"Sluší se, aby žena žila pod botou muže" (Turecké přísloví)

A kdo je Mordechai Vanunu?

Autor: Břetislav Olšer | Publikováno: 8.2.2008 | Rubrika: Izrael
Ilustrace

Několikrát jsem projížděl Negevskou pouští, naposled se svým kamarádem Petrem Bachrachem z Ostravy, který žije v Haifě už skoro šedesát roků. Udělali jsme si týdenní výlet přes město Beer Sheva k Rudému moři u Eilatu. Jeli jsme po úzké silnici podivnými kaňony v kamenité poušti, z nichž bylo vidět jen obří umělá vádí před námi. Izraelské atomové centrum Dimona v Negevské poušti je už desítky let jedním z nejlépe utajených míst na světě a ven proniklo dosud jen minimum informací.  

Téměř stoprocentní utajení se dařilo držet až do roku 1986, kdy technik z Dimony Mordechai Vanunu prozradil informace o izraelském jaderném výzkumu a arzenálu britskému tisku. S jeho tvrzením nakonec souhlasily jak americké, tak i britské výzvědné služby. Atomová zařízení, údajně pro mírový výzkum, pomohly Izraeli vybudovat v šedesátých letech západní státy. V roce 1960 mohl být spuštěn v továrně Dimona uprostřed Negevské pouště reaktor z Francie využívající těžkou vodu z Velké Británie. Dodávku uranu zprostředkovalo Norsko a vojenský výzkum pak probíhal utajeně hluboko v podzemních halách.

V září 1979 zaznamenaly americké špionážní družice nad Indickým oceánem poblíž pobřeží Jižní Afriky obrovský výbuch. Výsledkem pečlivého vyhodnocení celé situace bylo poznání, že se jednalo zřejmě o zkoušku atomové bomby. Americké zpravodajské služby dospěly k závěru, že zbraň vyrobili Izraelci a Jihoafričané jejich pokus technicky zajistili. Obě země to odmítly, nicméně důkazy zjištěné v amerických laboratořích hovořily naprosto přesvědčivě.

Koncem devadesátých let minulého století odhadovala americká CIA, že Izrael má k dispozici na sto třicet atomových bomb. Dnešní údaj není znám, ale znalci tvrdí, že by Izrael mohl mít až dvě stě jaderných hlavic. Podle amerického časopisu Bulletin of Atomic Scientists z podzimu 2002 používají Izraelci jako jejich nosiče letadla F-16 (dolet 1 600 km) a F-15l (dolet 4 450 km), dále rakety Jericho I (dolet 1 200 km) a Jericho II (dolet 1 800 km). Západní pozorovatelé se rovněž domnívají, že jaderné bomby jsou instalovány na balistických střelách ve třech ponorkách třídy Delfin, zakoupených v Německu.

Americká Ústřední zpravodajská služba (Central Intelligence Agency, CIA) za souhlasu Zpravodajského a výzkumného odboru (Bureau of Intelligence and Research) ministerstva zahraničí a Zpravodajské služby ministerstva obrany (Defense Intelligence Agency) dospěla již v srpnu 1974 k závěru, že Izrael vlastní jaderné zbraně. Současně Izrael podezírala z poskytování jaderného materiálu, vybavení nebo technologií šáhovu Íránu, Jižní Africe a dalším tehdy spřáteleným zemím.

Informaci přineslo lednové (2008) vydání deníku Haaretz s tím, že dosud utajovaný dokument byl zveřejněn – jistě ne náhodou – zrovna v době návštěvy prezidenta George W. Bushe v Izraeli a těsně před zahájením jeho návštěvy ve státech Perského (Arabského) zálivu. Malá část dokumentu byla zveřejněna počátkem roku 2006 na základě žádosti o svobodný přístup k informacím, podané výzkumníky Avnerem Cohenem a Williamem Burrem.

V dokumentu se uvádí, že závěr o izraelském vlastnictví jaderných zbraní se opírá o skutečnost, že Izrael nakupoval velké množství uranu, snažil se obohacovat uran a značně investoval do vývoje rakety země-země Jericho, navržené tak, že mohla nést jaderné hlavice.

