťanstvím, protože Německo bylo ve jménu křesťanství prodáno našim utiskovatelům! Naše místo jako utiskovaného národa pod hanebnou západní kolonialistickou vládou Bonnu musí být na straně arabské nacionalistické revolty proti Západu … I hamd al-Allah! (Díky Alláhovi!)

Nedávno odtajněná zpráva americké rozvědky z října 1957 o von Leersových pracích a aktivitách v Egyptě a Arabské lize nezávisle potvrzuje jeho úplné přijetí triumfalistického muslimského světonázoru, který netouží po ničem menším, než zničení židovsko-křesťanské civilizace džihádem:

[Dr. Omar Amin von Leers] se stává stále větším náboženským fanatikem, a to až do té míry, že obhajuje rozšíření islámu v Evropě, aby bylo dosaženo silnější jednoty mezi běžnými náboženstvími. Věří, že k této expanzi může dojít nejen prostřednictvím kontaktu s Araby na Blízkém východě a v Africe, ale také s islámskými elementy v SSSR. Jako výsledek si představuje formaci politického bloku, nad kterým by nemohl zvítězit Východ ani Západ.

Leersova konečná vize islámské hegemonie - jak jí zformuloval během dvou desetiletí po druhé světové válce - měla hluboký vliv na současné trendy, které mají silný vliv od Maroka po Indonésii, a v muslimských společenstvích žijících na Západě, a v dalších nemuslimských společnostech na světě. Lze uvést mnoho příkladů této sdílené vize, od aktivit a prohlášení dobře známých džihádistických teroristických skupin (jako al-Kajda, Hizballáh a Hamas), k organizacím hlavního proudu, jako Organizace islámské konference, a jedincům jako jsou velmi vlivný muslimský duchovní (”duchovní poradce” Muslimského bratrstva, televizní osobnost al-Džazíry, a předseda Evropské rady pro fatwy) Jusuf al-Qaradáví, a Leerův žák a švýcarský konvertita k islámu Ahmed Huber - bývalý manažer finanční instituce al-Taqwa, podezírané z praní peněz pro Usámu bin Ládina.

Rozsah, v jakém byla odporná vize nacistického konvertity k islámu Omara Amin von Leerse během posledních padesáti let realizována - jeho “úspěšný” živý odkaz - podporuje jednoduché a hluboce zneklidňující pojetí vyjádřené spisovatelem Lawrencem Austerem. Nedbaje na pevně zakořeněnou politicky korektní ortodoxii označil Auster Mohameda za úspěšného Hitlera. Auster tvrdí, že Mohamed, kterého také nazývá “jedním z největších géniů historie”, stvořil

… velmi flexibilní, a proto udržitelnou ideologii a program podvracení, dobývání a nadvlády (a také jako udržitelný způsob života), zatímco Hitlerova ideologie a program neměly žádné vnitřní zábrany. Bylo to na plný plyn, s cílem okamžitého a úplného zničení jiných zemí a západní civilizace jako celku, což dovedlo ostatní země k potřebě úplného zničení hitlerismu.

Ať už toto pojetí přijmeme nebo ne, zásadní aspekt Austerova argumentu o Mohamedově vleklém zhoubném vlivu - včetně vlivu na mentálně poddajné nemuslimy - je nesporný:

… ještě čtrnáct století po své smrti vede lidi k tomu, že dobrovolně přijímají jeho program zřeknutí se sebe sama, a ochotně podřizují svojí vůli a identitu …

 

www.pravdaoislamu.cz

 

4488 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení



Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

Zasílání upozornění
Články autora
Průzkum
Záleží Bruselu na životech Východoevropanů? EU mentoruje východní země zatímco k západním je benevolentnější. Záleží podle Vás Bruselu na životech Východoevropanů?
Hlasovat můžete kliknutím na odpověď