"Sluší se, aby žena žila pod botou muže" (Turecké přísloví)

Islámofašismus? Hitler, Mohamed a islám, část II.

Autor: Andrew G. Bostom | Publikováno: 19.4.2008 | Rubrika: Antisemitismus
Ilustrace

Před čtyřiatřiceti lety (1974) publikovala Bat Ye’or pozoruhodně předvídavou analýzu islámského antisemitismu a ožívajícího džihádismu, které byly připravovány k šíření v islámském světě, v jejím rodném Egyptě. Základní antisemitské a džihádistické motivy byly islámské, odvozené ze základních textů islámu, a na ně byly naroubovány nacistické prvky.

Pejorativní charakteristiky Židů, jak jsou popisováni v muslimských náboženských textech, jsou aplikovány na moderní Židy. Anti-judaismus a antisemitismus jsou shodné - kvůli méněcennému postavení Židů v islámu, a protože bůh odsoudí Židy k bloudění a bídě, se židovský stát jeví muslimům jako neúnosná urážka a hřích proti Alláhovi. Proto musí být zničen džihádem.

Panarabská a protizápadní tvrzení, která vydávají Izrael za silný nástroj Západu v islámském světě, posilují náboženský anti-judaismus. Náboženství a politika se spojují v čistě islámském kontextu, na který jsou roubovány cizí prvky. Ačkoliv je nacistický vliv na ideologické úrovni ve srovnání s islámskou základnou druhotný, způsoby, kterými byly antisemitské materiály přepracovány, a politické cíle, které jsou sledovány, vykazují pozoruhodnou podobnost s Hitlerovým Německem. Že byly tyto antižidovské názory široce šířeny v arabských nacionalistických kruzích od 30. let je bez pochyb. Jejich potvrzení nejvýznamnějšími autoritami islámu z univerzity al-Azhar jim ale umožnilo se definitivně zakořenit mezi negramotnými masami, které silně lnou k náboženským tradicím, a získat punc neomylné autenticity.

Práce nacistického akademika a propagandisty vyhlazení Johannese von Leerse, jeho osobní kariéra - jako podporovaného spolupracovníka Göbblesova ministerstva propagandy - až po jeho přijetí islámu (jako Omar Amin von Leers) během práce na protizápadní a antisemitské/antisionistické propagandě za Násirova režimu od poloviny padesátých let až do jeho smrti v roce 1965, je shrnutím tohoto sbližování džihádu a islámského antisemitismu s rasismem a nacistickým antisemitismem, jak ho popisuje Bat Ye’or.

Leers - který byl Göbbelsovým oblíbeným propagátorem vyhlazení - vyjádřil dvě desetiletí před svojí konverzí k islámu, v Blut und Rasse in der Gesetzgebung (Krev a rasa v legislativě, 1936), svůj obdiv k “panovačnému a válečnickému islámu [národů], které stále ještě mají jasnou nordickou rasovou složku”, zatímco v Der Kardinal und die Germanen (Kardinál a Němci, 1934) vychvaloval ekumenickou “toleranci” islámu. V pozdějších esejích vydaných v letech 1938 až 1942 přišel von Leers s analýzami zaměřenými především na Mohamedovo jednání s medínskými Židy. Jako celek odhalují tyto eseje jeho zbožnou úctu k islámu a k jeho prorokovi, a důkladné pochopení posvátných islámských zdrojů informací o tomto jednání, t.j. koránu, hadísů a síry.

Citacemi (nebo odkazy) z relevantních základních textových zdrojů (t.j. koránu 13:36; 8:55-58, 59:1-15; Mohamedova životopisu a kanonických hadísů popisujících osud jednotlivých Židů jako Abu Afaka a Kába ibn Ašhraba, a židovských kmenů Banu Kajnuka, Banu Nadir, Banu Kurajza, a také Židů z oázy Chajbar) zaznamenává von Leers v eseji z roku 1942, “Judaismus a islám jako protiklady”, Mohamedova úspěšná tažení, kterými tyto Židy porazil, pozabíjel a vyhnal, “nebo jim přinejlepším povolil zůstat na jistých místech, pokud budou platit daň z hlavy”. Von Leers dále popisuje svědectví (z hadísů a biografie) o tom, jak byl Mohamed otráven Židovkou z Chajbaru, a také zaznamenává kanonický hadís, který popisuje důvod vyhnání Židů přeživších Mohamedova tažení ze severní Arábie chalífou Omarem:

Má se za to, že Mohamed na své smrtelné posteli řekl: “V Arábii nesmí existovat dvě náboženství”. Jeden z jeho nástupců, chalífa Omar, rozhodně vyhnal Židy z Arábie.