Národní zpravodajský odhad (National Intelligence Estimate, NIE) z roku 1974 uvádí „není pochyb o šáhových ambicích udělat z Íránu zemi, s níž se musí počítat. Pokud bude naživu v polovině 80. let, pokud bude mít Írán plně rozvinuté jaderný průmysl a vše potřebné pro jaderné zbraně, a pokud další zbraně budou uspějí ve zbraňovém vývoji, nemáme pochyby o tom, že Írán bude u toho.“

Íránský Šáh, spojenec Izraele, byl nicméně svržen Islámskou revolucí v roce 1979 a zemřel v egyptském exilu o rok později. Nástup ajatolláhů pak na řadu let íránský jaderný výzkum paralyzoval. Autoři NIE dále uvádějí, že Izrael může z ekonomických a politických důvodů vyvážet materiál, technologii a nezbytné vybavení pro výrobu jaderných zbraní do jiných zemí, stejně jako to činily USA, Francie a Indie.

Mordechai Vanunu byl inženýr z atomového střediska Dimona v Negevské poušti. V roce 1986 odhalil pro časopis Sunday Times existenci tajného izraelského jaderného programu. Ještě před vydáním článku byl izraelskou tajnou službou unesen. Agentka izraelského Mossadu Cindy Džanínová jej pomohla ve Velké Británii zadržet a dopravit k soudu do Izraele. V soudním přelíčení s vyloučením veřejnosti odsouzen na 18 let vězení.  Na jaře roku 2007 se ocitl na svobodě.

Prošedivělý 49letý Vanunu vyšel z věznice s úsměvem na rtech. Podle jeho názoru Izrael jaderné zbraně nepotřebuje, „zvláště teď, kdy je celý Blízký východ jaderného arzenálu zbaven“. Přesto padlo rozhodnutí soudu; nedostane pas, nesmí se přiblížit k hranicím na vzdálenost 500 metrů, nesmí přijít na žádné velvyslanectví. Jeho telefon bude odposloucháván, nesmí používat internet ani mluvit s novináři. Bude-li chtít spát jinde než doma, musí den předtím informovat policii.

Mnoho Izraelců se domnívá, že by měl být nadále držen v izolaci. „Měl by dál hnít ve vězení. Je to zrádce,“ citovala agentura Reuters učitelku Irit Peredovou. Většina lidí odpovídala v anketě agentury podobně. Některé Vanunuovy poznámky se setkávají s rozhořčeným odsouzením. Třeba konstatování: „Nevidím důvod, proč by židovský stát měl existovat. Měl vzniknout palestinský stát a ti Židé, kteří tu nadále chtějí zůstat, mohou žít v něm.“ Ve středověku nezřídka právě oni iniciovali pomluvy, které pak vyvolávaly série protižidovských pogromů. Po propuštění jej přijal v anglikánském kostele Svatého Jiří v Jeruzalémě palestinský biskup Riah Abu el-Asal.

Dlouho se však neradoval a byl opět zadržen. Po dalším propuštění, tentokrát z policejní stanice ve městě Petach Tikva dostal trest domácího vězení. Čelil podezření, že po svém propuštění na svobodu šířil další informace o reaktoru Dimona. Policie také prohledala jeho pokoj v anglikánském areálu St. George Cathedral v Jeruzalémě a k prozkoumání odvezla jeho počítač a dokumentaci.

Výslech nepotvrdil, že by Vanunu vyzradil nějaké státní tajemství nebo porušil některý ze zákonů s výjimkou podmínky, že nebude hovořit s médii. Podle bezpečnostních pracovníků citovaných listem Ma'ariv bylo ale jen otázkou času, kdy bude opět zatčen, protože již hovořil s několika zahraničními novináři a nevyhýbal se v kontaktu s nimi ani otázce jaderných zařízení a zbraní Izraele.

Generální prokurátor Menachem Mazuz nařídil prošetření této skutečnosti. Arabský list al-Haját v červenci citoval Vanunua, že reaktor v Dimoně je ve špatném stavu a že Blízkému východu kvůli tomu hrozí katastrofa srovnatelná s Černobylem. Vanunu doporučil Jordánsku, aby nechalo vyšetřit obyvatele pohraničních oblastí a zjistilo, zda už nejsou ozářeni. Jordánská vládní mluvčí Asma Chodrová v reakci uvedla, že úřady radiaci nezaznamenaly.

Devatenáct roků pracoval ve středisku výzkumu zbraní Dimona v provincii Beer Sheva. Předtím, než z tohoto místa v roce 1986 odešel, pořídil snímky zevnitř továrny, aby prý světu ukázal, že Izrael skrývá jaderné tajemství. Měl na starost produkci radioaktivních prvků pro výrobu atomových bomb. Přesně znal množství vyprodukovaného štěpného materiálu, věděl, jaká se používají zařízení a jaký druh bomb se vyrábí.

