"Sluší se, aby žena žila pod botou muže" (Turecké přísloví)

Vývoj džihádistovy mysli (I.)

Autor: Tawfik Hamid | Publikováno: 27.1.2008 | Rubrika: Terorismus
Ilustrace

Co se honí myslí džihádem poháněného muslima? Jakým způsobem získávají mladí a ovlivnitelní věřící takovou horlivost? Odkud pochází? Jak jsem se já - kdysi nevinné dítě, které vyrostlo v liberální, umírněné a vzdělané domácnosti - stal členem radikální islámské skupiny? Tyto otázky jdou ke kořeni islámského násilí a je třeba se jim postavit, pokud mají svobodné společnosti bojovat proti radikálnímu islámu. Abych tento cíl podpořil, prozkoumám psychologický vývoj mysli džihádisty prostřednictvím své vlastní zkušenosti bývalého člena muslimské teroristické organizace.

Narodil jsem se v Káhiře do sekulární muslimské rodiny. Můj otec byl ortopedický chirurg a agnostik; moje matka byla učitelka francouzštiny a liberálka. Oba považovali islám především za integrální součást naší kultury. S výjimkou otce jsme se postili o Ramadánu. Ačkoliv můj otec nebyl náboženský, chápal naší potřebu zapadnout do společnosti, a nikdy nám své sekulární názory nevnucoval. Obhajoval rozmanité filosofické ideje, ale povzbuzoval nás k tomu, abychom následovali své vlastní přesvědčení. Co je nejdůležitější, učil mě a mého bratra, abychom namísto mechanického učení se mysleli kriticky.

Nikdy jsem nicméně nepochyboval o tom, že jsme muslimové - že Alláh je náš stvořitel, Mohamed je jeho posel a korán je naším písmem. Věřil jsem, že když budu konat dobré skutky, budu vpuštěn do ráje, kde budou uspokojeny všechny mé osobní tužby. Také jsem věděl, že mé přestupky budou potrestány věčným mučením v pekle. Vstřebal jsem tuto víru převážně z mého okolí, spíše než od mých rodičů; sdílel jsem jí s většinou dětí, mezi kterými jsem žil.

Když mi bylo šest let, chodil jsem do základní školy v oblasti Dumiatu, která leží asi 200 kilometrů severně od Káhiry. Ačkoliv byla spravována křesťanskými jeptiškami, byla řízena egyptskou vládou, a po muslimských žácích se požadovala docházka na islámskou náboženskou výuku.

Před začátkem každé islámské výuky propustil učitel křesťanské žáky, kteří měli tehdy povinnost počkat na její konec mimo třídu. Aby přisypali sůl do ran křesťanských dětí, mnoho muslimských žáků si z nich utahovalo kvůli jejich víře - říkali jim, že budou na věky hořet v pekle, protože jí vepřové a jsou "nevěřící". To na mě učinilo silný dojem. Cítil jsem ke křesťanům lítost, protože jsem cítil, že zacházení s nimi jako s podřadnou menšinou v islámské společnosti je musí zraňovat. V mém krátkém životě to bylo poprvé, kdy jsem poznal, že mí křesťanští přátelé mi nejsou rovní. Moji rodiče nikdy neříkali, že jsme křesťanům nadřazení, a já jsem mnoho z nich považoval za své přátele. Hráli jsme si společně na schovávanou a další hry.

Nebyly to nicméně jen křesťanské děti ve škole, kdo byl pronásledován; opovrhovalo se i nepraktikujícími muslimy. Zbožné muslimské děti se shromáždily kolem těch, které se během ramadánu nepostily, a zpívaly, "Vy, kteří během ramadánu jíte nebo pijete, jste ztroskotanci našeho náboženství ... černý pes roztrhá vaše vnitřnosti". Takové zacházení s křesťany a nepraktikujícími muslimy nás povzbuzovalo k myšlení, že nevěřící jsou podřadné bytosti, a že je správné je nenávidět - nenásledovali islám a proroka Mohameda, a proto si zasloužili věčné mučení v pekle. Ačkoliv moje sekulární výchova zabránila tomu, aby takové myšlení zcela ovládalo mojí mysl, jiné děti byly postiženy ještě více.

Když mi bylo devět, naučil jsem se během výuky arabštiny tento verš koránu: "A nepokládej ty, kdož na stezce Boží byli zabiti, za mrtvé! Naopak, oni jsou živí a u Pána svého odměnu svou užívají a radují se z toho, co Bůh jim z přízně Své uštědřil, a radují se, že ti, kteří je následují, avšak dosud se k nim nepřipojili, nemusí se ničeho obávat a nebudou zarmouceni" (korán 3:169-70).