A von Leers dokonce používá apokalyptický kanonický hadís, který se o 46 let později stal základním stavebním kamenem společenské smlouvy Hamasu z roku 1998 schvalující džihádistickou genocidu proti židovskému státu Izrael:

Ibn Hurajra nám sdělil toto ujištění od Alláhova posla: “Soudný den přijde až poté, co muslimové způsobí Židům zničující porážku, kdy každý kámen a každý strom, za kterým se Žid ukryje, řekne věřícím: ‘Je za mnou Žid, zabij ho’”.

Von Leersův esej z roku 1942 končí vychvalováním “modelu” útisku Židů pod islámským poddanstvím, a vznešenosti Mohameda, islámu a soudobých muslimů z éry druhé světové války, a je předzvěstí jeho konverze k islámu o pouhé desetiletí později:

Židé byli podřízeni velmi omezujícím a utiskujícím zvláštním regulacím, které zcela ochromily židovské aktivity. Všechny zdroje z doby, kdy islámské země ještě zcela následovaly své zákony, se shodují na tom, že Židy bylo obzvláště opovrhováno. … Mohamedova opozice vůči Židům měla bezpochyby výsledky - orientální židovstvo bylo islámem zcela ochromeno. Jeho páteř byla zlomena. Orientální židovstvo nehrálo takřka žádnou roli v masivním vzestupu judaismu k moci během posledních dvou století. Opovrhovaní Židé živořili ve špinavých uličkách, a byly podřízeni zvláštním regulacím, které jim neumožňovaly lichvařit, jako to dělali v Evropě, ani získávat kradené zboží, ale namísto toho byli drženi ve strachu a pod tlakem. Kdyby zbytek světa použil podobné metody, neexistovala by dnes žádná židovská otázka - a zde je nutné říct, že existovali také islámští vládci, obzvláště někteří španělští chalífové, kteří se nedrželi tradičního islámského nepřátelství k Židům - ke své vlastní škodě. Nicméně islám prokázal jako náboženství nesmrtelnou službu zabráněním vyhrožovanému dobytí Arábie Židy, a porážkou děsivé doktríny Jehovy čistou vírou, která otevřela mnoha lidem cestu k vyšší kultuře a poskytla jim vzdělání, takže i dnes je muslim, který bere své náboženství vážně, jedním z nejúctyhodnějších úkazů v tomto nepokojném světě.

A o něco dříve, v eseji z roku 1938, vyjadřuje von Leers sympatie s “vůdčí rolí Velkého muftího z Jeruzaléma [Hadž Amin el-Husejního] v arabských bojích proti židovské invazi v Palestině”. Von Leers pozoruje, že pro zbožného muslima “je Žid nepřítelem, ne jen obyčejným ‘nevěřícím’, kterého lze možná konvertovat, nebo bez ohledu na to, že nepatří k islámu, považovat za osobu s jistou ctí. Žid je místo toho předurčeným oponentem muslimů, který touží po tom zničit práci Proroka”.

Leersův popis původu muslimského “křestního jména” (Omar Amin), které adoptoval po své konverzi k islámu v listopadu 1957, v dopise americkému nacistovi H. Keith Thompsonovi, zdůrazňuje jeho osobní a ideologické spojení s muftím, se kterým dlouhodobě spolupracoval:

Já sám jsem přijal islám a přijal jsem nové jméno Omar Amin, Omar podle velkého chalífy Omara, který byl hrozivým nepřítelem Židů, Amir na počest mého přítele Hadž Amin el-Husejního, Velkého muftího.

Leersovo neúnavné úsilí ve funkci propagandisty Násirova režimu a Arabské ligy doplňuje enormní množství písemných aktivit před a během posledního desetiletí jeho života, včetně: překladů moderních pojednání o džihádu a islámském finančnictví do němčiny; napsání předmluvy k antisionistickým analýzám arabsko-izraelského konfliktu od egyptského odborníka; a recenze a propagace prací neonacistických a fašistických ideologů ve funkci (během jeho pobytu v Buenos Aires) redaktora Der Weg (nejvýznamněji v jeho recenzi “Impéria” od Francise Parkera Yockeye z roku 1951), to vše za čilé korespondence s jednotlivými fašisty z celého světa, kterou si chtěl získat jejich podporu pro svůj globální džihád. Toto napsal (opět americkému nacistovi H. Keith Thompsonovi) v letech 1957 a 1958,

[1957] Islámský blok je dnes jedinou duchovní mocností na světě, která bojuje za skutečné náboženství, lidské hodnoty a svobodu. Kromě toho je to krásné náboženství s velkou filosofií a obrovským bohatstvím moudrosti. Někdy si myslím, že kdyby můj národ přijal místo křesťanství islám, neměli bychom všechny ty zrádce z druhé světové války, dva milióny žen by nebyly upáleny křesťanskými církvemi jako “čarodějnice”, nebyla by žádná třicetiletá válka, která zničila Německo a zabila více než polovinu našeho národa.