,,Rozhodl jsem se to udělat, protože izraelští představitelé lhali. Neustále tvrdili, nemají žádný zájem získat jaderné zbraně. Přesto vyráběli radioaktivní materiál, který mohl sloužit jen jednomu cíli: vyrobit jadernou bombu. Vyráběli toho značné množství. Spočítal jsem, že v roce 1986 už měli 200 atomových bomb. Také zahájili výrobu velmi silné vodíkové bomby. Chtěl jsem předejít tomu, že Izrael bombu použije a rozpoutá na Středním východě jadernou válku..." řekl Vanunu po svém propuštění.

Příslušníci jeho rodiny nedokázali toto rozhodnutí pochopit. Nejvíc je rozrušil fakt, že se stal křesťanem. To pro ně bylo bolestnější než skutečnost, že prozradil izraelské jaderné tajemství...

,,Snažili se mě dohnat k zoufalství, abych litoval toho, co jsem udělal. Osmnáct let mě drželi v samovazbě, z toho jedenáct a půl roku v naprosté izolaci. První rok jsem měl v cele kamery a světlo v ní bylo rozsvíceno nepřetržitě tři roky! Jejich špehové mě neustále bili a nesměl jsem spát. Zacházeli se mnou velice tvrdě. Snažili se mě zlomit. Mým cílem bylo přežít a to se mi povedlo!

Udělil přesto řadu rozhovorů; otázkou je nakolik byly účelové a kdo si je objednal. Možná by se slušela i otázka, jakto, že mu plných devatenáct roků riziko stovek atomových hlavic nevadilo, ani bezpečnost oblasti či Izraelců mu v hlavě zřejmě příliš neležely. Klidně bez výčitek svědomí vyráběl radioaktivní materiál pro atomové bomby. Inu, tvrdá povaha..

Třeba se mu v následující samovazbě stýskalo po spoluvězních z řad palestinských atentátníků, kteří organizovali bombové útoky na školní autobusy plné dětí. Určitě by si rozuměli, co se týká vymývání mozků palestinskou vládou. Jak jinak by se muslimští mladíci odhodlali k sebevražedné smrti jen proto, že je v ráji čekalo dvaasedmdesát virtuálních černookých panen...

Jen nikdo přesně nevěděl, jestli na jednoho mučedníka připadne všech sedm desítek hurisek, nebo jestli se o ně budou dělit všichni mučedníci, kteří se budou chtít pyšnit tím, že kopulovali s pannou, které se přes noc vždy penetrovaná panenská bláha zacelí... Problém byl však s mučednicemi. Nikdo netušil, co budou v ráji činiti, když tam na ně nečekal ani jeden černooký panic. Že by ty obětavé muslimky držely celibát, nebo že by se snad daly na dráhu něžných lesbiček...?

Dozvuky Vanunuovy zrady se projevily také na zasedání izraelského parlamentu 2. února 2000. Poprvé v historii Izraele se v knesetu začalo hovořit o izraelském jaderném programu, o atomových zbraních židovského státu. Stalo se tak na základě rozhodnutí předsedy Parlamentu Avrahama Burga. Ten zachraňoval složitou situaci po předem promyšleném agresivním prohlášení arabského poslance Isáma Mahúla z levicové strany Hadaš, že pokud tato ,jaderná záležitost´ nepřijde na program jednání, prosadí rozpravu na toto téma přes Nejvyšší soud Izraele. A to by byla velká ostuda.

Bylo to jednání bouřlivé, jelikož se většina poslanců bránila, že před televizními kamerami Al - Arábie a za přítomnosti egyptských diplomatů na galerii, kteří se tam neocitli náhodou, mluvit o jaderných zbraních ohrožuje bezpečnost státu. A když pak ještě Mahúl pronesl, že Izrael vlastní na tři sta jaderných hlavic, opustila na protest většina poslanců jednací sál. Ti zbylí si museli vyslechnout i fakta o údajných biologických a chemických zbraních židovského státu.

Za to následně obvinili Mahúla, že je mluvčím palestinských teroristů a že chce prozradit Iráku a Íránu přísně střežené vojenské tajemství. Do hádky s Mahúdem se zapojil též ministr bez portfeje Barakovy vlády Chaim Ramon a jeho kolega Ofir Pines Pac ze strany Jeden Izrael.

Předseda vlády Izraele Ehud Olmert nedávno v tisku nepřímo přiznal, že židovský stát má jaderné zbraně. Možná, kdyby to izraelská vláda udělala dřív, nemusel mít Mordechaj Vanunu nálepku špinavého zrádce. Inu, politické hry mají zvláštní pravidla.