To bylo poprvé, kdy jsem se setkal s konceptem šahída (mučedníka), a přirozeně jsem začal snít o tom, že se jím stanu. Myšlenka na vstup do ráje byla velmi přitažlivá. Tam bych mohl mít všechna lízátka a čokoládu, které jsem chtěl, nebo bych si mohl hrát celý den, aniž by mi někdo říkal, že se mám učit.

Koncept šahída byl ještě přitažlivější v tom, že měl moc překonat strach, který jsem jako mladý chlapec pociťoval - protože jsme byli učeni, že pokud nebudeme dobří muslimové (obzvláště pokud se nebudeme modlit pětkrát denně), napadne nás v hrobě "lysý had". Představa mučednické smrti poskytovala dokonalý únik před děsivými muky věčného trestu. Zemřít jako šahíd byl ve skutečnosti jediný skutek, který zcela zaručoval ráj po smrti.

Na druhém stupni základní školy jsem viděl filmy o raném islámském dobývání. Tyto filmy propagovaly pojetí, že "praví" muslimové byli oddáni agresivnímu džihádu. Ačkoliv byla do mé mysli zasazována džihádistická semena, neměla na mojí osobnost nebo chování prozatím vážný vliv. Byl jsem zaměstnán převážně domácími úkoly a koníčky jako sportováním, sbíráním známek, šachy a hudbou. Můj otec povzbuzoval mě a mého bratra k účasti na běžných aktivitách. Ve skutečnosti jsme naše koníčky a oblíbené sporty vykonávali jako členové exklusivního soukromého klubu. Během prvních let na střední škole jsem byl - jako mnoho dospívajících - zaujatý sexem a koníčky. Množství náboženských a kulturních omezení nicméně sexuální aktivitu prakticky znemožňovalo.

Během posledního roku na střední škole, když jsem četl v učebnici biologie o molekulární struktuře DNA, jsem začal vážně uvažovat nad konceptem boha.

Tyto myšlenky mě pobídly k tomu, abych se naučil více o islámu, a oddal se službě Alláhovi. Vzpomínám si na jeden obzvláště definující okamžik, když jsem seděl během výuky arabštiny se svým křesťanských přítelem Nagi Antonem. Četl jsem si knihu s názvem Alshaykhan od Taha Husseina, která citovala slova proroka Mohameda: "Bylo mi nařízeno Alláhem, abych bojoval a zabíjel všechny lidi [nemuslimy], dokud neřeknou 'Není boha kromě Alláha'". Po přečtení tohoto hadísu jsem se rozhodně otočil k Nagimu a řekl jsem mu, "Pokud aplikujeme islám správně, měli bychom aplikovat tento hadís na tebe". V ten okamžik jsem náhle začal vidět Nagiho jako nepřítele, a nikoliv dlouholetého přítele.

Můj postoj v této záležitosti dále přitvrdila rada, kterou jsem dostal od mnoha zbožných muslimských spolužáků, kteří mě varovali před přátelením se s křesťany. Podkládali svojí radu tímto veršem: "Vy, kteří věříte! Neberte si židy a křesťany jako přátele, neboť oni jsou si přáteli jedni druhým. Kdokoliv z vás se s nimi přátelí, ten stane se jedním z nich a Bůh věru nepovede lid nespravedlivý" (korán 5:51).

Díky tomuto a předchozímu verši jsem jako muslim cítil povinnost omezit své vztahy s křesťanskými přáteli. Láska a přátelství, které jsem k nim kdysi cítil, se proměnily v neúctu, a to pouze proto, že jsem si přál dodržovat nařízení svého náboženství. Svůdné ideje mých náboženských studií oslabily vliv mé sekulární výchovy. Cítil jsem, že omezením kontaktu s křesťany jsem vykonal velký skutek, abych uspokojil Alláha.

První setkání s Džamá islamíja

Mé dobré studijní výsledky mi koncem sedmdesátých let vynesly přijetí na zdravotní školu káhirské univerzity. V té době se rychle šířil islamismus. Částečně díky penězům a učebnicím, které darovala wahábistická sekta ze Saudské Arábie, aby šířila saláfistický islám, ale co bylo důležitější, islamismus získával stoupence, protože Egypťané připisovali rostoucí bohatství Saudské Arábie striktní praxi saláfismu. Závistivě jsme naříkali, "podívejte se, jak Alláh požehnal Saudy penězi a ropou, protože dodržují šaríu". Věřili jsme, že naše ekonomické problémy lze vyřešit stejným způsobem - stejně jako Alláh požehnal Saudy, požehnal by i nás.