[1958] Jediná věc je jasná - stále více a více patriotických Němců se přidává k velké arabské revoluci proti zvířecímu imperialismu. V Alžírsku polovina posádky německých vojáků podřízla na dohled alžírských revolucionárů krky dvěma francouzským důstojníkům a dvěma poddůstojníkům, a přidala se na stranu Alžířanů a přijala islám. To je dobré! K čertu s křesťanstvím, protože Německo bylo ve jménu křesťanství prodáno našim utiskovatelům! Naše místo jako utiskovaného národa pod hanebnou západní kolonialistickou vládou Bonnu musí být na straně arabské nacionalistické revolty proti Západu … I hamd al-Allah! (Díky Alláhovi!)

Nedávno odtajněná zpráva americké rozvědky z října 1957 o von Leersových pracích a aktivitách v Egyptě a Arabské lize nezávisle potvrzuje jeho úplné přijetí triumfalistického muslimského světonázoru, který netouží po ničem menším, než zničení židovsko-křesťanské civilizace džihádem:

[Dr. Omar Amin von Leers] se stává stále větším náboženským fanatikem, a to až do té míry, že obhajuje rozšíření islámu v Evropě, aby bylo dosaženo silnější jednoty mezi běžnými náboženstvími. Věří, že k této expanzi může dojít nejen prostřednictvím kontaktu s Araby na Blízkém východě a v Africe, ale také s islámskými elementy v SSSR. Jako výsledek si představuje formaci politického bloku, nad kterým by nemohl zvítězit Východ ani Západ.

Leersova konečná vize islámské hegemonie - jak jí zformuloval během dvou desetiletí po druhé světové válce - měla hluboký vliv na současné trendy, které mají silný vliv od Maroka po Indonésii, a v muslimských společenstvích žijících na Západě, a v dalších nemuslimských společnostech na světě. Lze uvést mnoho příkladů této sdílené vize, od aktivit a prohlášení dobře známých džihádistických teroristických skupin (jako al-Kajda, Hizballáh a Hamas), k organizacím hlavního proudu, jako Organizace islámské konference, a jedincům jako jsou velmi vlivný muslimský duchovní (”duchovní poradce” Muslimského bratrstva, televizní osobnost al-Džazíry, a předseda Evropské rady pro fatwy) Jusuf al-Qaradáví, a Leerův žák a švýcarský konvertita k islámu Ahmed Huber - bývalý manažer finanční instituce al-Taqwa, podezírané z praní peněz pro Usámu bin Ládina.

Rozsah, v jakém byla odporná vize nacistického konvertity k islámu Omara Amin von Leerse během posledních padesáti let realizována - jeho “úspěšný” živý odkaz - podporuje jednoduché a hluboce zneklidňující pojetí vyjádřené spisovatelem Lawrencem Austerem. Nedbaje na pevně zakořeněnou politicky korektní ortodoxii označil Auster Mohameda za úspěšného Hitlera. Auster tvrdí, že Mohamed, kterého také nazývá “jedním z největších géniů historie”, stvořil

… velmi flexibilní, a proto udržitelnou ideologii a program podvracení, dobývání a nadvlády (a také jako udržitelný způsob života), zatímco Hitlerova ideologie a program neměly žádné vnitřní zábrany. Bylo to na plný plyn, s cílem okamžitého a úplného zničení jiných zemí a západní civilizace jako celku, což dovedlo ostatní země k potřebě úplného zničení hitlerismu.

Ať už toto pojetí přijmeme nebo ne, zásadní aspekt Austerova argumentu o Mohamedově vleklém zhoubném vlivu - včetně vlivu na mentálně poddajné nemuslimy - je nesporný:

… ještě čtrnáct století po své smrti vede lidi k tomu, že dobrovolně přijímají jeho program zřeknutí se sebe sama, a ochotně podřizují svojí vůli a identitu …

 

www.pravdaoislamu.cz

 

4709 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení



Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

Zasílání upozornění
Články autora
Průzkum
Ve Francii vyhlášena rekonkvista. Co vy na to? Pravicový prezidentský kandidát Zemmour vyhlásil ve Francii protiimigrantskou rekonkvistu. Co vy na to?
Hlasovat můžete kliknutím na odpověď