Americká Ústřední zpravodajská služba (Central Intelligence Agency, CIA) za souhlasu Zpravodajského a výzkumného odboru (Bureau of Intelligence and Research) ministerstva zahraničí a Zpravodajské služby ministerstva obrany (Defense Intelligence Agency) dospěla již v srpnu 1974 k závěru, že Izrael vlastní jaderné zbraně. Současně Izrael podezírala z poskytování jaderného materiálu, vybavení nebo technologií šáhovu Íránu, Jižní Africe a dalším tehdy spřáteleným zemím.

Informaci přineslo lednové vydání deníku Haaretz s tím, že dosud utajovaný dokument byl zveřejněn – jistě ne náhodou – zrovna v době návštěvy prezidenta George W. Bushe v Izraeli a těsně před zahájením jeho návštěvy ve státech Perského (Arabského) zálivu. Malá část dokumentu byla zveřejněna počátkem roku 2006 na základě žádosti o svobodný přístup k informacím, podané výzkumníky Avnerem Cohenem a Williamem Burrem.

V dokumentu se uvádí, že závěr o izraelském vlastnictví jaderných zbraní se opírá o skutečnost, že Izrael nakupoval velké množství uranu, snažil se obohacovat uran a značně investoval do vývoje rakety země-země Jericho, navržené tak, že mohla nést jaderné hlavice.

Národní zpravodajský odhad (National Intelligence Estimate, NIE) z roku 1974 uvádí „není pochyb o šáhových ambicích udělat z Íránu zemi, s níž se musí počítat. Pokud bude naživu v polovině 80. let, pokud bude mít Írán plně rozvinuté jaderný průmysl a vše potřebné pro jaderné zbraně, a pokud další zbraně budou uspějí ve zbraňovém vývoji, nemáme pochyby o tom, že Írán bude u toho.“

Íránský Šáh, spojenec Izraele, byl nicméně svržen Islámskou revolucí v roce 1979 a zemřel v egyptském exilu o rok později. Nástup ajatolláhů pak na řadu let íránský jaderný výzkum paralyzoval. Autoři NIE dále uvádějí, že Izrael může z ekonomických a politických důvodů vyvážet materiál, technologii a nezbytné vybavení pro výrobu jaderných zbraní do jiných zemí, stejně jako to činily USA, Francie a Indie.

autor je spisovatel, publicista, cestovatel a nezávislý novinář

http://bretislav-olser.enface.cz/

 

3441 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

Zasílání upozornění
Čtěte také

Eurabia.cz

Uprchlíci již obohacují Německo. V Hessensku již oženili a vdali 125 děti ...Proud uprchlíku/imigrantů z Řecka přes Balkán směrem k nám zesiluje! Poděkujte Němcům a EU, kteří vyzývají k nebránění migraciNeziskovky v Německu zuří. Odmítají, aby byli uprchlíci vyšetřování kvůli věku. 40 % uprchlíků lže o tom, že jsou dětiBičování mužů a žen za nemanželský sex v Indonésií. Brzy i v Evropě? Francouzský stát podporuje islamizaci formou propagace muslimské kultury ...

ePortal.cz

Glosy: O zahraniční politice a Andrejově beztrestnostiNaděje pro Izrael? Švédská ministryně zahraničí Margot Wallström odstupuje

euPortal.cz

Václav Havel omilostnil v roce 1990 pedofilního vraha Jaroslava Oplíštila a ten poté odnesl z nemocnice Na Bulovce sedmiměsíční holčičku Barborku, kterou pedofilně zneužil a zavraždil. Nyní je na svoboděŘízená invaze pokračuje: Už nejde o Syřany, stěhuje se sem Afrika. Elity chtějí sebevraždu Evropy. Nový mechanismus přerozdělování

FreeGlobe.cz

Němečtí vědci tvrdí, že lidské rasy neexistují. Vede je k tomu věda nebo náboženství politické korektnosti?Černý raper integrovaný v Evropě vyzývá k zotročení a zabíjení bělochů (+ video)

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životVeganka tvrdí, vejce jsou pro vaše zdraví horší než kouření. Takto to prý zjistila

euServer.cz

Krutá nemoc Karel Gotta. Pražská kavárna a ubožáci na FB si mohou opět do mistra kopnoutJako republika jsme Koněva prohráli

ParlamentniListy.cz

,,Havel nám vyhověl. Ministr se zhroutil. Sověti nám řekli...” Generál Lorenc promluvil o roce 89Mám blbou zprávu... Babiš zúčtoval s kritiky a „napráskal“ Piráta. Nepotěší příznivce Zemana
Články autora
Průzkum
Má mít Okamura konkurenci? Souhlasíte s názorem sociologa Petra Hampla, že by Okamurovi prospěla konkurence na politické scéně?
Hlasovat můžete kliknutím na odpověď