Na zdravotní škole jsem se setkal se členy Džamá islamíja, islámskou organizací, která tehdy byla islámskou vládou a univerzitou povolená, ačkoliv byla později označena za teroristickou organizaci. Džamá vybudovala na naší škole malou modlitební místnost, ze které se později stala mešita spojená s knihovnou. Mešita stála za katedrami fyziologie a biochemie, a členové Džamá do ní denně chodili před vědeckými lekcemi, aby nás vzdělávali v islámu. Varovali nás před tresty, které na nás čekají po smrti, pokud nebudeme přísně následovat islám, a efektivně se jim dařilo šířit islamismus mezi mnoha studenty, včetně mě.

Náš strach z posmrtného trestu byl posilován naší prací v pitevně, kde jsme pitvali mrtvá těla. Pravidelná setkání se smrtí během výuky anatomie a fyziologie v nás vzbuzovala pocity, že život v tomto světě je bezvýznamný ve srovnání se "skutečným" životem po smrti. Džamá islamíja nám tuto představu vštěpovala tímto citátem z koránu: "Ty, kdož touží po životě pozemském a jeho ozdobách, ty plně odměníme za skutky jejich v něm a nebudou v tom ošizeni. To jsou ti, pro něž v životě budoucím je pouze oheň připraven; marné bude to, co zde vykonali, a nicotné bude to, co zde dělali" (korán 11:15-16). Vskutku, kazatelé používali množství veršů, aby varovali ty, kteří nenásledují Mohameda a islám s přísností, že budou navždy trpět v pekle.

Při studii anatomie a fyziologie lidského těla vzrostla moje víra ve stvořitele, a stal jsem se zanícenějším ve své víře. Rostoucí moc Džamá islamíja na zdravotní škole byla dalším rozhodujícím faktorem, který podpořil mé náboženské nadšení, i mých spolužáků. Jakmile získala Džamá vliv, zakázala společenské činnosti jako poslouchání hudby, které považovala za neislámské. Studentky byly odděleny; nebylo jim dovoleno sedět se studenty. Studenti se obávali porušovat nepřátelská nařízení skupiny. Jejich kontrola dosáhla bodu, kdy byli ohrožováni křesťanští profesoři. Nikdy nezapomenu na to, jak napadli profesora anatomie dr. Edwarda, protože požádal vůdce Džamá, aby končili svá "povinná" každodenní kázání tak, aby mohl začít s výukou anatomie. Kontrola Džamá islamíja nad naší zdravotní školou postupně omezila naše práva. Její členové zneužívali nedostatku omezení na jejich chování, aby všechny ostatní připravili o jejich svobody.

Během prvního roku na škole mě člen Džamá jménem Muchtar Muchtar pozval, abych se k organizaci připojil. Muchtar chodil do čtvrtého ročníku, a Džamá mu dala titul emír (princ nebo chalífa) - titul převzatý z raných islámských textů, který je spojen s islámským chalífátem, neboli emír almomením (princ věřících). Toto pozvání jsem přijal, a přišel jsem do mešity Džamá na odpolední modlitbu. Cestou tam Muchtar zdůrazňoval význam islámského konceptu al-fikr kufr, představu, že samotný akt myšlení (fikr) činí z člověka nevěřícího (kufr). (V arabštině jsou obě slova odvozena od stejných tří kořenových písmen, mají ale jiné významy.) Řekl mi, "Tvůj mozek je jako osel [v arabské kultuře symbol podřadnosti], který tě může vzít pouze k palácovým dvěřím krále [Alláha]. Abys po dosažení dveří do paláce vstoupil, měl bys nechat osla [svojí podřadnou mysl] venku". Tímto podobenstvím Muchtar myslel to, že skutečně zbožný muslim už nadále nemyslí, ale automaticky dodržuje učení islámu.

Nejprve jsem si myslel, že půjde o normální modlitby, jako v jiných mešitách. Před začátkem modliteb se ale od účastníků požadovalo, aby stáli rameno na rameni, a nohu u nohy. Vůdčí duchovní, Muhammad Omar, patnáct minut kontroloval toto uspořádání, aby se ujistil, že mezi našimi rameny a nohama nejsou žádné mezery. Důvod tohoto cvičení se vyjasnil, když Omar recitoval tento verš: "avšak Bůh věru miluje ty, kdož bojují na cestě Jeho v sevřeném šiku, jako by byli stavbou olovem spojenou" (korán 61:4). Tento vojenský postoj k modlitbám byl prvním krokem k přípravě mojí osoby na koncept džihádu proti "nepřátelům Alláha", nemuslimům.

Po modlitbách mě členové Džamá přivítali a představili mě "bratrovi" jménem Magdi al-Mahdi, který mi poradil, abych začal číst saláfistické knihy. Tuto radu jsem poslechl a ponořil jsem se těchto textů. Po několika měsících poslouchání agresivních kázání Džamá a čtení materiálů, které mi doporučili, byla moje osobnost zcela transformována. Začal jsem si pěstovat vousy. Přestal jsem se smát a vyprávět vtipy. Začal jsem se tvářit neustále vážně a začal jsem být vůči druhým velmi hodnotící. Následovaly hořké diskuse s mojí rodinou. Moje povahová a intelektuální proměna velmi znepokojila mého otce. Moje matka si také dělala starosti; říkala, že korán by měl být chápán umírněnějším způsobem, a radila mi, abych přestal saláfistické materiály číst.

Saláfistická učení výslovně zakazují následovat sexuální tužby. Zakazují mužům dotýkat se jakékoliv ženy, nebo se na ní i jen podívat. Hovořit s ženou na osobní úrovni není povoleno. Věří se, že být společně se ženou bez přítomných příbuzných "zve Satana, aby byl třetí přítomnou osobou". Ženy se proto staly pro členy Džamá zakázanými stvořeními. Zatímco ale byly vztahy se ženami přísně zakázány, erotické pasáže v saláfistických textech v nás současně probouzely mocné sexuální tužby. Toto dilema nás vedlo k závěru, že smrt pro Alláha nám poskytuje jedinou naději na uspokojení našeho chtíče, protože ten může být uspokojen pouze v ráji. Není překvapivé, že Usáma bin Ládin a další vůdci teroristů posílají svým sebevražedným bojovníkům dopisy, které jim popisují hurisky, neboli bílé dámy, které na ně čekají v ráji.

Vedle těchto těžkých omezení regulujících sexuální chování omezuje přísně saláfistický islám také většinu uměleckého vyjadřování, které považuje za satanské. Hudba na strunné nástroje je haram (zakázaná). Písně, obzvláště romantické, jsou také zakázané. Je haram poslouchat ženský zpěv. I kresba je omezena. Takové tvrdé zákazy potlačily mojí schopnost oceňovat krásu, a připravily mojí mysl na přijetí nelidských prvků saláfistické doktríny. V kontrastu s tím je zajímavé poznamenat, že súfističtí muslimové oceňují hudbu, zpěv a tanec, a jen vzácně, pokud vůbec, se podílejí na terorismu.

Saláfistický islám jsem bohužel následoval. Moje nenávist k nemuslimům dramaticky vzrostla, a džihádistická doktrína se stala mojí druhou přirozeností. Můj cíl stát se lékařem a léčit nemocné byl poskvrněn, infikován silným přáním podřizovat nemuslimy a zavádět šaríu.

http://www.jpost.com/servlet/Satellite?cid=1200475901923&pagename=JPost%2FJPArticle%2FShowFull

pokračování příště

z angličtiny přeložil Viktor Svoboda

 

3733 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

Zasílání upozornění
Čtěte také

Eurabia.cz

Orbán elegantně setřel notorického opilce a šéfa EU: Lucembursko? A co ten národ dokázal? Na co může být hrdý?Socialisté s vedením EU otevřeli italské přístavy a již mají úspěšné výsledky: Nový africký uprchlík zneužil desetiletou holčičkuPoliticky nekorektní vtipy o islámu, migraci a EU aneb Již brzy zakázané a trestné?Heslo Evropského parlamentu: "Národní suverenita je kořenem nejhroznějšího zla naší doby."Poslanec SPD a zkušený ex-diplomat Kobza analyzuje krizi kolem útoků na saúdskoarabskou rafinerií

ePortal.cz

Glosy: O zahraniční politice a Andrejově beztrestnostiNaděje pro Izrael? Švédská ministryně zahraničí Margot Wallström odstupuje

euPortal.cz

Pomozte, prosím, bránit Vaše blízké, Vaše domovy a naši vlastŘada výzkumů shodně ukazuje, že v evropských zemích s každou další generací klesá IQ, a to i když je zohledněna imigrace. Evropská civilizace: Jako přežrané myši?

FreeGlobe.cz

Černý raper integrovaný v Evropě vyzývá k zotročení a zabíjení bělochů (+ video)Špiclovali Židi Trumpa a nasadili na něj odposlechy?

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životVeganka tvrdí, vejce jsou pro vaše zdraví horší než kouření. Takto to prý zjistila

euServer.cz

Krutá nemoc Karel Gotta. Pražská kavárna a ubožáci na FB si mohou opět do mistra kopnoutJako republika jsme Koněva prohráli

ParlamentniListy.cz

Murínův nářez: Zeman věděl, čím Srby potěší. Kosované sami chápou, že jsou umělým státem kvůli základně USABomba: Babiš navrhuje zrušit poplatek pro ČT. V tomto případě…
Články autora
Průzkum
Volte s Němci! V Německu začínají 1. září volby do zemských parlamentů-sněmů. Obávaným looserem je merkelovská CDU a favoritem protiimigrační AfD. Koho byste volili Vy?
Hlasovat můžete kliknutím na odpověď